Jak můžeme zvítězit nad lidskou slabostí

„Tělesné smýšlení ... znamená smrt.“ (ŘÍMANŮM 8:6)

1. Jak někteří lidé pohlížejí na lidské tělo a která otázka si zaslouží, abychom o ní uvažovali?

„BUDU ti chvalořečit, protože jsem podivuhodně udělán, způsobem, který vzbuzuje bázeň.“ (Žalm 139:14) To zpíval žalmista David, když rozjímal o jednom z Jehovových výtvorů — o lidském těle. Někteří náboženští učitelé však tělu nepřipisují oprávněnou chválu, ale považují ho za léčku a za nástroj hříchu. Bývá označováno jako ‚háv nevědomosti, základ neřesti, pouto zkaženosti, temná kobka, živá smrt nebo chodící mrtvola‘. Je pravda, že apoštol Pavel napsal: ‚V mém těle nepřebývá nic dobrého.‘ (Římanům 7:18) Znamená to však, že jsme beznadějně chyceni v pasti hříšného těla?

2. (a) Co znamená „tělesné smýšlení“? (b) Jaký boj mezi ‚tělem‘ a ‚duchem‘ probíhá v lidech, kteří touží líbit se Bohu?

² Slovo „tělo“ je v Písmu někdy použito k označení člověka v jeho nedokonalém stavu, jako hříšného potomka vzpurného Adama. (Efezanům 2:3; Žalm 51:5; Římanům 5:12) To, co jsme po něm zdědili, má za následek ‚slabost těla‘. (Římanům 6:19) A Pavel varoval: „Tělesné smýšlení ... znamená smrt.“ (Římanům 8:6) Mít takové „tělesné smýšlení“ tudíž znamená být ovládán a podněcován touhami padlého těla. (1. Jana 2:16) Jestliže se tedy snažíme líbit Bohu, dochází k neustálému boji mezi naším duchovním smýšlením a naší hříšnou přirozeností, která nás neúprosně vede k tomu, abychom konali „skutky těla“. (Galaťanům 5:17–23; 1. Petra 2:11) Když Pavel popsal tento vyčerpávající boj, který v něm probíhal, zvolal: „Já ubohý člověk! Kdo mě vyprostí z těla podstupujícího tuto smrt?“ (Římanům 7:24) Byl však Pavel bezbrannou obětí pokušení? Bible odpovídá jasně — nebyl.

Jak je to s pokušením a hříchem ve skutečnosti

3. Jak se mnoho lidí dívá na hřích a pokušení, ale jak nás před takovým postojem Bible varuje?

³ Představa hříchu je dnes pro mnoho lidí nepřijatelná. Někteří slovo „hřích“ zlehčují jako staromódní výraz pro lidské slabůstky. Neuvědomují si však, že „všichni musíme být učiněni zjevnými před Kristovým soudcovským stolcem, aby každý dostal svou odměnu za věci, které dělal v těle, podle toho, co prováděl, ať je to dobré, nebo podlé“. (2. Korinťanům 5:10) Další lidé možná pronesou ironickou poznámku: „Dokážu odolat všemu kromě pokušení!“ Někteří lidé žijí v prostředí, které je zaměřeno na okamžité požitky, ať už se týkají jídla, sexu, zábavy či úspěchu. Chtějí všechno, a chtějí to hned. (Lukáš 15:12) Vidí jen bezprostřední potěšení, ale přes něj nevidí budoucí radost „skutečného života“. (1. Timoteovi 6:19) Bible nás však vyučuje, že máme být opatrní, pokud jde o to, na co myslíme, a že máme být prozíraví a vyhýbat se všemu, co by nám v duchovním či jiném ohledu mohlo uškodit. Jedno inspirované přísloví říká: „Chytrý, který uviděl neštěstí, se skryl; nezkušení, kteří šli dál, utrpěli trest.“ (Přísloví 27:12)

4. Jakou vybídku zapsanou v 1. Korinťanům 10:12, 13 dal Pavel?

⁴ Když Pavel psal křesťanům žijícím v Korintu, což bylo město známé svou mravní zkažeností, dal jim realistické varování před pokušením a mocí hříchu. Napsal: „Ať si ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby nepadl. Žádné pokušení vás nepostihlo kromě toho, které je běžné u lidí. Ale Bůh je věrný a nedovolí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením poskytne také východisko, abyste je mohli snášet.“ (1. Korinťanům 10:12, 13) Každý z nás —mladý či letitý, muž nebo žena — se setkává s mnoha pokušeními ve škole, v zaměstnání nebo někde jinde. Prozkoumejme tedy Pavlova slova a podívejme se, jaký pro nás mají význam.

