Nepadněme „podle téhož vzoru neposlušnosti“

6. Které příklady jsou pro nás varováním a proč?

⁶ Bůh svůj záměr Adamovi a Evě jasně vysvětlil, ale oni se rozhodli, že v souladu s tímto záměrem jednat nebudou. Vydali se cestou neposlušnosti a miliony jejich potomků je následovaly. I Boží vyvolený národ, starověký Izrael, si navykl jednat neposlušně. A před stejnou pastí, do které padli Izraelité, varoval apoštol Pavel křesťany v prvním století. Napsal: „Vynasnažme se proto, abychom vstoupili do onoho odpočinku, aby někdo nepadl podle téhož vzoru neposlušnosti.“ (Hebr. 4:11) Všimněme si, že neposlušnost apoštol Pavel dává do souvislosti s tím, že člověk nevstoupí do Božího odpočinku. Co z toho vyplývá pro nás? Znamená to snad, že pokud se nějakým způsobem proti Božímu záměru vzbouříme, do Božího odpočinku nevstoupíme? Tato otázka je velmi důležitá a budeme o ní ještě uvažovat. Nejprve se ale zamyslíme nad jednáním Izraelitů, abychom plně chápali, proč do Božího odpočinku nevstoupili.

„Jistě nevstoupí do mého odpočinku“

7. Proč Jehova vysvobodil Izraelity z egyptského otroctví a co od nich očekával?

⁷ Jehova svůj záměr s Izraelity zjevil v roce 1513 př. n. l. Mojžíšovi, když mu řekl: „Přistupuji k tomu, abych sestoupil, abych je osvobodil z ruky Egypťanů a abych je vyvedl z té země do země dobré a prostorné, do země, která oplývá mlékem a medem.“ (2. Mojž. 3:8) Důvodem, proč Izraelity vysvobodil „z ruky Egypťanů“, bylo to, že z nich chtěl udělat svůj lid, jak to slíbil jejich praotci Abrahamovi. (1. Mojž. 22:17) Bůh dal Izraelitům soubor zákonů, díky nimž k němu mohli mít pokojný vztah. (Iz. 48:17, 18) Jehova jim slíbil: „Jestliže teď budete přesně poslouchat můj hlas a skutečně budete dodržovat mou smlouvu [která byla obsažena v Zákoně], pak se jistě stanete mým zvláštním majetkem ze všech ostatních národů, protože celá země patří mně.“ (2. Mojž. 19:5, 6) To, zda se Izraelité budou těšit z výjimečného vztahu s Bohem, tedy záviselo na poslušnosti mojžíšského Zákona.

8. K čemu by to vedlo, kdyby Izraelité Boha poslouchali?

⁸ Uvažujme o tom, jak by se Izraelitům dařilo, kdyby Boží hlas poslouchali. Jehova by žehnal jejich polím, vinicím i stádům. Nepřátelé by nad nimi nikdy nezískali převahu. (Přečti 1. Královskou 10:23–27.) V době, kdy přišel Mesiáš, by pravděpodobně byli nezávislým národem a netrpěli by pod nadvládou Říma. Pro okolní národy by Izrael byl vzorovým královstvím a viditelným důkazem toho, že poslouchat pravého Boha vede k duchovnímu i hmotnému požehnání.

9., 10. (a) Proč to, že se Izraelité chtěli vrátit do Egypta, bylo tak vážným přestupkem? (b) Jaký dopad na pravé uctívání by měl návrat do Egypta?

⁹ Izraelité měli skutečně výjimečnou výsadu — měli možnost jednat v souladu s Jehovovým záměrem, což by vedlo k požehnání nejen pro ně, ale nakonec pro všechny národy země. (1. Mojž. 22:18) Jako celek však vzpurní Izraelité nestáli o to, aby pod Boží vládou vytvořili království, které by pro sousední země bylo vzorem. Dokonce se chtěli vrátit do Egypta. (Přečti 4. Mojžíšovu 14:2–4.) Kdyby to udělali, jaký dopad by to mělo na splnění záměru, který s nimi Bůh měl? Pod nadvládou pohanských utlačovatelů by nemohli dodržovat mojžíšský Zákon a neměli by užitek z Jehovova opatření, na jehož základě jim mohly být odpuštěny hříchy. Izraelité však smýšleli tělesně a Boží záměr nebrali v úvahu. Není divu, že Jehova prohlásil: „Znechutila [se mi] tato generace a řekl jsem: ‚Stále ve svém srdci bloudí, a sami nepoznali mé cesty.‘ Proto jsem přísahal ve svém hněvu: ‚Jistě nevstoupí do mého odpočinku.‘“ (Hebr. 3:10, 11; Žalm 95:10, 11)

