Tito štědří Judejci však později upadli do bídy. Bible přesně neuvádí, co je do té situace přivedlo. Někteří badatelé říkají, že to možná způsobil hladomor, o kterém je zmínka ve Skutcích 11:28, 29. V každém případě byli křesťané v Judeji v zoufalé tísni a Pavel chtěl zajistit, že o ně bude postaráno. Jak to zařídil?

Sbírka pro chudé

Pavel zajistil pomoc od sborů až v Makedonii a uspořádal sbírku ve prospěch křesťanů v Judeji, kteří byli postiženi chudobou. Korinťanům napsal: „Učiňte i vy tak, právě jak jsem nařídil galatským sborům. Ať si každý z vás ve svém domě dá každý první den v týdnu něco stranou do zásoby podle toho, jak se mu daří.“a (1. Korinťanům 16:1, 2)

Pavel chtěl, aby byly tyto finanční prostředky rychle dopraveny bratrům v Jeruzalémě, ale Korinťané reagovali na jeho pokyny pomalu. Proč? Byli snad k nepříjemné situaci svých bratrů v Judeji málo vnímaví? Určitě ne, protože Pavel věděl, že Korinťané oplývají „vším, vírou a slovem a poznáním a veškerou opravdovostí“. (2. Korinťanům 8:7) Pravděpodobně byli hodně zaneprázdněni vyřizováním jiných velmi důležitých záležitostí, o nichž jim Pavel napsal ve svém prvním dopise. Situace v Jeruzalémě však už začala být naléhavá. Pavel se tedy tomuto problému věnoval ve svém druhém dopise Korinťanům.

Výzvy ke štědrosti

Pavel nejprve Korinťanům vyprávěl o Makedoncích, kteří na žádost o hmotnou pomoc reagovali příkladně. Napsal: „V trápení během velké zkoušky jejich hojná radost a jejich hluboká chudoba rozhojnila bohatství jejich štědrosti.“ Makedonce nebylo nutné k ničemu pobízet. Pavel naopak řekl, že „sami od sebe velmi snažně prosili o výsadu, aby mohli laskavě dávat“. Radostná štědrost Makedonců je ještě pozoruhodnější, vezmeme-li v úvahu, že oni sami byli ‚v hluboké chudobě‘. (2. Korinťanům 8:2–4)

Je snad možné, že se Pavel, když chválil Makedonce, pokoušel roznítit v Korinťanech ducha soutěživosti? Vůbec ne, protože věděl, že to by nebyl správný způsob podněcování. (Galaťanům 6:4) Kromě toho věděl, že není nutné zahanbováním Korinťany přimět, aby udělali správnou věc. Naopak Korinťanům důvěřoval, že své bratry v Judeji opravdu milují a že chtějí přispět na humanitární pomoc. Řekl jim: „Již před rokem [jste] zahájili nejen konání, ale také chtění konat.“ (2. Korinťanům 8:10) V některých ohledech se Korinťané k této humanitární pomoci stavěli příkladně. Pavel jim řekl: „Znám pohotovost vaší mysli, kterou se ohledně vás chlubím Makedoncům,“ a dodal, „vaše horlivost roznítila většinu z nich.“ (2. Korinťanům 9:2) V té chvíli však Korinťané potřebovali svou horlivost a pohotovost mysli proměnit ve skutek.

Proto jim Pavel řekl: „Ať každý jedná, právě jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.“ (2. Korinťanům 9:7) Pavlovým cílem tedy nebylo vyvíjet na Korinťany nátlak, protože člověk může být stěží radostným dárcem, jestliže je k tomu donucen. Pavel nepochybně předpokládal, že každý z nich se ze správné pohnutky již rozhodl dávat. Kromě toho Korinťanům řekl: „Jestliže je zde totiž nejprve pohotovost, je zvláště přijatelná podle toho, co kdo má, ne podle toho, co nemá.“ (2. Korinťanům 8:12) Ano, jestliže je zde pohotovost neboli jestliže je člověk podněcován láskou, pak cokoli nabídne, bude u Boha přijatelné, ať se ta částka jeví jakkoli malá. (Srovnej Lukáše 21:1–4.)