Smlouvy, jež souvisejí s Božím věčným předsevzetím

„Jehova . . . Pamatoval na svou smlouvu až do neurčitého času, na slovo, které přikázal, do tisíce generací.“ — ŽALM 105:7, 8.

1, 2. Proč můžeme říci, že na většinu z nás měla vliv smlouva?

JEDNA smlouva pravděpodobně na tebe vliv měla — na tvou minulost, přítomnost i budoucnost. ‚Jaká smlouva?‘ zeptáš se asi. V tomto případě manželská, protože většina nás pochází z manželství a mnozí jsou sami v manželství. I ti, kdo ještě v manželství nejsou, mohou uvažovat o požehnáních šťastného manželství v budoucnosti.

² Před staletími psal hebrejský prorok Malachiáš o „manželce tvého mládí“, „partnerce a manželce tvé smlouvy“. (Malachiáš 2:14–16) Mohl nazvat manželství smlouvou, protože je to úmluva čili formální dohoda, uspořádání mezi dvěma stranami pro nějakou společnou činnost. Manželská úmluva je dvojstranná smlouva, v níž se dva účastníci dohodnou, že se stanou manželem a manželkou, přijmou vůči sobě navzájem závazky a těší se na trvalý prospěch.

3. Proč na nás mají větší vliv jiné smlouvy než manželství?

³ Zdálo by se, že manželství je smlouva, která se nás nejvíc osobně týká, ale Bible hovoří o smlouvách mnohem dalekosáhlejšího významu. Jedna encyklopedie proti sobě staví biblické smlouvy a smlouvy nebiblického náboženství a říká, že jen v Bibli „se toto uspořádání vztahu mezi Bohem a jeho lidem stává úplnou soustavou s dosahem vlastně univerzálním“. Ano, v těchto smlouvách jde o věčné předsevzetí našeho milujícího stvořitele. Jak uvidíš, s těmito smlouvami jsou svázána nesčíslná požehnání, která můžeš obdržet. ‚Ale jak?‘ Máš důvod se ptát.

4. Jaká počáteční smlouva poukazuje na Boží věčné předsevzetí?

⁴ Dobře víme, jak tragické následky mělo to, že Adam s Evou zavrhli Boží autoritu. Zdědili jsme od nich nedokonalost a ta je příčinou nemocí, jimiž trpíme, a vede k smrti. (1. Mojžíšova 3:1–6, 14–19) Můžeme však být vděční, že jejich hřích nemohl překazit Boží předsevzetí, aby byla Země naplněna pravými ctiteli, kteří se budou těšit z trvalého zdraví a štěstí. Ve spojitosti s tím uzavřel Bůh smlouvu zaznamenanou v 1. Mojžíšově 3:15: „A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ Stručnost a symbolický jazyk tohoto prohlášení však ponechaly mnoho otázek nezodpověděných. Jak splní Jehova tento smluvní slib?

5, 6. a) Jaký prostředek se rozhodl Bůh použít při uskutečňování svého předsevzetí? b) Proč by nás mělo zajímat, jak to Bůh učiní?

⁵ Bůh se dále rozhodl uzavřít určitou sérii božských smluv, kterých je dohromady s edenskou sedm. Každý z nás, kdo doufá, že se bude těšit z věčných požehnání, by měl těmto smlouvám rozumět. Měl by vědět, kdy a jak byly uzavřeny, koho se týkaly, jaký měly účel nebo jaké podmínky a jaký mají navzájem vztah v Božím předsevzetí požehnat poslušnému lidstvu věčným životem. Je vhodný čas připomenout si tyto smlouvy, protože 22. března 1989 se sbory křesťanů sešly, aby si připomněly Pánovu večeři, jež se přímo dotýká těchto smluv.

⁶ Některým z nás může samozřejmě myšlenka smlouvy připadat suchá, právnická záležitost, pro lidi nepříliš zajímavá. Zamysli se však nad tím, co říká Theological Dictionary of the Old Testament (Teologický slovník Starého zákona): „Pojmy pro ‚smlouvu‘ na starověkém Blízkém východě i v řeckém a římském světě . . . jsou rozprostřeny ve dvou sémantických polích: na jedné straně přísaha a závazek, na druhé straně láska a přátelství.“ Uvidíme, že obě hlediska — přísaha i přátelství — jsou úhelným kamenem Jehovových smluv.

Abrahamovská smlouva — základ pro věčná požehnání

7, 8. Jakou smlouvu uzavřel Jehova s Abrahamem? (1. Paralipomenon 16:15, 16)

⁷ Patriarcha Abraham „otec všech těch, kteří mají víru“, byl „Jehovovým přítelem“. (Římanům 4:11; Jakub 2:21–23) Bůh přísahal a uzavřel s ním smlouvu, která je základem pro to, abychom obdrželi věčná požehnání. — Hebrejcům 6:13–18.

