Náležité zdůrazňování podle smyslu

KDYŽ mluvíš nebo když čteš nahlas, je důležité, abys nejen správně vyslovoval jednotlivá slova, ale také abys klíčová slova a výrazy zdůrazňoval, a to takovým způsobem, aby myšlenky byly vyjádřeny jasně.

Náležitě zdůrazňovat podle smyslu znamená víc než jen klást větší důraz na několik — nebo dokonce na mnoho — slov. Je nutné zdůrazňovat ta správná slova. Pokud položíš důraz na nesprávná slova, tvoji posluchači nemusí jasně pochopit význam toho, co říkáš, a jejich mysl se pak možná zaměří na jiné věci. Látka sice může být poučná, ale přednes vyznačující se špatným zdůrazňováním podle smyslu nebude posluchače příliš motivovat.

K většímu zdůraznění určitých vyjádření existuje široká škála prostředků, které se často kombinují: větší hlasitost, silnější procítění, pomalý a rozvážný způsob vyjadřování, přestávka předcházející určitému výroku nebo následující po něm (anebo kombinace obojího), gesta a výraz obličeje. V některých jazycích je možné důraz vyjádřit také snížením či zvýšením hlasu. Chceš-li určit, který prostředek bude nejvhodnější, vezmi v úvahu látku a okolnosti.

Když se rozhoduješ, co zdůrazníš, uvažuj o následujících podnětech. (1) To, která slova ve větě by měla být zdůrazněna, není dáno jen zbývajícími slovy té věty, ale také kontextem. (2) Zdůraznění podle smyslu je možné uplatnit na začátku nové myšlenky, ať už jde o další hlavní bod, nebo jen o změnu myšlenkové linie. Stejným způsobem lze také obrátit pozornost na závěr určité myšlenkové linie. (3) Řečník může zdůraznění podle smyslu uplatnit, když chce ukázat svůj postoj k určité věci. (4) Náležitým zdůrazněním podle smyslu lze rovněž vyzdvihnout hlavní body proslovu.

Má-li řečník nebo veřejný čtenář uplatňovat zdůraznění podle smyslu těmito způsoby, musí jasně rozumět látce, kterou předkládá, a také upřímně chtít, aby ji posluchači vstřebali. U Nehemjáše 8:8 je popsáno, jakým způsobem bylo poskytováno poučování v Ezrově době: „Dále nahlas četli z knihy, ze zákona pravého Boha, jenž byl objasňován a vkládal se do něj smysl; a stále poskytovali porozumění čteného.“ Je zřejmé, že ti, kdo při této příležitosti četli a vysvětlovali Boží Zákon, si uvědomovali, jak důležité je pomáhat posluchačům, aby pochopili smysl toho, co se čte, uchovali si to v paměti a uplatňovali to.

Co může působit potíže. Většina lidí se v běžné každodenní řeči dokáže vyjadřovat jasně. Když však čtou látku, kterou napsal někdo jiný, může být pro ně obtížné určit, která slova či výrazy by měli zdůraznit. Klíč spočívá v jasném porozumění látce. K tomu je zapotřebí pečlivě si prostudovat to, co je napsáno. Jestliže jsi tedy požádán, abys na sborovém shromáždění přečetl nějakou látku, měl by ses dobře připravit.

Někteří lidé používají místo zdůraznění podle smyslu to, co by se dalo označit jako „periodické zdůrazňování“. Zdůrazňují určitá slova v téměř přesně dlouhých intervalech bez ohledu na to, zda takové zdůraznění má nebo nemá smysl. Jiní zdůrazňují určitá funkční slova — například tím, že kladou přehnaný důraz na předložky nebo spojky. Když zdůraznění nepřispívá k jasnému vyjádření myšlenky, snadno se může stát zlozvykem, který posluchače mate.

Někteří řečníci ve snaze o zdůraznění podle smyslu přidají na hlase takovým způsobem, že to v posluchačích může vyvolat dojem, že jim řečník hubuje. To pochopitelně zřídkakdy přinese dobré výsledky. Pokud zdůraznění podle smyslu není přirozené, potom může vzniknout dojem, že řečník se na své posluchače dívá svrchu. Oč účinnější je posluchače vybízet na základě lásky a pomáhat jim, aby pochopili, že to, co je řečeno, je jak biblické, tak rozumné.

Jak se naučit lépe zdůrazňovat podle smyslu. Ten, kdo má se zdůrazňováním podle smyslu potíže, si to často neuvědomuje. Proto je možná zapotřebí, aby jej na to někdo upozornil. Jestliže se v tomto směru potřebuješ zlepšit, dozorce školy v tvém sboru ti pomůže. Bez obav se také obrať o pomoc na kohokoli jiného, kdo je dobrým řečníkem. Požádej ho, aby pozorně naslouchal tomu, jak čteš a mluvíš, a potom ti dal podněty, jak se můžeš zlepšit.

