Proč lidé mají strach ze smrti?

„Nejstrašnější pak jest smrt; neboť jest koncem.“ Aristoteles

LIDÉ, kteří ji znali, ji pokládali za zbožnou ženu, která je o pravdivosti církevních nauk plně přesvědčena. Někteří ji dokonce označovali za „pilíř církve“. Při bohoslužbách jí bylo vštěpováno, že smrt ve skutečnosti neznamená konec, ale že je to přechod k posmrtnému životu. Když však tato žena cítila, že se její život blíží ke konci, zachvátil ji strach. Sužovaly ji pochybnosti, a proto se duchovní své církve zeptala, jak člověk pozná, který z těch mnoha názorů na to, co se děje po smrti, je pravdivý.

Prakticky každé náboženství a společenské uspořádání přijalo myšlenku, že lidé po smrti dále existují anebo se v nějaké formě na svět vrací. Která z těch mnoha náboženských nauk je ale pravdivá? Naproti tomu, jiní lidé jsou přesvědčeni, že žádný posmrtný život není. A co vy? Učili vás, že po smrti lidský život pokračuje? Věříte tomu? Máte ze smrti strach?

Strach z neexistence

Odborníci vytvořili termín „úzkost ze smrti“. Na toto téma bylo v posledních desetiletích napsáno mnoho knih a vědeckých pojednání. Většina lidí však o smrti raději nepřemýšlí. Nicméně to, že smrt je realitou, nás dříve či později donutí, abychom o ní přece jenom uvažovali. Lidský život je velmi křehký — každý den zemře v průměru více než 160 000 lidí. Smrt může potkat kohokoli, žádný člověk není výjimkou, a tato skutečnost mnohé lidi děsí.

Odborníci rozdělili úzkost ze smrti do různých kategorií. Jedná se například o strach z bolesti, strach z neznáma, strach ze ztráty někoho blízkého a strach z toho, jaký dopad bude mít smrt na pozůstalé.

Nejčastěji však lidé pociťují úzkost z toho, že přestanou existovat. Bez ohledu na to, jaké mají náboženské přesvědčení, mnohé z nich děsí představa, že smrt je absolutní konec života. A k tomuto strachu přispívá i věda. Díky ní lze totiž většinu tělesných funkcí vyjádřit vědeckými pojmy. A jelikož žádný biolog, fyzik ani chemik nenašel v lidském těle sebemenší doklady o existenci nehmotné podstaty, která by přežívala smrt hmotného těla, mnozí vědci vysvětlují smrt jako pouhý biologický proces.

Není tedy divu, že je mnoho lidí, kteří jsou navenek pevně přesvědčeni o posmrtném životě, ale ve svém nitru se děsí toho, že po smrti přestanou existovat. Je zajímavé, že představa, která některým lidem nahání strach, tedy že smrt je definitivní konec, se objevuje také v tom, co zapsal starověký král Šalomoun.

Je „prach“ tím posledním, co nás čeká?

V knize Kazatel, kterou Šalomoun napsal před 3 000 lety, je uvedeno: „Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta. Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly.“ A dále se píše: „Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.“ (Kazatel 9:5, 6, 10, Ekumenický překlad)

Šalomoun pod inspirací řekl, že „úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, . . . člověk nemá žádnou přednost před zvířaty . . . Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací.“ (Kazatel 3:19, 20, Ekumenický překlad)

Tato slova sice napsal král Šalomoun, ale byla inspirována Bohem a jsou součástí Božího psaného slova, Bible. Tyto a ještě mnoho dalších biblických textů nepodporují všeobecně rozšířený názor, že něco uvnitř nás přežívá smrt a existuje v jiné formě dále. (1. Mojžíšova 2:7; 3:19; Ezekiel 18:4) Co těmi slovy tedy Bůh myslel? To, že „prach“ neboli neexistence je definitivním koncem lidského života? Určitě ne!

Bible neučí, že něco v člověku přežívá jeho smrt, ale přesto těm, kdo zemřou, dává naprosto jasnou naději. V následujícím článku se dozvíte, proč se nemusíte obávat, že smrt je definitivním koncem života.

[Rámeček na straně 3]

NEPŘÍTEL, KTERÉMU NELZE UNIKNOUT

O smrti se mluví jako o nepříteli. A že je to skutečný nepřítel, vidíme všude kolem nás. Podle jednoho odhadu zemře každý rok asi 59 milionů lidí, což znamená v průměru dva lidé za jednu vteřinu. Jakými způsoby k tomu například dochází?

