15. KAPITOLA

Návrat k pravému Bohu

„Dávám vám nové přikázání, abyste milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ — Jan 13:34, 35.

1, 2. Jaké by měly být účinky lásky mezi pravými křesťany?

TĚMI slovy stanovil Ježíš měřítko pro ty, kteří se prohlašují za jeho pravé následovníky. Křesťanská láska musí překročit všechny rasové, kmenové a národnostní rozdíly. Bude vyžadovat, aby praví křesťané nebyli „částí světa“, jako Ježíš nebyl a není „částí světa“. — Jan 17:14, 16; Římanům 12:17–21.

² Jak ukazuje křesťan, že není „částí světa“? Jak by měl například jednat ve vztahu k bouřlivému politickému dění, k revolucím a válkám naší doby? Křesťanský apoštol Jan napsal v souladu s Ježíšovými výše uvedenými slovy: „Žádný, kdo nekoná spravedlnost, nepochází z Boha, ani ten, kdo nemiluje svého bratra. Vždyť to je to poselství, které jste slyšeli od počátku, že máme mít jeden k druhému lásku.“ A sám Ježíš vysvětlil, proč jeho učedníci nebojovali, aby ho osvobodili: „Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji sloužící by byli bojovali. . . Mé království však není z tohoto zdroje.“ I když šlo Ježíšovi o život, ti okolo něho se nepokusili řešit spor válečnickými způsoby světa. — 1. Jana 3:10–12; Jan 18:36.

3, 4. a) Co prorokoval Izajáš ohledně „konečné části dnů“? b) Jaké otázky vyžadují odpověď?

³ Více než 700 let před Kristem prorokoval Izajáš, že se lidé ze všech národů shromáždí k Jehovovu pravému uctívání a už se nebudou učit válce. Napsal: „A v konečné části dnů se stane, že hora Jehovova domu bude pevně založena nad vrcholkem hor. . .a budou k ní proudit všechny národy. A mnoho národů jistě půjde a řekne: ‚Pojďte a vystupme na Jehovovu horu, k domu Jákobova Boha; a bude nás poučovat o svých cestách a chceme chodit po jeho stezkách.‘ Vždyť ze Sionu vyjde zákon a Jehovovo slovo z Jeruzaléma. A jistě vykoná soud mezi národy a urovná záležitosti vzhledem k mnoha národům. A budou muset překovat své meče v radlice a své oštěpy v zahradnické nůžky. Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.“a — Izajáš 2:2–4.

⁴ Které ze všech náboženství světa vyniká v tom, jak odpovídá těmto požadavkům? Kdo odmítá učit se válce navzdory vězením, koncentračním táborům a rozsudkům smrti?

Křesťanská láska a neutralita

5. Jak projevují svědkové Jehovovi jako jednotlivci křesťanskou neutralitu a proč?

⁵ Svědkové Jehovovi jsou po celém světě známí tím, že je osobní svědomí vede k postoji křesťanské neutrality. Snášeli během 20. století vězení, koncentrační tábory, mučení, deportace a pronásledování, protože jako celosvětový sbor křesťanů, který je přitahován k Bohu, odmítali vzdát se své lásky a jednoty. V nacistickém Německu zahynulo za léta 1933–1945 asi tisíc svědků a tisíce byly vězněny, protože odmítly spolupracovat s Hitlerovým válečným úsilím. Podobně i v někdejším fašistickém Španělsku za Franka šly stovky mladých svědků do vězení, a mnozí strávili raději v průměru až deset let ve vojenských věznicích, než aby se učili válce. Dodnes trpí v několika zemích mnoho mladých svědků Jehovových pro svůj křesťanský neutrální postoj ve vězení. Svědkové Jehovovi ovšem vládám nezasahují do jejich vojenských programů. Neochvějná křesťanská neutralita svědků v politických záležitostech byla jedním ze stálých rysů jejich víry během všech konfliktů a válek 20. století. Označuje je jako pravé následovníky Krista a odděluje je od náboženství křesťanstva. — Jan 17:16; 2. Korinťanům 10:3–5.

6, 7. Co pochopili svědkové Jehovovi ohledně křesťanství?

