Tato podmořská džungle kypí životem — najdeme v ní mnoho živých organismů počínaje mikroskopickými rostlinami a živočichy a konče rejnoky, žraloky, velkými murénami a želvami. Jsou zde také některé ryby, o nichž jste možná nikdy neslyšeli — jasně žlutý klaun, nachová Beau Gregorie, černo-bílí bičonoši, oranžové „trumpetové ryby“, tmavomodří bodloci, indigoví kanici a hnědo-žlutí perutýni. A co krabi, krevety nebo šarlatová „sokolí ryba“? Vidíte tu všechny barvy, všechny velikosti, všechny tvary. Některé krásné, některé podivné, ale všechny zajímavé. Podívejte, tamhle za tím pilířovým korálem se schovává chobotnice! Právě požírá škebli, kterou otevřela. Toto mořské prostředí je — stejně jako džungle na souši — protkáno ohromnou rozmanitostí života a je na této rozmanitosti závislé. Reprodukční cyklus korálu a jeho schopnost cestovat na oceánských proudech, aby vytvořil nová útesová společenstva, byly podrobně popsány v Probuďte se! z 8. června1991.

Korálové útesy vytvářejí největší biologické struktury na zemi. Jednou z nich je Velký bariérový útes, který se táhne 2 010 kilometrů podél severovýchodního pobřeží Austrálie a zaujímá plochu jako Anglie a Skotsko dohromady. Korál může vážit několik tun a ze dna oceánu může dorůst do výšky více než devíti metrů. Korálové útesy rostou ve všech mělkých tropických vodách v hloubce až šedesáti metrů. Jejich charakteristické znaky se liší oblast od oblasti, takže když odborníci kousek korálu prozkoumají, mohou říci, ve kterém oceáně, a dokonce na kterém místě rostl. Korálové útesy potřebují ke svému růstu prostředí, kde je omezené množství živin. To vysvětluje, proč je oceán v jejich blízkosti neobyčejně průzračný. Výživu korálů obstarávají řasy (vědeckým názvem zooxanthellae), které žijí v průsvitném těle polypů, a také mikroskopičtí živočichové, kteří se chytí do chapadel korálnatců. Konečným výsledkem je korálový útes, který je domovem tisíců mořských druhů v oceánu, kde žádné jiné útočiště není.

Korálový útes je ze všech mořských ekosystémů také biologicky nejproduktivnější. List U.S.News & World Report to popsal takto: „Útesy jsou mořským ekvivalentem tropických deštných pralesů. Hemží se záplavou životních forem; jsou zde zvlněné mořské vějíře a mořské biče, péřovité lilijice, neonky, houby, krabi, krevety a hvězdice, i děsiví žraloci a obrovské murény. Biotop jich všech je závislý na tom, že korál dále žije.“ Korálové útesy podporují i život na souši, a to tím, že tvoří bariéru mezi narážejícími vlnami a pobřežím, a tím, že tvoří základ tisíců tropických ostrovů.

Korálové útesy — Mohou za jejich umírání lidé?

NA MEZINÁRODNÍM sympoziu o korálových útesech, které se konalo v roce 1992, bylo oznámeno, že lidé přímo či nepřímo zavinili smrt pěti až deseti procent živých korálových útesů světa a že by během dvaceti až čtyřiceti let mohlo zmizet dalších šedesát procent. Podle Cliva Wilkinsona z Australského ústavu mořské biologie jsou poměrně zdravé pouze útesy v odlehlých oblastech. List USA Today konstatoval, že k oblastem s poškozenými útesy patří „v Asii Japonsko, Tchaj-wan, Filipíny, Indonésie, Singapur, Srí Lanka a Indie, v Africe Keňa, Tanzánie, Mosambik a Madagaskar a v Americe Dominikánská republika, Haiti, Kuba, Jamajka, Trinidad a Tobago a také Florida. Příčiny chřadnutí korálů jsou různé, ale hustě zalidněné pobřeží a prudký hospodářský rozvoj jsou faktory společné všem případům.“

