Celé město bylo vzhůru nohama, protože barevný film byl novým vynálezem a představení bylo zdarma! Hosté dostali kartičky, na které mohli napsat své jméno a adresu, jestliže si přáli další informace. Ve městě zůstali nějakou dobu dva kolportéři a starali se o tyto zájemce.“

Odhodlaná učitelka

V roce 1915 vyvolala pozornost další událost. Během předcházejícího roku pronikla pravda do rybářské vesnice Skagen v severním výběžku země. Pravdu přijal obchodník s uměleckými předměty a jeho manželka. Také učitelka Marie Dueová měla zájem. Dagmar Larsenová, která byla právě pokřtěna, přijela do Skagenu jako dětská sestra. Setkala se s Marií Dueovou a hodně s ní mluvila o biblických námětech.

Na podzim téhož roku Marie Dueová vystoupila ze své církve a jednou provždy odmítla vyučovat náboženství. Psaly o tom noviny po celé zemi. Nakonec byla ve věku 45 let poslána do důchodu a šťastná vstoupila do služby plným časem s příspěvkem, který pokrýval její osobní výdaje. Po mnoho let věrně sloužila v Dánsku, Norsku a Finsku. Byla prostě nezlomná a až do své smrti poskytovala znamenitý příklad vytrvalosti.

Obnovená činnost po světové válce

V dánském vydání Strážné věže z července 1919 bylo oznámení, že dlouho očekávané Finished Mystery (Ukončené tajemství, VII. svazek Studií Písem) bude nyní vydáno v dánsko–norském jazyce. Bratři očekávali, že začne velká kazatelská kampaň. V Kodani již tehdy probíhal kolportérský kurs, ve kterém byli bratři poučováni, jak vykonávat u lidí návštěvy. Bylo to také poprvé, kdy byli ti, kteří nesloužili jako kolportéři, povzbuzeni, aby s knihami vydávali svědectví dveře od dveří.

Během následujících let vykonávala hrstka neúnavných stálých kolportérů ohromné dílo tím, že zasévala semeno Království a obdělávala novou půdu. Jedním horlivým příkladem byl Niels Ebbesen Dal. Tento Američan dánského původu se vrátil roku 1918 do rodné země, na ostrov Mors v severním Jutsku. Ve Spojených státech poznal pravdu prostřednictvím knihy The Divine Plan of the Ages (Božský plán věků), kterou našel v hotelovém pokoji. Po návratu do Dánska ihned začal s prací kolportéra a kázal svým příbuzným i všem ostatním na Morsu.

To způsobilo určitý rozruch. Rodina Dalových patřila k předním grundtvigiánům a na ostrově si jí vysoce vážili. Ale nyní se objevil tenhle Dal a kázal nové myšlenky. Jeho starší bratr Frode měl ihned zájem, a také Frodeův syn Kristian, čerstvě promovaný učitel. Kristian začal sloužit jako kolportér v roce 1920 a později se k němu připojil jeho bratr Knud.

Nové a poutavé poselství

Druhý prezident Společnosti Strážná věž již ve Spojených státech přednesl svou oblíbenou přednášku „Milióny nyní žijících nikdy nezemřou“. Teď byla na řadě Evropa. Joseph F. Rutherford a někteří z jeho spolupracovníků připluli do Anglie 12. srpna 1920. Zatímco on pokračoval dále do Evropy, A. H. Macmillan pronesl tutéž přednášku v Dánsku.

Bratr Macmillan se vylodil v Esbjergu ve čtvrtek 21. října 1920 a tentýž večer promluvil v hotelu Palace. Potom proslov přednesl v Odense. V Kodani se přednáška měla konat v Odd Fellows Hall. Už hodinu před plánovaným začátkem přednášky se lidé shromáždili před sálem, a když se dveře otevřely dokořán, sál byl během několika minut zaplněn! Úsměv na mnoha tvářích pohasl, když museli odejít s nepořízenou. Posluchači ovšem byli nanejvýš pozorní a po shromáždění se rozšířilo asi 300 výtisků brožury Milióny.

