Pronásledováni kvůli spravedlnosti

„Šťastní jsou ti, kdo jsou pronásledováni kvůli spravedlnosti.“ (MATOUŠ 5:10)

1. Jak se Ježíš dostal před Pontského Piláta a co mu řekl?

„PROTO jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych vydal svědectví o pravdě.“ (Jan 18:37) Ježíš tato slova řekl před Pontským Pilátem, římským místodržitelem Judeje. Ježíš před ním nestál z toho důvodu, že by si to sám vybral nebo že by ho Pilát pozval. Stál před ním proto, že ho židovští náboženští vůdci falešně obvinili z toho, že je zločinec zasluhující smrt. (Jan 18:29–31)

2. Co Ježíš udělal a k čemu to vedlo?

² Ježíš velmi dobře věděl, že Pilát má autoritu propustit ho nebo ho vydat na smrt. (Jan 19:10) To mu ale nebránilo, aby s Pilátem odvážně mluvil o Království. I když byl jeho život ohrožen, Ježíš využil příležitost a vydal svědectví nejvýše postavenému vládnímu úředníkovi v té oblasti. I přes toto svědectví byl Ježíš odsouzen a popraven. Za své přesvědčení zemřel v trýznivých bolestech na mučednickém kůlu. (Matouš 27:24–26; Marek 15:15; Lukáš 23:24, 25; Jan 19:13–16)

Mučedník, nebo svědek?

3. Co znamenalo řecké slovo marʹtys v biblických dobách, ale jaký je jeden z jeho dnešních významů?

³ Mnozí lidé se dnes domnívají, že mučednictví je téměř totéž jako fanatismus či extremismus. Lidé, kteří jsou ochotni zemřít za svůj názor — zejména za svůj náboženský názor —, jsou často podezříváni, že jsou teroristé anebo že přinejmenším znamenají hrozbu pro společnost. Řecké slovo marʹtys (z něhož pochází i slovo martyrium neboli mučednické utrpení či mučednická smrt) však v biblických dobách znamenalo „svědek“, totiž osoba, jež například u soudu vydává svědectví o pravdě, které věří. Později toto slovo získalo ještě jiný význam — „ten, kdo se vzdává života proto, aby vydal svědectví“, nebo dokonce kdo vydává svědectví tím, že se vzdává svého života.

4. Především v jakém smyslu se na Ježíše vztahoval výraz marʹtys?

⁴ Na Ježíše se řecký výraz marʹtys vztahoval především v původním smyslu tohoto slova. Jak Ježíš řekl Pilátovi, přišel proto, aby „vydal svědectví o pravdě“. Lidé na jeho svědectví reagovali velmi odlišně. Na některé obyčejné lidi hluboce zapůsobilo to, co viděli a slyšeli, takže v Ježíše uvěřili. (Jan 2:23; 8:30) Jako celek však zástupy a zejména náboženští vůdci reagovali sice také silně, ale negativně. Ježíš svým nevěřícím příbuzným řekl: „Svět nemá důvod vás nenávidět, ale mě nenávidí, protože o něm vydávám svědectví, že jeho skutky jsou ničemné.“ (Jan 7:7) Kvůli tomu, že vydával svědectví o pravdě, si Ježíš přivodil zlobu vůdců národa, a to nakonec vedlo k jeho smrti. Byl skutečně ‚věrným a pravým svědkem (marʹtys)‘. (Zjevení 3:14)

„Budete předmětem nenávisti“

5. Co brzy po začátku své služby řekl Ježíš o pronásledování?

⁵ Ježíš nejen osobně zakusil kruté pronásledování, ale předem také upozornil své následovníky, že totéž se stane i jim. V Kázání na hoře, brzy po začátku své služby, Ježíš svým posluchačům řekl: „Šťastní jsou ti, kdo jsou pronásledováni kvůli spravedlnosti, protože jim patří nebeské království. Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují vás a lživě proti vám říkají kdejakou ničemnost kvůli mně. Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká“. (Matouš 5:10–12)

6. Když Ježíš vysílal dvanáct apoštolů, na co je upozornil?

⁶ Když později Ježíš vysílal dvanáct apoštolů, řekl jim: „Střežte se před lidmi, neboť vás vydají místním soudům a budou vás mrskat ve svých synagógách. Ano, budete kvůli mně vláčeni před místodržitele a krále na svědectví jim a národům.“ Učedníci však neměli být pronásledováni pouze náboženskými představiteli. Ježíš také řekl: „Bratr vydá bratra na smrt a otec své dítě, a děti povstanou proti rodičům a dají je usmrtit. A budete předmětem nenávisti všech lidí kvůli mému jménu; ale kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn. “ (Matouš 10:17, 18, 21, 22) Útrapy křesťanů v prvním století pravdivost těchto slov dokládají.