Vyhýbejme se přílišné sebedůvěře

5. Proč je přílišná sebedůvěra nebezpečná?

⁵ Pavel píše: „Ať si ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby nepadl.“ Přílišná důvěra ve vlastní mravní sílu je nebezpečná. Prozrazuje, že člověk nechápe podstatu a sílu hříchu. Vzhledem k tomu, že hříchu podlehli takoví lidé jako Mojžíš, David, Šalomoun a apoštol Petr, měli bychom se snad domnívat, že my zranitelní nejsme? (4. Mojžíšova 20:2–13; 2. Samuelova 11:1–27; 1. Královská 11:1–6; Matouš 26:69–75) „Moudrý se bojí a odvrací se od špatnosti, ale hloupý se stává rozlíceným a sebejistým,“ píše se v Příslovích 14:16. Kromě toho Ježíš řekl: ‚Duch je dychtivý, ale tělo je slabé.‘ (Matouš 26:41) Žádný nedokonalý člověk není imunní proti zkaženým choutkám, a proto musíme Pavlovo varování brát vážně a odolávat pokušení. Jinak se totiž vystavujeme riziku, že padneme. (Jeremjáš 17:9)

6. Kdy a jak bychom se měli připravovat na pokušení?

⁶ Je moudré, když se na těžkosti, které mohou nečekaně nastat, připravíme předem. Král Asa si uvědomoval, že období míru je ten správný čas k tomu, aby vybudoval opevnění. (2. Paralipomenon 14:2, 6, 7) Věděl, že by bylo příliš pozdě připravovat se na útok v okamžiku, kdy by k němu už došlo. Podobně je nejlepší, když rozhodnutí, co podnikneme, až se objeví pokušení, děláme s chladnou hlavou a v klidu. (Žalm 63:6) Daniel a jeho bohabojní přátelé své rozhodnutí, že budou věrni Jehovovu zákonu, udělali dříve, než na ně byl vyvíjen nátlak, aby jedli královy pochoutky. Proto vůbec neváhali stát si za svým přesvědčením a nejíst jídlo, jež bylo nečisté. (Daniel 1:8) Posilujme tedy své odhodlání zůstat mravně čistí ještě před tím, než nastanou situace, kdy jsme v pokušení. Pak budeme schopni hříchu odolat.

7. Proč je pro nás útěchou, když víme, že ostatní křesťané úspěšně odolávají pokušení?

⁷ Velkou útěchou jsou pro nás Pavlova slova: „Žádné pokušení vás nepostihlo kromě toho, které je běžné u lidí.“ (1. Korinťanům 10:13) Apoštol Petr napsal: „Postavte se ... proti [Ďáblovi], pevní ve víře, protože víte, že se tatáž utrpení dovršují v celém společenství vašich bratrů na světě.“ (1. Petra 5:9) Ano, ostatní křesťané se potýkají s podobnými pokušeními a úspěšně jim s Boží pomocí odolávají. To můžeme i my. Nicméně jakožto praví křesťané, kteří žijí ve zvráceném světě, můžeme očekávat, že se dříve či později každý z nás do nějakého pokušení dostane. Jak tedy získat důvěru v to, že zvítězíme nad lidskou slabostí a pokušením zhřešit?

Pokušení můžeme odolat!

8. Jaká je základní cesta k tomu, abychom se vyhnuli pokušení?

⁸ Základní cestou k tomu, abychom přestali „být otroky hříchu“, je vyhnout se pokušení, jestliže je to možné. (Římanům 6:6) V Příslovích 4:14, 15 jsme vybízeni: „Na stezku ničemných nevstupuj a nechoď přímo dál na cestu špatných. Vyhýbej se jí, neprojdi po ní; odboč z ní a jdi dál.“ Často víme předem, že by určité okolnosti mohly vést k hříchu. Je proto zřejmé, že jakožto křesťané musíme ‚jít dál‘, tedy vyhnout se všemu — každému člověku, místu a věci —, co by v nás mohlo roznítit nesprávné touhy a rozpálit nečisté žádosti.

