Útěcha pro utlačované

VŠIMLI jste si, že v novinových titulcích se po celý váš život neustále objevují určité výrazy? Unavuje vás, když čtete pořád taková slova jako válka, zločinnost, katastrofa, hlad a utrpení? Jedno slovo však v novinových zprávách nápadně chybí. A přitom označuje něco, co lidstvo nesmírně potřebuje. Je to slovo „útěcha“.

„Utěšit“ znamená „dodat sílu a naději“ a „zmírnit [něčí] zármutek nebo utrpení“. Svět v tomto dvacátém století zažívá velký zmatek, a proto velmi potřebuje naději a zmírnění zármutku. Jistě, někteří z nás se dnes těší z takové biologické pohody, o jaké se našim předkům ani nesnilo. Převážně za to může vědecký pokrok. Avšak věda a technika nám neposkytnou útěchu ve smyslu odstranění všech příčin lidského utrpení. O jaké příčiny se jedná?

Před mnoha staletími moudrý muž Šalomoun mluvil o jedné základní příčině lidského utrpení: „Člověk panuje nad člověkem k jeho škodě.“ (Kazatel 8:9) Věda a technika nezměnily lidskou touhu panovat nad bližními. Ve dvacátém století tato touha vedla ke vzniku tyranských diktatur a ke krutým mezinárodním válkám.

Od roku 1914 zahynulo v důsledku válek více než sto milionů lidí. Pomyslete jen na tu nesmírnou bolest, která se za tímto číslem skrývá — miliony truchlících rodin, které potřebují útěchu. A války působí kromě násilné smrti i jiné formy utrpení. Na konci druhé světové války bylo v Evropě více než dvanáct milionů uprchlíků. V nedávné době uprchlo více než jeden a půl milionu lidí z válečných zón v jihovýchodní Asii. Válka na Balkáně vyhnala z domova více než dva miliony lidí — a ti v mnoha případech prchali před „etnickými čistkami“.

Uprchlíci rozhodně potřebují útěchu; nejvíce ti, kteří odcházejí jen s tím, co unesou, a nevědí, kam jít ani co je a jejich rodinu čeká v budoucnosti. Takoví lidé patří k nejvíce postiženým obětem útlaku a potřebují útěchu.

V klidnějších částech světa jsou miliony lidí prakticky v otroctví ekonomického systému tohoto světa. Ano, někteří lidé jsou velmi dobře hmotně zajištěni. Většina však musí den co den vést boj o živobytí. Mnoho lidí hledá důstojné bydlení. Přibývá nezaměstnaných. Jeden africký časopis předpovídá: „Svět se ubírá vstříc nebývalé nezaměstnanosti; roku 2020 bude více než 1,3 miliardy dalších lidí hledat zaměstnání.“ Hospodářsky utlačovaní lidé rozhodně potřebují „sílu a naději“ — potřebují útěchu.

Někteří lidé se kvůli své zoufalé situaci vydávají cestou zločinu. To samozřejmě vede pouze k utrpení jejich obětí a vysoká zločinnost jen přispívá k tomu, že se lidé cítí utlačováni. Nedávný titulek v jihoafrickém listě The Star, který vychází v Johannesburgu, zněl: „Jeden den v životě ‚nejvražednější země na světě‘ “. Článek popisoval typický den v Johannesburgu a okolí. V tom jediném dni byli čtyři lidé zavražděni a osm řidičů bylo napadeno ve svém voze. V jedné předměstské čtvrti, kde bydlí střední vrstva obyvatelstva, bylo ohlášeno sedmnáct vloupání. Kromě toho došlo k řadě ozbrojených přepadení. List uvedl, že policie tento den popsala jako „poměrně klidný“. Je pochopitelné, že příbuzní zavražděného a lidé, kterým byl vykraden byt nebo kteří byli napadeni ve svém autě, prožívají silný pocit útlaku. Potřebují ujištění a naději — potřebují útěchu.

V některých zemích rodiče prodávají své děti do otroctví prostituce. V jedné asijské zemi, kam přijíždějí spousty „sexuálních turistů“, jsou podle zpráv dva miliony prostitutek, z nichž mnohé byly koupeny nebo uneseny v dětství. Kdo zažívá větší útlak než tyto ubohé oběti? Časopis Time v pojednání o tomto špinavém obchodu přinesl zprávu z roku 1991 o konferenci ženských organizací zemí jihovýchodní Asie. Na této konferenci byl uveřejněn odhad, podle něhož „bylo od poloviny sedmdesátých let na celém světě prodáno 30 milionů žen“.

Děti samozřejmě nemusí být prodány do otroctví prostituce, aby byly oběťmi útlaku. Stále více dětí je týráno, a dokonce znásilňováno doma, a pachateli bývají rodiče a příbuzní. Takové děti pak mohou dlouhou dobu nést citové šrámy. Jako politováníhodné oběti útlaku rozhodně potřebují útěchu.

Starověký znalec útlaku

Král Šalomoun byl šokován rozsahem lidského útlaku. Napsal: „Vrátil jsem se, abych viděl všechny skutky útlaku, které se dějí pod sluncem, a pohleďme, slzy těch, kteří byli utlačováni, ale neměli žádného utěšitele; a na straně jejich utlačovatelů byla moc, takže neměli žádného utěšitele.“ (Kazatel 4:1)

Jestliže si tento moudrý král před třemi tisíci lety uvědomil, že utlačovaní lidé zoufale potřebují utěšitele, co by asi řekl dnes? Šalomoun však věděl, že žádný nedokonalý člověk, ani on sám, nemůže poskytnout takovou útěchu, jakou lidstvo potřebuje. Zlomit moc útlaku může jedině někdo ještě větší. Existuje někdo takový?

V Bibli se v 72. žalmu píše o vznešeném utěšiteli všech lidí. Tento žalm napsal Šalomounův otec, král David. Nadpis tohoto žalmu zní: „O Šalomounovi.“ Byl zcela určitě napsán letitým králem Davidem a týkal se Toho, kdo měl zdědit jeho trůn. Ten podle tohoto žalmu měl přinést trvalou úlevu od útlaku. „V jeho dnech bude rašit spravedlivý a hojnost pokoje, dokud nepomine měsíc. A bude mít podřízené od moře k moři a . . . až do konců země.“ (Žalm 72:7, 8)

Když David tato slova psal, měl na mysli pravděpodobně svého syna Šalomouna. Ale Šalomoun si uvědomoval, že je nad jeho síly sloužit lidstvu tak, jak to žalm popisuje. Slova tohoto žalmu mohl splnit jen v malém, a sice vzhledem k izraelskému národu, ne však ve prospěch celého světa. Tento inspirovaný prorocký žalm musel tedy poukazovat na někoho daleko většího, než byl Šalomoun. Na koho? Mohl poukazovat jedině na Ježíše Krista.