Záznam o věrné vytrvalosti

7. Co vedlo k tomu, že se Štěpán stal mučedníkem?

⁷ Krátce po Ježíšově smrti se prvním křesťanem, který zemřel za vydávání svědectví o pravdě, stal Štěpán. Byl „plný milostivosti a moci [a] prováděl velké předzvěsti a znamení mezi lidem“. Jeho náboženští nepřátelé „nemohli obstát proti moudrosti a duchu, s nimiž mluvil“. (Skutky 6:8, 10) Sžíráni žárlivostí, dovlekli Štěpána před Sanhedrin, židovský nejvyšší soud, kde čelil falešné obžalobě a vydal vynikající svědectví. Štěpánovi nepřátelé však tohoto věrného svědka nakonec zavraždili. (Skutky 7:59, 60)

8. Jak učedníci v Jeruzalémě reagovali na pronásledování, kterému byli vystaveni po Štěpánově smrti?

⁸ Po zavraždění Štěpána „povstalo velké pronásledování sboru, který byl v Jeruzalémě; všichni kromě apoštolů byli rozptýleni po krajích Judeje a Samaří“. (Skutky 8:1) Zastavilo pronásledování první křesťany ve vydávání svědectví? Právě naopak. Zpráva říká, že „ti, kdo byli rozptýleni, procházeli zemí a oznamovali dobrou zprávu slova“. (Skutky 8:4) Jistě cítili totéž, co apoštol Petr, který o něco dříve prohlásil: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 5:29) Tito věrní a odvážní učedníci se nenechali pronásledováním odradit a houževnatě se drželi vydávání svědectví o pravdě, i když věděli, že si tím způsobí ještě větší těžkosti. (Skutky 11:19–21)

9. Jakému pronásledování nadále čelili Ježíšovi následovníci?

⁹ Těžkosti opravdu neustávaly. Nejprve čteme, že Saul — muž, který byl při kamenování Štěpána a souhlasil s tím — „stále soptil hrozbami a vražděním proti Pánovým učedníkům, šel k veleknězi a vyžádal si od něho dopisy do synagóg v Damašku, aby přivedl do Jeruzaléma spoutaného každého, koho najde, jenž patří k té Cestě, muže i ženy.“ (Skutky 9:1, 2) Potom, přibližně v roce 44 n. l., „král Herodes vztáhl ruce, aby týral některé ze sboru. Mečem usmrtil Jakuba, Janova bratra.“ (Skutky 12:1, 2)

10. Jaký záznam o pronásledování nacházíme ve Skutcích a ve Zjevení?

¹⁰ Zbývající část knihy Skutky obsahuje nesmazatelný záznam o tom, jak věrní lidé vytrvávali při výsleších, věznění a pronásledování. Jedním z těchto lidí byl Pavel, bývalý pronásledovatel, který se stal apoštolem a pravděpodobně zemřel mučednickou smrtí na příkaz římského císaře Nerona okolo roku 65 n. l. (2. Korinťanům 11:23–27; 2. Timoteovi 4:6–8) A nakonec se v knize Zjevení, jež byla napsána v závěru prvního století, dozvídáme, že letitý apoštol Jan je uvězněn na trestaneckém ostrově Patmos, „protože . . . mluvil o Bohu a vydával svědectví o Ježíšovi“. Zjevení také obsahuje zmínku o ‚Antipovi, mém svědku, tom věrném, který byl zabit‘ v Pergamu. (Zjevení 1:9; 2:13)

