Hlasatelé Království vyprávějí
Řídil se biblicky školeným svědomím
IZRAELSKÝ král David se modlil k Jehovovi o pomoc a řekl: „Já, já budu chodit ve své ryzosti. Vykup mě a projev mi přízeň.“ (Žalm 26:11) Bůh mu tuto přízeň projevoval, protože David si svou ryzost zachovával. Jehova požehnal i Ježíšovi, protože Ježíš plnil vůli svého nebeského Otce. A Jehova požehnal také jednomu mladíkovi v Kolumbii za to, že se řídil svým biblicky školeným svědomím a byl odhodlaný plnit Boží vůli. Tento mladý muž vypráví:
„Když jsem začal studovat Bibli se svědky Jehovovými, studoval jsem v katolické škole. Trápilo mě ale svědomí, protože jsem se účastnil mše. Zašel jsem tedy za ředitelem školy (což byl kněz) a také za školním poradcem a za předsedou třídy a požádal jsem je, abych byl zproštěn účasti na mši. Ačkoli mě toho zprostili, někteří lidé se mě pokoušeli donutit, abych se i nadále mše účastnil. Jakmile jsem byl pokřtěn jako jeden ze svědků Jehovových, nátlak zesílil. Tatínek mi vyhrožoval, že budu muset jít z domu, pokud budu vyloučen ze školy. Představoval si, že půjdu na vysokou školu a budu usilovat o kariéru.
Ředitel opakovaně varoval každého, kdo by neplnil katolické povinnosti. Když se na začátku školního roku konala první mše, schoval jsem se; a byl jsem schován, dokud neskončila. Potom jsem dal učiteli (který byl knězem) brožuru Svědkové Jehovovi a škola a řekl jsem mu, že jako svědek Jehovův se nemohu mše účastnit. Odpověděl: ‚Uděláš dobře, když si začneš hledat jinou školu.‘ Věděl jsem, že pokud mě vyloučí ze školy, vyhodí mě otec z domu. Modlil jsem se však k Jehovovi a dál jsem vydával důkladné svědectví svým spolužákům.
Přišly prázdniny. A po prázdninách, na začátku školního roku, opět mše. Rektor i ostatní kněží stáli před kaplí, připraveni vyslechnout zpovědi žáků. Byl jsem strachem skoro bez sebe. Vešel jsem dovnitř a posadil jsem se. Ale trápilo mě svědomí. Když se začalo zpívat, řekl jsem si: ‚Co tu dělám? Mým Bohem je Jehova. Nemohu být zbabělý a zradit ho. Přece ho nemohu takhle podvést. On mě neopustí.‘ Modlil jsem se o odvahu. Pak jsem z kaple odešel a zařadil jsem se do fronty na zpověď. Když jsem byl u ředitele, řekl jsem mu: ‚Pane učiteli, já se nejdu vyzpovídat.‘ Ředitel odpověděl: ‚Myslel jsem si to.‘ Řekl jsem mu, že jsem ochoten nést následky, ale že mi svědomí nedovoluje účastnit se mše a že nemohu jednat v rozporu s tím, co jsem se dozvěděl z Bible.
Upřeně se na mě díval, pak se usmál a řekl: ‚Obdivuji tě. Každý z vás, svědků, si zaslouží obdiv. Pro vás je na prvním místě Bůh a jste ochotni poslouchat jeho zákony za každou cenu. Pokračuj v tom. Jednáš správně. Kéž by všichni katolíci byli jako vy — měli vaši horlivost a vaši lásku k Bohu! Od této chvíle jsi zproštěn povinnosti účastnit se našich náboženských obřadů.‘ Měl jsem nesmírnou radost! Jehova požehnal mému odhodlání řídit se biblicky školeným svědomím.
Příští den řekl ředitel všem studentům: ‚Jiná náboženství nás předběhla. Proč nejsme také tak horliví, proč nemáme hlubokou lásku k Bohu a touhu dávat službu Bohu před všechno ostatní? Musíme to totiž mít v srdci.‘
Tento rektor byl nakonec přeložen do Říma a nový rektor mou neúčast na mších jednoduše přehlížel. Otec se odstěhoval z domu, takže mi nestálo nic v cestě, abych dosáhl svého cíle — po ukončení školy vstoupit do celodobé služby.“
Tomuto mladému člověku, který se řídil svým biblicky školeným svědomím, Jehova požehnal. Podobně požehná každému, kdo se snaží plnit jeho vůli. — Přísloví 3:5, 6.