⁸ Když byl Abraham v Ur, Jehova mu řekl, aby se přestěhoval do jiné země. Ukázalo se, že je to Kanaán. Tehdy slíbil Jehova Abrahamovi: „Učiním z tebe velký národ a požehnám ti a chci učinit tvé jméno velkým . . . A všechny rodiny zemské půdy si budou jistě žehnat tvým prostřednictvím.“a (1. Mojžíšova 12:1–3) Potom Bůh postupně dodával podrobnosti k tomu, o čem právem mluvíme jako o abrahamovské smlouvě: Abrahamovo semeno neboli dědic zdědí Zaslíbenou zemi; z jeho semene vzejde nesčíslné potomstvo; z Abrahama a Sáry vyjdou králové. — 1. Mojžíšova 13:14–17; 15:4–6; 17:1–8, 16; Žalm 105:8–10.

9. Jak víme, že se nás abrahamovská smlouva může týkat?

⁹ Bůh řekl, že vloží „svou smlouvu mezi sebe a tebe [Abrahama]“. (1. Mojžíšova 17:2) Měli bychom však jistě cítit, že se to týká našeho života, protože Bůh později smlouvu rozšířil prohlášením: „Jistě ti požehnám a jistě rozmnožím tvé semeno jako nebeské hvězdy a jako zrnka písku, která jsou na mořském břehu; a tvé semeno si vezme do vlastnictví bránu svých nepřátel. A prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojžíšova 22:17, 18) Patříme k těmto národům; může nás čekat požehnání.

10. Jaké hlubší pochopení získáme ze smlouvy s Abrahamem?

¹⁰ Zamysleme se nad tím, čemu se můžeme naučit z abrahamovské smlouvy. Stejně jako edenská smlouva před ní, poukazuje na přicházející „semeno“ a tak naznačuje, že semeno bude mít lidský rodokmen. (1. Mojžíšova 3:15) Bude z Šemovy rodové linie vedoucí k Abrahamovi a přes jeho syna Izáka. Tato linie bude mít co činit s královstvím a jakýmsi způsobem umožní požehnání nejen pro jednu rodinu, ale pro lidi ze všech zemí. Jak se ta smlouva splnila?

11. Jak došlo k doslovnému splnění abrahamovské smlouvy?

¹¹ Abrahamovi potomci skrze Jákoba neboli Izraele se množili, až se stali velkým národem. Jako nespočetné doslovné Abrahamovo semeno byli oddáni čistému uctívání Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova. (1. Mojžíšova 28:13; 2. Mojžíšova 3:6, 15; 6:3; Skutky apoštolů 3:13) Izraelité se často odvraceli od čistého uctívání, a přesto „Jehova jim . . . projevil přízeň a smiloval se nad nimi . . . kvůli své smlouvě s Abrahamem, Izákem a Jákobem; a nechtěl je zničit“. (2. Královská 13:23; 2. Mojžíšova 2:24; 3. Mojžíšova 26:42–45) I poté, co Bůh přijal za svůj lid křesťanský sbor, po nějaký čas dále projevoval zvláštní přízeň Izraelitům jako lidu, který byl doslovným Abrahamovým semenem. — Daniel 9:27.

Duchovní Abrahamovo semeno

12, 13. Jak se Ježíš prokázal jako prvotní část semene v duchovním splnění abrahamovské smlouvy?

¹² Abrahamovská smlouva měla i jiné, duchovní splnění. Toto větší splnění nebylo zřejmé, dokud nepřišel Ježíš, ale můžeme být šťastní, že v naší době je nám jasné. Vysvětlení máme v Božím slově. Pavel píše: „Zaslíbení byla vyslovena Abrahamovi a jeho semenu. Neříká: ‚Semenům‘, jako v případě mnoha takových, ale jako v případě jednoho: ‚A tvému semenu‘, jímž je Kristus.“ — Galaťanům 3:16.

¹³ Ano, semeno přijde skrze jednu jedinou linii neboli rodinu. To platilo o Ježíšovi, který se narodil jako přirozený Žid, doslovný Abrahamův potomek. (Matouš 1:1–16; Lukáš 3:23–34) K tomu byl členem rodiny Většího Abrahama v nebi. Vzpomeň si, že patriarcha Abraham byl s hlubokou vírou ochoten obětovat svého syna Izáka, kdyby si to Bůh přál. (1. Mojžíšova 22:1–18; Hebrejcům 11:17–19) Podobně poslal Jehova svého jednozplozeného Syna na zem, aby se stal výkupní obětí pro věřící lidstvo. (Římanům 5:8; 8:32) Je tedy pochopitelné, proč Pavel ztotožnil Ježíše Krista s hlavní částí Abrahamova semene podle této smlouvy.