Tvůj rádce možná začne tím, že ti navrhne, aby sis zdůrazňování podle smyslu procvičoval pomocí některého článku ve Strážné věži. Jistě ti řekne, aby sis rozebral jednotlivé věty a určil, která slova či slovní spojení je třeba zdůraznit, má-li být snadné pochopit smysl. Možná ti připomene, abys věnoval zvláštní pozornost určitým slovům, která jsou napsána kurzivou. Pamatuj na to, že jednotlivá slova ve větě jsou vzájemně provázána. Proto by často nemělo být zdůrazněno pouze jednotlivé slovo, ale celá skupina slov. V případě některých jazyků je možné studenty vybídnout, aby bedlivěji sledovali, co vzhledem k náležitému zdůraznění podle smyslu ukazují diakritická znaménka.

Pak přijde další krok k tomu, aby ses naučil náležitě zdůrazňovat — rádce tě možná vybídne, abys uvažoval o širším kontextu, než je samotná věta. Jaká hlavní myšlenka se rozebírá v celém odstavci? Jak by měla ovlivnit to, na co položíš důraz v jednotlivých větách? Podívej se na nadpis článku a na tučně vytištěné mezititulky, jež jsou uvedeny v látce, kterou čteš. Jak tím bude ovlivněno to, které výrazy zdůrazníš? Všechny tyto činitele bys měl vzít v úvahu. Dej však pozor, abys nekladl velký důraz na příliš mnoho slov.

Ať už budeš mluvit volně nebo číst, rádce tě také možná vybídne, abys při zdůrazňování podle smyslu měl na zřeteli určitou myšlenkovou linii. Musíš si všímat, kde daná myšlenková linie končí nebo kde látka přechází od jedné důležité myšlenky ke druhé. Posluchači ocení, pokud svým přednesem na tato místa upozorníš. Toho bys mohl dosáhnout také například tím, že použiješ takové výrazy jako především, dále, nakonec, takže nebo vzhledem k tomu.

Tvůj rádce ti také poukáže na myšlenky, které bys měl vyjádřit se zvláštním procítěním. V tom případě bys mohl položit důraz na taková slova jako velmi, naprosto, rozhodně, vždy nebo nikdy. Tímto způsobem můžeš ovlivnit to, jak se na věci, o kterých mluvíš, budou posluchači dívat. Další podněty k procítěnému vyjadřování jsou uvedeny v 11. studii, „Vřelost a cit“.

Ve zdůrazňování podle smyslu se můžeš zlepšit také tehdy, když budeš mít jasně na mysli hlavní body proslovu, které chceš, aby si posluchači zapamatovali. Této věci bude věnováno více pozornosti z hlediska veřejného čtení v 7. studii, „Zdůrazňování hlavních myšlenek“, a z hlediska přednášení ve 37. studii, „Vyzdvihování hlavních bodů“.

Nedoporučuje se, aby sis proslovy, které přednášíš ve sboru, psal slovo od slova. Při některých příležitostech však bývají vypracovány slovo od slova určité sjezdové proslovy, aby na všech sjezdech byly předloženy stejné myšlenky stejným způsobem. Má-li řečník zdůraznit hlavní myšlenky v takovém proslovu, musí si látku nejprve důkladně rozebrat. Jaké myšlenky jsou hlavní? Měl by je dokázat rozpoznat. Hlavní myšlenky nejsou ty, které považuje za zajímavé. Jsou to klíčové myšlenky, jež jsou v látce rozvedeny. Někdy je v doslovném textu proslovu hlavní myšlenka stručně vyjádřena v úvodu určitého vyprávění či argumentace. Častěji je však určité mocné vyjádření uvedeno až po předložení podpůrných dokladů. Když řečník tyto klíčové myšlenky rozpozná, měl by si je v doslovném textu svého proslovu označit. Obvykle jich je pouze několik, pravděpodobně ne více než čtyři nebo pět. Dále si řečník musí čtení procvičovat, aby klíčové myšlenky přečetl takovým způsobem, že je posluchači snadno rozpoznají. Tyto myšlenky tvoří vrcholy proslovu. Pokud je látka přednesena s náležitým důrazem, je pravděpodobnější, že posluchači si tyto hlavní myšlenky zapamatují. To by mělo být cílem řečníka.

TEN, kdo čte působivě, vnímá víc než jen jednotlivé věty, či dokonce odstavce. Při čtení má na mysli hlavní myšlenky celé látky, kterou předkládá. Tato skutečnost má vliv na to, kam klade důraz.

Pokud čtenář nebude tento postup uplatňovat, jeho přednes nebude mít žádné vrcholy. Nic nebude jasně vystupovat do popředí. Na konci jeho proslovu bude možná těžké vzpomenout si na cokoli význačného.

Jestliže čtenář věnuje náležitou pozornost zdůrazňování hlavních myšlenek, často tím může obohatit čtení nějaké biblické zprávy. Takové zdůrazňování může vyzdvihnout rovněž význam látky, která se čte při domácím biblickém studiu nebo při sborovém shromáždění. A obzvláště důležitý je tento řečnický znak při přednášení čteného proslovu, jakým jsou někdy pověřeni řečníci na našich sjezdech.