11. Jak se v životě prvních křesťanů prokázala pravdivost Ježíšových slov o pronásledování?

¹¹ To všechno dokazuje pravdivost slov, která řekl Ježíš svým učedníkům: „Jestliže pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás.“ (Jan 15:20) Věrní první křesťané byli připraveni čelit té největší zkoušce, totiž smrti — ať už by to bylo umučení, předhození dravé zvěři nebo cokoli jiného. Byli ochotni to podstoupit, aby splnili pověření od Pána Ježíše Krista: „Budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samaří a do nejvzdálenější části země“. (Skutky 1:8)

12. Jak to, že pronásledování křesťanů není pouze věcí minulosti?

¹² Jestliže si někdo myslí, že takové kruté zacházení s Ježíšovými následovníky je věcí minulosti, velice se mýlí. Pavel, který si, jak jsme viděli, prožil velké těžkosti, napsal: „Všichni ti, kdo touží žít ve zbožné oddanosti ve společenství s Kristem Ježíšem, budou rovněž pronásledováni.“ (2. Timoteovi 3:12) Petr o pronásledování řekl: „Byli jste vskutku k tomu povoláni, protože i Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje.“ (1. Petra 2:21) Až do současných ‚posledních dnů‘ tohoto systému věcí je Jehovův lid neustále terčem nenávisti a nepřátelství. (2. Timoteovi 3:1) Všude na zemi — v diktátorských režimech i v demokratických státech — bývají svědkové Jehovovi někdy pronásledováni, a to jako jednotlivci i jako celek.

Proč jsou nenáviděni a pronásledováni?

13. Co by si novodobí Jehovovi služebníci měli uvědomovat, pokud jde o pronásledování?

¹³ Většina z nás se dnes sice těší z relativní svobody, díky které můžeme kázat a pokojně se shromažďovat, ale musíme mít na paměti biblickou připomínku, že „scéna tohoto světa se mění“. (1. Korinťanům 7:31) Věci se mohou změnit tak rychle, že pokud nejsme psychicky, citově a duchovně připraveni, mohli bychom snadno klopýtnout. Co tedy můžeme udělat pro svoji ochranu? Účinnou obranou je mít stále jasně na zřeteli, proč jsou mírumilovní křesťané, kteří dodržují zákony, nenáviděni a pronásledováni.

14. Proč jsou podle apoštola Petra křesťané pronásledováni?

¹⁴ Apoštol Petr se k této otázce vyjádřil ve svém prvním dopise, který napsal někdy mezi lety 62–64 n. l., kdy křesťané v celé římské říši zažívali zkoušky a pronásledování. Píše zde: „Milovaní, nebuďte zmateni požárem mezi vámi, který se vám děje jako zkouška, jako by vás postihlo něco podivného.“ Petr dále vysvětluje, co tím myslel: „Ať . . . nikdo z vás netrpí jako vrah nebo zloděj nebo zločinec nebo jako ten, kdo se plete do záležitostí jiných lidí. Trpí-li však jako křesťan, ať se nestydí, ale ať dále oslavuje Boha v tomto jménu.“ Petr zdůraznil, že křesťané netrpí za nějaký svůj špatný skutek, ale za to, kým jsou. Kdyby si libovali ve ‚stejném hlubokém bahnu prostopášnosti‘ jako lidé kolem nich, tito lidé by je přijímali mezi sebe a měli by je rádi. Ve skutečnosti však křesťané trpěli proto, že se snažili žít jako následovníci Krista. Dnes jsou na tom praví křesťané stejně. (1. Petra 4:4, 12, 15, 16)

15. Jaký rozpor lze v dnešní době pozorovat, pokud jde o jednání se svědky Jehovovými?

¹⁵ V mnoha částech světa sklízejí svědkové Jehovovi chválu za jednotu a spolupráci, kterou projevují při svých sjezdech a stavebních projektech, za to, že jsou poctiví a pracovití, a za to, že mají vzornou morálku a rodinný život a také pěkný zevnějšek a vystupování.a Na druhé straně je v době psaní tohoto článku jejich dílo zakázáno nebo omezeno nejméně ve 28 zemích, a mnoho svědků je kvůli své víře fyzicky týráno a trpí hmotné škody. Proč je zde takový zřejmý rozpor? A proč to Bůh připouští?