14. Co je druhotnou částí Abrahamova semene a k jakému dalšímu zkoumání to vede?

¹⁴ Pavel dále naznačil, že Bůh ‚rozmnoží Abrahamovo semeno‘ v duchovním splnění. Napsal: „Jestliže nadto patříte Kristu, jste skutečně Abrahamovým semenem, dědici vzhledem k zaslíbení.“ (1. Mojžíšova 22:17; Galaťanům 3:29) To se vztahuje na 144 000 duchem pomazaných křesťanů, kteří tvoří druhotnou část Abrahamova semene. Nejsou v odporu proti prvotní části semene, ale „patří Kristu“. (1. Korinťanům 1:2; 15:23) Víme, že mnozí z nich nemohou sledovat své předky k Abrahamovi, protože jsou z nežidovských národů. V duchovním splnění je však podstatnější to, že nejsou přirozenou částí rodiny Většího Abrahama, Jehovy; pocházejí naopak z nedokonalé rodiny hříšníka Adama. Z pozdějších smluv tedy budeme muset zjistit, jak dosáhli způsobilosti stát se částí „Abrahamova semene“.

Dočasně připojená smlouva zákona

15–17. a) Proč byla smlouva Zákona přidána k abrahamovské smlouvě? b) Jak Zákon dosáhl těchto cílů?

¹⁵ Když Bůh uzavřel abrahamovskou smlouvu jako základní krok ke splnění svého předsevzetí, jak bude linie semene nadále chráněna před poskvrněním nebo vyhlazením, dokud nepřijde čas, kdy se zjeví? Jak poznají praví ctitelé semeno, až přijde? Pavel na takové otázky odpovídá poukazem na to, že Bůh ve své moudrosti dočasně připojil smlouvu Zákona. Apoštol píše:

¹⁶ „Proč potom Zákon? Byl připojen, aby zjevil přestupky, dokud by nepřišlo semeno, jemuž bylo dáno zaslíbení; a byl předán skrze anděly rukou prostředníka . . . Zákon se tedy stal naším vychovatelem vedoucím ke Kristu, abychom byli prohlášeni za spravedlivé z víry.“ — Galaťanům 3:19, 24.

¹⁷ Na hoře Sinaj uzavřel Jehova jedinečnou národní smlouvu mezi sebou a Izraelem — smlouvu Zákona s Mojžíšem jako jejím prostředníkem.b (Galaťanům 4:24, 25) Lidé souhlasili se vstupem do této smlouvy a ta byla stvrzena krví býků a kozlů. (2. Mojžíšova 24:3–8; Hebrejcům 9:19, 20) Dala Izraeli teokratické zákony a návod pro spravedlivou vládu. Smlouva zakazovala manželství s pohany i podíl na nemravných a falešných náboženských zvyklostech. Tak Izraelity střežila a byla silou působící k zachování neposkvrněné linie semene. (2. Mojžíšova 20:4–6; 34:12–16) Protože však žádný nedokonalý Izraelita nemohl Zákon úplně dodržovat, Zákon zjevoval hříchy. (Galaťanům 3:19) Ukazoval také potřebu dokonalého, trvalého kněze a oběti, která nebude muset být každoročně opakována. Zákon byl jako vychovatel, který vedl dítě k potřebnému učiteli, jímž bude Mesiáš neboli Kristus. (Hebrejcům 7:26–28; 9:9, 16–22; 10:1–4, 11) Až smlouva Zákona splní svůj účel, skončí. — Galaťanům 3:24, 25; Římanům 7:6.

18. Jakou další vyhlídku s sebou nesla smlouva Zákona, ale proč tomu bylo obtížné porozumět?

¹⁸ Při uzavírání této dočasné smlouvy se Bůh také zmínil o tomto vzrušujícím záměru: „Jestliže teď budete přesně poslouchat můj hlas a skutečně budete dodržovat mou smlouvu, pak se jistě stanete mým zvláštním majetkem . . . A sami se mi stanete královstvím kněží a svatým národem.“ (2. Mojžíšova 19:5, 6) Skvělá vyhlídka! Národ králů-kněží. Jak by to ale bylo možné? Jak Zákon později upřesnil, panující kmen (Juda) a kněžský kmen (Levi) obdržely různé odpovědnosti. (1. Mojžíšova 49:10; 2. Mojžíšova 28:43; 4. Mojžíšova 3:5–13) Nikdo nemohl být současně světským panovníkem a knězem. Přesto dávala Boží slova v 2. Mojžíšově 19:5, 6 důvod k víře, že lidé ve smlouvě Zákona budou mít příležitost nějakým neodhaleným způsobem vytvořit členy „království kněží a svatého národa“.

