Na výdaje spojené s cestováním, stravováním, oblečením a ubytováním poskytla Zion’s Watch Tower Tract Society těmto prvním kolportérům určitou výpomoc tím, že dostali biblickou literaturu k rozšiřování a byl stanoven skrovný příspěvek, který bylo možné žádat za literaturu; kolportéři byli vybídnuti, aby si část takto získaných prostředků ponechali.

Jak se starali o hmotné potřeby

Jak se starali o své hmotné potřeby? Anna Petersenová (později Rømerová), která se plným časem věnovala evangelizační činnosti v Dánsku, vzpomínala: „Na každodenní výdaje jsme měli výpomoc z rozšířené literatury a nepotřebovali jsme toho moc. Když došlo k nějakým větším výdajům, vždycky jsme je nějak zaplatili. Sestry nám dávaly šaty, kostýmy nebo kabáty, a my jsme si je mohli vzít hned na sebe a nosit je, takže jsme byli dobře oblečení. A někdy jsem si v zimě několik měsíců přivydělávala kancelářskou prací. . . Nakupovala jsem ve výprodeji, a mohla jsem si tak opatřit potřebné oblečení na celý rok. Vedlo se nám dobře. Nikdy jsme neměli nouzi.“ Hmotné věci nebyly nikdy jejich prvořadým zájmem. Láska k Jehovovi a k jeho cestám v nich vždy byla jako hořící oheň. Prostě ji museli projevit.

K bydlení si mohli v místě, kde právě navštěvovali obyvatele, pronajmout skromnou místnost. Někteří používali obytný vůz — nic nákladného, vlastně jen prostor, kde mohli přespat a najíst se. Jiní putovali z jednoho místa na druhé a spali ve stanech. Někde bratři organizovali „průkopnické tábory“. Místní svědkové zajistili dům a byla určena osoba, která se o něj starala. Průkopníci, kteří v tom místě sloužili, mohli využít ubytování a dělili se o výdaje.

Tito pracovníci plným časem nepřipustili, aby lidé podobní ovcím byli ochuzeni o biblickou literaturu, když na ni neměli peníze. Průkopníci ji často vyměňovali za brambory, máslo, vejce, čerstvé i zavařené ovoce, za kuřata, mýdlo a za mnoho jiných věcí. Neobohacovali se tím; spíše tak pomáhali upřímným lidem, aby se k nim dostalo poselství o Království, a oni sami přitom získali věci nezbytně nutné k životu, a mohli tak pokračovat ve své kazatelské službě. Důvěřovali Ježíšovu slibu, že pokud budou ‚neustále hledat nejprve království a [Boží] spravedlnost‘, potom o nezbytné jídlo a o něco k oblečení bude postaráno. — Mat. 6:33.