1. Následkem jakých poměrů ve sboru považoval Juda za nutné psát svůj mocný dopis k užitku svých bratrů?

KŘESŤANŠTÍ bratři Judy byli v nebezpečí. Během doby, která uplynula od smrti a vzkříšení Krista Ježíše, vloudily se do křesťanského sboru cizí vlivy. Pronikl do něj nepřítel, aby podkopal víru, jak už před tím varoval apoštol Pavel asi o 14 let dříve. (2. Tes. 2:3) Jak by měli být bratři upozorněni, aby byli bdělí a na stráži před tímto nebezpečím? Odpověď poskytl Judův dopis, silný a průbojný ve svém přímočarém vyjadřování. Juda sám jasně popsal ve verších 3 a 4 svou situaci: ‚Shledal jsem, že je nutné, abych vám napsal, protože dovnitř vklouzli jistí lidé, bezbožní lidé, kteří nezaslouženou laskavost našeho Boha obracejí v omluvu pro nevázané chování.‘ Byly ohroženy samotné základy zdravého učení a mravnosti. Juda cítil, že je povolaný bojovat za zájmy svých bratrů, aby opět mohli vést tvrdý boj za víru.

5. a) Proč považoval Juda za nezbytné napsat povolaným, aby „vedli tvrdý boj za víru“? b) Jaké výstražné příklady Juda uvádí?

⁵ Výstrahy před smilstvem a nevážností k panství (verše 1–16). Po milujících pozdravech „povolaným“ Juda říká, že chtěl psát „o záchraně, které se společně držíme“, ale nyní shledal, že je nutné jim napsat, aby „vedli tvrdý boj za víru“. Proč? Protože dovnitř vklouzli bezbožní lidé, kteří obracejí Boží nezaslouženou laskavost v omluvu pro nevázané chování. Tito lidé, říká Juda, se „prokazují jako falešní vůči našemu jedinému Majiteli a Pánu, Ježíši Kristu“. (Verše 1, 3, 4) Připomíná jim, že ačkoli Jehova zachránil lid z Egypta, potom „zahubil ty, kteří neprojevovali víru“. Jehova také uchoval „k soudu velikého dne“ ty anděly, kteří opustili své správné obydlí. Stejně i věčný trest Sodomy a Gomory a jejich sousedních měst je výstražným příkladem, pokud jde o soud nad těmi, kteří ‚přespříliš smilní a vycházejí za nepřirozeným používáním těla‘. — Verše 5–7.

6. Čemu se oddávají bezbožní lidé a jak Juda znázorňuje nesprávnost jejich chování a jaký to má výsledek?

⁶ Podobně nyní bezbožní lidé „poskvrňují tělo a znevažují panství a mluví utrhačně o slavných“. Vždyť ani archanděl Michael nemluvil utrhačně k Ďáblovi, když se s ním přel o Mojžíšovo tělo, pouze řekl: „Kéž tě Jehova přísně napomene.“ Tito lidé však používají utrhačnou řeč a dále se kazí jako nerozumní živočichové. Šli cestou Kaina, Baláma a vzpurného Koracha. Jsou jako skály utajené pod vodou, jako oblaka bez vody, jako stromy bez ovoce, dvakrát odumřelé a vykořeněné, jako divoké vlny, které pění hanbou, a jako hvězdy bez stanovené dráhy. Pro ně „zůstává navždy uchována čerň tmy“. (Verše 8, 9, 13) Enoch prorokoval, že Jehova vykoná nad těmito bezbožnými soud. Jsou to reptalové, kteří si stěžují a sobecky obdivují osobnosti.

7. a) Jaký soud očekává bezbožné a jakou výstrahu vzhledem k nim dali apoštolové? b) Co by měli „milovaní“ dělat pro sebe i pro jiné vzhledem k naději na věčný život?