Když anděl oznamoval Ježíšovo narození, řekl: „Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.“ (Lukáš 1:32) Kromě toho Ježíš sám o sobě řekl, že je „něco víc než Šalomoun“. (Lukáš 11:31) Od svého vzkříšení, kdy se postavil po Boží pravici, je Ježíš v nebi, odkud může plnit slova 72. žalmu. Kromě toho dostal Ježíš moc a autoritu od Boha, aby zlomil jho lidských utlačovatelů. (Žalm 2:7–9; Daniel 2:44) Ježíš je tedy tím, kdo splní slova 72. žalmu.

Útlak brzy skončí

Co to znamená? Že brzy budeme osvobozeni od všech forem lidského útlaku. Ježíš předpověděl, že to nebývalé utrpení a útlak, kterých jsme v tomto dvacátém století svědky, budou znamením „závěru systému věcí“. (Matouš 24:3) Mimo jiné také předpověděl: „Povstane totiž národ proti národu a království proti království.“ (Matouš 24:7) Tato část proroctví se začala splňovat v roce 1914, zhruba ve stejné době, kdy vypukla první světová válka. „Protože vzroste bezzákonnost,“ dodal Ježíš, „ochladne láska většího množství.“ (Matouš 24:12) Z bezzákonnosti a nedostatku lásky se zrodila ničemná a utlačující generace. Proto musí být blízko doba, kdy Ježíš Kristus zasáhne jako nový Král země. (Matouš 24:32–34) Co to bude znamenat pro utlačované, kteří mají víru v Ježíše Krista a kteří k němu vzhlížejí jako k Utěšiteli lidstva, jehož dosadil Bůh?

K tomu, abychom na tuto otázku našli odpověď, si přečtěme další slova 72. žalmu, která se plní na Ježíši Kristu: „On . . . osvobodí chudého, volajícího o pomoc, také ztrápeného a každého, kdo nemá pomocníka. Bude litovat poníženého a chudého a duše chudých zachrání. Z útlaku a z násilí vykoupí jejich duši, a jejich krev bude v jeho očích drahocenná.“ (Žalm 72:12–14) Boží dosazený Král, Ježíš Kristus, tedy dohlédne na to, aby nikdo nebyl utlačován. Ježíš má moc skoncovat s veškerými formami nespravedlnosti.

‚To zní velmi pěkně,‘ řeknou možná někteří, ‚ale co dnes? Jaká útěcha je tu pro ty, kdo trpí nyní?‘ Útěcha pro utlačované skutečně existuje. Následující dva články tohoto časopisu vám ukáží, jak se milionům lidí již dnes dostává útěchy díky tomu, že si budují blízký vztah k pravému Bohu, Jehovovi, a k jeho milovanému Synu, Ježíši Kristu. Takový vztah nám může v této době útlaku dodávat útěchu a může nás vést k věčnému životu, který bude od útlaku oproštěn. Ježíš v jedné modlitbě k Bohu řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3)

Útěchu hledej u Jehovy

„Kéž dá Bůh, který poskytuje vytrvalost a útěchu, abyste mezi sebou měli stejný myšlenkový postoj, jako měl Kristus Ježíš.“ (ŘÍMANŮM 15:5)

1. Proč potřebujeme den co den stále více útěchy?

S PŘIBÝVAJÍCÍMI dny je stále více potřebná útěcha. Jeden biblický pisatel před více než 1 900 lety pravdivě napsal: „Všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud.“ (Římanům 8:22) Dnes lidé ‚sténají‘ a zakoušejí ‚bolesti‘ více než kdykoli dříve. Od první světové války lidstvo trpí jednou krizí za druhou v podobě válek, zločinnosti a přírodních katastrof, které se často spojují s tím, jak špatně člověk na zemi hospodaří. (Zjevení 11:18)

2. a) Kdo je hlavním viníkem zodpovědným za současné problémy lidstva? b) Co nám dává útěchu?

² Proč je v dnešní době tolik utrpení? Bible na tuto otázku odpovídá, když popisuje, jak byl Satan svržen z nebes poté, co se v roce 1914 zrodilo Království: „Běda zemi a moři, protože k vám sestoupil Ďábel a má velký hněv, neboť ví, že má krátké časové období.“ (Zjevení 12:12) Jasné doklady o splňování tohoto proroctví ukazují, že jsme dospěli téměř ke konci Satanova ničemného panování. Jistě nás velmi utěšuje, když víme, že život na zemi se brzy vrátí do pokojných poměrů, v nichž se nacházel předtím, než Satan svedl naše první rodiče ke vzpouře.

3. Kdy lidé nepotřebovali útěchu?

³ Na počátku Stvořitel člověka poskytl prvnímu lidskému páru domov v podobě nádherného parku. Tento park se nacházel v oblasti nazývané Eden, což znamená „Radost“ nebo „Rozkoš“. (1. Mojžíšova 2:8, Reference Bible, poznámka pod čarou) Adam s Evou se kromě toho těšili z dokonalého zdraví a měli naději, že nikdy nezemřou. Jen pomysli na ty mnohé oblasti, v nichž mohli rozvinout své schopnosti, například v oblasti zahradnictví, výtvarného umění, stavitelství a hudby. A představ si, že při plnění svého úkolu podmanit si zemi a přeměnit ji v ráj mohli studovat veškerá stvořitelská díla. (1. Mojžíšova 1:28) Ano, život Adama a Evy mohl být naplněn rozkoší a radostí, ne sténáním a bolestí. Je zjevné, že by nepotřebovali žádnou útěchu.

4., 5. a) Proč Adam s Evou zklamali ve zkoušce věrné oddanosti? b) Jak se lidstvo dostalo do situace, kdy potřebuje útěchu?