¹⁰ Tím, že se chtěli vrátit do Egypta, ukázali, že si neváží duchovních požehnání a že důležitější je pro ně pór, cibule a česnek. (4. Mojž. 11:5) Podobně jako nevděčný Esau, i tento vzpurný národ byl ochoten vzdát se drahocenného duchovního dědictví výměnou za jídlo. (1. Mojž. 25:30–32; Hebr. 12:16)

11. Byl Boží záměr zmařen tím, že Izraelité v Mojžíšově době byli nevěrní? Vysvětli to.

¹¹ Navzdory tomu, že generace Izraelitů, kteří opustili Egypt, byla nevěrná, Jehova na splnění svého záměru stále a trpělivě pracoval, ale svou pozornost zaměřil na další generaci. Ti, kdo k ní patřili, byli mnohem poslušnější než jejich otcové. V souladu s Jehovovým pokynem vstoupili do Zaslíbené země a začali ji dobývat. V Jozuovi 24:31 čteme: „Izrael dále sloužil Jehovovi po všechny Jozuovy dny a po všechny dny starších mužů, kteří po Jozuovi prodloužili své dny a kteří znali celé Jehovovo dílo, jež učinil pro Izrael.“

12. Jak víme, že je možné vstoupit do Božího odpočinku?

¹² Poslušná generace Izraelitů postupně vymřela a místo ní přišla generace, která „neznala Jehovu ani dílo, jež vykonal pro Izrael“. Následkem toho „izraelští synové začali činit to, co bylo špatné v Jehovových očích, a sloužili Baalům“. (Soud. 2:10, 11) Zaslíbená země se jim nestala ‚místem odpočinku‘. Kvůli své neposlušnosti neměli pokojný vztah s Bohem. Pavel napsal: „Kdyby [Izraelity] . . . Jozue dovedl na místo odpočinku, nemluvil by potom Bůh o jiném dnu. Pro Boží lid tedy zůstává sabatní odpočinek.“ (Hebr. 4:8, 9) Slovy „Boží lid“ Pavel myslel křesťany. Z toho tedy jednoznačně vyplývá, že křesťané židovského i nežidovského původu mohli do Božího odpočinku vstoupit. A totéž platí i o nás dnes.

Někteří do Božího odpočinku nevstoupili

13., 14. Jaká souvislost byla mezi dodržováním mojžíšského Zákona a vstupem do Božího odpočinku (a) v době Mojžíše? (b) v prvním století?

¹³ Z Pavlových slov adresovaných hebrejským křesťanům je zřejmé, že si o některé z nich dělal starosti. Nepřizpůsobili se totiž tomu, jak Bůh splňoval svůj záměr. (Přečti Hebrejcům 4:1.) Kde udělali chybu? Kupodivu to opět souviselo s mojžíšským Zákonem. Asi 1 500 let to bylo tak, že každý Izraelita, který chtěl jednat v souladu s Božím záměrem, musel dodržovat Zákon. Ježíšovou smrtí však Zákon pozbyl platnosti. Někteří křesťané to ale nepochopili a trvali na tom, že určité části mojžíšského Zákona je nutné dodržovat i nadále.b

¹⁴ Křesťanům, kteří trvali na dodržování Zákona, Pavel vysvětlil, že Ježíšův velekněžský úřad, nová smlouva a duchovní chrám jsou nadřazené svým předkřesťanským předobrazům. (Hebr. 7:26–28; 8:7–10; 9:11, 12) Potom Pavel nepřímo poukázal na ustanovení Zákona o dodržování každotýdenního Sabatu a uvedl, že křesťané mají výsadu vstoupit do Jehovova odpočinku. Napsal: „Pro Boží lid tedy zůstává sabatní odpočinek. Kdo totiž vstoupil do Božího odpočinku, sám odpočinul i od svých vlastních děl, právě jako Bůh odpočinul od svých vlastních.“ (Hebr. 4:8–10) Hebrejští křesťané si museli přestat myslet, že Boží přízeň získají díky skutkům založeným na mojžíšském Zákoně. Od Letnic roku 33 n. l. Bůh totiž projevuje přízeň těm, kdo dávají najevo víru v Ježíše Krista.

