Klesá cena života?

„V tomto světě má život malou cenu. Smrt je možné koupit za pár set liber [šterlingů] a je dost těch, kdo jsou ochotni takto posloužit.“ (The Scotsman)

V dubnu 1999 došlo k útoku, který šokoval celý svět. Dva mladiství v Columbinské střední škole ve městě Littleton v Coloradu, USA, začali střílet a výsledkem bylo 15 mrtvých. Vyšetřování ukázalo, že jeden z útočníků měl webovou stránku, na které bylo napsáno: „MRTVÍ LIDÉ SE NEPŘOU!“ Při této tragédii zahynuli i oba útočníci.

VRAŽDY se vyskytují všude a násilnou smrtí denně zemře nesčetné množství lidí. V čele je Jižní Afrika, kde byl v roce 1995 poměr 75 vražd na 100 000 obyvatel. Život má obzvláště malou cenu v jedné jihoamerické zemi, kde v roce 1997 bylo z politických důvodů zabito více než 6 000 lidí. Běžným postupem je vražda na objednávku. V jedné zprávě o této zemi se uvádí: „Je šokující, že prudce vzrostl také počet vražd dětí: V roce 1996 bylo zabito 4 322 dětí, což je 40procentní vzestup za pouhé dva roky.“ Nicméně i děti se stávají vrahy, a to jiných dětí a svých vlastních rodičů. Život má skutečně malou cenu.

Proč vznikla „kultura smrti“?

Co tato fakta a čísla ukazují? Rostoucí nedostatek úcty k životu. Lidé, kteří lační po penězích a po moci, zabíjejí bez jakýchkoli výčitek svědomí. Narkobaroni dávají příkaz k vyvražďování celých rodin. Při těchto, jak říkají, ‚akcích‘ používají pro zabíjení svých obětí eufemistické výrazy jako „vyřídit“, „vyčistit“, „odstranit“ nebo „skoncovat“. Také genocida a etnické čistky si vybírají svou daň a snižují hodnotu lidského života. Zabíjení je tudíž denně součástí zpráv vysílaných televizními stanicemi na celém světě.

Přidáme-li k tomu násilí a mrzačení, jež jsou oslavovány na televizních obrazovkách a na filmovém plátně, zdá se, jako by lidskou společnost ovládla morbidní kultura soustředěná na smrt. Encyclopædia Britannica o tom říká: „Během druhé poloviny 20. století se smrt stala nezvykle populárním námětem. Je poměrně překvapivé, že předtím se většina seriozních vědeckých a v menší míře i filozofických úvah tomuto tématu vyhýbala.“ Profesor kulturní antropologie Josep Fericgla z Katalánie se domnívá, že „pro současnou společnost je smrt posledním faktickým tabu, a tudíž je dnes nejdůležitějším zdrojem ideologické manipulace“.

Snad nejvýznačnějším rysem této „kultury smrti“ je všeobecně rozšířené přesvědčení, že daleko důležitější než lidský život a mravní hodnoty je moc, nadřazenost, peníze a požitky.

Jak dalece je tato „kultura smrti“ rozšířena? Co mohou rodiče udělat, aby zabránili tomuto negativnímu vlivu, jenž je obklopuje a působí na jejich děti? To jsou některé z otázek, na něž budou odpovídat následující články.

Co podporuje „kulturu smrti“?

„Mladé traumatizované utečence z Kosova a americké děti, které byly vystaveny násilí a dalším bolestným zážitkům, sice dělí tisíce kilometrů, ale po citové stránce možná tolik vzdáleny nejsou.“ (Marc Kaufman, The Washington Post)

Ať se nám to líbí nebo ne, smrt na nás všechny přímo či nepřímo působí. A nezáleží na tom, kde žijeme, zda v zemi zmítané násilným konfliktem, nebo v zemi, kde je relativní stabilita.

PROJEVY „kultury smrti“ jsou dnes patrné z velkého výskytu depresí, úzkostí, drogových závislostí, potratů, sebeničivého chování, sebevražd a masových vražd. Profesor Michael Kearl z katedry sociologie a antropologie na Trinity University v San Antoniu v Texasu v USA se k manipulaci s námětem smrti vyjádřil takto: „Z pohledu, který máme na konci našeho dvacátého století [v roce 1999], zjišťujeme, že ... smrt je pokládána za ústřední hybnou sílu života, vitality a struktury společenského řádu. Smrt je múzou našeho náboženství, naší filozofie, politické ideologie, umění a lékařských postupů. Podporuje pojistné smlouvy a prodej novin, je oživením televizních pořadů, a ... dokonce stimuluje náš průmysl.“ Prozkoumejme několik příkladů, jak se tento fenomén, kterému se říká kultura smrti, projevuje v naší době.