⁴ Adam s Evou však měli pěstovat hlubokou lásku a ocenění pro svého laskavého nebeského Otce. Taková láska by je motivovala k tomu, aby Boha poslouchali za všech okolností. (Srovnej Jana 14:31.) Žel, oba naši první rodiče zklamali a neposlechli svého právoplatného Svrchovaného Panovníka, Jehovu. Místo toho se nechali přivést pod ničemnou nadvládu padlého anděla, Satana Ďábla. Byl to Satan, kdo Evu zlákal k hříchu a k jedení zakázaného ovoce. Pak zhřešil Adam, když i on pojedl ze stromu, před nímž ho Bůh jasně varoval: „V den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:17)

⁵ A tak ta hříšná dvojice začala umírat. Když nad nimi Bůh vynášel rozsudek smrti, řekl Adamovi: „Zemská půda [je] kvůli tobě prokleta. V útrapách budeš jíst její výnos po všechny dny svého života. A poroste ti trní a bodláčí a budeš jíst polní rostlinstvo.“ (1. Mojžíšova 3:17, 18) Tak Adam s Evou ztratili naději, že přemění neobdělanou zemi v ráj. Po vyhnání z Edenu museli svou energii soustředit na to, aby z půdy, která byla prokleta, vydobyli potravu. Jejich potomci tento hříšný stav vedoucí ke smrti zdědili, a tak vznikla velká potřeba útěchy. (Římanům 5:12)

Slib o útěše se plní

6. a) Jaký utěšující slib dal Bůh poté, co byli lidé svedeni k hříchu? b) Jaké proroctví související s útěchou vyslovil Lamech?

⁶ Když Jehova odsoudil toho, který byl podněcovatelem lidské vzpoury, prokázal se jako ‚Bůh, který poskytuje útěchu‘. (Římanům 15:5) Slíbil totiž, že pošle „semeno“, které nakonec osvobodí potomky Adama od zhoubných následků Adamovy vzpoury. (1. Mojžíšova 3:15) Časem Bůh lidem poskytl o tomto budoucím osvobození další zprávy. Inspiroval například Lamecha, vzdáleného potomka Adamova syna Seta, aby prorokoval o tom, co udělá jeho syn: „Ten nám přinese útěchu od naší práce a od útrap našich rukou, jež pocházejí ze zemské půdy, kterou Jehova proklel.“ (1. Mojžíšova 5:29) V souladu s tímto slibem dostal ten chlapec jméno Noe, což znamená „Odpočinek“ nebo „Útěcha“.

7., 8. a) Jaká situace vedla Jehovu k tomu, že začal litovat, že stvořil člověka, a co kvůli tomu zamýšlel udělat? b) Jak Noe dostál významu svého jména?

⁷ Mezitím Satan získával své následovníky v řadách nebeských andělů. Ti se zhmotnili, aby byli jako lidé, a brali si za manželky pohledné ženy, které byly potomky Adama. Takové nepřirozené svazky prohloubily zkaženost lidské společnosti a vedly ke vzniku bezbožné rasy Nefilim, „porážečů“, kteří naplnili zemi násilím. (1. Mojžíšova 6:1, 2, 4, 11; Juda 6) „Jehova tedy viděl, že špatnost člověka na zemi je hojná . . . A Jehova pocítil lítost, že udělal na zemi lidi, a v srdci ho zabolelo.“ (1. Mojžíšova 6:5, 6)

⁸ Jehovovým záměrem bylo zničit ten zkažený svět celosvětovou potopou. Nejprve však přikázal Noemovi, aby postavil archu k záchraně života. Tak byla pro lidský rod i pro zvířata zajištěna záchrana. Noe a členové jeho rodiny museli prožívat velkou úlevu, když po potopě vystoupili z archy na očištěnou zemi! Jak příjemné muselo být zjištění, že prokletí bylo ze země sňato a že zemědělské práce jsou nyní mnohem snazší! Lamechovo proroctví se prokázalo jako pravdivé a Noe dostál významu svého jména. (1. Mojžíšova 8:21) Noe, věrný Boží služebník, zprostředkoval lidstvu určitou míru „útěchy“. Avšak ničemný vliv Satana a jeho démonských andělů ani po potopě neustal. Lidstvo nadále sténá pod břemenem hříchu, nemoci a smrti.

Někdo větší než Noe

9. Jak se Ježíš Kristus prokázal pro kajícné lidi jako pomocník a utěšitel?

⁹ Časem, na konci čtyř tisíc let lidské existence, přišlo zaslíbené Semeno. Jehova Bůh, podnícen velkou láskou k lidstvu, poslal na zem svého jediného zplozeného Syna, aby zde zemřel a dal tak výkupné za hříšné lidstvo. (Jan 3:16) Ježíš Kristus přináší velkou úlevu kajícným hříšníkům, kteří projevují víru v jeho obětní smrt. Všichni lidé, kteří zasvětí svůj život Jehovovi a stanou se pokřtěnými učedníky jeho Syna, trvale zažívají povzbuzení a útěchu. (Matouš 11:28–30; 16:24) Navzdory nedokonalosti prožívají velkou radost, když slouží Bohu s čistým svědomím. Vědí, že když budou nadále projevovat víru v Ježíše, budou odměněni věčným životem a to je pro ně velkou útěchou. (Jan 3:36; Hebrejcům 5:9) Jestliže kvůli slabosti spáchají těžký hřích, mají ve vzkříšeném Pánu Ježíši Kristu pomocníka, utěšitele. (1. Jana 2:1, 2) Když svůj hřích vyznají a podniknou biblické kroky k tomu, aby se z nich nestali lidé, kteří hřeší ze zvyku, uleví se jim, protože budou vědět, že Bůh „je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy“. (1. Jana 1:9; 3:6; Přísloví 28:13)

10. Co se učíme ze zázraků, které Ježíš dělal, když byl na zemi?

¹⁰ Když byl Ježíš na zemi, přinášel lidem úlevu i tím, že je osvobozoval od démonů, uzdravoval každou nemoc a křísil zemřelé zpět k životu. Jistě, tyto zázraky měly jen dočasný účinek, jelikož ti, kteří takové požehnání získali, později zestárli a zemřeli. Ježíš tím však ukázal, že z takových požehnání bude mít v budoucnosti celé lidstvo trvalý užitek. Nyní je Ježíš mocným nebeským králem a brzy démony nejen vyžene, ale naloží s nimi daleko přísněji. Uvrhne je do propasti, do stavu nečinnosti, společně s jejich vůdcem, Satanem. Pak začne Kristovo slavné Tisícileté panování. (Lukáš 8:30, 31; Zjevení 20:1, 2, 6)

11. Proč o sobě Ježíš řekl, že je „Pánem sabatu“?

¹¹ Ježíš řekl, že je „Pánem sabatu“, a častokrát také v sabatním dnu uzdravoval. (Matouš 12:8–13; Lukáš 13:14–17; Jan 5:15, 16; 9:14) Proč? Sabat byl součástí Zákona, který dal Bůh Izraeli, a tudíž sloužil jako „stín budoucích dobrých věcí“. (Hebrejcům 10:1) Šest pracovních dnů v týdnu nám připomíná, že lidstvo již šest tisíc let otročí pod Satanovým utlačujícím panstvím. A sabatní den na konci týdne nám opět připomíná útěchu, kterou lidstvo pocítí z odpočinku během Tisíciletého panství Většího Noema, Ježíše Krista. (Srovnej 2. Petra 3:8.)

