Je pravda, že Ježíšovo narození bylo něčím neobyčejným, ale jeho učedníci připisovali daleko větší důležitost tomu, co Ježíš dělal a čemu učil. Bůh si jistě nepřál, aby život Krista jako dospělého muže upadl v zapomenutí a aby se stále vzpomínalo jen na jeho narození. Legendami o Narození Páně a lidovými vánočními zvyky však byla osoba Ježíše Krista úplně odsunuta do pozadí.

Vzhledem k tomu všemu, co se děje při vánočních oslavách, vzniká ještě další znepokojující otázka. Kdyby se Ježíš v dnešní době vrátil na zemi, jak by pohlížel na Vánoce, jež jsou vysloveně věcí obchodu? Asi před dvěma tisíci lety Ježíš navštívil jeruzalémský chrám. Byl rozhořčen chováním směnárníků a obchodníků, kteří využívali židovský náboženský svátek k tomu, aby vydělávali peníze. „Odstraňte to odtud,“ řekl. „Přestaňte dělat z domu mého Otce dům kupčení!“ (Jan 2:13–16) Z toho jasně vyplývá, že Ježíš neschvaloval směšování obchodu a náboženství.

Narodilo se nám dítě

Jestliže tradiční Vánoce mají s Kristem sotva co společného, jak by si měli praví křesťané připomínat narození a život Ježíše Krista? Sedm století před tím, než se Ježíš narodil, o něm Izajáš prorokoval: „Narodilo [se nám] dítě, byl nám dán syn; a na rameni bude mít knížecí panství.“ (Izajáš 9:6) Proč Izajáš naznačil, že Ježíšovo narození a jeho pozdější úloha budou něčím tak významným? Protože Ježíš se měl stát mocným vládcem. Měl být označen jako Kníže pokoje a jeho pokoj ani jeho knížecí panství nikdy neskončí. Ježíšovo panství má být navíc „podpíráno právem a spravedlností“. (Izajáš 9:7)

Myšlenky z Izajášova prohlášení zaznívají i ve slovech, jimiž anděl Gabriel oznamoval Marii, že se jí narodí Ježíš. „Ten bude velký a bude nazýván Syn Nejvyššího,“ předpověděl. „A Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida, a bude kralovat nad Jákobovým domem navždy a jeho království nebude mít konec.“ (Lukáš 1:32, 33) Je tedy zřejmé, že hlavní význam Ježíšova narození spočívá v tom, co Kristus vykoná jako ustanovený Král Božího Království. Kristova vláda může přinést užitek všem — také vám i lidem, kteří jsou vám drazí. Ano, ze slov andělů je patrné, že díky Ježíšovu narození bude „na zemi pokoj mezi lidmi Božího zalíbení“. (Lukáš 2:14, Nová smlouva)

Kdo by si nepřál žít ve světě, v němž bude panovat pokoj a spravedlnost? Jestliže se však chceme těšit z pokoje, který Kristova vláda přinese, je nutné líbit se Bohu a mít k němu dobrý vztah. Ježíš řekl, že k dosažení takového vztahu je nejprve nutné Boha a Krista poznávat. „To znamená věčný život,“ řekl Ježíš, „že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3)

Když Ježíše dobře známe, nemusíme si už klást otázky, jakým způsobem bychom si jej měli připomínat, aby se mu to líbilo. Měli bychom to snad dělat tak, že bychom jedli a pili a dávali si dárky v tentýž den, kdy se to dělalo při starověkých pohanských slavnostech? To se zdá nepravděpodobné. V noci před svou smrtí Ježíš svým učedníkům řekl, čemu on dává přednost. „Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. Kdo zase miluje mne, bude milován mým Otcem, a budu ho milovat.“ (Jan 14:21)