16. Především z jakého důvodu Jehova dovoluje, aby jeho lid byl pronásledován?

¹⁶ Především bychom měli pamatovat na slova, která jsou zapsána v Příslovích 27:11: „Buď moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce, abych mohl dát odpověď tomu, který mě popichuje.“ Ano, je to kvůli odvěké sporné otázce neomezené svrchovanosti. Přestože všichni ti, kdo v průběhu staletí zachovávali věrnost Jehovovi, poskytli svou ryzostí ohromné svědectví, Satan Jehovu popichuje i nadále, stejně jako to dělal za dnů spravedlivého Joba. (Job 1:9–11; 2:4, 5) Nyní, kdy je Boží Království pevně založeno a má na celé zemi své věrné poddané a představitele, Satan nepochybně ještě stupňuje své úsilí v poslední zoufalé snaze dokázat pravdivost svého tvrzení. Zůstanou tito lidé věrni Bohu, ať na ně přijde jakákoli obtíž nebo neštěstí? Na tuto otázku musí každý Jehovův služebník odpovědět sám za sebe. (Zjevení 12:12, 17)

17. Co Ježíš mínil slovy „stane se vám to na svědectví“?

¹⁷ Když Ježíš svým učedníkům popisoval události, které se stanou v „závěru systému věcí“, uvedl ještě jiný důvod, proč Jehova připouští pronásledování svých služebníků. Řekl jim: „Budete vláčeni před krále a místodržitele kvůli mému jménu. Stane se vám to na svědectví.“ (Matouš 24:3, 9; Lukáš 21:12, 13) Sám Ježíš vydával svědectví před Herodem a Pontským Pilátem. Také apoštol Pavel byl ‚vláčen před krále a místodržitele‘. Na základě pokynu od Pána Ježíše Krista usiloval o to, aby mohl vydat svědectví tehdejšímu nejmocnějšímu vládci. Prohlásil totiž: „Odvolávám se k césarovi!“ (Skutky 23:11; 25:8–12) Stejně tak i dnes vedou náročné situace často k tomu, že je úředníkům i veřejnosti vydáno znamenité svědectví.b

18, 19. (a) Jaký užitek budeme mít z toho, když vytrváváme ve zkouškách? (b) Jakými otázkami se bude zabývat následující článek?

¹⁸ A konečně, když vytrváváme ve zkouškách a souženích, můžeme z toho mít užitek i my osobně. V jakém směru? Učedník Jakub svým spoluvěřícím připomenul: „Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s různými zkouškami, protože přece víte, že ta vyzkoušená jakost vaší víry působí vytrvalost.“ Ano, pronásledování může vytříbit naši víru a posílit naši vytrvalost. Neděsíme se jej tedy ani se mu nesnažíme nebiblickými způsoby vyhnout nebo ho ukončit. Spíše máme na mysli Jakubova slova: „Ať . . . vytrvalost dokončí své dílo, abyste byli úplní a zdraví ve všech ohledech a nic vám nechybělo.“ (Jakub 1:2–4)

¹⁹ I když nám Boží slovo pomáhá, abychom rozuměli, proč jsou Boží věrní služebníci pronásledováni a proč to Jehova připouští, nemusí to ještě samo o sobě vést k tomu, že se budeme s pronásledováním snadno vyrovnávat. Co nás posílí, abychom ho vydrželi? Co můžeme tváří v tvář pronásledování dělat? Těmito důležitými otázkami se budeme zabývat v příštím článku.

[Poznámky pod čarou]

Vytrvalost ve zkouškách přináší chválu Jehovovi

„Jestliže vytrváváte, když konáte dobro a trpíte, to je u Boha příjemné.“ (1. PETRA 2:20)

1. Vzhledem k tomu, že praví křesťané chtějí žít v souladu se svým zasvěcením, o jaké otázce je nutné uvažovat?

KŘESŤANÉ jsou zasvěceni Jehovovi a chtějí činit jeho vůli. Aby žili v souladu se svým zasvěcením, ze všech sil se snaží následovat šlépěje svého vzoru, Ježíše Krista, a vydávají svědectví o pravdě. (Matouš 16:24; Jan 18:37; 1. Petra 2:21) Ježíš a jiní věrní Boží služebníci však obětovali svůj život a za svou víru zemřeli jako mučedníci. Znamená to, že všichni křesťané mohou očekávat, že za svou víru zemřou?