⁷ Rady jak zůstávat v Boží lásce (verše 17–25). Juda připomíná bratrům, jak apoštolové Pána Ježíše Krista varovali, že „v posledním čase budou posměvači, kteří budou postupovat podle svých vlastních žádostí za bezbožnými věcmi“. Tito původci těžkostí jsou „živočišní lidé, kteří nemají duchovní smýšlení“. „Milovaní“ by se proto měli budovat ve víře a zachovávat se v Boží lásce, zatímco očekávají Kristovo milosrdenství „s vyhlídkou na věčný život“. Ať zase oni projevují milosrdenství a pomáhají těm, kteří kolísají. Juda končí tím, že skrze Pána Ježíše Krista připisuje slávu „Bohu, našemu Zachránci“, tomu, kdo je může střežit před klopýtáním. — Verše 18–21, 25.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

8. Jak použil Juda inspirovaných Písem a „knihy přírody“ k napomínání svých bratrů?

⁸ Juda sám shledal, že inspirovaná Písma jsou prospěšná k varování, vybízení, povzbuzování, poučování a napomínání „milovaných“. Při odhalování očividného hříchu bezbožných vetřelců použil výmluvných znázornění z Hebrejských písem, například o Izraelitech, kteří odpadli, o andělech, kteří zhřešili, a o obyvatelích Sodomy a Gomory. Tak ukázal, že ty, kteří se dopouštějí stejných neřestí, postihne stejný trest. Zkažené lidi srovnával s nerozumnými zvířaty a řekl, že jdou stezkou Kainovou, řítí se do omylu Balámova a za svou vzpurnou řeč zahynou jako Korach. Vyvozoval také živé příklady z „knihy přírody“. Judův přímočarý dopis se stal částí „celého Písma“ a má se studovat spolu s ostatními Písmy, protože nabádá ke správnému chování „v posledním čase“. — Juda 17, 18, 5–7, 11–13; 4. Mojž. 14:35–37; 1. Mojž. 6:4; 18:20, 21; 19:4, 5, 24, 25; 4:4, 5, 8; 4. Mojž. 22:2–7, 21; 31:8; 16:1–7, 31–35.

9. Proč je v dnešní době Judovo varování stále nutné a v jakých oblastech se musejí křesťané nadále navzájem budovat?

⁹ Odpor a zkoušky zvnějšku nezabránily růstu křesťanství, ale nyní byli bratři ohroženi zkažeností zevnitř. Skály utajené pod hladinou ohrožovaly celý sbor, takže mohl ztroskotat. Juda si uvědomoval, že toto nebezpečí by mohlo být ještě zhoubnější, a proto usilovně dokazoval, že je třeba vést „tvrdý boj za víru“. Jeho dopis je dnes stejně časový, jako byl tehdy. Stále je potřebná tatáž výstraha. Víru je nutné stále střežit a bojovat za ni, vykořeňovat nemravnost, milosrdně pomáhat těm, kteří pochybují, a je-li to možné, ‚vychvacovat je z ohně‘. V zájmu mravní ryzosti, duchovní zdatnosti a pravého uctívání se dnes křesťané musejí nadále budovat v nejsvětější víře. Musejí se zastávat pravých zásad a přibližovat se k Bohu v modlitbě. Potřebují mít rovněž pravou úctu před „panstvím“ a respektovat Bohem danou autoritu v křesťanském sboru. — Juda 3, 23, 8.

10. a) Jak má sbor jednat s živočišnými lidmi a k čemu to povede? b) Jaká odměna očekává dědice Království a v čem se připojují k Judovi?

¹⁰ „Živočišní lidé, kteří nemají duchovní smýšlení“, nikdy nevstoupí do Božího království a budou jen ohrožovat jiné, kteří jsou na cestě k věčnému životu. (Juda 19; Gal. 5:19–21) Sbor musí být před nimi varován a musí se jich zbavit. Tak bude milovaným rozmnoženo „milosrdenství a pokoj a láska“ a zachovají se v Boží lásce, ‚zatímco očekávají milosrdenství svého Pána Ježíše Krista s vyhlídkou na věčný život‘. Bůh, Zachránce, postaví dědice Království „bezvadné v dohledu své slávy s velkou radostí“. Ti se jistě připojují k Judovi a připisují Bohu skrze Ježíše Krista „slávu, vznešenost, moc a autoritu“. — Juda 2, 21, 24, 25.