V roce 1949 jeden baptistický kazatel ve městě Záporoží udal místním agentům státní bezpečnosti pět našich sester, které pak byly zatčeny. Byly obviněny z protisovětské agitace a odsouzeny do vězeňských táborů, každá na 25 let. Všechen jejich majetek byl zabaven. Sedm let byly vězněny v odlehlých končinách severního Ruska, dokud nebyly propuštěny na amnestii. Jedna z nich, Lydia Kurdasová, vypráví: „Směly jsme napsat domů pouze dva dopisy za rok a ty dopisy byly důkladně cenzurovány. Celou tu dobu jsme neměly žádnou literaturu.“ Přesto zůstaly věrné Jehovovi a neustále kázaly dobrou zprávu o Království.

Náboženští představitelé spolupracují s úřady

V roce 1949 se jeden baptistický kazatel na Podkarpatské Rusi obrátil na státní úředníky se stížností, že svědkové obracejí jeho lidi na svou víru. To způsobilo, že Mychajlo Tilňak, starší v místním sboru, byl zatčen a odsouzen k odnětí svobody na deset let. Jeho manželka zůstala doma sama se dvěma malými dětmi.

Takové jednání náboženských představitelů upřímným lidem pomáhalo, aby činnosti svědků Jehovových porozuměli a vážili si jí. V roce 1950 se mladá baptistka Vasylyna Bibenová z Podkarpatské Rusi dozvěděla, že duchovní její církve informoval státní úřady o činnosti dvou svědků u nich v obci. Svědkové byli zatčeni a odsouzeni k odnětí svobody na šest let. Po propuštění se vrátili domů, ale k duchovnímu se nechovali nepřátelsky. Vasylyna pochopila, že tito svědkové skutečně milují své bližní. Zapůsobilo to na ni, studovala Bibli se svědky a byla pokřtěna. Říká: „Jsem Jehovovi vděčná, že jsem našla cestu, která vede k věčnému životu.“