2. Jak křesťané pohlížejí na zkoušky a utrpení?

² Jakožto křesťané jsme vybízeni, abychom zůstali věrní až do smrti, což ale nutně nemusí znamenat, že za svou víru zemřeme. (2. Timoteovi 4:7; Zjevení 2:10) Z toho vyplývá, že i když jsme za svou víru ochotni trpět — a bude-li to nutné, i zemřít —, není to představa, ve které bychom si libovali. Nemáme potěšení v utrpení ani nám není příjemná bolest či ponižování. Protože však zkoušky a pronásledování musíme očekávat, je třeba, abychom si dobře promysleli, jak se zachovat v případě, že nás něco takového postihne.

Věrni ve zkoušce

3. O jakých biblických příkladech toho, jak je možné se zachovat při pronásledování, můžete vyprávět? (Viz rámeček „Jak se zachovali při pronásledování“ na následující straně.)

³ V Bibli nacházíme četné zprávy, které ukazují, jak se Boží služebníci v minulosti zachovali, když se dostali do situací, kdy byl ohrožen jejich život. Z různých způsobů, jak reagovali, mohou čerpat vedení dnešní křesťané, pokud by někdy museli čelit takovým náročným situacím. Všimněte si zpráv v rámečku „Jak se zachovali při pronásledování“ a uvažujte o tom, co se z nich můžeme naučit.

4. Co lze říci o tom, jak se zachovali Ježíš a jiní věrní služebníci, když se ocitli ve zkoušce?

⁴ I když Ježíš a jiní věrní Boží služebníci reagovali podle okolností na pronásledování odlišně, je jasné, že zbytečně neriskovali svůj život. Když se ocitli v nebezpečných situacích, byli sice odvážní, ale přesto obezřetní. (Matouš 10:16, 23) Jejich cílem bylo podporovat kazatelské dílo a zachovat ryzost Jehovovi. Z jejich reakcí v různých situacích si mohou vzít příklad křesťané, kteří se v dnešní době setkávají se zkouškami nebo pronásledováním.

5. Jaké pronásledování vypuklo v 60. letech minulého století v Malawi a jak reagovali tamní svědkové Jehovovi?

⁵ V nové době se Jehovův lid často setkává s mimořádnými těžkostmi a strádáním, které jsou způsobeny válkami, zákazy nebo přímým pronásledováním. Například v šedesátých letech minulého století zažili kruté pronásledování svědkové Jehovovi v Malawi. Jejich sály Království, domovy, zásoby potravin a živnosti byly zničeny — svědkové přišli prakticky o všechno. Byli biti a měli i jiné úděsné zážitky. Jak bratři reagovali? Tisíce z nich uprchly ze svých vesnic. Mnozí se ukryli v buši, zatímco jiní na přechodnou dobu emigrovali do sousedního Mosambiku. Mnoho věrných křesťanů přišlo o život, ale jiní se rozhodli z nebezpečné oblasti utéci, což zjevně bylo za takových okolností rozumné. Takovým jednáním tito bratři následovali příklad Ježíše a Pavla.

6. Čeho se malawští svědkové nevzdali ani přes prudké pronásledování?

⁶ I když malawští bratři museli utéci nebo se skrýt, hledali teokratické vedení a řídili se jím. V podzemí dále vykonávali křesťanskou činnost, jak nejlépe mohli. K čemu to vedlo? V roce 1967 bylo těsně před zákazem dosaženo vrcholného počtu 18 519 zvěstovatelů Království. V roce 1972 byla podána zpráva o novém vrcholném počtu 23 398 zvěstovatelů, ačkoli dílo bylo stále ještě zakázáno a mnozí žili jako uprchlíci v Mosambiku. Zvěstovatelé sloužili každý měsíc v průměru více než šestnáct hodin. Jejich jednání nepochybně přineslo Jehovovi chválu a Jehova těmto věrným bratrům v této mimořádně obtížné době žehnal.a

7, 8. Z jakých důvodů se někteří rozhodli, že neuprchnou, přestože jim odpůrci působí problémy?

