Popojde kupředu, padne na zem a s tváří skloněnou k zemi se začne úpěnlivě modlit: „Můj Otče, jestliže je to možné, ať ode mne odejde tento kalich. Ale ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ Co tím myslí? Proč je ‚hluboce zarmoucen, až k smrti‘? Ustupuje snad od svého rozhodnutí zemřít a opatřit výkupné?

Vůbec ne! Ježíš neprosí, aby byl ušetřen smrti. Už jen myšlenka na to, že by se obětní smrti vyhnul, jak mu jednou navrhoval Petr, je mu odporná. Spíše ho mučí obava, že způsob, jímž brzy zemře — jako opovrženíhodný zločinec —, uvalí pohanu na jméno jeho Otce. Nyní si uvědomuje, že za několik hodin bude přibit na kůl jako člověk nejhoršího druhu — jako rouhač proti Bohu! A právě to ho bolestně trápí.

Pak Ježíš odejde podruhé a prosí, aby od něho Bůh odňal „tento kalich“, totiž Jehovův určený podíl neboli vůli vzhledem k němu.

Nakonec, potřetí, Ježíš poodejde, asi co by kamenem dohodil, a na kolenou se modlí se silnými výkřiky a slzami: „Otče, jestliže si přeješ, odstraň ode mne tento kalich.“ Ježíš pronikavě cítí krutou bolest kvůli pohaně, kterou jménu jeho Otce přinese to, když zemře jako zločinec. Ano, být obžalován jako rouhač — ten, kdo proklíná Boha — se nedá téměř snést!

Přesto se Ježíš modlí dále: „Ne co chci já, ale co chceš ty.“ Ježíš se poslušně podřizuje Boží vůli.