9. Jak je v Písmu zdůrazněno, že je důležité uprchnout ze situací, v nichž bychom mohli podlehnout pokušení?

⁹ Dalším důležitým krokem, který vede k vítězství nad pokušením, je utéci ze situace, v níž bychom mu mohli podlehnout. Pavel radil: „Prchejte před smilstvem.“ (1. Korinťanům 6:18) A napsal: „Prchejte ... před modlářstvím.“ (1. Korinťanům 10:14) Také varoval Timotea, aby prchal před přílišnou touhou po hmotném bohatství a rovněž „před touhami, které provázejí mládí“. (2. Timoteovi 2:22; 1. Timoteovi 6:9–11)

10. Které dva protichůdné příklady ukazují, jak důležité je utéci před pokušením?

¹⁰ Zamysleme se nad tím, co se stalo izraelskému králi Davidovi. Když se díval ze střechy svého paláce, spatřil půvabnou ženu, jak se koupe, a jeho srdce se naplnilo nesprávnými touhami. David měl ze střechy odejít a prchnout tak před pokušením. Místo toho se na tuto ženu — Bat-šebu — dotazoval. Následky byly zničující. (2. Samuelova 11:1–12:23) Jak naproti tomu jednal Josef, když ho nemravná manželka jeho pána nutila, aby si s ní lehl? Zpráva nám říká: „Jak den co den mluvila k Josefovi, ukázalo se, že jí nikdy nenaslouchal, aby si k ní lehl a byl s ní.“ Josef neměl přikázání mojžíšského Zákona, protože ten tehdy ještě neexistoval. Přesto jí Josef odpověděl: „Jak bych se ... mohl dopustit tak velké špatnosti a skutečně hřešit proti Bohu?“ Jednoho dne ho tato žena popadla a řekla mu: „Lehni si se mnou!“ Zůstal tam snad Josef stát a pokoušel se jí domlouvat? Ne. „Dal se na útěk a vyšel ven.“ Josef nedovolil, aby se ho zmocnila sexuální touha. Utekl totiž. (1. Mojžíšova 39:7–16)

11. Co můžeme udělat, jsme-li v určitém pokušení opakovaně?

¹¹ Útěk bývá považován za zbabělost, ale často je opravdu moudré, když se z určité situace doslova vymaníme. Snad zažíváme v zaměstnání pokušení, které se stále opakuje. Možná nemůžeme změnit práci, přesto ale mohou být jiné cesty, jak se vymanit ze situací, které jsou pro nás pokušením. Musíme prchat před vším, o čem víme, že je to nesprávné, a měli bychom být rozhodnuti dělat pouze to, co je správné. (Amos 5:15) Prchat před pokušením může jindy znamenat to, že se budeme vyhýbat pornografickým internetovým stránkám a pochybným místům zábavy. Může to také znamenat, že vyhodíme určitý časopis nebo si najdeme nové přátele — takové, kteří milují Boha a kteří nám možná budou schopni pomoci. (Přísloví 13:20) Ať jsme k hříchu pokoušeni čímkoli, je moudré, jestliže se od toho rozhodně odvrátíme. (Římanům 12:9)

Jak nám může pomoci modlitba

12. O co Boha žádáme, když se modlíme: „Neuveď nás do pokušení“?

¹² Pavel dává toto povzbudivé ujištění: „Bůh je věrný a nedovolí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením poskytne také východisko, abyste je mohli snášet.“ (1. Korinťanům 10:13) Jedním ze způsobů, jak nám Jehova pomáhá, je to, že vyslýchá naše modlitby, v nichž prosíme o pomoc při překonávání pokušení. Ježíš Kristus nás učil modlit se: „Neuveď nás do pokušení, ale osvoboď nás od toho ničemného.“ (Matouš 6:13) Na takovou upřímnou modlitbu Jehova nebude reagovat tak, že by nás pokušení vydal, ale vysvobodí nás z ruky Satana a od jeho lstivých skutků. (Efezanům 6:11, poznámka pod čarou) Měli bychom Boha prosit, aby nám pomohl rozpoznat pokušení a mít dost síly odolat jim. Pokud ho úpěnlivě žádáme, aby nedopustil, že v pokušení selžeme, Jehova nám pomůže, aby nás Satan, ‚ten ničemný‘, nepřelstil.

13. Co bychom měli dělat, jestliže se potýkáme s trvalým pokušením?

¹³ Vroucně se musíme modlit zejména tehdy, když bojujeme s trvalým pokušením. Některá pokušení mohou být příčinou intenzivního vnitřního boje s myšlenkami a postoji, které nám důrazně připomínají, jak slabí ve skutečnosti jsme. (Žalm 51:5) Co můžeme dělat, jestliže nás například mučí vzpomínky na nějaký dřívější nemravný zvyk? Co když jsme v pokušení vrátit se k tomuto jednání? Nesnažme se pouze potlačit takové pocity, ale v modlitbě tuto záležitost předložme Jehovovi — a pokud je to nutné, dělejme to opakovaně. (Žalm 55:22) Jehova nám mocí svého Slova a svatého ducha může pomoci, abychom ze své mysli nečisté myšlenky vypudili. (Žalm 19:8, 9)

