Projevovat soucit však není vždy snadné. Křesťanům v Kolosech apoštol Pavel napsal: „Svlékněte starou osobnost s jejími zvyklostmi a oblékněte si novou osobnost, která se obnovuje přesným poznáním podle obrazu Toho, jenž ji stvořil. Jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, si . . . oblékněte něžnou náklonnost soucitu.“ (Kolosanům 3:9, 10, 12)

Máme-li soucit rozvíjet, je tedy třeba vynaložit úsilí. Soucit patří k ‚nové osobnosti‘, kterou si mají křesťané obléknout. Pavel žil ve starověkém římském světě a ten se vyznačoval krutostí. Jestliže se Pavlovi spoluvěřící měli stát vnímavějšími a soucitnějšími, museli od základu změnit svou osobnost — a právě k tomu je Pavel vybízel.

Křesťané svým soucitným jednáním napodobují Ježíše. Ten nebyl nikdy natolik zaneprázdněn, že by nemohl v hmotném i duchovním ohledu pomáhat druhým. Když rozpoznal, že někdo je v tísni, soucitně našel způsob, jak mu pomoci.

Zamysleme se nad tím, jak Ježíš reagoval při pohledu na zástupy lidí, kteří duchovně strádali. „Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře.“ (Matouš 9:36) O výrazu, který zde je přeložen slovy „bylo mu jich líto“, jeden znalec Bible říká, že označuje „citové pohnutí, které se dotýká těch nejniternějších stránek lidské bytosti“. O tomto slovu bylo řečeno, že je v řečtině jedním z nejsilnějších výrazů pro soucit.

Podobně i soucitní křesťané reagují rychle na hmotné a duchovní potřeby druhých. Apoštol Petr napsal: „Všichni smýšlejte stejně, projevujte soucítění, mějte bratrskou náklonnost, buďte něžně soucitní.“ (1. Petra 3:8) Když se například jedna křesťanská rodina, která byla v nouzi, musela ze zdravotních důvodů přestěhovat do jiné oblasti, tamní spoluvěřící jim dali na šest měsíců bezplatně k dispozici dům. Manžel o tom říká: „Každý den se na nás přišli podívat, aby se přesvědčili, jak se nám daří, a díky jejich povzbuzujícím slovům jsme se tam cítili jako doma.“

Pravým křesťanům leží na srdci také to, co potřebují cizí lidé. Slouží lidem, které osobně neznají, a rádi tomu věnují svůj čas, síly i hmotné prostředky. Těmi dobrovolníky, o nichž bylo v předcházejícím článku uvedeno, že pomáhali úplně neznámým lidem, byli svědkové Jehovovi.

V křesťanském sboru tedy panuje atmosféra, z níž vyzařuje soucit a milující laskavost. Láska podněcuje členy sboru k tomu, aby nacházeli způsoby, jak sloužit druhým. Váš zájem a empatii mohou ve sboru potřebovat sirotci a vdovy, protože mají různé osobní problémy. Je možné, že jsou v nouzi nebo potřebují kvalitnější léčbu či vhodnější bydlení anebo mají jiné osobní těžkosti. Můžete něco pro ně udělat?

Do takové situace se dostali jedni manželé v Řecku. Manžela postihla mozková příhoda a byl i se svou manželkou převezen do velmi vzdálené nemocnice. Měli nepatrný příjem, ale ten závisel na tom, aby byly sklizeny pomeranče v jejich sadu. Kdo to udělal, když oni byli v nemocnici? Pomoc poskytl místní sbor. Členové sboru pomeranče sklidili a prodali, a tak se těmto chudým manželům postarali o příjem a přispěli i k jejich vnitřnímu klidu.

Soucit lze projevovat mnoha způsoby. Soucitní křesťané si například uvědomují, že ti, kdo mají trápení, někdy hlavně potřebují, aby je navštěvovali lidé, kteří jim budou s pochopením naslouchat, dávat jim najevo, že s nimi cítí, a poskytovat jim útěchu z Písma. (Římanům 12:15)

Vychutnejte si příjemnou atmosféru soucitu

Celosvětový sbor křesťanů se podobá bezpečnému přístavu. Panuje v něm pokoj, soucit a laskavost a je v něm možné získat útěchu. Praví křesťané si uvědomují, že soucit přitahuje, zatímco bezcitnost odpuzuje. Když se tedy snaží napodobovat svého nebeského Otce, usilují o to, aby byli ‚něžně soucitní‘ v praktickém ohledu.

Svědkové Jehovovi vás vřele zvou, abyste se přesvědčili, jak příjemná atmosféra je ve společenství křesťanů, kde převládá soucit, láska a vzájemná péče. Jsou si jisti, že se v tomto prostředí budete cítit vítaní a že vám zde bude dobře. (Římanům 15:7)