‚Jeho přikázání nejsou obtížná‘

4–6. (a) Jaký je doslovný význam řeckého slova překládaného jako „obtížný“? (b) Proč můžeme říci, že Boží přikázání nejsou obtížná?

⁴„Dodržuj jeho přikázání.“ To je v podstatě vše, co od nás Bůh očekává. Žádá snad příliš mnoho? Vůbec ne. Apoštol Jan nám o Božích přikázáních či požadavcích říká něco velmi uklidňujícího: „To znamená lásku k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; jeho přikázání však nejsou obtížná.“ (1. Jana 5:3)

⁵ Řecké slovo, které je zde přeloženo jako „obtížný“, doslova znamená „těžký“. Vztahuje se na něco, podle čeho je těžké se v životě řídit nebo co je obtížné plnit. V Matoušovi 23:4 je použito stejné slovo ve významu „těžký náklad“ — lidmi vytvořená pravidla a tradice —, který znalci Zákona a farizeové vkládali na lidi. Chápeš smysl toho, k čemu zde letitý apoštol Jan dochází? Boží požadavky nejsou těžkým břemenem. A pro nás není ani příliš obtížné je zachovávat. (Srovnej 5. Mojžíšovu 30:11.) Naopak, jestliže milujeme Boha, obšťastňuje nás, když odpovídáme jeho požadavkům. Poskytuje nám to vzácnou příležitost dát Jehovovi najevo svou lásku!

12. Jak bys vysvětlil, že přijímat poznání o Bohu a jeho záměru není obtížné?

¹² Je přijímání takového poznání o Bohu a o jeho záměrech břemenem? Rozhodně ne! Vzpomenete si, jaký jste měli pocit, když jste poprvé slyšeli, že Bůh má jméno Jehova, že Boží Království obnoví na zemi ráj, že Bůh dal svého milovaného Syna jako výkupné za naše hříchy a ještě jiné cenné pravdy? Nepřipadalo vám, že z vás spadl závoj nevědomosti a že poprvé vidíte věci jasně? To, že přijímáme poznání o Bohu, není břemeno, ale potěšení! (Žalm 1:1–3; 119:97)

16. Vysvětli, proč není obtížné přizpůsobovat se Božím měřítkům pro správné chování a přijímat Boží pravdu.

¹⁶ Je snad pro nás nějakým břemenem to, že se přizpůsobujeme Božím měřítkům pro správné chování a přijímáme Boží pravdu? Není, jestliže bereme v úvahu, jak je to prospěšné — manželství, ve kterém k sobě manžel a manželka mají navzájem lásku a důvěru, namísto manželství, které je narušeno nevěrou; domov, kde děti cítí, že je rodiče milují a že jsou pro ně žádoucí, místo rodiny, kde se děti cítí nemilované, zanedbávané a nežádoucí; čisté svědomí a dobré zdraví místo pocitů viny a těla zničeného nemocí AIDS nebo nějakou jinou pohlavně přenášenou chorobou. Jehovovy požadavky nás rozhodně nepřipravují o nic, co potřebujeme k tomu, abychom se mohli ze života radovat! (5. Mojžíšova 10:12, 13)

19. Vysvětli, jaký máme prospěch z toho, že projevujeme úctu k životu a ke krvi.

¹⁹ Je snad pro nás břemenem, že máme život a krev považovat za posvátné? Vůbec ne! Přemýšlej o tom. Je snad břemenem nekouřit, a nedostat rakovinu plic? Je snad břemenem, že unikneme před fyzickým a psychickým návykem na škodlivé drogy? Je snad břemenem nenakazit se při transfúzi nemocí AIDS, hepatitidou nebo jinými nemocemi? Je přece jasné, že vyhýbat se takovým zhoubným návykům a způsobům jednání je v našem nejlepším zájmu. (Izajáš 48:17)

20. Jaký prospěch měla jedna rodina z toho, že se na život dívala Jehovovým způsobem?

²⁰ Poslechněme si jeden příběh. Stalo se to už před lety; jedna naše sestra, která byla asi ve čtvrtém měsíci těhotenství, začala jednou večer krvácet, a proto byla rychle převezena do nemocnice. Když ji lékař vyšetřil, zaslechla, jak jedné z ošetřovatelek říká, že budou muset těhotenství přerušit. Věděla, jak se Jehova dívá na život nenarozeného dítěte, a tak potrat pevně odmítla a lékaři řekla: „Jestliže je živé, necháme ho tam!“ Nadále občas trochu krvácela, ale po několika měsících předčasně porodila zdravého chlapečka, kterému je nyní sedmnáct let. Sestra řekla: „Všechno jsme to vyprávěli našemu synovi a on řekl, že je rád, že ho tenkrát nehodili do popelnice. Ví, že dnes je naživu jedině proto, že sloužíme Jehovovi.“ Pro tuto rodinu jistě není břemenem, že má Boží názor na život!

23, 24. Jak se dá znázornit, že sloužit s Jehovovými organizovanými ctiteli není obtížné?

²³ Je snad břemenem sloužit Jehovovi společně s jeho organizovanými ctiteli? Naopak, mít lásku a podporu celosvětové rodiny křesťanských bratrů a sester je vzácná výsada! (1. Petra 2:17) Pro znázornění: Představ si, že přežiješ ztroskotání lodi, jsi ve vodě a s velkým úsilím se držíš nad hladinou. Když ti připadá, že už to déle nevydržíš, natáhne se k tobě ruka ze záchranného člunu. Ano, zůstali naživu ještě další lidé! V záchranném člunu se s ostatními střídáš ve veslování ke břehu a po cestě vytahujete z vody další z těch, kdo zůstali naživu.

Náročný úkol, ale ne břemeno

4. Jak se dá znázornit, že naše povinnost kázat dobrou zprávu není břemenem?

⁴ Je kázání této dobré zprávy břemenem? Rozhodně ne! Znázorněme si to tímto způsobem: Otec je povinen hmotně zabezpečit svou rodinu. Pokud by to nedělal, bylo by to stejné, jako kdyby opustil křesťanskou víru. Apoštol Pavel napsal: „Jestliže se někdo nestará o ty, kteří jsou jeho vlastní, a zvláště o ty, kteří jsou členy jeho domácnosti, jistě zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“ (1. Timoteovi 5:8) Ale je snad tato povinnost pro křesťanského muže břemenem? Není, jestliže svou rodinu miluje, protože v takovém případě ji zabezpečit chce.

5. Proč bychom se dnes měli s potěšením účastnit díla kázání a činění učedníků, ačkoli je to naše povinnost?

⁵ Podobně i kázání a činění učedníků je povinnost, požadavek, na kterém závisí náš život. Pavel to vyjádřil tímto způsobem: „Je na mne vložena nutnost. Skutečně, běda mi, kdybych neoznamoval dobrou zprávu!“ (1. Korinťanům 9:16; srovnej Ezekiela 33:7–9.) Kážeme však z lásky, ne jen z povinnosti. V první řadě sice milujeme Boha, ale milujeme i své bližní a víme, jak je pro ně důležité, aby dobrou zprávu slyšeli. (Matouš 22:37–39) Dává jim naději do budoucnosti. Boží Království totiž brzy napraví křivdy, odstraní veškerý útlak a obnoví pokoj a jednotu — k věčnému požehnání lidí, kteří se jeho spravedlivé vládě podřídí. Cožpak nejsme potěšeni, dokonce přímo nadšeni, že můžeme tak dobrou zprávu předávat jiným lidem? (Žalm 110:3)