Zvláště se podivovali policisté. Jeden policista v Záhřebu řekl: „Bylo by dobré ukázat ve sdělovacích prostředcích, co se odehrává právě zde, na tomto stadiónu, kde vedle sebe v pokoji sedí Srbové, Chorvati, Slovinci, Černohorci a ostatní.“

Policista v Budapešti měl porovnat svědky shromážděné na velkém stadiónu s obvyklými davy, které se zde scházejí na kopanou. Usmál se, pohlédl vzhůru a řekl: „Je to rozdíl jako mezi nebem a zemí.“

„Co tím myslíte?“

Odpověděl: „Jen se podívejte. Nikdo nekouří, nikde žádné odpadky a lidé jsou zdvořilí. Dělají, oč je požádáte.“

V Kyjevě, hlavním městě Ukrajiny, se na stadiónu Dynama sešlo 14 654 účastníků sjezdu, z nichž některé můžete vidět na titulní straně tohoto časopisu. Jeden svědek se zde zeptal kapitána policie, zdali jeho lidé měli během sjezdu hodně práce. „Ne, příště vám pošleme jen dva policisty.“

„Proč dva?“ otázal se svědek.

„Když jeden usne,“ zavtipkoval si kapitán, „tak se o něj druhý může postarat.“

Veřejnost nevycházela z údivu

Budapešťský list Pesti Hírlap uvedl: „Více než 40 000 lidí strávilo tento víkend na Népstadiónu. Nezanechali tu po sobě ani kousek papíru, žádné drobky ani nedopalky z cigaret.“ Jiný list, který vychází v Budapešti, Fehérvár Hírlap, se vyjádřil: „Ti, kteří se mezi 26. a 28. červencem náhodou dostali na Népstadión, byli příjemně překvapeni. . . Mohli vidět příklad křesťanského chování a způsobu života, který je tak vzácný.“

O víkendu zaplavily Budapešť proudy deště; spadlo více než pět centimetrů srážek. Ale svědky to nezastavilo. „Je to fantastické! Zůstává nad tím rozum stát!“ nechal se slyšet jeden policista. „Stále přicházejí a přicházejí. . . Nic je nemůže zadržet.“ V pondělí nadepsaly jedny noviny svůj článek „Modlitba v dešti“ a citovaly slova delegátů: „Déšť nás pouze omyl, ale neodplavil nás!“

Ve Lvově, kde se na Centrálním ukrajinském stadiónu sešlo 17 531 lidí, jistý policejní úředník řekl jednomu ze svědků: „Pro jakoukoli jinou veřejnou událost s tak velkou účastí bychom potřebovali stovky policistů. Na vašem sjezdu jsme jich měli deset a vlastně ani nebyli zapotřebí.“

Tento úředník chtěl vyjádřit, jak hluboce na něj sjezd zapůsobil, a tak řekl: „Vynikáte v tom, jak druhé učíte, co je dobré, hovoříte o Bohu a neúčastníte se násilností. Uvažovali jsme o tom, proč jsme vás dříve pronásledovali, a došli jsme k závěru, že jsme vám nenaslouchali a nic jsme o vás nevěděli.“

Hlavní správce stadiónu ve Lvově se vyjádřil: „Za celý svůj život jsem neviděl tak zvláštní lidi. Pracujete jako jedna velká rodina. Nemohu to pochopit, ale práce s vámi je velmi příjemná.“ Správa stadiónu připravila prohlášení, v němž svědkům děkovala „za to, s jakou oddaností pracovali, a za jejich znamenité chování a smysl pro odpovědnost“. Na konci prohlášení stálo: „Přejeme vám úspěšný sjezd ve Lvově.“

V Kyjevě bylo nutné opravit podlahu v místnosti, kde měla vzniknout jídelna. Práce byla hotova za dva dny. Dva zaměstnanci stadiónu se přišli podívat na tento „zázrak“ a jeden z nich řekl svému kolegovi: „Za dva dny zvládli práci, na kterou by naši lidé potřebovali půl roku.“ Předseda klubu vodních sportů sdělil dozorci sjezdu: „Změnili jste stadión tak, že jej ani nemůžeme poznat.“

Zaměstnanci stadiónu v Kyjevě s oceněním napsali: „Jsme hluboce vzrušeni organizací sjezdu svědků Jehovových. . . Jako se pramínky potůčků stékají, aby z nich vznikl mohutný tok, tak plynou ke své hostině společně malé i velké proudy svědků Jehovových. To si zasluhuje obdiv. Vidíme to poprvé. Děkujeme vám, že jste nás svým příkladem něco naučili.“