2., 3. Proč bychom měli utěšovat druhé?

² Každý, kdo je Ježíšovým následovníkem, ho má napodobovat, což mimo jiné znamená utěšovat druhé. (1. Kor. 11:1) Pavel řekl: „Utěšujte . . . jeden druhého a jeden druhého budujte.“ (1. Tes. 5:11) Je to důležité především proto, že všichni lidé se potýkají s ‚kritickými časy, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. (2. Tim. 3:1) Stále častěji se upřímní lidé po celém světě dostávají do situací, kdy jim druzí svými slovy a svým jednáním působí zármutek a bolest.

Utěšujme své spoluvěřící

7. (a) Proč nemůžeme očekávat, že Jehova už nyní odstraní všechny příčiny zármutku a trápení? (b) Jak víme, že je možné, abychom dokázali snášet pronásledování a soužení?

⁷ V tomto světě plném zkaženosti a utrpení se nevyhneme situacím, které způsobují tíseň. Nemůžeme očekávat, že Bůh už nyní odstraní všechny příčiny zármutku a trápení. Musíme počkat, dokud současný systém věcí nebude zničen. V Božím Slově je navíc předpovězeno, že budeme pronásledováni, což nám poskytuje příležitost dávat najevo, že jsme Jehovovi věrní a že se zastáváme jeho svrchovanosti. (2. Tim. 3:12) Podobně jako pomazaní křesťané ve starověké Tesalonice, i my díky pomoci a útěše od našeho nebeského Otce můžeme pronásledování a soužení snášet s vytrvalostí a neztratit víru. (Přečti 2. Tesaloničanům 1:3–5.)

8. Ze kterých biblických událostí je zřejmé, že Jehova své služebníky utěšuje?

⁸ Není pochyb o tom, že svým služebníkům Jehova poskytuje útěchu. Například když se prorok Elijáš dozvěděl, že ho královna Jezábel chce zabít, dostal strach a utekl. Dokonce si přál zemřít. Jehova ho přesto nenapomenul, ale utěšil ho a dodal mu odvahu, aby dál sloužil jako prorok. (1. Král. 19:1–21.) Skutečnost, že Jehova svůj lid utěšuje, je patrná i z toho, co zažili křesťané v prvním století našeho letopočtu. V knize Skutky čteme, že „sbor po celé Judeji, Galileji a Samaří opravdu vstoupil do pokojného období a byl budován“. A navíc, „protože [sbor] chodil v bázni před Jehovou a v útěše svatým duchem, stále se počtem množil“. (Sk. 9:31) Za to, že i nás Jehova ‚utěšuje svatým duchem‘, jsme jistě velmi vděční.

9. Co je jedním ze zdrojů útěchy?

⁹ Útěchu nám přináší také to, že poznáváme Ježíše Krista a chodíme v jeho šlépějích. Ježíš řekl: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“ (Mat. 11:28–30) To, že se učíme, jak laskavě Ježíš jednal s lidmi, a následujeme jeho příklad, nám pomáhá zvládat stresové situace.

10., 11. Kdo může poskytnout útěchu bratrům a sestrám ve sboru?

¹⁰ Útěchu nám poskytují i spolukřesťané. Těm, kdo se dostali do náročné životní situace, mohou pomoci například sboroví starší. Učedník Jakub napsal: „Je mezi vámi někdo [duchovně] nemocný? Ať k sobě zavolá starší muže sboru a ti ať se nad ním modlí.“ K čemu to povede? „Modlitba víry prospěje churavému a Jehova ho pozvedne. Také když hřešil, bude mu odpuštěno.“ (Jak. 5:14, 15) Zdrojem útěchy mohou být i jiní členové sboru.