⁶ Tím, že se drží Bible a Kristova příkladu, dokazují svědkové Jehovovi, že uctívají pravého Boha, Jehovu. Uvědomují si Boží lásku, jež se zrcadlí v Ježíšově životě a oběti. Chápou, že pravá křesťanská láska vede k nerozlučnému světovému bratrství, jež převyšuje politické, rasové a národnostní rozpory. Jinými slovy, křesťanství je víc než mezinárodní, je nadnárodní, překračuje národní hranice, autoritu či zájmy. Pohlíží na lidský rod jako na jednu rodinu se společným otcem a společným Stvořitelem, Jehovou Bohem. — Skutky 17:24–28; Kolosanům 3:9–11.

⁷ Zatímco téměř všechna ostatní náboženství se zapletla do bratrovražedných a vražedných válek, svědkové Jehovovi ukázali, že si berou k srdci citované proroctví Izajáše 2:4. Zeptáš se snad: ‚Odkud se však vzali svědkové Jehovovi? A jak pracují?‘

Boží dlouhá řada svědků

8, 9. Jaké poznání předložil Bůh lidstvu?

⁸ Před více než 2 700 lety pronesl prorok Izajáš také následující pozvání: „Pátrejte po Jehovovi, dokud se dá nalézt. Volejte k němu, dokud prokazuje, že je blízko. Ať ničema opustí svou cestu a muž, který škodí, své myšlenky, a ať se vrátí k Jehovovi, který se nad ním smiluje, a k našemu Bohu, neboť ve velkém měřítku odpustí.“ — Izajáš 55:6, 7.

⁹ Po staletích vysvětlil křesťanský apoštol Pavel těm Řekům v Athénách, kteří ‚měli bázeň před [mytologickými] božstvy‘: „[Bůh] udělal z jednoho člověka každý lidský národ, aby bydleli na celém zemském povrchu, a vymezil ustanovená období a stanovené hranice lidského přebývání, aby hledali Boha, zda by jej snad mohli nahmatat a skutečně jej najít, ačkoli vlastně není daleko od nikoho z nás.“ — Skutky 17:22–28.

10. Jak víme, že Bůh nebyl daleko od Adama, Evy a jejich dětí?

¹⁰ Bůh jistě nebyl daleko od svých lidských stvoření, Adama a Evy. Mluvil k nim, sděloval jim svá přikázání a přání. Bůh se také neskrýval před jejich syny Kainem a Abelem. Dal radu nenávistnému Kainovi, když projevil závist kvůli bratrově oběti Bohu. Avšak místo aby Kain změnil svůj způsob uctívání, projevil žárlivou náboženskou nesnášenlivost a zavraždil svého bratra. — 1. Mojžíšova 2:15–17; 3:8–24; 4:1–16.

11. a) Co znamená řecké slovo pro „mučedníka“? b) Jak se stal Abel prvním mučedníkem?

¹¹ Abel se stal svou věrností Bohu až do smrti prvním mučedníkem.b Byl také prvním svědkem Jehovy a předchůdcem dlouhé řady svědků, kteří během celé historie zachovávali ryzost. Tak mohl Pavel prohlásit: „Vírou obětoval Abel Bohu cennější oběť než Kain a skrze tuto víru obdržel svědectví, že je spravedlivý, neboť Bůh vydával svědectví ohledně jeho darů; a ačkoli zemřel, přece skrze ni mluví.“ — Hebrejcům 11:4.

12. Uveďte další příklady Jehovových věrných svědků.

¹² V témže dopise Hebrejcům vypisuje Pavel celou řadu věrných mužů a žen jako Noe, Abraham, Sára a Mojžíš, kteří svou ryzostí vytvořili ‚velký oblak svědků [řecky martyron]‘, a ti sloužili jako příklady a povzbuzení pro jiné, kteří chtěli znát pravého Boha a sloužit mu. Byli to muži a ženy, kteří měli vztah k Jehovovi Bohu. Hledali a nalezli ho. — Hebrejcům 11:1–12:1.

13. a) Proč je Ježíš vynikajícím zjevením Boží lásky? b) Jakým zvláštním způsobem je Ježíš příkladem pro své následovníky?

¹³ Mezi takovými svědky vynikl ten, jenž je v knize Zjevení popsán jako „Ježíš Kristus, ‚věrný svědek‘“. Ježíš je dalším jasným svědectvím Boží lásky. Jan totiž napsal: „Kromě toho jsme sami spatřili a vydáváme svědectví, že Otec vyslal svého Syna jako Zachránce světa. Kdokoli vyznává, že Ježíš Kristus je Boží Syn, s tím zůstává Bůh ve spojení a on ve spojení s Bohem. A sami jsme poznali lásku, kterou má Bůh v našem případě, a uvěřili jí.“ Ježíš, narozený jako Žid, byl pravým svědkem a zemřel jako mučedník ve věrnosti svému Otci Jehovovi. Kristovi praví následovníci v průběhu staletí by měli být rovněž svědky pro něho a pravého Boha Jehovu. — Zjevení 1:5; 3:14; 1. Jana 4:14–16; Izajáš 43:10–12; Matouš 28:19, 20; Skutky 1:8.