12. Na jakou útěchu se můžeme těšit?

¹² Pozemští poddaní Kristova panství zažijí jistě velkou úlevu, až budou konečně zcela osvobozeni od Satanova ničemného vlivu. Další útěcha přijde, až budou uzdraveni ze svých tělesných, citových a duševních neduhů. (Izajáš 65:17) A jen pomysli na to nesmírné štěstí, až budou vítat své milované, kteří vstanou z mrtvých! Tak jim Bůh „setře . . . každou slzu z očí“. (Zjevení 21:4) Užitek z Ježíšovy výkupní oběti bude postupně uplatňován na poslušné poddané Božího Království a ti budou spět k dokonalosti, až budou nakonec zcela osvobozeni od zlých následků Adamova hříchu. (Zjevení 22:1–5) Pak bude Satan „na malou chvíli uvolněn“. (Zjevení 20:3, 7) Všichni lidé, kteří se věrně zastávají Jehovovy právoplatné svrchovanosti, budou odměněni věčným životem. Jen si představ tu nepopsatelnou radost a úlevu, až bude lidstvo úplně „osvobozeno ze zotročení porušeností“! Pak se budou poslušní lidé těšit ze ‚slavné svobody Božích dětí‘. (Římanům 8:21)

13. Proč potřebují všichni praví křesťané útěchu, kterou poskytuje Bůh?

¹³ Nyní však stále ještě prožíváme sténání a bolest, které jsou společné všem, kdo žijí v tomto Satanově ničemném systému věcí. Přibývá tělesných nemocí a citových poruch a to se odráží na všech lidech včetně věrných křesťanů. (Filipanům 2:25–27; 1. Tesaloničanům 5:14) Kromě toho jako křesťané často zakoušíme nespravedlivý posměch a pronásledování, které Satan vyvolává kvůli tomu, že ‚posloucháme Boha jako panovníka spíše než lidi‘. (Skutky 5:29) Máme-li tedy v činění Boží vůle vytrvat až do konce Satanova světa, potřebujeme útěchu, pomoc a sílu, kterou nám poskytuje Bůh.

Kde můžeme najít útěchu

14. a) Jaký slib dal Ježíš v noci před svou smrtí? b) Co je potřebné, jestliže máme mít plný užitek z útěchy, kterou nám může poskytnout Boží svatý duch?

¹⁴ V noci před svou smrtí Ježíš svým věrným apoštolům jasně řekl, že je brzy opustí a že se vrátí ke svému Otci. To je trápilo a skličovalo. (Jan 13:33, 36; 14:27–31) Ježíš si uvědomoval, že budou potřebovat neustálou útěchu, a proto jim slíbil: „Chci poprosit Otce a dá vám jiného utěšitele, aby byl s vámi navždy.“ (Jan 14:16, Reference Bible, poznámka pod čarou) Ježíš měl na mysli Božího svatého ducha, který byl na jeho učedníky vylit padesát dnů po jeho vzkříšení.a Boží duch je mimo jiné utěšoval ve zkouškách a dodával jim sílu, aby mohli konat Boží vůli. (Skutky 4:31) Na takovou pomoc bychom se však neměli dívat jako na něco samozřejmého. Máme-li z ní mít plný užitek, musíme se všichni neustále modlit o utěšující pomoc, kterou Bůh poskytuje prostřednictvím svého svatého ducha. (Lukáš 11:13)

15. Jak nám Jehova poskytuje útěchu?

¹⁵ Bůh poskytuje útěchu také prostřednictvím svého Slova, Bible. Apoštol Pavel napsal: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo . . . napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem.“ (Římanům 15:4) Z toho je vidět, že potřebujeme pravidelně studovat Bibli a biblické publikace a rozjímat o tom, co v nich čteme. Potřebujeme se také pravidelně účastnit křesťanských shromáždění, kde se účastníci dělí o povzbudivé myšlenky z Božího slova. Vzájemné povzbuzování je jedním ze základních účelů těchto shromáždění. (Hebrejcům 10:25)

16. K čemu by nás měla podněcovat Boží opatření, která slouží k naší útěše?

¹⁶ Pavlův dopis Římanům dále ukazuje, jaké dobré výsledky přináší využívání Božích opatření, která slouží k naší útěše. „Kéž dá Bůh, který poskytuje vytrvalost a útěchu,“ napsal Pavel, „abyste mezi sebou měli stejný myšlenkový postoj, jako měl Kristus Ježíš, abyste jednomyslně, jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.“ (Římanům 15:5, 6) Ano, když budeme plně využívat Boží opatření, která slouží k naší útěše, budeme se více podobat našemu statečnému Vůdci, Ježíši Kristu. To nás bude podněcovat, abychom při svědecké práci, na shromážděních, v soukromých rozhovorech se spoluvěřícími i ve svých modlitbách využívali svá ústa k oslavě Boha.

V dobách těžkých zkoušek

17. Jak Jehova utěšil svého Syna a k čemu to vedlo?

¹⁷ V noci před svou mučednickou smrtí byl Ježíš „bolestně znepokojen“ a ‚hluboce zarmoucen‘. (Matouš 26:37, 38) Proto odešel stranou od svých učedníků a modlil se ke svému Otci o pomoc. „Pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen.“ (Hebrejcům 5:7) Bible uvádí, že „se [Ježíšovi] objevil anděl z nebe a posílil ho“. (Lukáš 22:43) Z toho, jak statečně a mužně šel Ježíš svým odpůrcům vstříc, je vidět, že Bůh svého Syna utěšil nanejvýš účinně. (Jan 18:3–8, 33–38)

18. a) Jaké období v životě apoštola Pavla bylo obzvlášť plné zkoušek? b) Jak můžeme být útěchou pro soucitné starší, kteří se pro ostatní lidi nasazují?