Davidovská smlouva o Království

19. Jak bylo ve smlouvách poukázáno na království?

¹⁹ Jehova časem připojil ještě jednu smlouvu, která dále ujasnila, jak k našemu věčnému požehnání splní své předsevzetí. Viděli jsme, že abrahamovská smlouva ukazovala kupředu na královský úřad mezi doslovným Abrahamovým semenem. (1. Mojžíšova 17:6) Smlouva Zákona také předvídala krále v Božím lidu, neboť Mojžíš řekl Izraeli: „Až nakonec vejdeš do [Zaslíbené země] . . . a řekneš: ‚Ať si dosadím nad sebou krále jako všechny národy, které jsou kolem dokola mne‘, měl by sis nad sebou zcela jistě dosadit krále, kterého vyvolí Jehova, tvůj Bůh . . . Nebude ti dovoleno, aby sis nad sebou dosadil cizince.“ (5. Mojžíšova 17:14, 15) Jak se Bůh postará o takové království a jaký vliv to bude mít na abrahamovskou smlouvu?

20. Jak se do historického obrazu dostal David a jeho linie?

²⁰ Přestože byl první izraelský král Saul z kmene Benjamin, následoval po něm odvážný a věrně oddaný David z Judy. (1. Samuelova 8:5; 9:1, 2; 10:1; 16:1, 13) Když již David nějaký čas vládl, Jehova se s ním rozhodl uzavřít smlouvu. Nejprve řekl: „Jistě po tobě vzbudím tvé semeno, které vyjde z tvého nitra; a vskutku pevně založím jeho království. Postaví dům pro mé jméno, a jistě založím trůn jeho království pevně na neurčitý čas.“ (2. Samuelova 7:12, 13) Jak je tu naznačeno, stal se příštím králem Davidův syn Šalomoun a byl použit, aby postavil Bohu v Jeruzalémě dům neboli chrám. Ale stalo se ještě něco.

21. Pro co učinila opatření davidovská smlouva o království?

²¹ Jehova pak s Davidem uzavřel tuto smlouvu: „Tvůj dům a tvé království budou jistě před tebou stále na neurčitý čas; tvůj trůn, ten se stane pevně založeným na neurčitý čas.“ (2. Samuelova 7:16) Bůh tedy očividně ustanovoval pro Izrael královskou dynastii v Davidově rodině. Neměl to být jen stálý sled davidovských králů. Nakonec měl v Davidově linii přijít někdo, kdo bude panovat „na neurčitý čas a jeho trůn [bude] jako Slunce přede mnou [Bohem]“. — Žalm 89:20, 29, 34–36; 89:21, 30, 35–37, KB; Izajáš 55:3, 4.

22. Jak se smlouva s Davidem vztahovala k linii semene a k čemu to vedlo?

²² Je tedy zřejmé, že davidovská smlouva dále zúžila linii semene. I Židé v prvním století si uvědomovali, že Mesiáš bude muset být Davidovým potomkem. (Jan 7:41, 42) Jak dosvědčil anděl, Ježíš Kristus, prvotní část semene abrahamovské smlouvy, byl způsobilý stát se trvalým dědicem tohoto davidovského království. (Lukáš 1:31–33) Tak Ježíš získal právo panovat nad Zaslíbenou zemí, pozemskou říší, nad níž panoval David. To by mělo zvýšit naši důvěru k Ježíšovi; nepanuje jako nezákonný usurpátor, ale prostřednictvím zákonného uspořádání, božské smlouvy.

23. Jaké otázky a záležitosti zbývá vyřešit?

²³ Uvažovali jsme zatím jen o čtyřech božských smlouvách v souvislosti s tím, jak se Bůh staral o uskutečnění svého předsevzetí přinést lidstvu věčná požehnání. Pravděpodobně vidíš, že obraz není úplný. Zůstávají otázky: Když byli lidé stále nedokonalí, jaký kněz nebo jaká oběť to mohli trvale změnit? Jak získají lidé způsobilost stát se částí Abrahamova semene? Je důvod věřit, že se panovnické právo rozšíří tak, že obsáhne víc než jen nějakou pozemskou říši? Jak by mohlo Abrahamovo semeno, jeho prvotní i druhotná část, přinést požehnání „všem národům země“ včetně každého z nás? Uvidíme.

[Poznámky pod čarou]

[Nákres na straně 13]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Edenská smlouva 1. Mojžíšova 3:15

Abrahamovská smlouva

Prvotní semeno

Druhotné semeno

Věčná požehnání

[Nákres na straně 14]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Edenská smlouva 1. Mojžíšova 3:15

Abrahamovská smlouva

Smlouva Zákona

Davidovská smlouva o království

Prvotní semeno

Druhotné semeno

Věčná požehnání

[Obrázek na straně 10]

K uskutečnění svého předsevzetí ve prospěch lidstva uzavřel Bůh smlouvu s věrným Abrahamem

Budeš mít prospěch z Božích smluv?

