35. Jak podle Skutků poznáváme způsoby vydávání svědectví a jaká vlastnost ve službě je zdůrazněna?

³⁵ Kniha Skutků ukazuje, jak se má vykonávat křesťanská činnost oznamování Božího království. Pavel sám byl příkladem, když řekl: ‚Nezdržel jsem se, abych vám nepověděl všechno, co je užitečné a abych vás nevyučoval veřejně a dům od domu.‘ Pak pokračuje a říká: „Důkladně jsem vydával svědectví.“ Námět ‚důkladného vydávání svědectví‘ poutá naši pozornost v celé knize a působivě se dostává do popředí v závěrečných odstavcích, kde Pavlovu plnou oddanost kázání a učení i ve vězeňských poutech vyjadřují slova: „A vysvětlil jim tu záležitost tím, že jim vydal důkladné svědectví o Božím království a od rána do večera je přesvědčoval o Ježíšovi z Mojžíšova zákona i Proroků.“ Kéž i my vždy vykonáváme svou činnost pro Království se stejně nerozděleným srdcem! — 20:20, 21; 28:23; 2:40; 5:42; 26:22.

39. a) Jak byli učedníci posíleni, aby mohli čelit pronásledování? b) Jakou smělou výpověď přednesli? Byla účinná?

³⁹ Učedníci raných dob skutečně studovali inspirovaná Písma a mohli je podle potřeby citovat a používat. Přesné poznání a Boží duch je posilovaly, aby mohli čelit prudkému pronásledování. Petr a Jan se stali vzorem pro všechny věrné křesťany, když směle řekli odporujícím předákům: „Posuďte sami, zda je v Božích očích spravedlivé naslouchat vám spíše než Bohu. My však nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ A když byli opět přivedeni před Sanhedrin, který jim ‚výslovně nařídil‘, aby dále nevyučovali na základě Ježíšova jména, řekli jednoznačně: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ Výsledkem této nebojácné výpovědi bylo znamenité svědectví předákům. Slavného učitele Zákona Gamaliela to přivedlo k dobře známému výroku ve prospěch svobody uctívání, na jehož základě byli apoštolové propuštěni. — 4:19, 20; 5:28, 29, 34, 35, 38, 39.

40. Jak nás Skutky podněcují, abychom vydávali důkladné svědectví o Království?

⁴⁰ Jehovovo slavné předsevzetí vzhledem k jeho Království, které probíhá jako zlatá nit celou Biblí, v knize Skutků velmi jasně vyniká. Na začátku je ukázáno, jak Ježíš během čtyřiceti dnů před svým výstupem do nebe ‚vypráví o Božím království‘. V odpovědi na otázku učedníků ohledně obnovy Království jim Ježíš řekl, že oni nejprve musí být jeho svědky do nejvzdálenější končiny země. (1:3, 6, 8) Začali v Jeruzalémě a kázali Království s neústupnou smělostí. Pronásledování vedlo k ukamenování Štěpána a mnozí z učedníků byli rozptýleni do nových obvodů. (7:59, 60) Je zaznamenáno, že Filip s velkým úspěchem oznamoval „dobrou zprávu o Božím království“ v Samaří a že Pavel a jeho druhové hlásali „království“ v Asii, Korintu, Efezu a v Římě. Všichni tito raní křesťané dali pravý příklad neochvějné důvěry v Jehovu a v podporu jeho ducha. (8:5, 12; 14:5–7, 21, 22; 18:1, 4; 19:1, 8; 20:25; 28:30, 31) Když pozorujeme jejich nezlomnou horlivost a odvahu a povšimneme si, jak bohatě Jehova žehnal jejich úsilí, dostáváme i my silný podnět k tomu, abychom byli věrní a ‚vydávali důkladné svědectví o Božím království‘. — 28:23.