Prodej zbraní

„Kultura smrti“ se denně projevuje v prodeji zbraní. Válečný potenciál se používá k zabíjení vojáků, ale převážně zabíjí civilisty, k nimž patří nevinné ženy a děti. Ve válkách — ať občanských nebo jiných — mívá život pramalou hodnotu. Kolik nějaký vrah nebo ostřelovač zaplatí za kulku?

Snadná dostupnost zbraní v některých zemích má za následek hrozivý a trvalý vzestup počtu mrtvých jednotlivců, ale i celých skupin lidí. Po tragické střelbě na střední škole v coloradském Littletonu došlo k protestům proti rozšířenému prodeji zbraní, které jsou nezletilým snadno dostupné. Počet mladých lidí, kteří ve Spojených státech zemřou násilnou smrtí, je zneklidňující — podle časopisu Newsweek je jich průměrně 40 za týden. Téměř 90 procent z nich zemře střelnou zbraní. To se každoročně rovná 150 takovým masakrům, jaký byl v Littletonu!

Svět zábavy

Námět smrti využívají i filmy. Filmová zápletka například může vyvyšovat nemravnost, násilí, obchodování s drogami nebo organizovaný zločin, a snižovat tak hodnotu života a morálních principů. Některé filmy smrt vykreslují dokonce romanticky, líčí totiž mýtus posmrtného života a údajný návrat zemřelých, kteří navštěvují živé, a tak se smrt stává naprostou banalitou.

Totéž platí o některých televizních programech a hudbě. Podle zpráv byli mladí vrahové z Littletonu vášnivými obdivovateli jednoho rockového zpěváka, který se proslavil „oboupohlavností, satanskými portréty“ a písněmi s „námětem vzpoury a smrti“.

Způsob, jakým jsou ve Spojených státech klasifikovány televizní programy, byl upraven tak, aby mladí lidé byli chráněni před materiálem, který by je mohl nepříznivě ovlivnit. Má to ale opačný účinek. Jonathan Alter, který píše pro Newsweek, uvádí, že to „může u dětí vyvolávat větší touhu po zakázaném ovoci“. Pan Alter dodává, že k tomu, aby odpovědní lidé byli zahanbeni a přinuceni snížit množství násilí v médiích, by musel prezident Clinton „veřejně přečíst jména nejen těch velkých firem (a jejich vedoucích pracovníků)“, které produkují nahrávky ‚gangsta rapu‘ a filmy, kde se bodá nožem, ale také firem vytvářejících počítačové hry, jež dětem umožňují „‚virtuálně‘ zabíjet lidi“.

Smrt ve videohrách a na internetu

Robert Waring ve své knize The Deathmatch Manifesto posuzuje důvody, proč jsou mezi mládeží tak oblíbené hry, kterým se říká deathmatch, v nichž všichni bojují proti všem.a Pan Waring je přesvědčený, že kolem tohoto fenoménu se zformovala undergroundová společnost lidí, kteří tyto hry hrají. Tyto hry jsou opravdu působivé, nevzdělávají však, ale učí zabíjet. „Je to velmi silný zážitek, když člověk hraje proti živému protivníkovi kdekoli na světě a snaží se proti němu prosadit. Snadno ho to pohltí,“ říká k tomu pan Waring. Nezletilí jsou uchváceni tím, že krvavé boje se odehrávají v trojrozměrném prostředí. Když někteří mladí lidé nemají přístup na internet, koupí si soubor videoher, které doma mohou hrát přes televizi. Jiní mladí si zvykli chodit na veřejná místa, kde mohou za poplatek ‚virtuálně‘ bojovat na smrt se svými protivníky na automatu s videohrami.