14. Jaká otázka teď potřebuje odpověď?

¹⁴ Izajášovo proroctví naznačilo, že návrat k pravému Bohu Jehovovi bude rysem „konečné části dnů“, jíž se v jiných částech Bible říká „poslední dny“.c Vzhledem k náboženské rozmanitosti a zmatku, které jsme popsali v této knize, vzniká otázka: Kdo v těchto posledních dnech, ve kterých žijeme, skutečně hledal pravého Boha, aby mu sloužil „duchem a pravdou“? Při hledání odpovědi musíme nejprve obrátit pozornost k událostem v 19. století. — Izajáš 2:2–4; 2. Timoteovi 3:1–5; Jan 4:23, 24.

Mladý muž hledá Boha

15. a) Kdo byl Charles Taze Russell? b) Uveďte některé z jeho náboženských pochybností.

¹⁵ V roce 1870 si začal horlivý mladý muž, Charles Taze Russell (1852–1916), klást mnoho otázek ohledně tradičních nauk křesťanstva. Jako mladík pracoval v otcově galantérii v rušném průmyslovém městě Allegheny (nyní součást Pittsburgu) v americké Pensylvánii. Jeho náboženské zázemí bylo presbyteriánské a kongregační. Znepokojovaly ho však nauky jako predestinace a věčná muka v pekelném ohni. Jaké měl důvody pochybovat o těchto základních naukách některých náboženství křesťanstva? Napsal: „Bůh, který by použil svou moc ke stvoření lidských bytostí, o nichž by předvídal a které by předurčil, že budou věčně mučeny, by nemohl být ani moudrý ani spravedlivý ani milující. Jeho úroveň by byla nižší než úroveň mnoha lidí.“ — Jeremjáš 7:31; 19:5; 32:35; 1. Jana 4:8, 9.

16, 17. a) Jaké nauky hluboce zajímaly Russellovu biblickou studijní skupinu? b) Jaký velký spor vznikl a jak Russell odpověděl?

¹⁶ Ještě mu nebylo dvacet, když s jinými mladými muži vytvořil biblickou studijní skupinu, která se každý týden scházela. Začali rozebírat biblické učení o jiných námětech, jako nesmrtelnost duše a také Kristova výkupní oběť a jeho druhý příchod. V roce 1877, když bylo Russellovi pětadvacet let, prodal svůj podíl v otcově úspěšném podniku a nastoupil dráhu kazatele plným časem.

¹⁷ V roce 1878 měl velký spor s jedním svým spolupracovníkem, který zavrhl učení, že Kristova oběť mohla přinést smíření pro hříšníky. Ve své odpovědi Russell napsal: „Kristus pro nás svou smrtí a vzkříšením dosáhl různých dobrých věcí. Zastoupil nás ve smrti, zemřel jako spravedlivý za nespravedlivé — všichni byli nespravedliví. Ježíš Kristus z Boží milosti okusil smrt za každého člověka. . . Stal se původcem věčné záchrany pro všechny, kteří ho poslouchají.“ A pokračoval: „Vykoupit znamená koupit zpět. Co koupil Ježíš zpět pro všechny lidi? Život. Ztratili jsme jej neposlušností prvního Adama. Druhý Adam [Kristus] jej koupil zpět vlastním životem.“ — Marek 10:45; Římanům 5:7, 8; 1. Jana 2:2; 4:9, 10.

18. a) Co následovalo po sporu kvůli výkupnému? b) Jakým vzorem se řídili badatelé Bible ohledně darů?

¹⁸ Russell byl vždy pevným zastáncem nauky o výkupném, a proto zpřetrhal všechny svazky s tímto bývalým spolupracovníkem. V červenci 1879 začal Russell vydávat Sionskou Strážnou věž a hlasatele Kristovy přítomnosti, dnes po celém světě známou jako Strážná věž hlásající Jehovovo království. V roce 1881 spolu s jinými oddanými křesťany založil nevýdělečnou biblickou společnost. Jmenovala se Traktátní společnost Sionské Strážné věže a dnes je známá jako Pensylvánská biblická a traktátní společnost Strážná věž, právní nástroj, který jedná ve prospěch svědků Jehovových. Od samého počátku Russell trval na tom, že se na sborových shromážděních nebudou konat sbírky ani se nebudou prostřednictvím publikací Strážné věže vyprošovat příspěvky. Lidé, kteří se připojovali k Russellovi v hlubokém studiu Bible, se stali známými prostě jako badatelé Bible.