Korálovým útesům se obvykle dobře daří v mořích, která mají teplotu 25–29 stupňů Celsia. Ale úzký rozsah teplot, při nichž se korálům daří, je velmi blízko teplotě, při níž umírají. Vzestup o jeden nebo dva stupně nad obvyklé letní maximum může být smrtelný. Ačkoli na jistých místech je možné určit různé příčiny bělení korálů a jejich postupného odumírání, mnoho vědců má podezření, že společnou příčinou bělení korálů na celém světě by mohlo být globální oteplování. Časopis Scientific American o tomto závěru napsal: „Zprávy o bělení korálů z roku 1987 se časově shodují s rostoucím znepokojením nad globálním oteplováním. Nepřekvapuje tedy, že někteří vědci i jiní pozorovatelé dospěli k závěru, že korálové útesy posloužily jako kanárek v uhelném dole — jsou první známkou toho, že oceány celého světa se oteplují. Ale i když podle všeho zvýšená teplota moře v určitém místě bělení způsobuje, souvislost tohoto jevu s globálním oteplením zatím není prokazatelná.“

Časopis U.S.News & World Report uvedl: „Nedávné průzkumy v Karibském moři podporují hypotézu, že nedávný úhyn korálů je vyvolán abnormálně vysokou teplotou oceánů.“ Thomas J. Goreau, který stojí v čele organizace Global Coral Reef Alliance, pesimisticky přirovnal svízele útesů k úbytku amazonských deštných pralesů. „Za padesát let ještě nějaké deštné pralesy budou,“ řekl, „ale korálové útesy umírají tak rychle, že padesát let nevydrží.“

Mnoho příčin celosvětové zkázy

V roce 1983 uhynulo podél pacifického pobřeží Střední Ameriky až 95 procent korálů. Podobné, ale méně ničivé bělení se v téže době vyskytlo ve středním a v západním Pacifiku. Vážné bělení postihlo i australský Velký bariérový útes a některé oblasti Tichého a Indického oceánu. Škody hlásily i Thajsko, Indonésie a Galapágy. Později došlo k rozsáhlému bělení poblíž Baham, Kolumbie, Jamajky, Portorika a také jižního Texasu a Floridy (USA).

Začalo vycházet najevo, že zkáza útesů je celosvětová. Časopis Natural History uvedl: „V poměrně krátké době, kdy byly ekosystémy útesů studovány, nebylo zaznamenáno bělení v takovém rozsahu, v jakém k němu dochází poslední dobou. Peter Glynn, biolog z Univerzity města Miami, prozkoumal čtyři sta let staré korály ve východním Pacifiku, kde bylo bělení velmi vážné, a nezjistil žádný doklad o tom, že by k podobné katastrofě došlo někdy v minulosti. Vážné bělení korálů je známkou toho, že všeobecné oteplení během osmdesátých let zřejmě mělo na korálové útesy drastický dopad, a pokud dojde k dalšímu oteplení následkem skleníkového efektu, je toto bělení i předpovědí toho, jaká budoucnost korály čeká. Žel, globální oteplování a zhoršování životního prostředí bude téměř jistě trvat a bude stále výraznější. Tak se zvýší frekvence cyklů, v nichž k celosvětovému bělení korálů dochází.“

List U.S.News & World Report poukázal na další možnou příčinu: „Ztenčování ozónové vrstvy, která chrání živé tvory před škodlivým ultrafialovým zářením, může mít na nedávném úhynu korálů také svůj podíl.“

V pobřežních oblastech žije více než polovina světové populace a lidská nezodpovědnost korálové útesy těžce poškodila. Výzkum, který vedly Světová unie pro ochranu přírody a Program OSN pro ochranu přírody, ukázal, že lidé poškodili nebo zničili významné množství útesů v 93 zemích. Mnoho rozvojových oblastí vypouští nečištěné odpadní vody přímo do oceánu.

Mangrovy, které přežívají v mořské vodě a filtrují nečistoty, se porážejí na stavební dříví a otop. Útesy jsou lámány a těží se z nich stavební materiály. Na Srí Lance a v Indii byly celé úseky útesů rozemlety na cement. Velké i malé lodě u útesů kotví nebo na ně najíždějí a přeměňují je v suť.

Časopis National Geographic popisoval, co se děje ve floridském John Pennekamp Coral Reef State Park: „Jejich čluny znečišťují vodu a všechno, co je v ní, ropnými produkty a splašky. Nezodpovědní lidé, kteří řídí člun, narážejí do útesů. Zamořují oceán pohárky z umělé hmoty, hliníkovými plechovkami, sklem, igelitovými sáčky, lahvemi a kilometry zamotaných rybářských vlasců. Tyto odpadky nezmizí — jsou prakticky nezničitelné.“