„Deathmatch“ hry jsou sice klasifikovány podle věku hráče, ale je pravda, že v tomto směru neexistuje skoro žádná kontrola. Čtrnáctiletý Eddie ze Spojených států o tom řekl: „Lidé ti obvykle řeknou, že jsi na to ještě mladý, ale nezabrání ti, aby sis [hru] koupil.“ Eddie rád hraje jednu hru se střeleckými orgiemi. Ačkoli jeho rodiče o tom vědí a nelíbí se jim to, jen zřídka kontrolují, zda tuto hru hraje. Jeden mladistvý dospěl k tomuto závěru: „Naše generace je k násilí daleko méně vnímavá než jakákoli jiná generace. Dnes děti vychovává spíše televize než rodiče a ta jejich násilnické představy uspokojuje.“ John Leland, který píše do časopisu Newsweek, uvedl: „Na internet je [ve Spojených státech] nyní připojeno jedenáct milionů nezletilých, a tak se stále větší část jejich života odehrává v oblasti, která je mnoha rodičům nedostupná.“

Životní styl vedoucí ke smrti

A co jednání mimo svět násilných filmů a her, v nichž se bojuje na smrt? V reálném životě sice nemusíme bojovat na život a na smrt s bizarními bytostmi, ale k životnímu stylu mnoha lidí patří sebeničivé chování. Například navzdory vlivu rodiny a tomu, že zdravotnictví a další orgány varují před nebezpečím kouření a zneužívání drog, se tyto návyky stále šíří. V mnoha případech vedly k předčasné smrti. Překupníci s drogami a velkoobchod se snaží zvýšit své zisky, a tak stále využívají úzkost, beznaděj a duchovní bídu lidí.

Kdo za tím vším stojí?

Předkládá Bible smrt jako námět vhodný k zábavě? Je životní styl, který může vést ke smrti, omluvitelný? Ne. Praví křesťané nepokládají smrt za nic jiného než za ‚nepřítele‘. (1. Korinťanům 15:26) Křesťané se na smrt nedívají jako na něco atraktivního, jako na zábavu, ale naopak ji považují za něco, co je proti přirozenosti, za přímý důsledek hříchu a vzpoury proti Bohu. (Římanům 5:12; 6:23) Smrt nebyla součástí původního Božího záměru s lidmi.

O Satanovi je řečeno, že má „prostředek k působení smrti“. Je také nazýván „zabijákem“, nejen proto, že smrt působí přímo, ale také proto, že ji působí prostřednictvím podvodu, svádění lidí k hříchu, propagování chování, které vede ke zkaženosti a smrti, a podporováním vražedných postojů v mysli a srdci mužů, žen, a dokonce i dětí. (Hebrejcům 2:14, 15; Jan 8:44; 2. Korinťanům 11:3; Jakub 4:1, 2) Proč jsou ale hlavním cílem mladí lidé? Co můžeme udělat pro to, abychom jim pomohli?

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 7]

„Naše generace je k násilí vnímavá daleko méně než jakákoli jiná generace

Jak mladým lidem pomoci uniknout „kultuře smrti“

Čím je způsobeno to, že dnes je mezi mladými lidmi ve světě patrný tak intenzivní zájem o námět smrti? Poslanec amerického státu Illinois Henry Hyde řekl: „Tito mladí lidé žijí v duchovním vakuu, které vyplňuje kultura smrti a násilí.“

JEDEN čtenář časopisu Time napsal: „Za subkulturu smrti, která existuje mezi dnešními mladými lidmi, nesou odpovědnost líní rodiče, násilná zábava a nedostatečné morální a duchovní základy.“

Dalším velkým problémem, který trápí mladistvé, je osamělost. Někteří z nich žijí v domácnosti, kde oba rodiče pracují a většinu dne nejsou doma, jiní mají pouze jednoho rodiče. Podle jistého zdroje jsou dospívající ve Spojených státech každý den sami doma asi 3,5 hodiny a se svými rodiči tráví každý týden o 11 hodin méně než mladí v šedesátých letech. A někteří mladí lidé nejsou se svými rodiči vůbec nebo od nich nemají žádnou citovou podporu.

Co mohou rodiče udělat

Jak důležitá je úloha rodičů vzhledem k ‚duchovnímu vakuu‘, s nímž se mladí lidé potýkají? Moudří rodiče chápou, že jejich děti potřebují nejen zdravou zábavu, ale i soustavnou osobní pomoc. Rodiče podníceni láskyplným zájmem si s dětmi mohou povídat o tom, jaká hudba, jaké televizní programy, videonahrávky, romány, videohry a filmy se jim líbí. Mnozí mladí lidé touží po náklonnosti a láskyplném vedení svých rodičů, i když to možná nedají najevo. Potřebují jasné odpovědi, protože žijí ve světě plném nejistot. Dospělí by měli chápat, že děti se potýkají s mnohem komplikovanějším světem, než s jakým se ve svém mládí potýkali oni.

