1., 2. a) Jak maminka přirozeně reaguje na pláč svého dítěte? b) Co je ještě silnější než maminčin soucit?

UPROSTŘED noci se náhle rozpláče dítě. Maminka se okamžitě vzbudí. Od doby, kdy se její děťátko narodilo, už nespí tak tvrdě jako dřív. Naučila se rozeznávat různé podoby pláče svého děťátka. Často tedy pro ni není těžké rozlišit, zda miminko potřebuje nakrmit, pochovat, nebo jinak utěšit. Ale ať už dítě pláče z jakéhokoli důvodu, maminka na to reaguje. Neměla by to srdce přehlížet potřeby svého děťátka.

² Soucit, který maminka má se svým dítětem, patří k těm nejněžnějším citům, jaké lidé znají.

Myšlenku něžného soucitu nese řada hebrejských a řeckých slov. Uvažujme například o hebrejském slovu racham, které se často překládá jako „být milosrdný“ nebo „slitovat se“. Jeden slovník vysvětluje, že sloveso racham „vyjadřuje hluboký a něžný soucit, jaký je například vyvolán pohledem na slabost nebo utrpení těch, kdo jsou nám drazí nebo potřebují naši pomoc“. Tento hebrejský výraz, který Jehova uplatňuje sám na sebe, je příbuzný se slovem pro „lůno“ a může být popsán jako „mateřský soucit“.a (2. Mojžíšova 33:19; Jeremjáš 33:26)

4., 5. Jak můžeme díky tomu, co Bible uvádí o maminčiných citech k dítěti, pochopit Jehovův soucit?

⁴ Právě pomocí toho, co maminka cítí ke svému dítěti, nám Bible pomáhá pochopit, jaký je Jehovův soucit. U Izajáše 49:15 čteme tato slova: „Může se stát, že by žena zapomněla na své děťátko, že by neměla soucit [racham] se synem, kterého porodila? I kdyby některá zapomněla, já na tebe nikdy nezapomenu.“ Tento působivý popis zdůrazňuje, jak hluboký soucit má Jehova se svým lidem. Proč něco takového můžeme říci?

⁵ Jen těžko si dokážeme představit, že by maminka zapomněla kojit své dítě a starat se o ně. Vždyť kojenec je bezmocný – ve dne v noci potřebuje její pozornost a lásku. Je smutné, že zanedbávání mateřské péče není ničím neobvyklým, zejména teď, když zažíváme „velmi těžké časy“, které se vyznačují nedostatkem „přirozené lásky“. (2. Timoteovi 3:1, 3) Jehova ale prohlašuje: „Já na tebe nikdy nezapomenu.“ Něžný soucit, který Jehova má se svými služebníky, nikdy neselže. Je nesrovnatelně silnější než nejněžnější přirozený cit, jaký si dokážeme představit – soucit, jaký maminka obvykle má se svým děťátkem. Není divu, že o slovech, která jsou zaznamenána u Izajáše 49:15, jeden komentátor řekl: „Je to jeden z nejsilnějších popisů Boží lásky zapsaných ve Starém zákoně, ne-li nejsilnější vůbec.“