¹⁸ I apoštol Pavel zakusil období těžkých zkoušek. Například jeho služba v Efezu byla poznamenána „slzami a zkouškami, které [ho] postihly pro židovské úklady“. (Skutky 20:17–20) Nakonec, když stoupenci bohyně Artemis vyvolali ve městě nepokoje kvůli jeho kazatelské činnosti, Pavel z Efezu odešel. (Skutky 19:23–29; 20:1) Když směřoval na sever do města Troady, leželo mu na srdci něco jiného. Nějakou dobu předtím, než došlo k nepokojům v Efezu, dostal Pavel zneklidňující zprávu. Mladý sbor v Korintu byl sužován rozkolem a toleroval smilstvo. V naději, že se situace v Korintu napraví, napsal tedy Pavel z Efezu dopis obsahující přísnou domluvu. Nepsalo se mu to snadno. „Psal jsem vám totiž z mnohého soužení a mučivé úzkosti srdce, s mnoha slzami,“ odhalil Pavel ve svém druhém dopise. (2. Korinťanům 2:4) Pro soucitné starší není snadné udílet rady a kárat, podobně jako to nebylo snadné pro Pavla. Zčásti je to pro ně náročné proto, že si velmi dobře uvědomují své vlastní slabosti. (Galaťanům 6:1) Buďme tedy útěchou pro ty, kdo se mezi námi ujímají vedení, a pohotově reagujme na jejich láskyplné biblické rady. (Hebrejcům 13:17)

19. Proč Pavel odešel z Troady do Makedonie a co mu nakonec přineslo úlevu?

¹⁹ Když byl Pavel v Efezu, neomezil se jen na to, že bratrům v Korintu napsal dopis, ale poslal také Tita, aby jim pomohl, a pověřil ho, aby mu přinesl zprávu o tom, jak na jeho dopis reagovali. Pavel doufal, že Tita zastihne v Troadě. Tam měl Pavel požehnání v podobě znamenitých příležitostí k činění učedníků. Ale úzkostnou starost měl dál, protože Titus se stále nevracel. (2. Korinťanům 2:12, 13) Proto Pavel cestoval do Makedonie v naději, že se s Titem setká tam. K jeho úzkostem přispívalo i to, že se proti jeho službě vzedmula vlna prudkého odporu. „Když jsme přijeli do Makedonie,“ uvedl Pavel, „vskutku se našemu tělu neulevilo, ale byli jsme nadále ztrápeni každým způsobem — navenek byly boje, uvnitř obavy. Nicméně Bůh, který utěšuje zkroušené, nás utěšil Titovou přítomností.“ (2. Korinťanům 7:5, 6) Jakou úlevu musel Pavel zažít, když se Titus konečně vrátil a sdělil mu, že jeho dopis byl v Korintu přijat příznivě!

20. a) Jaký je další důležitý způsob, jímž nám Jehova poskytuje útěchu, podobně jako to udělal v Pavlově případě? b) O čem budeme uvažovat v následujícím článku?

²⁰ Pavlův zážitek je pro Boží služebníky dnes útěchou, protože mnozí z nich také prožívají zkoušky, které působí, že jsou „zkroušení“ neboli „sklíčení“. (Ekumenický překlad) Ano, ‚Bůh, který poskytuje útěchu,‘ ví o našich osobních potřebách a může nás použít k tomu, abychom poskytli útěchu jeden druhému, podobně jako získal útěchu Pavel prostřednictvím Titovy zprávy o kajícném postoji Korinťanů. (2. Korinťanům 7:11–13) V následujícím článku budeme uvažovat o Pavlově vřelé reakci na zprávu o Korinťanech a o tom, jak nám to může pomoci, abychom se dnes účinně dělili s druhými o Boží útěchu.

Podílejme se na útěše od Jehovy

„Naše naděje vzhledem k vám nekolísá, protože víme, že právě jako jste podílníky na utrpeních, tak se také budete podílet na útěše.“ (2. KORINŤANŮM 1:7)

1., 2. Co zažilo mnoho lidí, kteří se dnes stali křesťany?

MNOHO současných čtenářů Strážné věže vyrůstalo bez poznání Boží pravdy. Snad to platí i o tobě. Pokud ano, vzpomeň si, jak ses cítil, když se tvé oči porozumění začaly otevírat. Nepociťoval jsi snad úlevu, když ses poprvé dozvěděl, že mrtví lidé netrpí a že nic nevnímají? A nebylo pro tebe úlevou, když ses dozvěděl o tom, jakou mají mrtví naději — že totiž v Božím novém světě budou miliardy lidí vzkříšeny zpět k životu? (Kazatel 9:5, 10; Jan 5:28, 29)

² A co slib o tom, že Bůh učiní přítrž veškeré ničemnosti a že zemi přemění v ráj? Nebylo to pro tebe útěchou, když ses o tom dozvěděl, a nezačal ses na tu dobu velmi těšit? Jak ses cítil, když ses poprvé dozvěděl o tom, že nemusíš nikdy zemřít, ale že můžeš přežít do nadcházejícího pozemského ráje? Určitě jsi byl nadšen. Začal jsi přijímat Boží poselství útěchy, které nyní svědkové Jehovovi káží po celém světě. (Žalm 37:9–11, 29; Jan 11:26; Zjevení 21:3–5)

3. Proč ti, kdo se s ostatními lidmi dělí o Boží poselství útěchy, často zakoušejí soužení?

³ Avšak když ses pokusil dělit se o biblické poselství s ostatními lidmi, zjistil jsi, že „víra není vlastnictvím všech“. (2. Tesaloničanům 3:2) Možná se ti někteří bývalí přátelé začali vysmívat za to, že věříš biblickým slibům. Možná jsi byl dokonce pronásledován za to, že jsi nepřestal studovat Bibli ve spojení se svědky Jehovovými. Možná že se odpor stupňoval, když ses začal měnit a uvádět svůj život do souladu s biblickými zásadami. Začal jsi na vlastní kůži zažívat soužení, které Satan a jeho svět působí všem, kdo přijmou Boží útěchu.

4. Jakými různými způsoby by mohli noví zájemci reagovat na soužení?

⁴ Žel, právě tak, jak to předpověděl Ježíš, někteří kvůli tomuto soužení klopýtají a přestávají se s křesťanským sborem stýkat. (Matouš 13:5, 6, 20, 21) Jiní i přes soužení vytrvávají, protože svou mysl upínají k utěšujícím slibům, o kterých se při studiu dozvídají. Časem pak zasvětí svůj život Jehovovi a dají se pokřtít jako učedníci jeho Syna, Ježíše Krista. (Matouš 28:19, 20; Marek 8:34) Soužení samozřejmě neustane, jakmile je křesťan pokřtěn. Například pro člověka, který se v minulosti dopouštěl nemravnosti, může být náročné stále se chovat cudně. Jiní musí čelit neustálému odporu nevěřících příbuzných. Avšak každý, kdo žije věrně jako člověk, který se zasvětil Bohu, si může být navzdory jakémukoli soužení jednou věcí jistý — osobně zažije Boží útěchu a pomoc.

