„Místa zdarma. Žádné sbírky“

Již ve druhém vydání Strážné věže, v srpnu 1879, prohlásil bratr Russell: „Věříme, že ‚Sionská Strážná věž‘ má podporu JEHOVY, a proto nebude nikdy prosit o podporu od lidí nebo se jí dožadovat. Až Ten, který říká: ‚Všechno zlato a stříbro na horách je mé‘, přestane poskytovat potřebné prostředky, porozumíme, že je čas vydávání zastavit.“ V souladu s tím se v literatuře svědků Jehovových nikde neprosí o peníze.

Co platí o jejich literatuře, platí i o jejich shromážděních. Ve sborech svědků ani na jejich sjezdech se nepůsobí na city žádnými prosbami o prostředky. Nekoluje talíř na sbírku; nerozdávají se obálky, do nichž by se měly vkládat peníze; členům sborů se neposílají prosebné dopisy. Sbory se nikdy neuchylují k loteriím (například typu bingo) nebo k tombolám, aby získaly prostředky. Když Watch Tower Society v roce 1894 vysílala cestující řečníky, uveřejnila již tehdy pro všechny tuto zprávu: „Dáváme na srozuměnou hned na počátku, že tato Společnost neposkytuje oprávnění k sbírkám ani k jiným žádostem o peníze ani je neschvaluje.“

Proto již od počátku novodobé historie svědků Jehovových jsou v letácích a jiných tištěných pozvánkách, jimiž je veřejnost zvána k účasti na jejich shromáždění, uvedena slova: „Místa zdarma. Žádné sbírky.“

Počátkem roku 1914 najímali badatelé Bible kina i jiné sály a zvali do nich veřejnost, aby přišla zhlédnout „Fotodrama stvoření“. Bylo to čtyřdílné představení, které trvalo celkem osm hodin a skládalo se z diapozitivů a filmů synchronizovaných se zvukem. Jen za první rok je v Severní Americe, Evropě, Austrálii a na Novém Zélandu viděly milióny lidí. Přestože někteří majitelé kinosálů vybírali peníze za vyhrazená místa, badatelé Bible nikdy nežádali vstupné. A nekonaly se žádné sbírky.

Později udržovala Watch Tower Society v New Yorku více než 30 let v provozu rozhlasovou stanici WBBR. Svědkové Jehovovi také využívali k vysílání biblických vzdělávacích programů stovek jiných stanic, ale nikdy při takovém vysílání neprosili o peníze.

Jak se tedy získávají dary, které hradí celou jejich činnost?

Podporováni dobrovolnými dary

Bible poskytuje vzor. Pod mojžíšským Zákonem byly shromažďovány jisté příspěvky, jež byly dobrovolné. Jiné byly od lidu vyžadovány. K těm patřilo dávání desátku neboli desátého dílu. (2. Mojž. 25:2; 30:11–16; 4. Mojž. 15:17–21; 18:25–32) Bible však také ukazuje, že Kristus Zákon naplnil a Bůh jej ukončil; proto křesťané nejsou vázáni předpisy Zákona. Nedávají desátky ani nejsou povinni dávat žádný jiný příspěvek ve stanovené hodnotě nebo v určitý čas. — Mat. 5:17; Řím. 7:6; Kol. 2:13, 14.

Místo toho jsou povzbuzováni, aby pěstovali ducha štědrosti a velkorysosti, a tak napodobovali podivuhodný příklad samotného Jehovy a jeho Syna, Ježíše Krista. (2. Kor. 8:7, 9; 9:8–15; 1. Jana 3:16–18) Proto o dávání napsal apoštol Pavel křesťanskému sboru v Korintu: „Ať každý jedná, právě jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.“ Když se dozvěděli o nějaké potřebě, byla tím ‚vyzkoušena pravost jejich lásky‘, jak vysvětlil Pavel. Řekl také: „Jestliže je zde. . . nejprve pohotovost, je zvláště přijatelná podle toho, co kdo má, ne podle toho, co nemá.“ — 2. Kor. 8:8, 12; 9:7.

V tomto světle je zajímavá Tertullianova poznámka o shromážděních, jež konali lidé, kteří se v jeho době (přibližně od roku 155 až do doby po roce 220 n. l.) snažili pěstovat křesťanství. Napsal: „I když je tam nějaká schránka, nejsou v ní peníze za vstupné, jako by náboženství bylo nějakou smluvní záležitostí. Každý člověk přinese jednou za měsíc — nebo kdykoli si to přeje a jen jestliže si to opravdu přeje a pokud může — nějakou skromnou minci; nikdo totiž není nucen; je to dobrovolný obětní dar.“ (Apologie, XXXIX, 5) Během staletí od té doby však církve křesťanstva vyzkoušely všechny možné způsoby, jak získat peníze na financování své činnosti.