⁷ Naproti tomu v zemích, kde protivníci působí problémy, se někteří bratři možná rozhodnou, že neodejdou, i když k tomu mají příležitost. Kdyby se odstěhovali, určité problémy by to možná vyřešilo, ale pravděpodobně by vznikly jiné náročné situace. Budou například schopni zůstat ve styku se společenstvím křesťanských bratrů, aby se nedostali do duchovní izolace? Až se budou snažit uchytit v zemi, která je možná bohatší nebo která poskytuje více příležitostí v materiálním ohledu, dokážou si zachovat pravidelný program duchovních činností? (1. Timoteovi 6:9)

⁸ Jiným důvodem, proč se někteří křesťané rozhodnou, že se neodstěhují, je to, že jim leží na srdci duchovní blaho jejich bratrů. Rozhodnou se, že zůstanou a situaci vydrží, aby mohli dále kázat ve své zemi a být zdrojem povzbuzení pro své spoluvěřící. (Filipanům 1:14) Díky takovému rozhodnutí někteří dokonce přispěli i k právním vítězstvím v zemi, ve které žili.b

9. Jaké činitele musí zvážit ten, kdo se rozhoduje, zda zůstane, nebo zda se kvůli pronásledování přestěhuje?

⁹ Zůstat, či odejít — to je jistě osobní rozhodnutí. Taková rozhodnutí bychom samozřejmě měli udělat až poté, co jsme na modlitbách hledali Jehovovo vedení. Avšak bez ohledu na to, pro co jsme se rozhodli, musíme pamatovat na slova apoštola Pavla: „Každý z nás se bude Bohu zodpovídat sám za sebe.“ (Římanům 14:12) Jak jsme již uvedli, Jehova od svých služebníků očekává, že mu každý z nich zůstane věrný, ať se děje cokoli. Někteří jeho služebníci zažívají zkoušky a pronásledování v dnešní době, jiné to může potkat později. Nějakým způsobem budou vyzkoušeni všichni, a nikdo by neměl čekat, že toho bude ušetřen. (Jan 15:19, 20) Jako zasvěcení Jehovovi služebníci se nemůžeme vyhnout univerzální sporné otázce, která se týká posvěcení Jehovova jména a ospravedlnění jeho svrchovanosti. (Ezekiel 38:23; Matouš 6:9, 10)

„Nikomu neodplácejte zlé zlým“

10. Jaký důležitý vzor nám poskytli Ježíš a apoštolové tím, jak jednali, když byli vystaveni tlaku a odporu?

¹⁰ Z toho, jak Ježíš a apoštolové reagovali, když byli vystaveni tlaku, se můžeme naučit ještě jednu důležitou zásadu, totiž že se nikdy nemáme svým pronásledovatelům mstít. Nikde v Bibli nenajdeme žádný náznak toho, že by Ježíš nebo jeho následovníci organizovali nějaké hnutí odporu nebo že by se uchýlili k použití násilí a bojovali proti svým pronásledovatelům. Apoštol Pavel křesťanům naopak radil: „Nikomu neodplácejte zlé zlým. . . . Sami se nemstěte, milovaní, ale dejte místo zlobě; neboť je napsáno: ‚Pomsta je má; já oplatím, říká Jehova.‘“ Navíc Pavel řekl: „Nedej se přemoci zlem, ale neustále přemáhej zlo dobrem.“ (Římanům 12:17–21; Žalm 37:1–4; Přísloví 20:22)

11. Co říká jeden historik o postoji prvních křesťanů ke státu?

¹¹ První křesťané si tyto rady vzali k srdci. Historik Cecil J. Cadoux ve své knize The Early Church and the World (Raná církev a svět) popisuje, jaký postoj měli v letech 30–70 n. l. křesťané ke státu. Uvádí: „Nemáme žádný přímý důkaz, že by křesťané v té době vůbec někdy vynaložili nějaké úsilí na to, aby pronásledování čelili silou. Nejdále, kam v tomto ohledu zacházejí, je to, že své vládce odvážně a ostře odsuzují anebo že pronásledování maří svým útěkem. Obvykle však křesťané reagovali na pronásledování nanejvýš tím, že mírně, ale pevně odmítli poslouchat ty vládní příkazy, o nichž si mysleli, že jsou v rozporu s poslušností vůči Kristu.“