„Bůh veškeré útěchy“

5. Co zažil Pavel zároveň s mnoha zkouškami?

⁵ Mezi lidi, kteří si útěchy od Boha hluboce vážili, patřil apoštol Pavel. Po velmi náročném pobytu v Asii a Makedonii zažil velikou úlevu, když se dozvěděl, že si korintský sbor vzal jeho káravý dopis k srdci. To Pavla podnítilo, aby jim napsal druhý dopis, který obsahuje takovéto vyjádření chvály: „Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec projevů něžného milosrdenství a Bůh veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení.“ (2. Korinťanům 1:3, 4)

6. Co se učíme z Pavlových slov ve 2. Korinťanům 1:3, 4?

⁶ Tato inspirovaná slova jsou velmi poučná. Rozeberme si je. Když ve svých dopisech vyjadřuje chválu nebo díkůvzdání Bohu nebo když pronáší prosbu, obvykle se Pavel s hlubokým oceněním zmiňuje také o Ježíšovi, Hlavě křesťanského sboru. (Římanům 1:8; 7:25; Efezanům 1:3; Hebrejcům 13:20, 21) Pavel tedy toto vyjádření chvály adresuje ‚Bohu a Otci našeho Pána Ježíše Krista‘. Potom, poprvé ve svých spisech, používá řecké podstatné jméno, které se překládá jako ‚projevy něžného milosrdenství‘. Toto podstatné jméno je odvozeno od slova, kterým se vyjadřuje žal nad utrpením jiného člověka. Tak tedy Pavel popisuje Boží něžné city ke kterémukoli z Božích věrných služebníků, jenž je v nějakém soužení — něžné city Boha podněcují k tomu, aby milosrdně jednal ve prospěch takového člověka. Tak je vidět, že Pavel vzhlíží k Jehovovi jako ke zdroji této žádoucí vlastnosti, a proto jej nazývá ‚Otcem projevů něžného milosrdenství‘.

7. Proč je možné říci, že Jehova je ‚Bohem veškeré útěchy‘?

⁷ Díky Božímu ‚něžnému milosrdenství‘ mohou lidé trpící soužením získat úlevu. Proto Pavel pokračuje tím, že popisuje Jehovu jako ‚Boha veškeré útěchy‘. Když nás tedy spoluvěřící ze své laskavosti utěšují, můžeme se spolehnout, že zdrojem té útěchy je Jehova. Neexistuje skutečná a trvalá útěcha, která by nepocházela od Boha. A kromě toho Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, a tak mu umožnil, aby druhé lidi utěšoval. Boží svatý duch podněcuje Jehovovy služebníky, aby těm, kdo potřebují útěchu, projevovali něžné milosrdenství.

Jsme školeni k tomu, abychom druhé utěšovali

8. Jaký příznivý dopad na nás může mít naše vytrvalost navzdory soužení, ačkoli původcem našich zkoušek není Bůh?

⁸ Jehova Bůh sice na své věrné služebníky připouští různé zkoušky, ale nikdy není jejich původcem. (Jakub 1:13) Avšak prožíváme-li zkoušky, Bůh nám dává útěchu, a z toho se můžeme naučit, jak být vnímavější k potřebám druhých. Co je cílem? „Abychom byli schopni utěšovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, útěchou, jíž jsme my sami utěšováni Bohem.“ (2. Korinťanům 1:4) Jehova nás tak učí, jak se o útěchu účinně dělit se spoluvěřícími a s těmi lidmi, s nimiž se setkáváme ve službě. Tak můžeme napodobovat Krista a ‚utěšovat všechny truchlící‘. (Izajáš 61:2; Matouš 5:4)

9. a) Co nám pomůže snášet soužení? b) Jak získají ostatní lidé útěchu z toho, když vytrváme i přes soužení?

⁹ Pavel ta mnohá soužení, jež ho postihovala, snášel díky hojné útěše, kterou dostal od Boha prostřednictvím Krista. (2. Korinťanům 1:5) I my můžeme zažít hojnou útěchu, když budeme rozjímat o Božích drahocenných slibech, modlit se o podporu Božího svatého ducha a vidět, že Bůh naše modlitby vyslýchá. To nás posílí, abychom se zastávali Jehovovy svrchovanosti a prokazovali, že Ďábel je lhář. (Job 2:4; Přísloví 27:11) Když věrně vytrváváme navzdory soužení, ať je jakéhokoli druhu, měli bychom za to, podobně jako Pavel, přisoudit veškerou zásluhu Jehovovi, jehož útěcha křesťanům umožňuje zůstávat věrnými ve zkouškách. Vytrvalost věrných křesťanů je útěchou pro celé společenství bratrů, protože ti jsou pak rozhodnuti ‚vytrvat v týchž utrpeních‘. (2. Korinťanům 1:6)

10., 11. a) Co například působilo soužení sboru ve starověkém Korintu? b) Jak Pavel utěšil korintský sbor a jakou vyjádřil naději?

¹⁰ Korinťané trpěli kvůli stejným věcem, jaké postihují všechny pravé křesťany. Navíc potřebovali dostat radu, že mají odejmout pospolitost nekajícnému smilníkovi. (1. Korinťanům 5:1, 2, 11, 13) Pro korintský sbor bylo ostudné, že takový krok nebyl podniknut a že nebyly ukončeny rozepře a rozdělení. Nakonec však členové tohoto sboru uplatnili Pavlovy rady a projevili opravdové pokání. Pavel je proto vřele pochválil a uvedl, že jejich znamenitá reakce na jeho dopis ho utěšila. (2. Korinťanům 7:8, 10, 11, 13) A ten, komu byla odňata pospolitost, patrně také činil pokání. Proto jim Pavel radil, aby mu ‚odpustili a utěšili ho, aby takový člověk nebyl nějak pohlcen svým přílišným smutkem‘. (2. Korinťanům 2:7)

¹¹ Pavlův druhý dopis musel být jistě pro korintský sbor útěchou. A to bylo jedním z Pavlových záměrů. Uvedl: „Naše naděje vzhledem k vám nekolísá, protože víme, že právě jako jste podílníky na utrpeních, tak se také budete podílet na útěše.“ (2. Korinťanům 1:7) V závěru svého dopisu Pavel Korinťany vybízel: „Dále . . . buďte . . . utěšováni . . . a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.“ (2. Korinťanům 13:11)

12. Jakou potřebu mají všichni křesťané?

¹² Z toho můžeme získat velmi důležité poučení! Všichni členové křesťanského sboru se musí ‚podílet na útěše‘, kterou Bůh poskytuje prostřednictvím svého Slova, svého svatého ducha a své pozemské organizace. I ti, komu byla odňata pospolitost, mohou potřebovat útěchu, pokud činili pokání a svůj nesprávný způsob jednání napravili. „Věrný a rozvážný otrok“ proto zavedl milosrdné opatření, které jim má pomoci. Jednou ročně mohou dva starší navštívit některé osoby, jimž byla odňata pospolitost. Tito lidé možná už neprojevují vzpurný postoj nebo se už nepodílejí na těžkém hříchu a nyní snad potřebují pomoc, aby mohli podniknout potřebné kroky ke znovupřijetí. (Matouš 24:45; Ezekiel 34:16)

Pavlovo soužení v Asii

13., 14. a) Jak Pavel popsal kruté soužení, které zažil v Asii? b) Jakou událost mohl mít na mysli?

