Dimitris byl brzo pověřen, aby vyučoval na škole ve Vathy, v hlavním městě ostrova. Dále četl literaturu badatelů Bible, až nás jednoho deštivého večera navštívili dva badatelé Bible z ostrova Chíos. Vrátili se z Ameriky, aby zde sloužili jako kolportéři, jak se tehdy říkalo celodobým kazatelům. Nechali jsme je u nás přespat a oni s námi mluvili o mnoha věcech souvisejících s Božím záměrem.

Přibližně v té době jsme se dověděli, že na Samos přijel další badatel Bible — také kolportér. Když jsme se doslechli, že mu policie nepovolila veřejnou biblickou přednášku, šli jsme ho hledat. Našli jsme ho v obchodě, kde rozmlouval se dvěma teology řecké pravoslavné církve. Teologové se styděli, že nedovedou své názory hájit Biblí, a brzo odešli. Na mého manžela zapůsobily kolportérovy vědomosti a zeptal se: „Jak to, že tak snadno používáte Bibli?“

„Studujeme Bibli systematicky,“ odpověděl. Vytáhl z tašky studijní knihu Harfa Boží a ukázal nám, jak ji k takovému studiu používat. Dychtivě jsme toužili učit se, a tak jsme s manželem, kolportérem a dvěma dalšími muži, kteří se k nám bez váhání připojili, šli s majitelem obchodu k němu domů. Kolportér dal každému z nás knihu Harfa Boží a hned jsme začali studovat. Studovali jsme ještě dlouho po půlnoci, a když svítalo, začali jsme se učit písně badatelů Bible.

Od té doby jsem studovala Bibli několik hodin denně. Badatelé Bible žijící v zahraničí nás stále zásobovali biblickými studijními pomůckami. V lednu 1926 jsem se zasvětila Jehovovi v modlitbě a slíbila, že budu bezvýhradně jednat podle jeho vůle. Toho roku v létě jsme s manželem symbolizovali své zasvěcení křtem ve vodě. Velmi jsme toužili mluvit s druhými o věcech, které jsme se učili, a tak jsme začali sloužit dům od domu s traktátem Poselství naděje.