Odvážní bratři, například Louis-Noël Motoula, Jean-Marie Lubaki a Symphorien Bakeba, se nabídli, že budou pátrat po nezvěstných bratrech a že budou pomáhat těm, kdo ještě zůstali v Brazzaville. Znamenalo to na malých člunech zdolávat silné proudy řeky Kongo a prohledávat jednotlivé ostrůvky i břeh. Znamenalo to pronikat do válečné zóny v Brazzaville, kde stále docházelo ke krutým násilnostem. Znamenalo to riskovat život ve prospěch svých bratrů.

Symphorien, který měl s plavbami přes řeku bohaté zkušenosti, tuto cestu během občanské války absolvoval mnohokrát. Někdy se přes řeku plavil proto, aby pomohl bratrům, kteří zůstali v Brazzaville. Jednou například vezl deset pytlů rýže pro bratry, kteří žili v relativně bezpečné oblasti. Dostat se přes řeku samozřejmě nebylo snadné, ale mnohem těžší bylo dopravit rýži na místo určení, aniž by se dostala do rukou těm, kdo ve městě rabovali. Jedním ze Symphorienových pasažérů tehdy byl důstojně vyhlížející pán, který se ho zeptal, kam tu rýži veze. Symphorien mu to vysvětlil a zároveň se zmínil o své biblické naději. Když loď přistála, ukázalo se, že tento muž je vysoký důstojník. Zavolal k sobě dva vojáky a dal jim za úkol rýži ohlídat, než se Symphorien vrátí s autem a odveze ji bratrům.

Většinou se však Symphorien plavil přes řeku proto, aby bratrům pomohl uprchnout z Brazzaville. Na jednu plavbu nikdy nezapomene. Vypráví: „Řeka je plná zrádných proudů, ale většina lidí ví, jak se přes ně dostat, aby je proud nestrhl k nebezpečným peřejím. Z Brazzaville jsem se vypravil se sedmi bratry a dalšími pěti lidmi na palubě. Zrovna uprostřed řeky nám došel benzin. Rozhodli jsme se, že se pokusíme doplout k jednomu ostrůvku, u kterého jsme mohli zakotvit. Velmi se nám ulevilo, když se objevila malá loď a její majitel nám nabídl, že pro benzin zajede do Kinshasy. Čekání nám ale připadalo nekonečné. Po hodině a půl se ten muž konečně vrátil a přivezl nám slíbený benzin.“

[Obrázky na straně 158]

Louis-Noël Motoula, Jean-Marie Lubaki a Symphorien Bakeba