„ ‚Tvým prostřednictvím budou požehnány všechny národy.‘ Proto ti, kteří lpějí na víře, jsou požehnáni spolu s věrným Abrahamem.“ — GALAŤANŮM 3:8, 9.

1. Co ukazuje historie ohledně účinnosti mnohých panství?

„DOBROTIVÍ [nebo osvícení] absolutisté“ se říká některým evropským panovníkům z 18. století. ‚Mysleli to dobře a chtěli svému lidu vládnout s otcovskou laskavostí, ale jejich plány nevyšly a jejich reformy neměly odezvu.‘a (The Encyclopedia Americana) To bylo hlavní příčinou revolucí, které brzy zachvátily Evropu.

2, 3. Jak se Jehova liší od lidských monarchů?

² Jehova je docela jiný než nevypočitatelní lidští panovníci. Nemůžeme přehlédnout bolestnou touhu lidstva po změně, která nakonec přinese skutečný lék proti bezpráví a utrpení. Nemusíme se strachovat, že Boží činy, které to uskuteční, závisejí na nějakém vrtochu. V nejrozšířenější knize světa Bůh doložil svůj slib přinést věrnému lidstvu trvalá požehnání. Nebude důležité, z jakého je kdo národa, jaké je rasy, jaké míval vzdělání nebo společenské postavení. (Galaťanům 3:28) Můžeš se však na to spolehnout?

³ Apoštol Pavel citoval část ujištění, které dal Bůh Abrahamovi: „Jistě ti požehnám požehnáním.“ Pavel dodal, že „je nemožné, aby Bůh lhal“, a proto abychom byli „silně povzbuzeni a uchopili předloženou naději“. (Hebrejcům 6:13–18) Naše důvěra v tato požehnání může být dále posílena tím, že si povšimneme, jak důkladně pro to Bůh položil základ.

4. Jak použil Bůh různé smlouvy, aby dosáhl svého předsevzetí?

⁴ Již jsme viděli, že Bůh uzavřel s Abrahamem smlouvu ohledně semene, jehož prostřednictvím obdrží požehnání „všechny národy země“. (1. Mojžíšova 22:17, 18) Izraelité se stali tělesným semenem, ale v důležitějším, duchovním smyslu se jako hlavní část Abrahamova semene prokázal Ježíš Kristus. Ježíš byl také Synem neboli semenem Většího Abrahama, Jehovy. Křesťané, kteří „patří Kristu“, tvoří druhotnou část Abrahamova semene. (Galaťanům 3:16, 29) Po uzavření abrahamovské smlouvy k ní Bůh dočasně připojil smlouvu Zákona s izraelským národem. Prokázala, že Izraelité jsou hříšníci, kteří potřebují trvalého kněze a dokonalou oběť. Střežila linii semene a pomohla určit jeho totožnost. Smlouva Zákona také ukázala, že Bůh nějakým způsobem vytvoří národ králů-kněží. Zatímco Zákon ještě platil, uzavřel Bůh smlouvu s Davidem, aby měl v Izraeli královskou dynastii. Davidovská smlouva o království také poukazovala na někoho, kdo bude mít nad Zemí trvalé panství.

5. Jaké otázky nebo problémy bylo ještě třeba vyřešit?

⁵ Přesto se některá hlediska nebo účely těchto smluv zdály neúplné nebo potřebovaly vysvětlení. Například jestliže mělo být přicházející semeno králem v Davidově linii, jak mohlo být trvalým knězem, který vykoná víc než dřívější kněží? (Hebrejcům 5:1; 7:13, 14) Mohl by tento král vládnout něčemu většímu než omezené pozemské říši? Jak získá druhotná část semene způsobilost včlenit se do rodiny Většího Abrahama? A i kdyby to šlo, jakou budou mít říši, když většina z Davida nepochází? Podívejme se, jak Bůh učinil zákonné kroky v podobě dodatečných smluv, které vyřeší tyto otázky a otevřou nám cestu k věčnému požehnání?

Smlouva o nebeském knězi

6, 7. a) Jakou dodatečnou smlouvu uzavřel Bůh podle Žalmu 110:4? b) Jaké pozadí nám pomáhá porozumět této přidané smlouvě?

⁶ Jak jsme viděli, v rámci smlouvy Zákona uzavřel Bůh smlouvu s Davidem o potomku (semeni), který bude trvale panovat nad pozemskou říší. Ale Jehova také Davidovi zjevil, že přijde trvalý kněz. David napsal: „Jehova přísahal (a nepocítí lítost): ‚Jsi knězem na neurčitý čas podle způsobu Melchizedekova!‘ “ (Žalm 110:4) Co bylo za tímto přísežním Božím slovem, že se to rovnalo osobní smlouvě mezi Jehovou a přicházejícím knězem?