14. Proč je modlitba nezbytná k tomu, abychom se vypořádali s pokušením?

¹⁴ Když si v zahradě Getsemane Ježíš povšiml, že jeho apoštolové jsou ospalí, vybízel je: „Zůstaňte bdělí a modlete se neustále, abyste neupadli do pokušení. Duch je ovšem dychtivý, ale tělo je slabé.“ (Matouš 26:41) Jedním ze způsobů, jak překonat pokušení, je dávat si pozor na jeho různé formy a být vnímaví k tomu, jak je rafinované. Je také velmi důležité, abychom se v souvislosti s pokušením bez otálení modlili, a díky tomu mohli být v duchovním ohledu vyzbrojeni proti němu bojovat. Pokušení nás zasáhne vždy tam, kde jsme nejvíc zranitelní, a proto mu nemůžeme odolávat sami. Modlitba je nezbytná, protože síla od Boha nás může podepřít, abychom se Satanovi ubránili. (Filipanům 4:6, 7) Možná také potřebujeme duchovní pomoc a modlitby ‚starších mužů sboru‘. (Jakub 5:13–18)

Pokušení odolávejme aktivně

15. Co všechno je potřebné, chceme-li odolat pokušení?

¹⁵ Kromě toho, že se pokušení pokud možno vyhýbáme, musíme mu aktivně odolávat, dokud nepomine nebo dokud se nezmění situace. Když byl Ježíš pokoušen Satanem, kladl mu odpor tak dlouho, až Ďábel odešel pryč. (Matouš 4:1–11) Učedník Jakub napsal: „Postavte se proti Ďáblu, a uprchne od vás.“ (Jakub 4:7) Odolávání začíná tím, že svou mysl obrníme Božím slovem a pevně se rozhodneme, že se budeme držet Božích měřítek. Je dobré, když se zpaměti naučíme důležité biblické verše, které se týkají naší konkrétní slabosti, a když o nich rozjímáme. Bylo by moudré, kdybychom vyhledali nějakého zralého křesťana — možná staršího —, kterému se můžeme se svými starostmi svěřit a kterého můžeme zavolat na pomoc, až na nás pokušení zaútočí. (Přísloví 22:17)

16. Jak můžeme zůstat mravně bezúhonní?

¹⁶ Písmo nás vybízí, abychom oblékli novou osobnost. (Efezanům 4:24) To znamená dovolit Jehovovi, aby nás formoval a měnil. V dopise, který Pavel adresoval svému spolupracovníkovi Timoteovi, napsal: „Usiluj ... o spravedlnost, zbožnou oddanost, víru, lásku, vytrvalost, mírnou povahu. Bojuj znamenitý boj víry, pevně uchop věčný život, pro který jsi byl povolán.“ (1. Timoteovi 6:11, 12) ‚Usilovat o spravedlnost‘ můžeme tak, že pilně studujeme Boží slovo, abychom důkladně poznali Boží osobnost, a potom jednáme v souladu s Božími požadavky. Také je důležité, abychom svůj program měli naplněný křesťanskými činnostmi, například kázáním dobré zprávy a návštěvou shromáždění. Když se přiblížíme k Bohu a plně využijeme jeho duchovní opatření, pomůže nám to, abychom duchovně rostli a zůstali mravně bezúhonní. (Jakub 4:8)

17. Jak víme, že Bůh nás v době, kdy čelíme pokušení, neopustí?

¹⁷ Pavel nás ujišťuje, že žádné pokušení, jež zažíváme, nikdy nebude tak velké, abychom se s ním díky schopnosti, kterou máme od Boha, nedokázali vypořádat. Jehova nám ‚poskytne východisko, abychom je mohli snášet‘. (1. Korinťanům 10:13) Ano, Bůh — jestliže na něj stále spoléháme — nedovolí, aby pokušení bylo tak silné, že bychom neměli dost duchovní síly zachovat ryzost. Jehova chce, abychom byli úspěšní, když aktivně odoláváme pokušení udělat to, co je v jeho očích špatné. Kromě toho můžeme důvěřovat jeho slibu: „Rozhodně tě neopustím, rozhodně tě ani nezanechám.“ (Hebrejcům 13:5)

18. Proč si můžeme být jisti vítězstvím nad lidskou slabostí?

¹⁸ Pavel neměl pochybnosti o tom, jak dopadne jeho osobní boj proti lidské slabosti. Nepovažoval se za nebohou a bezmocnou oběť svých tělesných tužeb. Pavel naopak řekl: „Běžím ... způsobem, který není nejistý; mířím svými ranami tak, abych nebil do vzduchu; ale tluču do svého těla a vedu je jako otroka, abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ (1. Korinťanům 9:26, 27) I my můžeme proti nedokonalému tělu úspěšně bojovat. Prostřednictvím Písma, publikací založených na Bibli a prostřednictvím křesťanských shromáždění a zralých spolukřesťanů nám láskyplný nebeský Otec poskytuje neustálé připomínky, které nám pomáhají žít bezúhonně. S Boží pomocí tedy můžeme nad lidskou slabostí zvítězit!