12. Proč je lepší snášet utrpení než se mstít?

¹² Je takové zdánlivě pasivní jednání skutečně praktické? Nemohli by se ti, kdo takto reagují, stát snadnou kořistí odpůrců, kteří jsou rozhodnuti je vyhladit? Nebylo by moudřejší bránit se? Z lidského stanoviska by to tak mohlo vypadat. Jakožto Jehovovi služebníci jsme však přesvědčeni, že řídit se v každé záležitosti Jehovovým vedením je tím nejlepším způsobem jednání. Máme na mysli Petrova slova: „Jestliže vytrváváte, když konáte dobro a trpíte, to je u Boha příjemné.“ (1. Petra 2:20) Jsme přesvědčeni, že Jehova si je naší situace velmi dobře vědom a nepřipustí, aby trvala stále. Proč si tím můžeme být jisti? Jehova svému zajatému lidu v Babylóně řekl: „Ten, kdo se dotýká vás, dotýká se mé oční bulvy.“ (Zecharjáš 2:8) Jak dlouho člověk dovolí, aby se někdo dotýkal jeho oční bulvy? Jehova v patřičném čase poskytne úlevu. O tom vůbec nemůže být pochyb. (2. Tesaloničanům 1:5–8)

13. Proč se Ježíš podvolil a nechal své nepřátele, aby ho zatkli?

¹³ V tomto ohledu můžeme vzhlížet k Ježíšovi jako ke svému vzoru. Když nechal své nepřátele, aby ho v zahradě Getsemane zatkli, nebylo to proto, že by se nemohl bránit. Jednomu ze svých učedníků totiž řekl: „Myslíš [si], že se nemohu obrátit na svého Otce, aby mi opatřil v tomto okamžiku více než dvanáct legií andělů? Jak by se v tom případě splnila Písma, že se to musí takto stát?“ (Matouš 26:53, 54) Plnit Jehovovu vůli bylo pro Ježíše důležitější než všechno ostatní, dokonce i když kvůli tomu musel trpět. Měl naprostou důvěru ve slova Davidova prorockého žalmu: „Neponecháš . . . mou duši v šeolu. Nedovolíš, aby tvůj věrně oddaný viděl jámu.“ (Žalm 16:10) O řadu let později apoštol Pavel o Ježíšovi řekl: „Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu.“ (Hebrejcům 12:2)

Radost z posvěcování Jehovova jména

14. Co bylo tou radostí, která pomáhala Ježíšovi ve všech jeho zkouškách?

¹⁴ Co bylo tou radostí, která Ježíšovi pomáhala v té nejtěžší zkoušce, jakou si lze představit? Ježíš, Boží milovaný Syn, byl ze všech Jehovových služebníků jistě pro Satana tím nejdůležitějším terčem. Jestliže tedy Ježíš zachová ve zkoušce ryzost, bude to definitivní odpověď na Satanovo popichování Jehovy. (Přísloví 27:11) Umíte si představit tu radost a uspokojení, jaké Ježíš nepochybně pociťoval poté, co byl vzkříšen? Jistě byl nesmírně šťastný, když si uvědomil, že splnil úlohu, kterou měl jakožto dokonalý člověk sehrát při ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti a posvěcení jeho jména. Navíc to, že může sedět „po pravici Božího trůnu“, je pro Ježíše nepochybně úžasná čest a ten největší zdroj radosti. (Žalm 110:1, 2; 1. Timoteovi 6:15, 16)

15, 16. Jaké nelidské pronásledování vydrželi svědkové v Sachsenhausenu a co jim k tomu dalo sílu?

¹⁵ Podobně i křesťané považují za radost, když se podílejí na posvěcování Jehovova jména tím, že po vzoru Ježíše vytrvávají ve zkouškách a pronásledování. Ukázkou toho je zkušenost svědků, kteří trpěli v nechvalně proslulém koncentračním táboře Sachsenhausen, a na konci druhé světové války přežili hrůzný pochod smrti. Při tomto pochodu zemřely tisíce vězňů následkem chladného počasí, nemocí nebo hladu a jiní byli přímo u cesty surově popraveni strážemi SS. Všech 230 svědků ale přežilo, a to díky tomu, že se drželi blízko u sebe a navzájem si pomáhali i za cenu ohrožení vlastního života.