⁷ Melchizedek byl králem starověkého Salemu, který zřejmě ležel tam, kde později zbudovali město Jeruzalém (jméno, jež obsahuje „Salem“). Zpráva o Abrahamově setkání s ním osvětluje, že byl králem, který uctíval „Nejvyššího Boha“. (1. Mojžíšova 14:17–20) Boží prohlášení ve 110. žalmu však ukazuje, že Melchizedek byl také knězem, a to z něho činí ojedinělou postavu. Byl jak králem, tak knězem a sloužil způsobem, jímž později vykonávali své božsky přidělené úřady davidovští králové a levitští kněží.

8. S kým byla uzavřena tato smlouva o knězi jako Melchizedek a co z ní vyplynulo?

⁸ Pavel nám připojuje další podrobnosti ohledně této smlouvy o knězi podobném Melchizedekovi. Říká například, že „Bohem povolán jako velekněz po způsobu Melchizedekově“ byl Ježíš Kristus. (Hebrejcům 5:4–10; 6:20; 7:17, 21, 22) Přestože měl Melchizedek samozřejmě lidské rodiče, nejsou zprávy o jeho rodokmenu. A tak místo toho, aby Ježíš zdědil kněžský úřad podle zaznamenaného rodového původu z Melchizedeka, byl přímo jmenován Bohem. Ježíšovo kněžství nebude předáno nástupci, protože „zůstává knězem natrvalo“. Je to tak, protože prospěch z jeho kněžské služby bude věčný. Může to být k našemu opravdovému požehnání, že máme kněze, který „může . . . také úplně zachránit ty, kteří se skrze něj přibližují Bohu“, a věčně vést a vyučovat věrné. — Hebrejcům 7:1–3, 15–17, 23–25.

9, 10. Jak rozšiřuje znalost této páté smlouvy naše porozumění o tom, jak se splní Boží předsevzetí?

⁹ Jinou významnou skutečností je, že Ježíšova úloha krále-kněze přesahuje pozemskou sféru. V téže souvislosti, v níž se zmínil o smlouvě ohledně kněze po způsobu Melchizedekově, David napsal: „Jehovův výrok k mému Pánu je: ‚Seď po mé pravici, dokud ti nedám tvé nepřátele jako podnož pod nohy.‘ “ Vidíme tedy, že Ježíš — Davidův Pán — měl mít místo v nebi u Jehovy. To se stalo při jeho nanebevstoupení. Odtamtud může Kristus se svým Otcem uplatňovat autoritu, aby si podrobil nepřátele a vykonal soudy. — Žalm 110:1, 2; Skutky apoštolů 2:33–36; Hebrejcům 1:3; 8:1; 12:2.

¹⁰ Víme-li tedy o této páté smlouvě, rozšíří se náš pohled na uspořádaný, důkladný postup, jímž Jehova splní své předsevzetí. Potvrzuje se v ní, že prvotní část semene bude také knězem v nebi a že jeho autorita v roli krále-kněze bude mít univerzální dosah. — 1. Petra 3:22.

Nová smlouva a druhotná část semene

11. Jaká překážka existovala u druhotné části semene?

¹¹ Když jsme dříve uvažovali o abrahamovské smlouvě, všimli jsme si, že se Ježíš stal prvotní částí semene přirozeným právem. Přímo pocházel z patriarchy Abrahama a jako dokonalý člověk byl přijatým Synem Většího Abrahama. Ale co lidé, kteří mají přednost stát se druhotnou částí Abrahamova semene, „dědici vzhledem k zaslíbení“? (Galaťanům 3:29) Byli nedokonalí, patřili k rodině hříšníka Adama, takže nebyli způsobilí patřit do rodiny Jehovy, Většího Abrahama. Jak bylo možné překonat překážku nedokonalosti? Pro lidi by to bylo nemožné, ale pro Boha to nemožné není. — Matouš 19:25, 26.

12, 13. a) Jak předpověděl Bůh jinou smlouvu? b) Jaký zvláštní rys této smlouvy si zaslouží naši pozornost?

¹² Dokud ještě platil Zákon, Bůh předpověděl prostřednictvím svého proroka: „Chci uzavřít s izraelským domem a s judským domem novou smlouvu, ne takovou, jakou byla smlouva, kterou jsem uzavřel s jejich předky . . . ‚moje smlouva, kterou oni porušili‘ . . . Chci vložit svůj zákon do nich, a napíšu jim jej do srdce. A chci se stát jejich Bohem a oni se stanou mým lidem. A už nebudou učit . . . ‚poznejte Jehovu!‘ neboť mě budou znát všichni . . . Odpustím totiž jejich provinění a na jejich hřích již nebudu vzpomínat.“ — Jeremjáš 31:31–34.

