O Letnicích roku 33 n. l. došlo k předpověděnému vylití Božího ducha na učedníky v Jeruzalémě, což vedlo k tomu, že učedníci ‚prorokovali a měli vidění‘. To se dělo tak, že oznamovali ‚velkolepé Boží věci‘ a že pod inspirací zjevovali poznání o Božím Synovi a o tom, jaký význam to má pro jejich posluchače. (Sk 2:11–40) Znovu je zapotřebí připomenout, že prorokování nemusí nutně nebo výlučně znamenat předpovídání budoucnosti. Apoštol Pavel napsal, že ten, kdo „prorokuje, buduje a povzbuzuje a utěšuje lidi svou řečí“; na prorokování se díval jako na správný cíl, o který by všichni křesťané měli obzvláště usilovat. Mluvení cizími jazyky bylo znamením pro nevěřící, ale prorokování bylo pro věřící. Přesto i nevěřící, který navštívil křesťanské shromáždění, mohl mít z prorokování užitek, mohl jím být kárán a bedlivě zkoumán, takže ‚vyšla najevo tajemství jeho srdce‘. (1Ko 14:1–6, 22–25) I z toho vyplývá, že křesťanské prorokování, které zjevně pocházelo z nadlidského zdroje a bylo inspirováno Bohem, nespočívalo v prvé řadě v předpovídání budoucnosti, ale týkalo se věcí, které se vztahovaly k přítomnosti. Pavel radil, že pokud jde o prorokování ve sboru, je potřebný dobrý řád a sebeovládání, aby se všichni mohli něco naučit a mohli být povzbuzeni. (1Ko 14:29–33)

Samozřejmě však existovali určití lidé, kteří byli zvlášť vybráni jako proroci nebo kteří dostali dar prorokování. (1Ko 12:4–11, 27–29) Samotný Pavel měl dar prorokování, ale je znám zejména jako apoštol. (Srovnej Sk 20:22–25; 27:21–26, 31, 34; 1Ko 13:2; 14:6.) Ti, kdo byli určeni především jako proroci, například Agabos, Jidáš a Silas, byli, zdá se, nejvýznačnějšími mluvčími křesťanského sboru hned po apoštolech. (1Ko 12:28; Ef 4:11) Podobně jako apoštolové nesloužili jen na jednom místě, ale cestovali i do jiných míst, přednášeli tam a předpovídali také určité budoucí události. (Sk 11:27, 28; 13:1; 15:22, 30–33; 21:10, 11) Dar prorokování obdržely i některé křesťanské ženy, stejně jako to bylo v dřívějších dobách, ale byly vždy podřízeny vedení, které jako hlava poskytovali muži ve sboru. (Sk 21:9; 1Ko 11:3–5)

Prorokování patřilo k zázračným darům ducha, které byly dány nově vytvořenému křesťanskému sboru. Některé křesťanky, například čtyři Filipovy dcery, které byly ještě pannami, prorokovaly na popud Božího svatého ducha. (Sk 21:9; 1Ko 12:4, 10) Tak se splnila slova v Joelovi 2:28, 29, kde je předpověděno, že „vaši synové a vaše dcery budou jistě prorokovat“. (Sk 2:14–18) Žena, která měla tento dar, však byla dále podřízena vedení, které jí jako hlava poskytoval manžel nebo muži v křesťanském sboru; když prorokovala, měla na znamení své podřízenosti nosit pokrývku hlavy (1Ko 11:3–6) a neměla ve sboru vyučovat. (1Ti 2:11–15; 1Ko 14:31–35)