Muži a ženy, kteří neměli rodiny, jež by na nich byly závislé, a kteří mohli věnovat polovinu nebo více svého času výlučně Pánovu dílu, byli povzbuzeni, aby se ujali práce evangelisty-kolportéra. Jejich počet se rok od roku hodně měnil, ale v roce 1885 se již na této práci podílelo asi 300 kolportérů. Účastnili se jí i někteří jiní, ale v omezenějším rozsahu. Kolportéři dostávali návrhy, jak by měli své dílo konat. Pole však bylo obrovské, a alespoň ze začátku si sami vybírali svůj obvod a pohybovali se z jednoho území do druhého vesměs tak, jak se jim to zdálo nejlepší. Když se pak setkali na sjezdech, činili potřebné úpravy, aby své úsilí koordinovali.

Vydání Strážné věže z 1. března 1917 (angl.) ohlásilo, že od nynějška všechny obvody, které mají propracovat kolportéři a pastýřští pracovnície ve sborech, budou přidělovány kanceláří Společnosti. Jestliže se tedy v nějakém městě nebo okrese podíleli na kazatelské službě jak místní pracovníci, tak kolportéři, byl jim obvod rozdělen místně jmenovaným oblastním výborem.