15. Proč je poslušnost tak důležitá?

¹⁵ Co Izraelitům v Mojžíšově době zabránilo vstoupit do Zaslíbené země? Byla to neposlušnost. Co některým křesťanům v Pavlově době bránilo vstoupit do Božího odpočinku? Bylo to totéž — neposlušnost. Nepochopili, že Zákon splnil svůj účel a že Jehova teď svůj lid vede jinak.

Vstupme do Božího odpočinku

16., 17. (a) Jak můžeme do Božího odpočinku vstoupit dnes? (b) O čem bude pojednávat následující článek?

¹⁶ Asi žádný křesťan by dnes netrval na tom, že pro záchranu je důležité dodržovat nějaký rys mojžíšského Zákona. Pavlova inspirovaná slova z dopisu Efezanům jasně říkají: „Byli jste vskutku zachráněni touto nezaslouženou laskavostí prostřednictvím víry; a není to díky vám, je to Boží dar. Ne, není to díky skutkům, aby žádný člověk neměl důvod k chlubení.“ (Ef. 2:8, 9) Co tedy pro křesťany znamená vstoupit do Božího odpočinku? Sedmý den, den odpočinku, Jehova vyhradil k tomu, aby dovršil svůj záměr se zemí. Vstoupit do Jehovova odpočinku — neboli se k němu v jeho odpočinku připojit — můžeme tak, že Jehovu posloucháme a že se podřizujeme tomu, co nám zjevuje prostřednictvím své organizace.

¹⁷ Pokud bychom však biblické rady, které dostáváme prostřednictvím věrného a rozvážného otroka, nepovažovali za důležité a rozhodli se jednat nezávisle, vlastně bychom se postavili proti Božímu záměru. Tím bychom ohrozili svůj pokojný vztah s Jehovou. V následujícím článku si rozebereme několik běžných situací, do kterých se jako Boží služebníci dostáváme. Z toho, jak v nich reagujeme, můžeme poznat, zda jsme do Božího odpočinku skutečně vstoupili.

Vstoupil jsi do Božího odpočinku?

„Slovo Boha je živé a vykonává moc.“ (HEBR. 4:12)

1. Jak můžeme vstoupit do Božího odpočinku, ale proč to někdy nemusí být snadné?

V PŘEDCHOZÍM článku bylo vysvětleno, že do Božího odpočinku můžeme vstoupit tak, že Jehovu posloucháme a že se podřizujeme tomu, co nám zjevuje prostřednictvím své organizace. Poslouchat a podřizovat se však někdy nemusí být vůbec snadné. Například když se dozvíme, že Jehovovi se nelíbí něco, co nám se naopak líbí, naší první reakcí možná bude vnitřní nesouhlas. Může to být známkou toho, že ještě nejsme ‚připraveni uposlechnout‘, a s tím bychom měli něco udělat. (Jak. 3:17) V tomto článku se zamyslíme nad několika situacemi, které mohou být zkouškou naší poslušnosti, tedy toho, zda chceme jednat v souladu s Božím záměrem.

2., 3. Jestliže chceme dál být v Jehovových očích „žádoucí“, v čem musíme pokračovat?

² Jak reaguješ na biblické rady? Písmo říká, že Boží vůlí je shromáždit „žádoucí věci všech národů“. (Ag. 2:7) Když jsme poprvé slyšeli o pravdě, většina z nás rozhodně nebyla ‚žádoucí věcí‘. Láska k Bohu a k jeho milovanému Synu nás však podnítila, abychom v názorech a jednání udělali zásadní změny, a tak mohli získat Boží přízeň. Úpěnlivě a často jsme Jehovu prosili o pomoc a ze všech sil se snažili měnit svoji osobnost. Pak přišel den, kdy jsme byli způsobilí ke křtu. (Přečti Kolosanům 1:9, 10.)

³ Náš boj proti nedokonalým sklonům křtem neskončil. Trvá až dodnes a budeme v něm pokračovat, dokud nedosáhneme dokonalosti. Jehova nás však ujišťuje, že pokud se nevzdáme a dál budeme rozhodnuti zůstat v jeho očích „žádoucí“, bude našemu úsilí žehnat.

Jak reaguješ, když dostaneš radu?

