Počet kolportérů, kteří šířili časopisy a knihy, vzrostl do roku 1938 na 110.

Naproti tomu se podívejme na Jiza a Macui Išiiovy, kteří patřili k prvním japonským kolportérům. Během let 1929 až 1939 propracovali celé Japonsko. V červnu 1939 byli zatčeni a uvězněni v Sendai. Macue dosud vzpomíná na první rok, kdy byla v samovazbě v maličké špinavé cele plné blech. Nemohla se osprchovat ani vykoupat a celé tělo měla poštípané od štěnic. Zhubla tak, že vážila pouze 30 kilogramů, byla kost a kůže a téměř přišla o život. Když se dostala do jiné věznice, její zdravotní stav se trochu zlepšil a koncem roku 1944 byla z vězení propuštěna. Její manžel zažil podobné zacházení a později projevil svou ryzost také tím, že odmítl přijmout transfúzi krve. (Skutky 21:25) Zemřel ve věku 71 let. Macue zůstala věrným Jehovovým svědkem dodnes. Vypráví: „Většina z těch, kdo před válkou vynikali schopnostmi a intelektem, opustila Boží organizaci, jakmile byli vystaveni velkému tlaku. . . . Ti, kdo zůstali věrní, neměli zvláštní schopnosti a byli nenápadní. Všichni rozhodně musíme důvěřovat v Jehovu celým svým srdcem.“ (Přísl. 3:5)

Další věrná dvojice, manželé Kacuo a Hagino Miurovi, začala působit jako kolportéři v roce 1931. Také oni byli v roce 1939 zatčeni v Hirošimě kvůli tomu, že odmítali uctívat císaře a podporovat japonský militarismus. Kacuo byl krutě bit a trpěl ve vězení až do srpna roku 1945, kdy věznici zničila atomová bomba. Přestože mu bylo teprve 38 let, měl zničené zdraví. Po propuštění vypadal jako stařec. Kacuo se vrátil na sever do Sendai, kde Hagino, která byla propuštěna dříve, vychovávala jejich synka Cutomu.

Jak se Kacuo znovu setkal s Jehovovou organizací? Významný japonský list Asahi byl informován, že do Ósaky přijelo pět mladých dívek, misionářek Watch Tower Society, aby tam žily v japonském domě japonským způsobem života. Reportéři misionářky navštívili a vypracovali skvělý článek doplněný ilustracemi a v něm těch pět sester přirovnali k andělům, kteří se snesli z nebe jako třešňové květy. K článku byla také připojena adresa misionářského domova. Tento článek se náhodou dostal do ruky Kacuovi, který žil asi 800 kilometrů na sever, v Sendai. Okamžitě znovu navázal kontakt s organizací a přihlásil se do průkopnické služby. Sloužil věrně až do roku 1957, kdy zemřel.