Smýšlejme duchovně, a žijme

„Duchovní smýšlení znamená život.“ (ŘÍMANŮM 8:6)

1, 2. Jak Bible staví do protikladu „tělo“ a „ducha“?

VE SPOLEČNOSTI, která je zvrácená a která vyzdvihuje uspokojování tělesných tužeb, není vůbec jednoduché zůstat z Božího hlediska mravně čistí. Písmo však staví do protikladu „tělo“ a „ducha“ a ukazuje jasnou hranici mezi hroznými následky, k nimž vede to, když se někdo nechá ovládat hříšným tělem, a požehnáním, které zažívá ten, kdo se podvolí působení Božího svatého ducha.

² Ježíš Kristus například řekl: „Je to duch, který je životodárný; tělo není vůbec k užitku. Výroky, které jsem k vám mluvil, jsou duch a jsou život.“ (Jan 6:63) Křesťanům v Galácii apoštol Pavel napsal: „Tělo je ve své touze proti duchu a duch proti tělu, neboť se staví proti sobě.“ (Galaťanům 5:17) Pavel také řekl: „Ten, kdo rozsévá s ohledem na své tělo, sklidí od svého těla porušenost, ale ten, kdo rozsévá s ohledem na ducha, sklidí od ducha věčný život.“ (Galaťanům 6:8)

3. Co je nutné, chceme-li se zbavit špatných tužeb a sklonů?

³ Jehovův svatý duch — Boží činná síla — může účinně vykořeňovat ‚tělesné tužby‘ a potlačovat ničivou nadvládu našeho hříšného těla. (1. Petra 2:11) Nechceme-li už dál být otroky špatných sklonů, je nezbytně nutné získat pomoc Božího ducha. Pavel totiž napsal: „Tělesné smýšlení totiž znamená smrt, ale duchovní smýšlení znamená život a pokoj.“ (Římanům 8:6) Co znamená smýšlet duchovně?

„Duchovní smýšlení“

4. Co znamená „duchovní smýšlení“?

⁴ Když Pavel psal o ‚duchovním smýšlení‘, použil řecké slovo, které označuje „způsob myšlení, (zaměření) mysli, ... cíl, usilování, snahu“. Jedno příbuzné sloveso má význam „myslet, být nějakého smýšlení“. Smýšlet duchovně tedy znamená být ovlivňován, ovládán a poháněn Jehovovou činnou silou. Ukazuje to, že Božího svatého ducha ochotně necháváme plně působit na své smýšlení, sklony a usilování.

5. Do jaké míry bychom se měli podřizovat působení svatého ducha?

⁵ To, do jaké míry bychom se měli podřizovat působení svatého ducha, zdůraznil Pavel, když mluvil o ‚otroctví skrze ducha‘. (Římanům 7:6) Křesťané byli na základě víry v Ježíšovu výkupní oběť osvobozeni z nadvlády hříchu, a tak „zemřeli“ vzhledem ke své dřívější situaci, kdy byli jeho otroky. (Římanům 6:2, 11) Ti, kdo jsou v tomto smyslu obrazně řečeno mrtví, však v tělesném ohledu stále žijí a mohou nyní svobodně následovat Krista jako ‚otroci spravedlnosti‘. (Římanům 6:18–20)

Pozoruhodná proměna

6. Jakou proměnu zažívají ti, kdo se stávají „otroky spravedlnosti“?

⁶ Proměna ze stavu, kdy jsme „otroky hříchu“, do stavu, kdy sloužíme Bohu jako ‚otroci spravedlnosti‘, je skutečně pozoruhodná. O některých lidech, kteří takovou změnou prošli, Pavel napsal: ‚Byli jste čistě umyti, byli jste posvěceni, byli jste prohlášeni za spravedlivé ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a duchem našeho Boha.‘ (Římanům 6:17, 18; 1. Korinťanům 6:11)

7. Proč je důležité pohlížet na věci tak, jak na ně pohlíží Jehova?

⁷ Chceme-li takovou pozoruhodnou proměnu zažít, musíme nejprve poznat, jak se na různé věci dívá Jehova. O staletí dříve žalmista David prosebně žádal Boha: „Dej mi poznat své vlastní cesty, Jehovo... Přiměj mě chodit v tvé pravdě, a vyučuj mě.“ (Žalm 25:4, 5) Jehova Davidovi naslouchal a stejně tak může vyslyšet podobnou modlitbu svých novodobých služebníků. Boží cesty a Boží pravda jsou čisté a svaté, a proto rozjímání o nich je velmi užitečné tehdy, když jsme v pokušení uspokojit nečisté tělesné žádosti.