4. Jakými třemi způsoby můžeme dostat biblickou radu?

⁴ Máme-li bojovat s projevy nedokonalosti, musíme vědět, co k nim patří. Jehova nám na nějaký vážný nedostatek může poukázat prostřednictvím přednášky, kterou uslyšíme v sále Království, nebo článku, který si přečteme v naší publikaci. Pokud si toho ale nevšimneme nebo to nevztáhneme na sebe, Jehova nás na nedostatek možná upozorní prostřednictvím spoluvěřícího. (Přečti Galaťanům 6:1.)

5. Co patří k negativním reakcím na radu, a proč se křesťanští starší přesto musí snažit nám pomáhat?

⁵ Přijmout radu od nedokonalého člověka nemusí být jednoduché, bez ohledu na to, jak taktně a láskyplně nám takovou radu dá. Těm, kdo jsou duchovně způsobilí, však Jehova přikazuje, aby se nás ‚pokusili‘ usměrnit, a to „v duchu mírnosti“. (Gal. 6:1) Pokud reagujeme kladně, budeme v Božích očích ještě více „žádoucí“. Ve svých modlitbách sice Jehovovi otevřeně říkáme, že jsme nedokonalí, ale když nás někdo na konkrétní nedostatek upozorní, máme sklon se ospravedlňovat, problém zlehčovat, zpochybňovat pohnutky toho, kdo nám radí, nebo negativně reagovat na způsob, jakým jsme radu dostali. (2. Král. 5:11) A jestliže se rada týká něčeho zvláště citlivého — jednání člena rodiny, oblékání, osobní hygieny nebo odpočinkové činnosti, která se nám líbí, ale Jehova ji neschvaluje —, možná nás samotné a také toho, kdo nám radí, nepříjemně překvapí naše reakce. Ale když se potom naše emoce zklidní, obvykle uznáme, že rada byla na místě.

6. Co to znamená, že slovo Boha proniká k rozdělení „duše a ducha“?

⁶ Klíčový text tohoto článku nám připomíná, že slovo Boha „vykonává moc“. Boží výroky skutečně mají moc měnit náš život. Pomohly nám udělat potřebné změny před křtem a stejně tak nám pomáhají dělat změny i po křtu. V dopise Hebrejcům Pavel také napsal, že slovo Boha „proniká až k rozdělení duše a ducha a kloubů a jejich morku a je schopné rozeznávat myšlenky a úmysly srdce“. (Hebr. 4:12) To znamená, že když pochopíme, co od nás Bůh očekává, z naší reakce bude patrné, jací jsme uvnitř. Naše „duše“, tedy to, jak se jevíme navenek, se možná zdá být v pořádku, ale jak je to s naším ‚duchem‘, tedy s tím, jací skutečně jsme? Mohla by naše reakce ukázat, že mezi ‚duší a duchem‘ je rozpor? (Přečti Matouše 23:27, 28.) Přemýšlej, jak bys reagoval v následujících situacích.

Držíš krok s Jehovovou organizací?

7., 8. (a) Co mohlo být důvodem, proč někteří křesťané židovského původu trvali na dodržování určitých předpisů mojžíšského Zákona? (b) Proč jejich jednání už nebylo v souladu s Jehovovým záměrem?

⁷ Mnozí z nás dokážou zpaměti citovat slova zapsaná v Příslovích 4:18: „Stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí více a více, dokud nebude pevně založen den.“ Tento verš ukazuje, že s postupem doby Božímu záměru rozumíme stále lépe a že svůj život přizpůsobujeme Boží vůli stále více.

⁸ V předchozím článku jsme si připomněli, že po Ježíšově smrti bylo pro mnoho křesťanů židovského původu těžké oprostit se od dodržování mojžíšského Zákona. (Sk. 21:20) I když Pavel logickými argumenty vysvětlil, že křesťané už nejsou povinni Zákon dodržovat, někteří tyto Bohem inspirované myšlenky odmítali přijmout. (Kol. 2:13–15) Možná si mysleli, že když budou dodržovat přinejmenším některé předpisy Zákona, vyhnou se pronásledování. Pavel však hebrejským křesťanům jasně napsal, že pokud se nepřizpůsobí tomu, jak Jehova splňuje svůj záměr, nevstoupí do Božího odpočinku.a (Hebr. 4:1, 2, 6; přečti Hebrejcům 4:11) Jestliže chtěli mít Jehovovu přízeň, museli přijmout fakt, že Jehova začal svůj lid vést jinak.

