• „Jste moji svědkové“
    Izajášovo proroctví – Světlo pro celé lidstvo (II)

    • Bohové před soudem

      10. K čemu Jehova vyzývá národy a jejich bohy?

      10 Slib, že osvobodí Izrael, Jehova nyní používá jako podklad pro univerzální soudní případ, ve kterém stojí před soudem bohové národů. Čteme: „Ať se všechny národy seberou na jedno místo a ať se sejdou národnostní skupiny. Kdo [z jejich bohů] to mezi nimi může povědět? Anebo mohou způsobit, abychom slyšeli dokonce první věci? Ať [jejich bohové] opatří své svědky, aby byli prohlášeni za spravedlivé, nebo ať slyší a řeknou: ‚To je pravda!‘“ (Izajáš 43:9) Jehova staví národy světa před obtížný úkol. Vlastně říká: ‚Ať vaši bohové prokáží, že jsou bohy, a to tím, že přesně předpovědí budoucnost.‘ Jedině pravý Bůh může prorokovat neomylně, a proto tato zkouška odhalí všechny podvodníky. (Izajáš 48:5) Ale Všemohoucí Bůh dodává ještě další právnickou podmínku: Všichni, kdo tvrdí, že jsou praví bohové, musí opatřit svědky jednak svých předpovědí a jednak jejich splnění. Je přirozené, že Jehova z tohoto právnického požadavku nevylučuje sám sebe.

      11. Jaké pověření dává Jehova svému sluhovi a co zjevuje v souvislosti s tím, že je Bůh?

      11 Falešní bohové jsou neschopní, a proto žádné svědky nemohou zajistit. Místo pro jejich svědky je tedy trapně prázdné. Nyní však přichází čas, aby Jehova potvrdil to, že je Bůh. Hledí na svůj lid a říká: „Jste moji svědkové, ... ano můj sluha, kterého jsem vyvolil, abyste poznali a věřili ve mne a abyste rozuměli, že jsem Týž. Přede mnou nebyl vytvořen Bůh a po mně nadále nebyl žádný. Já — já jsem Jehova a kromě mne není zachránce. Sám jsem sděloval a zachraňoval a působil, aby to bylo slyšet, když mezi vámi nebyl žádný cizí bůh. Jste tedy moji svědkové ... a já jsem Bůh. Také jsem po celý čas Týž; a nikdo nedosahuje osvobození z mé vlastní ruky. Budu jednat, a kdo [mou ruku] může obrátit zpět?“ (Izajáš 43:10–13)

      12, 13. (a) Jaké hojné svědectví má předkládat Jehovův lid? (b) Jak se v nové době dostalo Jehovovo jméno do popředí?

      12 Jehovova slova způsobí, že se místo pro Boží svědky zaplní radostným zástupem. Jejich svědectví je jasné a nevyvratitelné. Podobně jako Jozue dosvědčují, že ‚všechno, co Jehova mluvil, se splnilo. Ani jediné slovo neselhalo.‘ (Jozue 23:14) Jehovovu lidu stále znějí v uších slova Izajáše, Jeremjáše, Ezekiela a dalších proroků, kteří jakoby jedním hlasem předpovídali, že se Juda dostane do vyhnanství a že bude z vyhnanství zázračným způsobem osvobozena. (Jeremjáš 25:11, 12) Dokonce i jméno muže, který Judu osvobodí — Kýros —, bylo předpověděno dlouho před tím, než se narodil. (Izajáš 44:26–45:1)

      13 Kdo tedy může po předložení těchto mnoha dokladů popřít, že Jehova je jediný pravý Bůh? Na rozdíl od pohanských bohů jedině Jehova nebyl vytvořen; jen on je pravý Bůh.a Proto lid, který nese Jehovovo jméno, má jedinečnou a vzrušující výsadu vyprávět o Jehovových podivuhodných dílech budoucím generacím a těm lidem, kteří Boha hledají. (Žalm 78:5–7) Podobně i Jehovovi novodobí svědkové mají výsadu oznamovat Jehovovo jméno po celé zemi. Ve dvacátých letech 20. století si badatelé Bible čím dál více uvědomovali, jak hluboký význam má Boží jméno Jehova. Později, 26. července roku 1931, na sjezdu v Columbu ve státě Ohio prezident Společnosti Joseph F. Rutherford přednesl rezoluci nazvanou „Nové jméno“. Účastníci sjezdu byli vzrušeni slovy: „Přejeme si, býti pod tímto jménem známými a tak nazýváni: Svědkové Jehovovi.“ Rezoluci pak schválili zvučným zvoláním: „Ano!“ Od té doby je Jehovovo jméno po celém světě v popředí. (Žalm 83:18)

      14. Co Jehova připomíná Izraelitům a proč je tato připomínka aktuální?

      14 Jehova pečuje o ty, kdo jeho jméno nosí čestným způsobem, a pohlíží na ně jako na „zřítelnici svého oka“. Tuto skutečnost Izraelitům připomíná, když jim říká, jak je vysvobodil z Egypta a jak je bezpečně vedl pustinou. (5. Mojžíšova 32:10, 12) Tehdy mezi sebou neměli žádného cizího boha, protože na vlastní oči viděli naprosté pokoření všech egyptských bohů. Ano, celý egyptský panteon nemohl ani ochránit Egypt, ani zabránit Izraelitům, aby odešli. (2. Mojžíšova 12:12) Podobně ani mocný Babylón, jehož městské architektuře dominovalo nejméně 50 chrámů zasvěcených falešným bohům, nebude schopen zastavit ruku Všemohoucího, až bude osvobozovat svůj lid. Je tedy zřejmé, že kromě Jehovy „není zachránce“.