Obřadní celonoční bdění

V mnoha zemích se smuteční hosté shromažďují v domě zemřelého a celou noc bdí. K takovému nočnímu bdění často patří slavnostní pohoštění a hlasitá hudba. Tvrdí se, že jsou tím usmiřováni mrtví a že pozůstalá rodina je chráněna před kouzly. Bývají pronášeny lichotivé řeči, aby byla získána přízeň mrtvého. Po pronesení takové řeči někdy smuteční hosté zazpívají nějakou náboženskou píseň a pak povstane další řečník se svým proslovem. Tak to pokračuje až do úsvitu.b

Pravý křesťan se takového obřadního celonočního bdění neúčastní. Bible totiž ukazuje, že mrtví nemohou živým ani pomáhat, ani škodit. (1. Mojžíšova 3:19; Žalm 146:3, 4; Jan 11:11–14) Písmo odsuzuje pěstování spiritismu. (Zjevení 9:21; 22:15) Křesťanská vdova však asi těžko druhým lidem zabrání v provozování nějakých spiritistických zvyků. Příbuzní třeba trvají na tom, že budou v jejím domě držet celonoční bdění. Jak mohou spoluvěřící pomoci křesťanům, kterým někdo zemřel a kteří ještě mají toto soužení navíc?

Starší ve sboru často mohou pozůstalé křesťanské rodině poskytnout podporu tím, že s příbuznými a sousedy promluví. Při takové rozmluvě si možná tito lidé dají říci, pokojně z domu odejdou a další den se opět shromáždí k pohřbu. Co když to však někteří udělat nechtějí? Dalším pokusům o rozmluvu by mohli odporovat násilím. ‚Pánův otrok však nepotřebuje bojovat, ale za zlých okolností se musí ovládat.‘ (2. Timoteovi 2:24) Jestliže tedy příbuzní nevyjdou vstříc a agresivně se ujmou vedení, křesťanská vdova a její děti tomu možná nebudou schopni zabránit. Pokud se však nějaký obřad spojený s falešným náboženstvím koná v jejich domě, nebudou se ho účastnit, protože poslouchají biblický příkaz: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími.“ (2. Korinťanům 6:14)

Nenapodobujme nebiblické zvyklosti

Někteří jednotlivci sice získali biblické poznání, ale báli se odlišovat se od druhých. Aby se vyhnuli pronásledování, pokusili se vyhovět sousedům a vyvolat dojem, že drží tradiční bdění u mrtvého. Je sice chvályhodné navštívit pozůstalé a poskytnout osobní útěchu, ale to neznamená, že by se každou noc před vlastním pohřbem měl v domě zemřelého konat malý smuteční obřad. Pro pozorovatele by se to mohlo stát příčinou ke klopýtání, protože by mohli získat dojem, že účastníci ve skutečnosti biblickému poučení o stavu mrtvých nevěří. (1. Korinťanům 10:32)

Bible nabádá křesťany, aby uctívání Boha postavili na první místo v životě a aby moudře využívali svůj čas. (Matouš 6:33; Efezanům 5:15, 16) Na některých místech však byla kvůli pohřbu přerušena na týden nebo i na delší dobu činnost sboru. Tento problém se neomezuje pouze na Afriku. Z Jižní Ameriky přišla v souvislosti s jedním pohřbem tato zpráva: „Na třech křesťanských shromážděních byla mimořádně nízká účast. Asi deset dnů nikdo nevyšel do kazatelské služby. Dokonce i lidé mimo sbor a zájemci, kteří studují Bibli, byli překvapeni a zklamáni, když viděli, že se dění kolem pohřbu účastní někteří z našich bratrů a sester.“