9. Jaký postoj bychom měli mít k upřesněnému vysvětlení nějakého hlediska pravdy?

⁹ V průběhu doby dochází k upřesňování toho, jak rozumíme určitým biblickým naukám. Místo aby nás to znepokojovalo, mělo by to posílit naši důvěru ve věrného a rozvážného otroka. Když bratři, kteří tohoto otroka zastupují, zjistí, že pochopení určitého hlediska pravdy by mělo být upřesněno nebo upraveno, nezdráhají se to udělat. Pro věrného a rozvážného otroka je důležitější přizpůsobovat se tomu, jak Jehova splňuje svůj záměr, než snažit se vyhnout kritice za to, že nějaké vysvětlení změnil. Jak na upřesněné vysvětlení reaguješ ty? (Přečti Lukáše 5:39.)

10., 11. Jaké poučení vyplývá z toho, jak v minulosti někteří reagovali na nové metody kazatelské služby?

¹⁰ Uvažujme o jiném příkladu. Na přelomu 19. a 20. století někteří badatelé Bible měli pocit, že ten nejlepší způsob, jak plnit úkol kázat dobrou zprávu, je přednášet vděčným posluchačům dobře připravené proslovy. Byli výbornými řečníky, rádi mluvili na veřejnosti a některým z nich dělalo dobře to, že je posluchači obdivovali. Později však začalo být zřejmé, že Jehova si přeje, aby se jeho služebníci věnovali různým formám kazatelské služby včetně služby dům od domu. Někteří schopní řečníci to otevřeně odmítli. Navenek se jevili jako duchovně zralí muži, kteří jsou plně oddáni Pánu. Když se ale jasně ukázalo, jakým způsobem si Jehova přeje, aby kazatelská služba byla vykonávána, vyšlo najevo, co si skutečně mysleli a jaké měli pohnutky. Jak se na tyto bratry Jehova díval? Nežehnal jim a oni opustili organizaci. (Mat. 10:1–6; Sk. 5:42; 20:20)

¹¹ To samozřejmě neznamená, že pro ty, kdo Boží organizaci zůstali věrní, bylo jednoduché veřejně kázat. Zvláště zpočátku to pro mnohé bylo náročné. Byli však poslušní. Časem své obavy překonali a Jehova jim bohatě žehnal. Jak reaguješ ty, když se máš účastnit nějaké formy kazatelské služby, která ti není úplně vlastní? Jsi ochoten vyzkoušet něco nového?

Co když někdo blízký opustí Jehovu?

12., 13. (a) Proč Jehova chce, aby nekajícní provinilci byli ze sboru vyloučeni? (b) V jaké zkoušce se někteří rodiče ocitli a proč taková situace může být velmi náročná?

¹² Jistě všichni souhlasíme se zásadou, že máme-li mít Boží přízeň, musíme být tělesně, mravně a duchovně čistí. (Přečti Titovi 2:14.) To, zda se touto zásadou budeme řídit a Boha poslechneme, však v určitých situacích může být vystaveno těžké zkoušce. Představ si, že jediný syn příkladných křesťanských rodičů opustí pravdu. ‚Dočasnému potěšení z hříchu‘ dal přednost před vztahem k Jehovovi a ke svým bohabojným rodičům, a tak byl vyloučen. (Hebr. 11:25)

¹³ Rodiče jsou naprosto zoufalí. Samozřejmě dobře vědí, že Bible křesťanům říká, aby „se přestali společensky stýkat s kýmkoli, kdo je nazýván bratrem, když je smilník nebo chamtivec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo vyděrač, [a aby] s takovým ani nejedli“. (1. Kor. 5:11, 13) Také si uvědomují, že když je v tomto verši napsáno „s kýmkoli“, vztahuje se to i na členy rodiny, kteří s nimi nežijí pod jednou střechou. Svého syna však mají moc rádi a jejich silné city by mohly způsobit, že si řeknou: Pokud se s ním přestaneme stýkat, jak mu pomůžeme, aby se k Jehovovi vrátil? Možná bude lepší, když se s ním budeme pravidelně vídat.b

14., 15. Před jakou otázkou stojí rodiče, jejichž dítě bylo vyloučeno?

¹⁴ S rodiči, které něco takového postihlo, velmi soucítíme. Jejich syn se rozhodl a místo vztahu k nim a spoluvěřícím si vybral nekřesťanský způsob života. Rodiče jeho rozhodnutí nemohli nijak ovlivnit, a tak není divu, že se cítí bezmocní.