Ohlas na Macmillanovu přednášku

O toto „nové“ poselství byl skutečně velký zájem. Veřejná shromáždění bratra Macmillana přilákala více než 5 000 posluchačů! Někteří z nich se stali badateli Bible a horlivými zvěstovateli Božího slova. A tak byl mezi posluchači v Esbjergu i mladý pár, Johannes a Thora Damovi, členové metodistické církve. Manžel byl správcem majetku církve, a proto byli ubytováni v církevní budově. Po přednášce si objednali brožuru Milióny a asi za tři měsíce se u nich zastavil kolportér.

Kolportér nějakou dobu zůstal u nich, aby je poučoval, takže se mohli upevnit ve své nově objevené víře. To se samozřejmě nelíbilo metodistickému pastorovi. Jednoho dne potkal kolportéra před kostelem a zeptal se ho: „Kdo vám proboha dovolil lovit v mých koších na ryby?“ Bratr pohotově odpověděl: „Kdo vám dovolil dávat ryby do košů?“

Johannes Dam našel pravou církev! Celkem odešlo 18 metodistů, a tak vznikl sbor v Esbjergu.

Mezi pokřtěnými na tomto sjezdu byl mladý muž Christian Rømer, který styk s badateli Bible navázal na svém domovském ostrově Bornholmu. Před první světovou válkou dostal jeho otec darem předplatné na Strážnou věž a jednoho dne roku 1919 našel tehdy dvacetiletý Christian jeden výtisk. „To, co se ten den stalo, bylo pro mne tak mocným zážitkem, že se to ani nedá vyjádřit slovy,“ vypráví. „Byla to pravda, o které jsem věděl, že v Bibli musí být. A teď jsem ji držel, teď jsem ji měl.“

Během sjezdu v Kodani se zúčastnil schůzky pro kolportéry. Tam se setkal s Kristianem Dalem, a o jeho životní dráze bylo rozhodnuto. V červnu 1922 začal sloužit jako kolportér v Bornholmu.

Průkopnická služba v Jutsku

Nyní začala intenzívnější práce ve venkovských obvodech. V lednu 1924 tři kolportéři, Knud a Kristian Dalovi a Christian Rømer, vytvořili „kolportérskou skupinu“ a byli vysláni do Jutska, kde bylo jejich první zastávkou město Skive. Bratr Lüttichau zahájil kampaň veřejnou přednáškou v největším městském sále. Po ní následovala shromáždění s přednáškami Kristiana Dala, která se konala v hostincích a společenských sálech v celé oblasti. Přednášky byly ohlašovány oznámeními v novinách a letáky. Po proslovu kolportéři procházeli obvod a rozšiřovali knihy a brožury.

Na jaře 1924 toto trio přijelo do Haderslevu v jižním Jutsku, do provincie, která kdysi byla součástí Německa, ale byla znovu připojena k Dánsku na základě lidového hlasování v roce 1920. Mladí muži z této oblasti byli povinně odvedeni, aby bojovali na západní frontě. Značný počet jich pohřbil svou víru v Boha ve francouzských zákopech.

Christian Rømer popisuje, jaké to bylo kázat těmto lidem: „Byl to poněkud zvláštní, ale zajímavý obvod. Jejich politický boj způsobil, že byli přístupní.“

Jedním z lidí, se kterými se kolportéři setkali, když poprvé procházeli obvod, byl Anton Hansen, výrobce dřeváků v Over Jerstalu. I on ztratil víru na západní frontě. Společně s dvojicí válečných kamarádů navštívil přednášku „Co říkají Písma o pekle?“. Následující den ho navštívil Knud Dal a po tříhodinové vzrušené diskusi Hansen přijal knihu Harfa Boží. Natolik znovu podnítila jeho víru, že se spolu se svou manželkou Kathrine stal předním služebníkem v kazatelském díle v jižním Jutsku.