¹³ Utrpení, které dosud prožíval korintský sbor, nelze přirovnat k těm mnoha soužením, jež musel snést Pavel. Proto jim mohl připomenout: „Nepřejeme si . . . , bratři, abyste byli v nevědomosti o soužení, které nás postihlo v oblasti Asie, že jsme byli pod krajním tlakem nad svou sílu, takže jsme si vůbec nebyli jisti dokonce svým životem. Vskutku jsme ve svém nitru cítili, že jsme přijali rozsudek smrti. Bylo to proto, abychom neměli důvěru v sebe, ale v Boha, který budí mrtvé. Z tak veliké věci jako smrt nás opravdu vyprostil a vyprostí; a doufáme v něj, že nás bude také dále vyprošťovat.“ (2. Korinťanům 1:8–10)

¹⁴ Někteří znalci Bible věří, že Pavel zde měl na mysli srocení davu v Efezu, které mohlo stát život nejen Pavla, ale i jeho dva makedonské společníky na cestách, Gaia a Aristarcha. Tito dva křesťané byli násilím odvedeni do divadla naplněného lůzou, která asi po dvě hodiny křičela: „Velká je Artemis [bohyně] Efezanů!“ Nakonec se jednomu městskému úředníkovi podařilo dav utišit. Pavel musel být velmi znepokojen tím, že se Gaius a Aristarchos ocitli v situaci nebezpečné životu. Dokonce chtěl do divadla vstoupit a promluvit k tomu zfanatizovanému davu. Ale bylo mu zabráněno, aby takto riskoval život. (Skutky 19:26–41)

15. Jaká vyhrocená situace je možná popisována v 1. Korinťanům 15:32?

¹⁵ Pavel však možná popisoval daleko vyhrocenější situaci než zmíněný incident. V prvním dopise Korinťanům položil otázku: „Jestliže jsem jako lidé bojoval s divokými zvířaty v Efezu, k čemu je mi to dobré?“ (1. Korinťanům 15:32) To by mohlo znamenat, že Pavlův život nebyl ohrožen jen surovými lidmi, ale doslovnými divokými zvířaty na efezském stadiónu. Zločinci byli někdy trestáni tím, že byli donuceni zápasit s divokými zvířaty, zatímco krvežíznivé davy přihlížely. Pokud měl Pavel na mysli to, že stál před doslovnými šelmami, pak musel být na poslední chvíli zázračně ušetřen kruté smrti, stejně jako byl před doslovnými lvy zachráněn Daniel. (Daniel 6:22)

Novodobé příklady

16. a) Proč se mnoho svědků Jehovových umí vžít do soužení, které prožil Pavel? b) Čím si můžeme být jisti u těch, kdo za svou víru zemřeli? c) Co dobrého přinese to, když křesťané jen o vlásek uniknou smrti?

¹⁶ Mnoho novodobých křesťanů se do Pavlova soužení umí vžít. (2. Korinťanům 11:23–27) I dnes se křesťané ocitají „pod krajním tlakem nad svou sílu“ a mnozí z nich se dostali do situace, kdy si ‚vůbec nebyli jisti svým životem‘. (2. Korinťanům 1:8) Někteří zemřeli rukou masových vrahů a krutých pronásledovatelů. Můžeme si být jisti, že jim Boží utěšující moc pomohla vytrvat a že zemřeli se srdcem a myslí upřenými na splnění své naděje, ať již nebeské, nebo pozemské. (1. Korinťanům 10:13; Filipanům 4:13; Zjevení 2:10) V jiných případech okolnosti řídil Jehova, a naši bratři byli před smrtí zachráněni. Ti, kdo takovou záchranu zažili, nepochybně získali větší důvěru „v Boha, který budí mrtvé“. (2. Korinťanům 1:9) Poté mohli mluvit s ještě pevnějším přesvědčením, když se s ostatními lidmi dělili o Boží poselství útěchy. (Matouš 24:14)

17–19. Z jakých zážitků je vidět, že se naši bratři ve Rwandě podíleli na Boží útěše?

¹⁷ V nedávné době zažili naši drazí bratři ve Rwandě něco podobného, co zažil Pavel a jeho společníci. Mnozí z nich přišli o život, ale Satanovi se nepodařilo zničit jejich víru. Naši bratři v té zemi naopak v mnoha ohledech osobně zažili Boží útěchu. Během genocidy Tutsiů a Hutů žijících ve Rwandě se vyskytli Hutuové, kteří s nasazením života chránili Tutsie, a Tutsiové, kteří chránili Huty. Někteří byli zabiti extremisty za to, že chránili své spoluvěřící. Například jeden hutský svědek jménem Gahizi byl zabit, když schovával tutsijskou sestru Chantal. Jejího manžela, Jeana, schovávala zase na jiném místě hutská sestra Charlotte. Jean a ještě jeden bratr z kmene Tutsi se po čtyřicet dnů schovávali ve velkém komíně a pouze v noci vycházeli na chvíli ven. Po celou tu dobu jim Charlotte poskytovala jídlo a ochranu, ačkoli bydlela blízko hutského vojenského tábora. Na této stránce je obrázek Jean a Chantal poté, co se znovu shledali. Jsou vděčni za to, že pro ně jejich hutští spoluvěřící „nasadili své vlastní hrdlo“, podobně jako Prisca a Aquila pro apoštola Pavla. (Římanům 16:3, 4)

¹⁸ Jiný svědek z kmene Hutu, Rwakabubu, byl chválen v listě Intaremara za to, že chránil své tutsijské spoluvěřící.a V listě bylo uvedeno: „Také je tu Rwakabubu, který patří ke svědkům Jehovovým. Rwakabubu neustále mezi svými bratry (tak si říkají spoluvěřící) schovával lidi. Celé dny trávil tím, že jim nosil jídlo a pitnou vodu, přestože je astmatik. Bůh ho však učinil mimořádně silným.“