¹³ Všimni si, že jedním rysem této nové smlouvy bylo odpuštění hříchů, zřejmě způsobem, který nebyl ‚takový, jako‘ uspořádání se zvířecími oběťmi pod Zákonem. Ježíš to osvětlil v den, kdy zemřel. Když podle požadavků Zákona společně se svými učedníky oslavil pasach, zavedl Pánovu večeři. K této každoroční slavnosti bude patřit společný pohár vína, o němž Ježíš řekl: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita ve váš prospěch.“ — Lukáš 22:14–20.

14. Proč je nová smlouva důležitá při vytváření druhotné části semene?

¹⁴ Nová smlouva tedy nabude účinnosti Ježíšovou krví. Na základě takové dokonalé oběti mohl Bůh jednou provždy ‚odpustit provinění a hřích‘. Představ si, co to bude znamenat! Protože Bůh je schopen úplně odpustit hříchy oddaným lidem v Adamově rodině, může na ně pohlížet jako na bezhříšné, zplodit je jako duchovní syny Většího Abrahama a pak je pomazat svatým duchem. (Římanům 8:14–17) Tak nová smlouva stvrzená Ježíšovou obětí umožňuje jeho učedníkům, aby se stali druhotnou částí Abrahamova semene. Pavel napsal: „Svou smrtí [Ježíš] obrátil vniveč toho, který má prostředek k působení smrti, totiž ďábla, . . . aby vymanil všechny ty, kteří byli ze strachu před smrtí po celý život podrobeni otroctví. On totiž ve skutečnosti vůbec nepomáhá andělům, ale pomáhá Abrahamovu semeni.“ — Hebrejcům 2:14–16; 9:14.

15. Kdo jsou účastníci nové smlouvy?

¹⁵ Zatímco Ježíš měl být prostředníkem a stvrzující obětí nové smlouvy, kdo byli účastníci smlouvy? Jeremjáš předpověděl, že Bůh uzavře tuto smlouvu „s izraelským domem“. S jakým Izraelem? Ne s tělesným Izraelem obřezaným podle Zákona, protože nová smlouva činila tu dřívější smlouvu zastaralou. (Hebrejcům 8:7, 13) Nyní bude Bůh jednat se Židy a Nežidy, kteří byli vírou obrazně ‚obřezáni na srdci duchem‘. (Římanům 2:28, 29; Hebrejcům 8:10) Takové duchovní židy nazval Pavel „Božím izraelem“. — Galaťanům 6:16; Jakub 1:1.

16. Jak pomáhá nová smlouva ke splnění toho, nač poukazovala 2. Mojžíšova 19:6?

¹⁶ Protože Bůh nyní jednal s duchovním izraelem, nabídla se tu velká příležitost. Když Bůh ustanovil Zákon, mluvil o tom, že se izraelští synové stanou „královstvím kněží a svatým národem“. (2. Mojžíšova 19:6) Tělesný Izrael se vlastně nikdy nemohl stát národem, v němž by byli všichni králové-kněží, a také se jím nestal. Ale Židé a Nežidé, kteří byli přijati jako druhotná část Abrahamova semene, se králi-kněžími mohli stát.b Apoštol Petr to potvrdil slovy: „Vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvlástní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy.“ Napsal také, že je pro ně ‚v nebesích vyhrazeno neporušitelné a neposkvrněné a nevadnoucí dědictví‘. — 1. Petra 1:4; 2:9, 10.

17. Proč je nová smlouva „lepší“ než smlouva Zákona?

¹⁷ Nová smlouva tudíž spolupůsobí s dříve existující abrahamovskou smlouvou, aby vytvořila druhotnou část semene. Tato nová smlouva mezi Jehovou a duchem zplozenými křesťany umožňuje vytvoření nebeského národa králů-kněží v královské rodině Většího Abrahama. Můžeme tedy vidět, proč řekl Pavel, že je to „úměrně lepší smlouva“, „která byla zákonně založena na lepších zaslíbeních“. (Hebrejcům 8:6) K těmto zaslíbením patří požehnání, že Boží zákon je vepsán v srdci oddaných osob, jejichž hříchy nejsou připomínány, a to, že všichni ‚znají Jehovu, od nejmenšího do největšího‘. — Hebrejcům 8:11.