Důležitou úlohu má Boží slovo

8. Proč je nutné studovat Bibli?

⁸ Boží slovo, Bible, je dílem Božího ducha. Má-li na nás tento duch působit, je nezbytné, abychom četli a studovali Bibli, a to pokud možno denně. (1. Korinťanům 2:10, 11; Efezanům 5:18) Jestliže svou mysl a své srdce naplňujeme biblickými pravdami a zásadami, pomůže nám to odolat útokům na naše duchovní smýšlení. Ano, když se objeví pokušení dopustit se nemravnosti, Boží duch nám může pomoci, abychom si vzpomněli na biblické připomínky a zásady, které posílí naše rozhodnutí jednat v souladu s Boží vůlí. (Žalm 119:1, 2, 99; Jan 14:26) Nejsme tudíž podvodně vlákáni do špatného jednání. (2. Korinťanům 11:3)

9. Jak studium Bible posiluje naše odhodlání uchovat si svůj vztah k Jehovovi?

⁹ Když s pomocí biblických publikací stále upřímně a pilně studujeme Písmo, Boží duch tak ovlivňuje naši mysl a srdce a působí, že se prohlubuje naše úcta k Jehovovým měřítkům. Vztah k Bohu se pro nás stává nejdůležitější věcí v životě. Jsme-li v pokušení, pak se vůbec nezaobíráme myšlenkami na to, jak příjemné by mohlo být dopustit se provinění. Naopak, naším hlavním zájmem je zachovat ryzost. Hluboké ocenění pro vztah k Jehovovi nás podněcuje, abychom bojovali proti každému sklonu, který by tento vztah mohl narušit nebo zničit.

„Jak já miluji tvůj zákon!“

10. Proč je nezbytné poslouchat Jehovův zákon, jestliže chceme smýšlet duchovně?

¹⁰ Jestliže chceme smýšlet duchovně, nestačí mít poznání z Božího slova. Král Šalomoun velmi dobře znal Jehovova měřítka, ale na sklonku svého života podle nich nežil. (1. Královská 4:29, 30; 11:1–6) Jestliže budeme smýšlet duchovně, uvidíme, že je nutné nejen vědět, co Bible říká, ale také z celého srdce poslouchat Boží zákon. To znamená důkladně zkoumat Jehovova měřítka a usilovně se snažit řídit se jimi. Takový postoj měl žalmista. Zpíval: „Jak já miluji tvůj zákon! Po celý den se jím zabývám.“ (Žalm 119:97) Jde-li nám skutečně o to, abychom poslouchali Boží zákon, podněcuje nás to k projevování bohulibých vlastností. (Efezanům 5:1, 2) Nejsme tedy bezmocní, když nás láká nějaké špatné jednání. Naopak, projevujeme ovoce ducha a díky touze líbit se Jehovovi se odvracíme od ničemných ‚skutků těla‘. (Galaťanům 5:16, 19–23; Žalm 15:1, 2)

11. Jak byste vysvětlili, že Jehovův zákon zakazující smilstvo je pro nás ochranou?

¹¹ Jak si můžeme k Jehovovu zákonu vypěstovat hlubokou úctu a lásku? Jedním ze způsobů je to, že pečlivě zkoumáme jeho hodnotu. Uvažujme například o Božím zákonu, který říká, že pohlavní styky jsou možné pouze v manželství, a který zakazuje smilstvo a cizoložství. (Hebrejcům 13:4) Přicházíme snad tím, že tento zákon posloucháme, o něco dobrého? Cožpak by láskyplný nebeský Otec dal zákon, kterým by nás připravoval o něco prospěšného? Jistě ne. Vždyť se podívejme, jak dopadá život mnoha lidí, kteří nežijí v souladu s Jehovovými mravními měřítky. Kvůli nechtěnému těhotenství často podstupují potrat nebo ukvapeně uzavírají manželství, která nejsou šťastná. Je také mnoho těch, kdo musí dítě vychovávat bez manžela či manželky. Lidé, kteří se dopouštějí smilstva, se kromě toho vystavují nebezpečí, že budou nakaženi pohlavně přenášenými chorobami. (1. Korinťanům 6:18) A jestliže se smilstva dopustí Jehovův služebník, pak to na něho může mít zničující vliv v citové oblasti. Snaha potlačit výčitky svědomí zatíženého vinou může být příčinou bezesných nocí a duševní úzkosti. (Žalm 32:3, 4; 51:3) Není tedy zcela zřejmé, že Jehovův zákon zakazující smilstvo je pro naši ochranu? Ano, zachovat si mravní čistotu je opravdu velmi prospěšné.

