Máme dávat nad své možnosti?

„TŘEBA si řeknete, že jsem žebrák, ale to mi nevadí. Žebrám pro Ježíše.“ Tato výmluvná slova jednoho protestantského duchovního jsou dokladem sporu, který se rozvířil kolem financování náboženské činnosti. Zdá se, že náboženské organizace se mohou udržet při životě pouze díky značné finanční podpoře. Potřebují finanční prostředky na platy, na stavbu a údržbu kostelů i na evangelizační kampaně. Kde na to vzít peníze?

Mnohé církve vidí řešení v podobě vybírání desátku.a „Vybírání desátku je způsob, jak Bůh financuje své království na zemi,“ tvrdí evangelista Norman Robertson. „Je to Jeho ekonomický systém, kterým je umožňováno kázání evangelia.“ Tento muž se neostýchá připomínat svým stoupencům, že dávání je jejich povinností. Důrazně přitom prohlašuje: „Desátky dáváte ne proto, že si to můžete dovolit. Je to projev poslušnosti. Jestliže někdo desátek neodvádí, výslovně tím porušuje Boží přikázání. Je to zpronevěra.“ (Tithing—God’s Financial Plan, Odvádění desátků — Boží finanční plán)

Velmi pravděpodobně budete souhlasit s tím, že dávání patří ke křesťanskému uctívání. Ale nevadí vám, a nezdá se vám dokonce urážlivé, jestliže od vás někdo neustále žádá peníze? Brazilský teolog Inácio Strieder obviňuje církve, že se uchylují k vybírání desátků proto, „aby tím vyřešily problémy spojené se svou činností“, a označuje takové praktiky za „nelegitimní, hrubé a z teologického hlediska nesprávné“. Poukazuje na důsledek takových praktik. „Nezaměstnaní, vdovy, obyvatelé chudinských čtvrtí a lidé, kteří nejsou schopni logicky uvažovat, mají pocit, že je Bůh opustil a že jsou povinni dávat ‚kazateli‘ příliš mnoho, a jejich vlastní rodina potom hladoví.“

Napadají vás možná otázky: ‚Jednají církve podle Písma, když vymáhají desátky? Nebo snad některé církve vyvolávají v lidech strach před Božím trestem, aby pak mohly ze svých oveček ždímat peníze? Skutečně od nás Bůh očekává, že budeme dávat nad své možnosti?‘

[Poznámka pod čarou]

Dávání, které působí radost

GENIVAL žije v jednom chudém městečku v severovýchodní Brazílii. Pracoval jako strážný v nemocnici a ze své ubohé mzdy živil manželku a děti. Měl těžký život, ale desátky odváděl svědomitě. „Někdy měla rodina hlad,“ vzpomíná s výmluvným gestem, „ale Bohu jsem chtěl za každou cenu dávat to nejlepší, co jsem měl.“

Potom o práci přišel, ale desátky dával dál. Farář Genivala nabádal, aby Boha vyzkoušel tím, že dá církvi velký dar. Zaručil mu Boží požehnání. A tak se Genival rozhodl, že prodá svůj domek a výtěžek daruje církvi.

Genival není jediný, kdo dává z upřímných pohnutek. Mnoho zoufale chudých lidí svědomitě dává desátky, protože je církev učí, že odvádění desátků je biblický požadavek.