• Káží veřejně a dům od domu
    Svědkové Jehovovi – Hlasatelé Božího Království

    • Horliví kolportéři se ujímají vedení

      První volání po oddaných mužích a ženách, kteří by mohli využít podstatnou část svého času v této službě, se ozvalo v dubnu 1881. Měli nabízet obyvatelům domů a podnikatelům malou knížku, jež vysvětlovala biblické pravdy, a předplatné na Strážnou věž. Jejich cílem bylo vyhledat ty, kdo hladověli po pravdě, a podělit se s nimi o osvícení. Nějakou dobu se snažili říkat jen tolik, aby podnítili zájem, a v každé domácnosti zanechat balíček s literaturou, s níž by se mohl obyvatel domu seznámit, a pak za několik dní opět přišli. Někteří obyvatelé domů literaturu vrátí, jiní si ji snad budou chtít koupit; často se naskytne příležitost k rozhovoru. Strážná věž napsala o jejich cíli: „Nejde o to, aby se prodávaly balíčky nebo získávalo předplatné, ale jde o to, aby se pravda šířila tím, že přivedeme lidi ke čtení.“

      Počet těch, kdo se podíleli na této kolportérské evangelizaci, byl poměrně malý. Během prvních třiceti let se jejich počet pohyboval od několika jednotlivců asi po šest set. Tito kolportéři byli v pravém slova smyslu průkopníky — otvírali nová území. Anna Andersenová byla jednou z těch, kdo tuto službu vykonávali po několik desetiletí. Zpravidla jezdila na kole a osobně se dostala s dobrou zprávou téměř do každého města v Norsku. Jiní kolportéři cestovali do zahraničí a byli prvními, kdo přinesli poselství do takových zemí jako Finsko, Barbados, Salvador, Guatemala, Honduras a Barma (nyní Myanmar). Někteří z nich nemohli cestovat do jiných končin, ale sloužili jako evangelisté-kolportéři ve svém domovském obvodu.

      Dílo vykonané kolportéry bylo vynikající. Jeden z nich, který sloužil na západním pobřeží Spojených států, napsal v roce 1898, že za uplynulých 33 měsíců procestoval se svým koněm a s bryčkou 12 800 kilometrů, vydal svědectví v 72 městech, vykonal 18 000 návštěv, rozšířil 4 500 knih, získal 125 předplatných, rozdal 40 000 traktátů a viděl, jak 40 lidí nejen přijalo poselství, ale také se o ně začalo dělit s druhými. Jedna manželská dvojice v Austrálii dokázala vložit do rukou zájemců za pouhých dva a půl roku 20 000 knih.

      Bylo rozšíření velkého množství literatury spíš výjimkou než pravidlem? Zpráva za rok 1909 ukazuje, že asi 625 kolportérů (celkový počet v té době) dostalo od Společnosti 626 981 vázaných knih, aby je rozšířili mezi veřejnost (v průměru přes tisíc na každého kolportéra), a k tomu rozšířili velmi mnoho literatury zdarma. Často ani neunesli potřebné množství knih, které by mohli ve službě dům od domu rozšířit, a proto přijímali objednávky a později se s knihami vraceli.

      Někteří evangelisté však namítali: „To není kázání!“ Ale jak bratr Russell vysvětlil, bylo to kázání toho nejúčinnějšího druhu. Lidé nevyslechli jen jedno kázání, ale naopak dostávali mnoho kázání v tištěné podobě, a tak se z nich mohli opakovaně těšit a ověřovat si jejich obsah ve vlastní Bibli. Byla to evangelizace, která brala v úvahu, že všeobecná vzdělanost umožnila lidem číst. Kniha The New Creation (Nové stvoření) uvedla: „To, že tito evangelisté volí postup přizpůsobený naší době, a ne postup přizpůsobený minulosti, není argumentem proti jejich dílu o nic víc než to, že cestují s využitím páry a elektřiny místo pěšky nebo na velbloudech. Evangelizace se koná předkládáním Pravdy. . ., Božího slova.“