Ježíšova smlouva pro Království

18. V jakém smyslu smlouvy, o nichž jsme zatím hovořili, úplně nedovršily Boží předsevzetí?

¹⁸ Když se zamýšlíme nad šesti smlouvami, o nichž byla řeč, mohlo by se zdát, že Jehova zákonně uspořádal vše, čeho je třeba ke splnění jeho předsevzetí. Bible však uvádí ještě jednu smlouvu, která se váže k tomu, o čem jsme uvažovali, smlouvu, jež zahrnuje další hlediska této životně důležité věci. Duchem zplození křesťané právem očekávají, že ‚Pán je vysvobodí od každého ničemného díla a zachrání je pro své nebeské království‘. (2. Timoteovi 4:18) V nebi sice budou národem králů-kněží, ale jaká bude jejich říše? Až budou vzbuzeni v nebi, Kristus tam již bude jako dokonalý velekněz. Povstane již také s královskou mocí k univerzálnímu panování. (Žalm 2:6–9; Zjevení 11:15) Co budou mít na práci ostatní králové-kněží?

19. Kdy a jak byla uzavřena sedmá důležitá smlouva?

¹⁹ Večer 14. nisana 33 n. l., kdy Ježíš ustanovil Pánovu večeři a zmínil se o „nové smlouvě mocí [své] krve“, mluvil o další, sedmé smlouvě, o níž bude řeč. Řekl svým věrným apoštolům: „Vy to . . . jste, kteří jste se mnou vydřzeli v mých zkouškách, a já s vámi činím smlouvu, jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, pro království, abyste jedli a pili u mého stolu v mém království a seděli na trůnech, abyste soudili dvanáct izraelských kmenů.“ (Lukáš 22:20, 28–30) Jako uzavřel Otec s Ježíšem smlouvu, že bude knězem jako Melchizedek, tak uzavřel Kristus osobní smlouvu se svými věrnými následovníky.

20. S kým byla uzavřena smlouva pro království a proč? (Daniel 7:18; 2. Timoteovi 2:11–13)

²⁰ Jedenáct apoštolů rozhodně s Ježíšem vytrvalo v jeho zkouškách a smlouva ukazovala, že budou sedět na trůnech. Zjevení 3:21 dále dokazuje, že všichni duchem zplození křesťané, kteří se prokáží jako věrní, budou sedět na nebeských trůnech. Tato smlouva je tedy pro celých 144 000, kteří byli koupeni Ježíšovou krví, aby byli vzati do nebe jako kněží a aby ‚vládli jako králové nad zemí‘. (Zjevení 1:4–6; 5:9, 10; 20:6) Smlouva, kterou s nimi činí Ježíš, je s ním spojuje, aby se podíleli na jeho panství. V určitém smyslu je to tak, jako by se nevěsta z urozené rodiny spojila v manželství s panujícím monarchou. Získává tak postavení, v němž se podílí na jeho panování. — Jan 3:29; 2. Korinťanům 11:2; Zjevení 19:7, 8.

21, 22. Jaká požehnání lze očekávat díky tomu, čeho dosáhnou tyto smlouvy?

²¹ Jaký prospěch z toho bude mít poslušné lidstvo? Ani Ježíš, ani 144 000 nebudou jako dobrotiví absolutisté, kteří „nemohli poskytnout skutečná řešení“. Jsme spíše ujištěni, že Ježíš je veleknězem, „který byl zkoušen ve všech ohledech jako my sami, ale bez hříchu“. Můžeme proto porozumět, proč ‚může mít pochopení‘ pro lidské slabosti a proč se mohou „jiné ovce“ stejně jako pomazaní křesťané prostřednictvím Krista přibližovat k Božímu trůnu „s volností řeči“. Tak i ony ‚mohou obdržet milosrdenství a nalézt nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas‘. — Hebrejcům 4:14–16; Jan 10:16.

²² Ti, kteří mají s Ježíšem smlouvu, že se budou podílet na království a kněžství, se také podílejí na požehnání lidstva. Jako byli starověcí levitští kněží k prospěchu celému izraelskému národu, tak budou ti, kteří slouží s Ježíšem na nebeských trůnech, spravedlivě soudit všechny, kdo žijí na zemi. (Lukáš 22:30) Tito králové-kněží byli kdysi lidmi, takže budou mít pochopení pro potřeby lidstva. Tato druhotná část semene bude s Ježíšem spolupracovat a starat se, aby byly „požehnány všechny národy“. — Galaťanům 3:8.

23. Jak by měli jednotlivci spolupracovat s těmito smlouvami?

²³ Všichni, kdo si přejí mít podíl na tomto požehnání pro lidstvo, a tak mít prospěch z Božích smluv, jsou nyní zváni, aby to udělali. (Zjevení 22:17) Jedním znamenitým krokem je zúčastnit se každoroční slavnosti Pánovy večeře. Již nyní se rozhodni, že se jí zúčastníš s některým sborem svědků Jehovových. Tam se o božských smlouvách dovíš více a poznáš, jak z nich můžeš mít prospěch.

[Poznámky pod čarou]