Někteří do Božího odpočinku nevstoupili

13., 14. Jaká souvislost byla mezi dodržováním mojžíšského Zákona a vstupem do Božího odpočinku (a) v době Mojžíše? (b) v prvním století?

¹³ Z Pavlových slov adresovaných hebrejským křesťanům je zřejmé, že si o některé z nich dělal starosti. Nepřizpůsobili se totiž tomu, jak Bůh splňoval svůj záměr. (Přečti Hebrejcům 4:1.) Kde udělali chybu? Kupodivu to opět souviselo s mojžíšským Zákonem. Asi 1 500 let to bylo tak, že každý Izraelita, který chtěl jednat v souladu s Božím záměrem, musel dodržovat Zákon. Ježíšovou smrtí však Zákon pozbyl platnosti. Někteří křesťané to ale nepochopili a trvali na tom, že určité části mojžíšského Zákona je nutné dodržovat i nadále.b

¹⁴ Křesťanům, kteří trvali na dodržování Zákona, Pavel vysvětlil, že Ježíšův velekněžský úřad, nová smlouva a duchovní chrám jsou nadřazené svým předkřesťanským předobrazům. (Hebr. 7:26–28; 8:7–10; 9:11, 12) Potom Pavel nepřímo poukázal na ustanovení Zákona o dodržování každotýdenního Sabatu a uvedl, že křesťané mají výsadu vstoupit do Jehovova odpočinku. Napsal: „Pro Boží lid tedy zůstává sabatní odpočinek. Kdo totiž vstoupil do Božího odpočinku, sám odpočinul i od svých vlastních děl, právě jako Bůh odpočinul od svých vlastních.“ (Hebr. 4:8–10) Hebrejští křesťané si museli přestat myslet, že Boží přízeň získají díky skutkům založeným na mojžíšském Zákoně. Od Letnic roku 33 n. l. Bůh totiž projevuje přízeň těm, kdo dávají najevo víru v Ježíše Krista.

15. Proč je poslušnost tak důležitá?

¹⁵ Co Izraelitům v Mojžíšově době zabránilo vstoupit do Zaslíbené země? Byla to neposlušnost. Co některým křesťanům v Pavlově době bránilo vstoupit do Božího odpočinku? Bylo to totéž — neposlušnost. Nepochopili, že Zákon splnil svůj účel a že Jehova teď svůj lid vede jinak.