¹⁹ A přemýšlejme i o jedněch zájemcích, o manželském páru z kmene Hutu, Nicodemovi a Athanasii. Před vypuknutím genocidy studovala tato manželská dvojice Bibli s tutsijským svědkem Alphonsem. S nasazením života schovali Alphonse u sebe doma. Později si uvědomili, že jejich dům není bezpečný, protože jejich hutští sousedé o jejich tutsijském příteli věděli. Nicodeme a Athanasie proto Alphonse schovali na dvoře v jámě. Byl to dobrý nápad, protože jejich sousedé k nim začali chodit skoro denně a Alphonse hledali. Alphonse ležel dvacet osm dní v jámě a rozjímal o biblických příbězích, například o tom, jak Raab schovala dva Izraelity na střeše svého domu v Jerichu. (Jozue 6:17) Dnes Alphonse nadále slouží ve Rwandě jako kazatel dobré zprávy a svým hutským zájemcům je vděčný za to, že pro něho riskovali život. A co Nicodeme a Athanasie? Ti jsou nyní pokřtěnými svědky Jehovovými a vedou se zájemci více než dvacet biblických studií.

20. Jakým způsobem Jehova utěšil naše bratry ve Rwandě, ale co mnozí z nich stále ještě potřebují?

²⁰ V době, kdy vypukla genocida, bylo ve Rwandě 2 500 hlasatelů dobré zprávy. Přestože jich několik set přišlo o život nebo byli donuceni uprchnout ze země, počet svědků Jehovových se zvýšil na více než 3 000. To je důkazem toho, že Bůh naše bratry skutečně utěšil. A co ti mnozí sirotci a vdovy mezi svědky Jehovovými? Ti stále prožívají soužení a potřebují neustálou útěchu. (Jakub 1:27) Jejich slzy budou úplně setřeny poté, co v Božím novém světě nastane vzkříšení. Avšak díky pomoci svých bratrů a díky tomu, že jsou ctiteli ‚Boha veškeré útěchy‘, jsou schopni se s útrapami života vyrovnávat.

21. a) Na jakých jiných místech potřebují naši bratři Boží útěchu a co je jedním ze způsobů, jak jim každý z nás může pomoci? (Viz rámeček „Útěcha během čtyř let války“.) b) Kdy bude naše potřeba útěchy plně uspokojena?

²¹ Na mnoha dalších místech, například v Eritreji, Singapuru a bývalé Jugoslávii, slouží naši bratři Jehovovi i nadále věrně navzdory soužení. Pomáhejme těmto bratrům tím, že se budeme pravidelně modlit za to, aby získali útěchu. (2. Korinťanům 1:11) A kéž věrně vytrváme až do doby, kdy nám Bůh prostřednictvím Ježíše Krista v plné míře „setře . . . každou slzu z očí“. Pak plně zakusíme útěchu, kterou bude Jehova poskytovat ve svém novém světě spravedlnosti. (Zjevení 7:17; 21:4; 2. Petra 3:13)

Útěcha během čtyř let války

BĚHEM čtyř let války na území bývalé Jugoslávie mnoho lidí strádalo a bylo ve velké nouzi. Mezi nimi byly i stovky svědků Jehovových, kteří dále věrně uctívali ‚Boha veškeré útěchy‘. (2. Korinťanům 1:3)

V Sarajevu lidé kromě jiného zakoušeli utrpení, které s sebou nesl život ve velkém městě, jež bylo po celou dobu války obleženo. Ve městě byly výpadky elektrického proudu, nedostatek vody, paliva i potravin. Jak za takových extrémních podmínek fungoval sarajevský sbor svědků Jehovových? Křesťané ze sousedních zemí jim s nasazením života přiváželi velké množství humanitární pomoci. (Viz Strážnou věž z 1. listopadu 1994, strany 23–27.) A sami bratři v Sarajevu se spolu o své věci dělili, a největší důraz přitom kladli na duchovní věci. V době obléhání podal jeden křesťanský dozorce z tohoto města následující zprávu:

„Velmi si vážíme našich shromáždění. Moje manželka a já společně s dalšími třiceti lidmi chodíme na shromáždění pěšky. Je to odsud patnáct kilometrů. Někdy je oznámeno, že dodávka vody bude právě v době, kdy máme shromáždění. Co bratři dělají? Zůstávají doma, nebo jdou na shromáždění? Naši bratři jdou raději na shromáždění. Vždy si vzájemně pomáhají; o všechno se dělí. Jedna sestra z našeho sboru bydlí na kraji města blízko lesa; proto je pro ni snazší získat dřevo na topení. Tato sestra také pracuje v pekárně a jako výplatu dostává mouku. Kdykoli může, upeče velký bochník chleba a přinese ho na shromáždění. Po shromáždění pak každému odcházejícímu dá krajíc.

Je důležité, aby se nikdo z bratrů nebo sester necítil opuštěný. Nikdo neví, kdo bude příště potřebovat pomoc v nepříjemné situaci. V době, kdy byly silnice zledovatělé, jedna sestra onemocněla. Mladí, silní bratři ji na shromáždění tahali na saních.

Všichni se účastníme kazatelské služby a Jehova našemu úsilí žehná. Vidí naši zoufalou situaci v Bosně, ale požehnal nám růstem — takovým, jaký jsme před válkou nepoznali.“

I v jiných částech bývalé Jugoslávie zmítaných válkou se svědkové Jehovovi navzdory krajním těžkostem těší z růstu. Z chorvatské kanceláře svědků Jehovových přišla tato zpráva o jedné skupině svědků: „Bratři, kteří bydlí ve městě Velika Kladuša, se museli potýkat s nesmírně náročnou situací. Město bylo opakovaně pod palbou. Bratři museli svůj neutrální postoj vysvětlovat chorvatské i srbské armádě a různým armádám muslimským. Museli toho hodně vytrpět — věznění, bití, hlad a nebezpečí smrti. Přesto všichni zůstali věrní a mají tu vynikající výsadu, že mohou vidět, jak Jehova žehná jejich činnosti.“

Navzdory těmto těžkostem se svědkové Jehovovi ve městech Velika Kladuša a v sousedním městě Bihać nadále těší z růstu a horlivě se s druhými dělí o Boží poselství útěchy. Dvacet šest zvěstovatelů Království, kteří slouží na těchto dvou místech, vede dohromady třicet devět biblických studií!