¹¹ Pro ženu bývá snadnější o svých těžkostech mluvit s jinou ženou. Zejména starší a zkušenější sestra může dobře poradit mladší sestře. Možná i ona podobnou situaci zažila, a když při rozhovoru s mladší sestrou dá najevo soucit, lásku a jiné vlastnosti, které jsou pro ženu typické, může ji tím velmi povzbudit. (Přečti Titovi 2:3–5.) ‚Mluvit utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším‘ by samozřejmě měli i sboroví starší a ostatní křesťané. (1. Tes. 5:14, 15) A pamatujme, že je to Bůh, kdo „nás utěšuje ve všem našem soužení, abychom byli schopni utěšovat ty, kdo jsou v jakémkoli soužení“. (2. Kor. 1:4)

12. Proč je důležité chodit na shromáždění?

¹² Velkou útěchu můžeme získat i na shromážděních, protože tam nasloucháme myšlenkám z Bible. V prvním století Jidáš a Silas „povzbudili bratry mnoha proslovy a posílili je“. (Sk. 15:32) Před začátkem shromáždění i po něm se můžeme potěšit tím, že si popovídáme s bratry a sestrami. A tak i když prožíváme nějaké trápení, neizolujme se od druhých, protože tím bychom si nepomohli. (Přísl. 18:1) Jednejme naopak v souladu s inspirovanou radou apoštola Pavla: „Dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům, a neopouštějme své shromažďování, jak někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme jeden druhého, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ (Hebr. 10:24, 25)

Získávejme útěchu z Božího Slova

13., 14. Jak můžeme čerpat útěchu z Písma?

¹³ Ať už jsme pokřtění, nebo se o Bohu a jeho záměru teprve dozvídáme, velkou útěchu můžeme čerpat z Božího Slova. Pavel uvedl: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo totiž napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem.“ (Řím. 15:4) Svaté Písmo nás může utěšit a pomoci nám, abychom byli ‚zcela způsobilí, úplně vyzbrojení pro každé dobré dílo‘. (2. Tim. 3:16, 17) Známe pravdu o Božím záměru a máme spolehlivou naději do budoucna, a to nás v mnoha náročných situacích může posílit. Boží Slovo a biblické publikace tedy pečlivě studujme, protože nám mohou nejen poskytnout útěchu, ale také pomáhat v mnoha dalších ohledech.

¹⁴ Znamenitý příklad v tom, jak pomocí Písma lidi vyučovat a utěšovat, dal Ježíš. Například krátce po svém vzkříšení „plně otevíral Písma“ dvěma svým učedníkům. Když k nim mluvil, silně to působilo na jejich srdce. (Luk. 24:32) Ježíšovým vynikajícím vzorem se řídil apoštol Pavel, a tak i on „rozmlouval z Písem“. V Beroi jeho posluchači „přijali slovo s největší dychtivostí mysli a denně pečlivě zkoumali Písma“. (Sk. 17:2, 10, 11) Je tedy důležité, abychom si Bibli četli denně a abychom měli užitek nejen z ní, ale i z křesťanských publikací, protože jejich účelem je přinášet nám v těchto náročných časech útěchu a naději.

Další způsoby, jak utěšovat druhé

15., 16. Jak můžeme pomáhat spoluvěřícím a utěšovat je?

¹⁵ Své spoluvěřící můžeme utěšovat i tak, že jim různými konkrétními způsoby pomáháme. Někomu letitému nebo nemocnému můžeme například zajít nakoupit nebo mu pomoci s úklidem a tím mu dát najevo, že nám na něm záleží. (Fil. 2:4) Také můžeme spoluvěřícího pochválit za jeho schopnosti a hezké vlastnosti, jako je láska, odvaha nebo věrnost.

¹⁶ Jestliže chceš utěšit nějakého zestárlého křesťana, můžeš ho navštívit a pozorně naslouchat tomu, co zažil a jak mu Jehova ve službě žehnal. Takové vyprávění povzbudí i tebe samotného. Můžete si společně číst Bibli nebo nějakou naši publikaci. Jindy si můžete projít článek, který se bude probírat při studiu Strážné věže, nebo látku, o které se bude mluvit na sborovém studiu Bible. Také se spolu můžete podívat na nějaké naše DVD nebo mu můžeš přečíst či vyprávět něco povzbuzujícího, co jsi četl v našich časopisech.

17., 18. Proč si můžeme být jisti, že nás Jehova bude podporovat a utěšovat?

¹⁷ Jestliže si všimneš, že někdo ze spoluvěřících potřebuje utěšit, můžeš se za něj modlit. (Řím. 15:30; Kol. 4:12) Když se vyrovnáváme se svými vlastními problémy a současně se snažíme utěšovat druhé, můžeme plně důvěřovat tomu, co napsal žalmista: „Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří. Nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel.“ (Žalm 55:22) Své věrné služebníky bude Jehova vždy utěšovat a podporovat.