Při zkoumání původu těchto oslav (viz rámeček dole) vás možná nepřekvapí, že čarodějnice a ctitelé Satana mají 25. prosinec stále v úctě. Noviny San Francisco Chronicle z 21. prosince citují slova jedné čarodějnice a populární pohanské spisovatelky: „Je to jeden z našich velmi náročných svátků. Jsme vzhůru celou noc.“ Členka skupiny Covenant of the Goddess (Úmluva bohyně) prohlásila: „Provádíme rituály . . . Členové našeho duchovenstva předvádějí určitou mysteriózní hru o narození dítěte-slunce.“

Dne 25. prosince „stoupenci Mithry oslavují jeho narození . . . Není absolutně žádné biblické opodstatnění proto, aby 25. prosinec byl dnem Narození Páně.“ — Isaac Asimov.

Jak došlo k tomu, že oslava narození Ježíše se posunula na 25. prosinec, aby se rouhavě shodovala s pohanskou oslavou narození slunce?

Stále se zkracující prosincové dny vyvolávaly pověrečný strach mezi ctiteli slunce, kteří se obávali, že jejich bůh umírá. Pálili svíčky a zapalovali hranice, aby pomohli oživit churavějící božstvo. Zdánlivě to účinkovalo. Jak se po zimním slunovratu 21. prosince dny prodlužovaly, zdálo se, že bůh slunce znovu nabývá své síly.

„Prosinec byl hlavním měsícem pohanských oslav a 25. prosinec byl vyvrcholením zimních radovánek,“ vysvětluje Church Christmas Tab. „Někteří lidé se domnívají, že římský biskup zvolil 25. prosinec za datum Kristova narození proto, aby ‚posvětil‘ pohanské oslavy. To, co vzniklo, byla podivná směsice pohanských a křesťanských slavností, kterou svět dnes označuje jako vánoce.“ V článku se připouští: „Slovo ‚vánoce‘ se v Bibli neobjevuje. A Písma neobsahují příkaz slavit Ježíšovo narození.“