◼ Každých 102 vteřin se jeden člověk stane obětí války.

◼ Každých 61 vteřin je jeden člověk zavražděn.

◼ Každých 39 vteřin spáchá jeden člověk sebevraždu.

◼ Každých 26 vteřin zahyne jeden člověk při dopravní nehodě.

◼ Každé 3 vteřiny zemře jeden člověk v důsledku hladu.

◼ Každé 3 vteřiny zemře jedno dítě mladší pěti let.

[Rámeček na straně 4]

BEZVÝSLEDNÉ HLEDÁNÍ

Devátého listopadu 1949 zmizel v arizonských horách James Kidd, sedmdesátiletý horník, který pracoval v měděných dolech. Za několik let, když už byl oficiálně prohlášen za mrtvého, byla objevena jeho vlastnoručně psaná závěť a také bankovky a cenné papíry v celkové hodnotě statisíců dolarů. V závěti James Kidd uvedl, že celé jeho jmění má být použito výhradně na výzkum, jehož cílem je najít „nějaký vědecký důkaz, že při smrti člověka duše opouští tělo“.

Krátce nato o tyto peníze požádalo více než 100 výzkumných pracovníků a vědců, kteří se touto problematikou hodlali zabývat. Řadu měsíců probíhala soudní přelíčení a byly předloženy tisíce tvrzení o existenci neviditelné duše. Nakonec soudce přiřkl tyto peníze dvěma renomovaným výzkumným organizacím. Avšak „vědecký důkaz, že při smrti člověka duše opouští tělo“, se jim ani za více než půl století předložit nepodařilo.

Je smrt definitivním koncem?

CO SE děje po smrti? Pravděpodobně žádná jiná otázka není zahalená tak velkým tajemstvím. Lidé nad ní přemýšlejí od nepaměti. Po tisíce let se tímto námětem zabývají ti největší myslitelé každé civilizace. Lidské filozofie a vědecký výzkum však přinesly jen změť nejrůznějších teorií a mýtů.

A co nauky, které obsahuje Bible? Někteří lidé možná namítnou, že téma smrti a posmrtného života je nesrozumitelné i v této knize. Ale upřímně řečeno, zmatek v těchto otázkách je způsoben mnoha náboženstvími, která jasné biblické učení zakalila legendami a bludy. Když všechny ty tradice a mýty pominete a prozkoumáte to, co Bible skutečně říká, pak objevíte nauku, která má logiku a dává naději.

Než jste začali existovat

Přemýšlejte například o dvou výrocích krále Šalomouna, které byly uvedeny v předchozím článku. V těchto biblických textech je jasně řečeno, že mrtví — jak lidé, tak zvířata — si nejsou vědomi vůbec ničeho. Podle Bible tedy po smrti neexistuje žádná činnost, vědomí, pocity ani myšlení. (Kazatel 9:5, 6, 10)

Je těžké tomu uvěřit? Uvažujte: V jakém stavu je člověk před tím, než začne žít? Kde jste byli před tím, než se spojily nepatrné buňky vašich rodičů, a vy jste začali existovat jako živá bytost? Jestliže součástí člověka je nějaká nehmotná podstata, která přežívá smrt, kde se tato podstata nacházela před jeho početím? Pravdou je, že není žádná předlidská existence, na kterou byste si mohli vzpomenout. Předtím než došlo k vašemu početí, jste zkrátka neexistovali. Je to naprosto jednoduché.

Logickým závěrem tudíž je, že po smrti si neuvědomujeme vůbec nic, stejně jako to bylo před tím, než jsme začali žít. Dochází k tomu, co Bůh řekl neposlušnému Adamovi: „Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.“ (1. Mojžíšova 3:19) V tomto ohledu není rozdíl mezi lidmi a zvířaty. Je to přesně tak, jak říká Bible: „Neexistuje nadřazenost člověka nad zvířetem.“ (Kazatel 3:19, 20)

Znamená to tedy, že lidský život je omezen pouze na několik desetiletí, po nichž následuje věčná neexistence? Nebo je pro mrtvé přece jen nějaká naděje? Uvažujme o následujících skutečnostech.

Vrozená touha žít

Prakticky každý pokládá smrt za nepříjemný námět. Lidé se většinou vyhýbají rozhovorům o své vlastní smrti, a dokonce i myšlenkám na ni. Na druhé straně, ve filmech sledují záplavy scén, ve kterých lidé umírají těmi nejrůznějšími způsoby, a prostřednictvím sdělovacích prostředků se setkávají s množstvím reálných příběhů a záběrů, ve kterých figuruje právě smrt.