Charles Taze Russell odmítl napodobovat církve. Napsal: „Soudíme, že peníze získané různými žebravými způsoby ve jménu našeho Pána jsou pro něho urážlivé a nepřijatelné a nepřinášejí požehnání ani těm, kdo je dávají, ani vykonanému dílu.“

Bratr Russell se nesnažil získat přízeň bohatých, ale naopak prohlásil jasně a v souladu s Písmy, že většina Pánova lidu bude chudá, pokud jde o statky tohoto světa, ale bohatá ve víře. (Mat. 19:23, 24; 1. Kor. 1:26–29; Jak. 2:5) Nezdůrazňoval, že by bylo třeba peněz na šíření biblické pravdy, ale obracel pozornost na to, jak je důležité pěstovat ducha lásky, touhu dávat a touhu pomáhat jiným, zejména tím, že se s nimi dělíme o pravdu. Těm, kdo uměli vydělávat peníze a naznačovali, že budou-li se věnovat především podnikání, budou moci více finančně přispívat, říkal, že by bylo lepší takovou činnost omezit, a naopak dávat ze sebe a ze svého času při šíření pravdy. To je dodnes názor vedoucího sboru svědků Jehovových.a

Kolik tedy vlastně lidé dávají? Je to věc jejich osobního rozhodnutí. V otázce dávání je však třeba připomenout, že svědkové Jehovovi neuvažují jen v pojmech souvisejících s hmotným majetkem. Na svých oblastních sjezdech v letech 1985 až 1986 rozebírali námět „Ctít Jehovu svými hodnotnými věcmi“. (Přísl. 3:9) Bylo zdůrazněno, že k těmto hodnotným věcem nepatří jen hmotný majetek, ale i to, co člověk má po stránce tělesné, duševní a duchovní.

Již v roce 1904 zdůraznil bratr Russell, že člověk, který se plně zasvětil (neboli oddal, jak říkáme dnes) Bohu, „již dal vše, co má, Pánu“. Měl by se tedy nyní „považovat za Pánem ustanoveného správce svého vlastního času, vlivu, peněz a podobně, a každý se má snažit používat těchto talentů co nejlépe podle svých schopností k slávě svého Mistra“. Dodal, že pod vedením moudrosti shora, „úměrně k tomu, jak jeho láska a horlivost pro Pána den ze dne vzrůstá díky poznání Pravdy a vstřebávání jejího ducha, takový člověk shledá, že dává stále více času, stále více svého vlivu a stále více prostředků, které má k dispozici, do služeb Pravdy“. — Studies in the Scriptures, “The New Creation” (Studie Písem, „Nové stvoření“), s. 344–345.

V oněch prvních letech měla Watch Tower Society fond, kterému se říkalo Traktátní fond Věže. Co to bylo? Na zadní straně dopisních papírů, které někdy používal bratr Russell, byly uvedeny zajímavé údaje: „Tento fond tvoří dobrovolné obětní dary od těch, kdo byli živeni a posilováni ‚pokrmem v pravý čas‘, jejž shora uvedené publikace [nabízené Watch Tower Society] jako Boží nástroje nyní předkládají zasvěceným svatým po celém světě.

Tento fond je soustavně používán k tomu, aby byly zdarma rozesílány tisíce výtisků ZION’S WATCH TOWER a OLD THEOLOGY TRACTS (Sionská Strážná věž a Traktáty Staré teologie), jež jsou nejvhodnější pro nové čtenáře. Přispívá také k šíření vázaných vydání série knih DAWN (Úsvit), neboť pomáhá těm, kdo mají chuť je rozšiřovat — kolportérům a jiným. Poskytuje také ‚fond pro chudé‘, díky němuž kterékoli z Pánových dětí, jež není pro stáří, nemoc nebo z jiné příčiny schopné předplatit si STRÁŽNOU VĚŽ, dostává časopis zdarma pod podmínkou, že na počátku každého roku pošle dopis nebo lístek, kde sděluje své přání a svou neschopnost zaplatit.

Nikdo není nikdy žádán, aby přispěl do tohoto fondu: všechny dary musí být dobrovolné. Připomínáme svým čtenářům Apoštolova slova (1. Kor. 16:1, 2) a potvrzujeme je prohlášením, že těm, kdo mohou dávat a opravdu dávají, aby se šířila pravda, bude jistě odplaceno duchovními projevy přízně.“

Celosvětová činnost svědků Jehovových, při níž se ohlašuje dobrá zpráva o Božím Království, je nadále podporována dobrovolnými dary. Kromě svědků samotných považují mnozí vděční zájemci za výsadu to, že mnoha svými dobrovolnými příspěvky podporují toto celosvětové křesťanské dílo.

[Rámeček na straně 341]

Bůh se nedoprošuje

„Ten, kdo řekl: ‚Kdybych měl hlad, tobě bych to neříkal: vždyť svět je můj, i jeho plnost. . . Nevezmu z tvého domu žádného volka, ani kozly z tvých ohrad. Vždyť každé lesní zvíře je mé, i dobytek na tisíci pahorcích‘ (Žalm 50:12, 9, 10, „KJ“), je schopen pokračovat ve svém velkém díle a nedoprošovat se prostředků ani od světa, ani od svých dětí. Nebude také nutit své děti, aby něco obětovaly v jeho službě, ani od nich nepřijme nic než radostný, dobrovolný obětní dar.“ — „Zion’s Watch Tower“, září 1886, s. 6.