Například když začátkem roku 1999 zemětřesení ochromilo město Armenia v západní Kolumbii, zahynulo zde přes tisíc lidí, ale daleko více lidí zůstalo v šoku a s pocitem zoufalství. Psychiatr Roberto Estefan, který přišel o bydlení, protože činžovní dům, v němž bydlel, byl při této katastrofě zničen, řekl: „Kamkoli jdete, všude vás lidé žádají o pomoc. Když si jdu na hamburgera, většina lidí, kteří mě pozdraví, toho využijí, aby mi řekli, že trpí nespavostí a sklíčeností.“

Naděje uprostřed zoufalství

V době takových krizí se svědkové Jehovovi snaží těm, kdo přežili, pomoci nejen po stránce tělesné, ale také duchovní a citové. Například okamžitě po zmíněném zemětřesení v Kolumbii zorganizovala odbočka svědků Jehovových místní výbor pro krizové situace. Tisíce svědků ze všech koutů této země darovaly potraviny a peníze. Zakrátko bylo do postižené oblasti odesláno asi sedmdesát tun potravin.

Často je však tím nejdůležitějším duchovní podpora. Jednoho rána po zemětřesení v Kolumbii si jistá svědkyně Jehovova všimla, že ulicí zničeného města Armenia jde nějaká velmi sklíčená žena. Přistoupila k ní a nabídla jí traktát s názvem Jaká je naděje pro drahé zemřelé?a

Žena si traktát vzala a pozorně si jej přečetla. Když u ní příště nějaká svědkyně Jehovova zaklepala, žena jí začala vyprávět, co prožila. Ukázalo se, že zemětřesení zničilo několik domů ve městě, které jí patřily a které jí poskytovaly docela slušný příjem. Nyní byla na mizině. To ale nebylo všechno. Dům, ve kterém bydlela se svým pětadvacetiletým synem, se při zemětřesení zřítil a syn v něm zahynul. Žena řekla, že dříve se o náboženství vůbec nezajímala, ale nyní má mnoho otázek. Traktát jí dal skutečnou naději. Brzy bylo zahájeno domácí biblické studium.