Modlete se k Jehovovi o pomoc

12, 13. Proč je vhodné modlit se, když na nás útočí hříšné touhy?

¹² Máme-li smýšlet duchovně, musíme se samozřejmě upřímně modlit. Je vhodné, když prosíme o pomoc v podobě Božího ducha. Ježíš totiž řekl: „Jestliže vy ... umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více dá Otec v nebi svatého ducha těm, kdo ho prosí!“ (Lukáš 11:13) V modlitbě můžeme vyjádřit to, že v případě své slabosti jsme na pomoci ducha závislí. (Římanům 8:26, 27) Jestliže si uvědomíme, že na nás působí hříšné touhy či postoje, nebo jestliže nás na to upozorní milující spoluvěřící, bylo by moudré modlit se v souvislosti s určitým problémem konkrétně a prosit Boha, aby nám tyto sklony pomohl překonat.

¹³ Jehova nám může pomoci, abychom se soustředili na to, co je spravedlivé, cudné, ctnostné a chvályhodné. A je opravdu vhodné, když ho prosíme s opravdovostí, protože pak naše srdce a naše myšlenkové síly bude střežit „Boží pokoj“. (Filipanům 4:6–8) Modleme se tedy k Jehovovi, aby nám pomohl ‚usilovat o spravedlnost, zbožnou oddanost, víru, lásku, vytrvalost a mírnou povahu‘. (1. Timoteovi 6:11–14) Budeme-li mít pomoc našeho nebeského Otce, nestane se, že by úzkosti a pokušení dosáhly takové míry, že bychom je nedokázali ovládnout. Náš život se naopak bude vyznačovat pokojem od Boha.

Nezarmucujte ducha

14. Proč je Boží duch silou podněcující k čistotě?

¹⁴ Zralí Jehovovi služebníci osobně uplatňují Pavlovu radu: „Nezhášejte oheň ducha.“ (1. Tesaloničanům 5:19) Boží duch je ‚duchem svatosti‘, a tudíž je čistý, ryzí a posvátný. (Římanům 1:4) Když tedy na nás tento duch působí, je silou podněcující ke svatosti neboli čistotě. Pomáhá nám také zůstat na čisté cestě života, která se vyznačuje tím, že posloucháme Boha. (1. Petra 1:2) Jakýkoli nečistý zvyk je zneuctěním tohoto ducha, a to může mít katastrofální následky. Proč to můžeme říci?

15, 16. (a) Jak bychom mohli zarmucovat Božího ducha? (b) Jak můžeme předejít tomu, že bychom zarmucovali Jehovova ducha?

¹⁵ Pavel napsal: „Nezarmucujte ... Božího svatého ducha, kterým jste byli zapečetěni pro den propuštění výkupným.“ (Efezanům 4:30) Písmo mluví o Jehovově duchu jako o pečeti neboli ‚závdavku toho, co má přijít‘ v případě věrných pomazaných křesťanů. A tím je nesmrtelný nebeský život. (2. Korinťanům 1:22; 1. Korinťanům 15:50–57; Zjevení 2:10) Boží duch může pomazané a jejich druhy s pozemskou nadějí vést tak, aby žili ve věrnosti, a může jim pomoci vyhnout se hříšným skutkům.

¹⁶ Apoštol Pavel varoval před sklonem k falši, krádežím, hanebnému chování a tak dále. Pokud bychom dovolili, aby nás tyto věci přitahovaly, šli bychom proti radám Božího slova, které byly inspirovány duchem. (Efezanům 4:17–29; 5:1–5) Přinejmenším do určité míry bychom tak mohli zarmucovat Božího ducha, a toho se jistě chceme vyvarovat. Jestliže by tedy někdo z nás začal přehlížet rady z Jehovova slova, mohl by začít pěstovat postoje či sklony, které by mohly vyústit ve svévolný hřích a úplnou ztrátu Boží přízně. (Hebrejcům 6:4–6) I když se v současné době žádného hříchu možná nedopouštíme, mohli bychom k němu směřovat. Kdybychom soustavně jednali v rozporu s tím, jak nás vede duch, pak bychom ho zarmucovali. Stavěli bychom se tak i proti Jehovovi, zdroji svatého ducha, a zarmucovali ho. A to nikdy nechceme udělat, protože Boha milujeme. Můžeme se tedy k Jehovovi modlit o pomoc, abychom jeho ducha nezarmucovali, ale naopak byli schopni Jehovovu svatému jménu přinášet čest tím, že dál projevujeme duchovní smýšlení.