¹⁶ Co dalo těmto svědkům sílu, aby takové nelidské pronásledování vydrželi? Jakmile se dostali do bezpečí, vyjádřili svou radost a vděčnost Jehovovi v dokumentu nazvaném „Rezoluce 230 svědků Jehovových ze šesti národností, kteří se sešli v lese blízko Schwerinu v Meklenbursku“. Bratři v této rezoluci uvedli: „Leží za námi dlouhé období zkoušek a ti, kteří byli zachráněni, jakoby vytrženi z ohnivé pece, nemají na sobě ani pach ohně. (Viz Daniela 3:27) Naopak, jsou plní síly a moci od Jehovy a dychtivě očekávají nové příkazy Krále, aby prosazovali teokratické zájmy.“c

17. Jaké zkoušky potkávají v dnešní době Boží lid?

¹⁷ Jako tomu bylo v případě oněch 230 věrných, i naše víra již možná byla zkoušena, ačkoli jsme dosud „neodporovali až do krve“. (Hebrejcům 12:4) Zkouška však na sebe může vzít mnoho podob. Může to být posměch spolužáků nebo nátlak vrstevníků, abychom se dopustili nemravnosti či nějaké jiné špatnosti. Také rozhodnutí zdržovat se krve, vstoupit do manželství pouze v Pánu, anebo vychovávat děti ve víře, žijeme-li v rozdělené domácnosti, může někdy vést k těžkým zkouškám a tlakům. (Skutky 15:29; 1. Korinťanům 7:39; Efezanům 6:4; 1. Petra 3:1, 2)

18. Na základě čeho jsme přesvědčeni, že můžeme vytrvat i v té nejnáročnější zkoušce?

¹⁸ Ale bez ohledu na to, jaká zkouška nás potká, víme, proč trpíme. Je to proto, že Jehovu a jeho Království stavíme ve svém životě na první místo. To, že kvůli tomu trpíme, považujeme za opravdovou výsadu a radost. Odvahu čerpáme z Petrových přesvědčivých slov: „Jestliže jste haněni pro Kristovo jméno, jste šťastni, protože na vás spočívá duch slávy, ano Boží duch.“ (1. Petra 4:14) Jehovův duch nám dá sílu vytrvat i v těch nejnáročnějších zkouškách, a to k Jehovově slávě a chvále. (2. Korinťanům 4:7; Efezanům 3:16; Filipanům 4:13)

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázky na straně 15]

Jak se zachovali při pronásledování

• Dříve než Herodovi vojáci přišli do Betléma, aby pobili všechny malé chlapce ve věku do dvou let, Josef a Marie uposlechli andělův pokyn, vzali malého Ježíše a uprchli do Egypta. (Matouš 2:13–16)

• Nepřátelé se mnohokrát pokoušeli Ježíše během jeho služby zabít kvůli jeho účinnému vydávání svědectví. Ježíš jim pokaždé obratně unikl. (Matouš 21:45, 46; Lukáš 4:28–30; Jan 8:57–59)

• Když vojáci a úředníci přišli do zahrady Getsemane zatknout Ježíše, otevřeně se jim dal poznat. Dvakrát prohlásil: „To jsem já.“ Svým následovníkům ani nedovolil postavit se na odpor a nebránil se, když jej dav chtěl odvést. (Jan 18:3–12)

• Petr a jiní křesťané byli v Jeruzalémě zatčeni a zbičováni a bylo jim zakázáno mluvit o Ježíšovi. Jakmile však byli propuštěni, „odešli . . . a každý den bez přestání dále vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobrou zprávu o Kristu, Ježíšovi“. (Skutky 5:40–42)

• Když se Saul, později známý jako apoštol Pavel, dozvěděl o úkladu damašských Židů, kteří ho chtěli usmrtit, bratři ho v noci spustili v koši otvorem v městské zdi, takže unikl. (Skutky 9:22–25)

• O řadu let později se Pavel rozhodl odvolat se k césarovi, přestože na něm ani místodržitel Festus, ani král Agrippa nenašli „nic, co zasluhuje smrt nebo pouta“. (Skutky 25:10–12, 24–27; 26:30–32)