¹⁵ Co ale v této situaci udělají? Budou se řídit jasným pokynem, který Jehova dal, anebo budou s vyloučeným synem pravidelně v kontaktu a omluví si to tím, že se jedná o nutné rodinné záležitosti? Nikdy by neměli zapomenout na to, jak jejich jednání vnímá Jehova. Chce, aby jeho organizace zůstala čistá, a přeje si, aby se provinilec, pokud je to možné, vzpamatoval. Jak mohou křesťanští rodiče v této věci s Jehovou spolupracovat?

16., 17. Jaké poučení vyplývá z toho, co zažil Áron?

¹⁶ Mojžíšův bratr Áron se dostal do náročné situace kvůli dvěma svým synům. Zkus si představit, co prožíval, když jeho synové Nadab a Abihu předložili Jehovovi nedovolený oheň a on je za to usmrtil. Je jasné, že rodiče s nimi v kontaktu už být nemohli. Jehova však Áronovi a jeho věrným synům přikázal: „Ať nejsou vaše hlavy rozcuchané, a své oděvy si [v zármutku] neroztrhnete, abyste nezemřeli a aby se [Jehova] nerozhořčil proti celému shromáždění.“ (3. Mojž. 10:1–6) Poučení je zřejmé — naše láska k Jehovovi musí být silnější než láska k tomu, kdo Jehovu opustil.

¹⁷ Jehova dnes nejedná tak, že každého, kdo poruší jeho zákony, okamžitě usmrtí. Takovým lidem láskyplně dává příležitost činit pokání. Jak by se ale cítil, kdyby ho křesťanští rodiče neustále zkoušeli tím, že by s vyloučeným dítětem udržovali zbytečný kontakt?

18., 19. K čemu může vést to, když se příbuzní řídí Jehovovými pokyny, které se týkají vyloučených?

¹⁸ Mnozí z těch, kdo byli vyloučeni a vrátili se, přiznávají, že tím, co jim pomohlo, aby se vzpamatovali, byl právě pevný postoj jejich přátel a příbuzných. Když starší v jednom sboru doporučovali, aby jistá mladá žena byla přijata zpět, napsali, že svůj život uvedla do souladu s Božími měřítky „mimo jiné proto, že se její rodný bratr řídil tím, jak jednat s vyloučenými“. Ona sama řekla, že to, jak důsledně její bratr dodržoval biblické zásady, jí pomohlo, aby se chtěla vrátit.

¹⁹ Co z toho vyplývá? Musíme bojovat se sklonem bouřit se proti biblickým radám. Musíme být pevně přesvědčeni, že vždy je nejlepší řídit se tím, co nám říká Jehova.

„Slovo Boha je živé“

20. Co měl Pavel na mysli, když napsal, že „slovo Boha je živé“, a na co můžeme jeho výrok také vztáhnout? (Viz poznámku pod čarou.)

²⁰ Když Pavel napsal, že „slovo Boha je živé“, neměl na mysli Boží psané Slovo, Bibli.c Z kontextu je zřejmé, že mluvil o Božích slibech. Chtěl tím říct, že Bůh nejedná tak, že by něco slíbil a pak na to zapomněl. To je potvrzeno Jehovovým výrokem, který zapsal prorok Izajáš: „Mé slovo . . . se ke mně [nevrátí] bez výsledků, ale . . . jistě bude mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.“ (Iz. 55:11) Není tedy důvod, abychom byli netrpěliví, když věci nepostupují tak rychle, jak bychom si přáli. Jehova „stále pracuje“ na tom, aby jeho záměr byl úspěšně dovršen. (Jan 5:17)

21. Proč jsou slova v Hebrejcům 4:12 povzbuzením pro věrné letité členy ‚velkého zástupu‘?

²¹ Mnozí členové ‚velkého zástupu‘ věrně slouží Jehovovi už celá desetiletí. (Zjev. 7:9) Ačkoli nečekali, že v tomto systému věcí zestárnou, nenechali se tím připravit o radost. (Žalm 92:14) Uvědomují si, že Boží sliby jsou živé a že Jehova pracuje na jejich splnění. Velmi mu na tom záleží a má radost z toho, když vidí, že na jeho záměr stále pamatujeme. V tomto sedmém dni odpočívá a má jistotu, že jeho záměr bude dovršen a že jeho lid jako celek bude v souladu s tímto záměrem vždy jednat. A co ty? Vstoupil jsi do Božího odpočinku?

[Poznámky pod čarou]