Rodiče, kteří chtějí své děti chránit, si s nimi budou pravidelně povídat, budou jim skutečně naslouchat a budou je před nebezpečím vyplývajícím z moderní kultury varovat. Když rodiče svým dětem stanoví pevné hranice a jsou důslední, rozumní a také láskyplní, mají obvykle dobré výsledky. (Matouš 5:37)

Rodiče, kteří jsou svědky Jehovovými, se snaží s dětmi vést pravidelné rozhovory za pomoci Bible, biblických publikací a videozáznamů.a Tyto příležitosti využívají ne k tomu, aby děti kárali, ale aby s nimi rozebírali náměty, které jsou duchovně budující. Na těchto rodinných setkáních naslouchají, s jakými problémy a náročnými situacemi se každé jejich dítě potýká, takže se mladým lidem dostává individuální pozornosti.

Mladí lidé, kteří od svých rodičů nedostávají žádné duchovní vedení, mohou získávat sílu ze Žalmu 27:10, kde se říká: „Kdyby mě opravdu opustil můj vlastní otec a má vlastní matka, dokonce sám Jehova by se mě ujal.“ Jak může Jehova, Otec něžného milosrdenství, mladým lidem pomoci? Sbory svědků Jehovových jsou pro mnoho mladých lidí útočištěm, kde nacházejí náklonnost a kde jsou rozptýleny jejich pochybnosti. Mladý muž Josías, který to poznal na vlastní kůži, o tom říká: „Jehovova organizace plní životně důležitou úlohu. Měl jsem pocit, že život nemá cenu. Neměl jsem žádný smysl života ani naději. Vědomí, že člověk není sám, úplně změnilo můj život. Bratři na shromáždění pro mě znamenali rodinu, kterou jsem ztratil. Sboroví starší a rodiny ve sboru jsou v citovém ohledu jako kotva.“

Duševní i duchovní zdraví mnoha mladých lidí i dospělých se zlepšilo tím, že pravidelně navštěvovali sborová shromáždění svědků Jehovových. Antropoložka Patricia Fortunyová se o tomto pozitivním vlivu zmiňuje ve své eseji Los Testigos de Jehová: una alternativa religiosa para enfrentar el fin del milenio (Svědkové Jehovovi: Náboženská alternativa, jak se vyrovnat s koncem tisíciletí): „Svědkové Jehovovi nabízejí jasný a přehledný systém zásad, jež lze uplatnit v každodenním životě, jasnou soustavu hodnot, která slouží jako vodítko v myšlení i v jednání.“ „Systém zásad“ a ‚soustava hodnot‘, o kterých se zde mluví, jsou založeny na Bibli. Ačkoli se tedy svědkové Jehovovi potýkají se stejnými problémy a tlaky jako jejich bližní, jsou posilováni jedinečnou moudrostí této starověké knihy. Ano, svědkové nalézají útočiště v jasných naukách a zásadách Bible.

Až „smrt již nebude“

Při vyučování, jež probíhá v sálech Království svědků Jehovových, je stále zdůrazňován Boží slib, že brzy nastane nový svět, v němž „bude přebývat spravedlnost“ a kde „nikdo nezpůsobí, aby se [lidé] chvěli“. (2. Petra 3:1; Micheáš 4:4) Prorok Izajáš navíc uvádí, že tehdy Bůh „opravdu navždy pohltí smrt, a Svrchovaný Pán Jehova jistě setře slzy ze všech obličejů“. Smrt postihuje lidskou rasu jako následek přestupku prvního člověka Adama, ale Bůh slibuje, že brzy „smrt již nebude“. (Izajáš 25:8; Zjevení 21:3, 4; Římanům 5:12)

Pokud jste mladý člověk, který hledá pomoc, můžete naději a smysl života najít na stránkách Bible. S pomocí svědků Jehovových můžete získat naději, že ta nejlepší doba, Boží zaslíbený nový svět, je ještě před námi.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 9]

Rodiče by si měli udělat čas, aby skutečně naslouchali svým dětem a pochopili jejich problémy

[Obrázky na straně 10]

„Svědkové Jehovovi nabízejí jasný a přehledný systém zásad, jež lze uplatnit v každodenním životě