Až do konce roku 1925 tři kolportéři „Dalovy skupiny“ používali k dopravě jízdní kola a vlaky, ale pak jim jeden bratr poskytl automobil. Christian Rømer cestoval do Kodaně, aby jej vyzvedl. „Byla to veliká událost! Nádherný, starý plechový brouk se stahovací střechou a se vším všudy,“ vzpomíná s potěšením. „A protože jenom já jsem měl řidičský průkaz, byl jsem šoférem. Auto vydrželo rok. Pak jsme je vyměnili za eleganci té doby — Ford sedan 1923, uzavřený a v zimě teplejší. Úplné nóbl vozidlo!“

Tito kolportéři postupně pracovali po celém Jutsku a Fynu až do března 1929, kdy se vyčerpaly prostředky pro tuto mimořádnou činnost.

Více kolportérů se připojuje k dílu

Mezitím Ella Krøyerová z Kodaně a Kristine Poulsenová, učitelka s grundtvigiánskou výchovou, začaly kázat v jižním Sjællandu. Také zde to byl nedotčený obvod. Na podzim 1926 sestry vydávaly svědectví v okolí města Vordingborgu. Sestra Poulsenová vzpomíná: „Bylo to období sklizně cukrové řepy. Asfaltové cesty neexistovaly a provoz povozů s cukrovou řepou během dne spolu s deštěm v noci vytvořily hluboké koleje v rozblácených cestách. Někdy jsme se musely vzdát návštěvy statku nebo domu, protože jsme se tam prostě nemohly po cestě dostat.“

Jednoho dne sestry uviděly právě to, co potřebovaly, aby zvítězily nad blátem — vysoké gumové holínky! Každá si pohotově koupila po páru. Gumové holínky však byly v té době novinkou, a tak upoutávaly pozornost, kamkoli sestry šly. Udělaly si výlet do Kodaně, aby si trochu odpočinuly, a jejich boty se staly středem zájmu. Jednu sestru v kanceláři odbočky v Ole Suhrs Gade tolik nadchla jejich nová obuv, že vzala holínky, které stály ve vchodu, pobíhala kolem kanceláře a každému ukazovala, jak dobře jsou kolportéři vybaveni!

Třetí skupinou kolportérů byly Anna Petersenová a Thora Svendsenová. Také ony měly na starosti obvod ve Fynu a Jutsku. Sestra Petersenová vypráví: „My průkopníci jsme byli obvykle posíláni do oblastí, kde nebyly žádné sbory. Zašly jsme za majitelem obchodu se smíšeným zbožím a zeptaly se, zda ví, kdo ve městě má pokoj k pronajmutí. Naše kuchyňské vybavení se skládalo z petrolejových kamínek a dvou hrnků na starém stole nebo na dvou bednách, které jsme dostaly od majitele obchodu.“

Někdy se tyto dvě sestry přidávaly k „Dalově skupině“. A výsledek? Sestra Petersenová a bratr Rømer se rozhodli pro trvalejší svazek a v roce 1933 se vzali. I když je nyní sestra Rømerová trvale v sanatoriu, bratr Rømer stále slouží plným časem.

Organizováni ke kázání

Mezitím došlo v Dánsku k mnoha událostem. V roce 1922 zazněla v Cedar Pointu (Ohio, USA) historická výzva „Zvěstujte Krále a Království“. Nyní se měli na pravidelném kázání podílet nejen kolportéři, ale všichni, kteří byli spojeni se sborem.

[Obrázek na straně 87]

Ve dvacátých letech kolportéři kázali s neutuchající horlivostí. Zleva Kristian Dal, Søren Lauridsen, Christian Rømer, vpředu Anna Petersenová, Thora Svendsenová