Návrat k biblické pravdě

19. Jaké učení křesťanstva zavrhli badatelé Bible?

¹⁹ Dík svému studiu Bible zavrhli Russell a jeho společníci učení křesťanstva o tajemné „nejsvětější trojici“, vrozené nesmrtelnosti lidské duše a věčných mukách v pekelném ohni. Odmítali také, že by bylo třeba samostatné třídy duchovenstva školené v semináři. Chtěli se vrátit k pokorným počátkům křesťanství, kdy sbory vedli duchovně způsobilí starší bez pomyšlení na plat nebo peněžní odměnu. — 1. Timoteovi 3:1–7; Titovi 1:5–9.

20. Co zjistili badatelé Bible ohledně Kristovy parúsíe a roku 1914?

²⁰ Ve svém zkoumání Božího slova se badatelé Bible živě zajímali o proroctví Křesťanských řeckých písem ve vztahu ke „skonání světa“ a Kristovu „příchodu“. (Matouš 24:3, KB) Když se obrátili k řeckému textu, zjistili, že Kristův „příchod“ je vlastně parúsía neboli neviditelná přítomnost. Kristus tedy dal svým učedníkům informace o důkazech své neviditelné přítomnosti v čase konce, ne o budoucím viditelném příchodu. Spolu s tímto studiem měli badatelé Bible živou touhu porozumět biblické chronologii ve vztahu ke Kristově přítomnosti. Všechny podrobnosti nepochopili, ale uvědomili si, že rok 1914 bude kritickým datem v lidských dějinách. — Matouš 24:3–22; Lukáš 21:7–33, Int.

21. Jakou odpovědnost cítili Russell a jeho spoluvěřící?

²¹ Russell věděl, že se musí vykonat velké kazatelské dílo. Byl si vědom Ježíšových slov zaznamenaných Matoušem: „A tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:14; Marek 13:10) Badatelé Bible cítili před rokem 1914 naléhavost té činnosti. Věřili, že jejich kázání toho roku vyvrcholí, a proto soudili, že by měli vynaložit veškerou námahu, aby ostatním pomohli poznat „tuto dobrou zprávu o království“. Časem byla biblická kázání C. T. Russella vydávána v tisících novin po celém světě.

[Rámeček na straně 347]

Křesťanská neutralita v pohanském Římě

Ve shodě se zásadami lásky a pokoje, jimž vyučoval Ježíš, a na základě osobního studia Božího slova se raní křesťané nechtěli účastnit válek ani se učit bojovat. Ježíš řekl: „Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji sloužící by byli bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není z tohoto zdroje.“ — Jan 18:36.

Ještě v roce 295 n. l. byl Maximilianus z Theveste, syn římského vysloužilce, povolán k vojenské službě. Když se ho prokonzul ptal na jméno, odpověděl: „Proč chceš znát mé jméno? Svědomí mi nedovoluje vojenskou službu: jsem křesťan. . . Nemohu sloužit; nemohu zhřešit proti svému svědomí.“ Prokonzul ho varoval, že přijde o život, když neposlechne. „Nebudu sloužit. Můžeš mě setnout, ale nebudu sloužit mocnostem tohoto světa; chci sloužit svému Bohu.“ — An Historian’s Approach to Religion (Historikův přístup k náboženství) od Arnolda Toynbeea.

V nové době vedlo osobní studium Bible jednotlivé svědky Jehovovi po celém světě k tomu, aby se řídili svědomím a zaujali podobný postoj. V některých zemích mnozí zaplatili nejvyšší cenu, zejména v nacistickém Německu, kde byli během 2. světové války stříleni, věšeni a stínáni. Avšak jejich celosvětová jednota založená na křesťanské lásce nikdy nebyla zlomena. Nikdo nikdy nezemřel ve válce rukou některého z křesťanských svědků Jehovových. Jak odlišné mohly být lidské dějiny, kdyby každý vyznavač křesťanství také žil podle Kristova pravidla lásky! — Římanům 13:8–10; 1. Petra 5:8, 9.