Dál smýšlejme duchovně

17. Které duchovní cíle si můžeme dát a proč by bylo moudré pracovat na tom, abychom jich dosáhli?

¹⁷ Chceme-li si uchovat duchovní smýšlení, je důležité, abychom si dávali duchovní cíle a snažili se jich dosáhnout. Naším cílem může v závislosti na našich potřebách a okolnostech být to, že zlepšíme své studijní návyky, že zvýšíme svou účast na kazatelském díle nebo že budeme usilovat o určité výsady ve službě, například o celodobou průkopnickou službu, službu v betelu nebo misionářskou práci. Tak bude naše mysl zaměstnána duchovními zájmy, což nám pomůže, abychom nepodlehli své lidské slabosti nebo nebyli zavlečeni pryč hmotařskými cíli a nebiblickými touhami, které jsou v tomto systému věcí běžné. To je jistě moudré jednání. Ježíš totiž vybízel: „Přestaňte si střádat poklady na zemi, kde stravuje mol a rez a kde se zloději vloupávají a kradou. Raději si střádejte poklady v nebi, kde nestravuje ani mol, ani rez a kam se zloději nevloupávají a nekradou. Kde je totiž tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ (Matouš 6:19–21)

18. Proč je v těchto posledních dnech tak důležité dál smýšlet duchovně?

¹⁸ Smýšlet duchovně a potlačovat světské touhy je v těchto „posledních dnech“ jistě moudré. (2. Timoteovi 3:1–5) Vždyť „svět pomíjí a rovněž jeho touha, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy“. (1. Jana 2:15–17) Jestliže mladý křesťan usiluje například o cíl v podobě celodobé služby, může to pro něj být jako světlo, které ho vede v náročných letech dospívání či v počátečním období dospělosti. Jestliže je takový člověk pod tlakem, aby se dopustil kompromisu, bude mít jasně před očima to, čeho chce ve službě pro Jehovu dosáhnout. Takový duchovně smýšlející člověk bude považovat za nemoudré, a dokonce za pošetilé nedosáhnout svých duchovních cílů kvůli honbě za hmotnými věcmi nebo kvůli rozkoším, které hřích nabízí. Pamatujme na to, že Mojžíš, muž zaměřený na duchovní věci, ‚si zvolil, aby s ním bylo špatně zacházeno spolu s Božím lidem, spíše než aby měl dočasné potěšení z hříchu‘. (Hebrejcům 11:24, 25) Ať jsme mladí, či letití, zvolili jsme si podobně v tom, že si dál udržujeme duchovní smýšlení, a ne smýšlení padlého těla.

19. Jaký užitek nám přinese to, když budeme dál smýšlet duchovně?

¹⁹ „Tělesné smýšlení znamená nepřátelství s Bohem“, ale „duchovní smýšlení znamená život a pokoj“. (Římanům 8:6, 7) Jestliže budeme dál smýšlet duchovně, zažijeme tento vzácný pokoj. Naše srdce a myšlenkové síly budou ještě více chráněny před vlivem našeho hříšného stavu. Budeme schopni lépe odolávat pokušení dopustit se nesprávného jednání. A Bůh nám pomůže, abychom zvládali neustálý boj mezi tělem a duchem.

20. Proč si můžeme být jisti, že z bitvy mezi tělem a duchem můžeme vyjít vítězně?

²⁰ Jestliže budeme dál smýšlet duchovně, zachováme si důležité pouto s Jehovou, zdrojem života i svatého ducha. (Žalm 36:9; 51:11) Satan Ďábel a jeho pomocníci dělají vše pro to, aby zničili náš vztah k Jehovovi Bohu. Snaží se ovládnout naši mysl, protože vědí, že když se poddáme, povede to nakonec k našemu nepřátelství s Bohem a ke smrti. Z této bitvy mezi tělem a duchem však můžeme vyjít vítězně. Takovou zkušenost měl Pavel, protože když psal o svém vlastním boji, nejprve položil otázku: „Kdo mě vyprostí z těla podstupujícího tuto smrt?“ Potom ukázal, že záchrana je možná, a zvolal: „Díky Bohu prostřednictvím Ježíše Krista, našeho Pána!“ (Římanům 7:21–25) I my můžeme skrze Krista děkovat Bohu za to, že opatřuje prostředky, které nám pomáhají vypořádat se s lidskou slabostí, a dále smýšlet duchovně, s podivuhodnou nadějí na věčný život. (Římanům 6:23)