DO OHNIVÉ PECE!

18, 19. Co se stalo, když byli tři Hebrejci hozeni do ohnivé pece?

¹⁸ Rozlícený Nebukadnecar přikázal svým sluhům, aby pec rozpálili sedmkrát víc, než bylo obvyklé. Potom „jistým zdatným mužům se životní energií“ nařídil, aby Šadraka, Mešaka a Abednega svázali a hodili je do „hořící ohnivé pece“. Tito ‚zdatní muži‘ uposlechli královy příkazy a tři Hebrejce, svázané a zcela oblečené — snad proto, aby je oheň pohltil ještě rychleji —, hodili do ohně. Nicméně těmi, kdo zahynuli v plamenech, byli Nebukadnecarovi sloužící. (Daniel 3:19–22)

¹⁹ Stalo se však něco velmi zvláštního. Šadrak, Mešak a Abednego sice byli v ohnivé peci, ale plameny je nepohlcovaly. Představte si, jak musel být Nebukadnecar udiven! Byli pevně svázáni a pak hozeni do planoucího ohně, ale jsou stále ještě naživu. Dokonce se volně procházejí v ohni! Nebukadnecar si však všiml ještě něčeho jiného. „Nehodili jsme doprostřed ohně tři svázané zdatné muže?“ zeptal se svých vysokých královských úředníků. „Ano, králi,“ odpověděli. Král zvolal: „Pohleďte, spatřuji čtyři zdatné muže, jak se volně procházejí uprostřed ohně a nic jim neubližuje, a ten čtvrtý se vzhledem podobá synovi bohů.“ (Daniel 3:23–25)

20, 21. (a) Čeho si Nebukadnecar všiml na Šadrakovi, Mešakovi a Abednegovi, když vyšli z pece? (b) Co musel Nebukadnecar uznat?

²⁰ Nebukadnecar přistoupil ke dveřím ohnivé pece a zavolal: „Šadraku, Mešaku a Abednego, sluhové Nejvyššího Boha, vykročte a pojďte sem!“ Tři Hebrejci vykročili zprostřed ohně. Je nepochybné, že všichni očití svědkové tohoto zázraku, mezi nimiž byli satrapové, prefekti, místodržitelé a vysocí úředníci, byli ohromeni. Jako by tito tři mladí muži vůbec nebyli v peci! Dokonce ani nenačichli pachem ohně a neměli ožehlý ani jediný vlas na hlavě. (Daniel 3:26, 27)

²¹ Nyní král Nebukadnecar musel uznat, že Jehova je Nejvyšší Bůh. Prohlásil: „Požehnaný buď Bůh Šadrakův, Mešakův a Abednegův, jenž poslal svého anděla a vyprostil své sluhy, kteří v něho důvěřovali a kteří změnili samotné slovo krále a vydali svá těla, protože nechtěli sloužit a nechtěli uctívat vůbec žádného boha kromě svého vlastního Boha.“ Král pak ještě dodal přísné varování: „A vychází ode mne nařízení, že kterýkoli národ, národnostní skupina nebo jazyk, který řekne něco nesprávného proti Bohu Šadrakovu, Mešakovu a Abednegovu, má být rozsekán na kusy a jeho dům má být přeměněn ve veřejný záchod; jelikož neexistuje jiný bůh, který je schopen osvobozovat jako tento.“ Tehdy ti tři Hebrejci znovu získali královu přízeň a ‚v babylónské soudní oblasti se jim dobře dařilo‘. (Daniel 3:28–30)

[Celostránkový obrázek na straně 78]