Své tři dopisy napsal na obranu pravdy a spravedlnosti, neboť odpadnutí předpověděné apoštolem Pavlem se stalo zřejmým. Janovy tři dopisy byly opravdu časové, protože pomáhaly posílit rané křesťany v jejich boji proti pronikání „toho ničemného“. — 2. Tes. 2:3, 4; 1. Jana 2:13, 14; 5:18, 19.

4. Před kým se Jan snaží chránit své spolukřesťany a jaké falešné nauky vyvrací?

⁴ Jan píše proto, aby chránil své „milované“, své „děti“, před chybnými naukami ‚mnohých antikristů‘, kteří z nich vyšli a pokoušejí se odvést je od pravdy. (2:7, 18) Tito odpadlí antikristové mohli být ovlivněni řeckou filozofií, včetně raného gnosticismu, jehož stoupenci si činili nárok na zvláštní druh mystického poznání od Boha.d Jan se rozsáhle zabývá třemi tématy: hříchem, láskou a antikristem, přičemž zaujímá pevný postoj proti odpadnutí. Jeho výroky o hříchu a na podporu Ježíšovy oběti za hříchy ukazují, že tito antikristové samospravedlivě tvrdili, že jsou bez hříchu a nepotřebují Ježíšovu výkupní oběť. Jejich na sebe soustředěné „poznání“ je vedlo k sobectví a nelásce, do stavu, který Jan odhaluje, tak jak neustále zdůrazňuje pravou křesťanskou lásku. Jan kromě toho zřejmě potírá jejich falešné učení, když vysvětluje, že Ježíš je Kristus, že měl předlidskou existenci a že přišel v těle jako Syn člověka, aby opatřil záchranu pro věřící lidi. (1:7–10; 2:1, 2; 4:16–21; 2:22; 1:1, 2; 4:2, 3, 14, 15) Jan jasně označuje tyto falešné učitele jako „antikristy“ a uvádí několik způsobů, jak lze poznat Boží děti a Ďáblovy děti. — 2:18, 22; 4:3.

Přišlo mnoho antikristů a „vyšli z nás“, vysvětluje Jan, neboť „nebyli našeho druhu“. Antikrist je ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus. Zapírá Otce i Syna. Ať „děťátka“ zůstávají v tom, co se naučili od začátku, aby ‚setrvali ve spojení se Synem a ve spojení s Otcem‘, podle pomazání, které od něho obdrželi a které je pravé. — 2:1, 2, 15, 18, 19, 24.