V důsledku toho nám smrt cizích lidí může připadat jako běžná součást života. Když se však jedná o smrt někoho blízkého či naši vlastní, vůbec nám to nepřipadá jako něco normálního. Hluboko v srdci totiž máme přirozenou touhu žít. Máme také schopnost vnímat čas a chápeme pojem věčnost. Král Šalomoun napsal, že Bůh „lidem dal do srdce i touhu po věčnosti“. (Kazatel 3:11, Ekumenický překlad) Za normálních okolností chceme, aby náš život neskončil. Toužíme po životě, který nemá vymezenou délku trvání. Nejsou žádné známky toho, že takovou touhu by měla i zvířata, neuvědomují si, že existuje nějaká budoucnost.

Obrovský lidský potenciál

Lidé mají nejen touhu žít trvale, ale také mají potenciál být stále aktivní a tvůrčí. Zdá se, že naše schopnost vstřebávat nové informace je neomezená. V přírodě údajně neexistuje nic, co by bylo srovnatelné se složitostí a flexibilitou lidského mozku. Na rozdíl od zvířat máme tvořivou mysl, a díky tomu dokážeme logicky uvažovat a chápat abstraktní pojmy. O potenciálu lidského mozku mají vědci zatím jen velmi povrchní znalosti.

Převážná část tohoto potenciálu se s věkem nezmenšuje. Neurofyziologové nedávno zjistili, že proces stárnutí nemá na většinu mozkových funkcí žádný vliv. Vědci, kteří pracují ve Středisku pro rozvoj vědeckého vzdělávání při Franklinově institutu, vysvětlují: „Lidský mozek je schopen nepřetržitě se přizpůsobovat a vytvářet nová nervová spojení. Nervové buňky mohou vznikat dokonce i ve stáří. Výrazný úpadek duševních schopností je obvykle důsledkem nemoci, naproti tomu ztráta paměti či pohybových dovedností bývá většinou způsobena nedostatkem podnětů a tělesné i duševní aktivity.“

Jinými slovy, kdybychom se stále duševně zaměstnávali a nebyli nemocní, mohl by náš mozek pracovat po neurčitou dobu. „Mozek je nejsložitější věc, jakou jsme dosud v našem vesmíru objevili,“ prohlásil James Watson, molekulární biolog a spoluobjevitel fyzikální struktury DNA. Neurofyziolog Gerald Edelman v jedné své knize píše, že mozková tkáň o velikosti hlavičky zápalky „obsahuje asi miliardu nervových spojení, a ty se mohou kombinovat mnoha způsoby; jejich počet je více než astronomický — řádově je to deset s miliony nul“.

Připadá vám logické, že lidé obdaření takovým potenciálem by měli žít pouze několik desítek let? Je to stejně nesmyslné, jako kdybychom velmi výkonnou lokomotivu s dlouhou řadou nákladních vagonů použili k tomu, abychom převezli jedno zrníčko písku na vzdálenost několika centimetrů. Proč tedy člověk má tak obrovskou kapacitu pro tvůrčí myšlení a vzdělávání? Nemohlo by to být tak, že lidé na rozdíl od zvířat původně vůbec neměli umírat — že byli stvořeni, aby žili věčně?

Naděje od Původce života

Skutečnost, že máme vrozenou touhu žít a obrovskou kapacitu učit se, vede k logickému závěru — člověk byl vytvořen tak, aby žil mnohem déle než pouhých 70 nebo 80 let. Ale z toho vyplývá další závěr — musí existovat nějaký Konstruktér, Stvořitel, Bůh. Existenci Stvořitele plně dokládají jak neměnné zákony hmotného vesmíru, tak nezměrná složitost života na zemi.

Jestliže nás tedy Bůh stvořil tak, že máme předpoklady k tomu, abychom žili věčně, proč umíráme? A co se děje po smrti? Je Božím záměrem přivést mrtvé zpět k životu? Bylo by jen logické, kdyby nám moudrý a mocný Bůh na tyto otázky poskytl odpověď. A on to skutečně udělal. Zamyslete se nad tím, co je uvedeno dále:

◼ Smrt nebyla součástí původního Božího záměru s lidstvem. Z první zmínky, která se v Bibli týká smrti, vyplývá, že původním Božím záměrem nebylo, aby lidé umírali. Ve zprávě v 1. Mojžíšově se dočteme, že Adamovi a Evě poskytl Bůh příležitost, aby mu dali najevo svou lásku a věrnost — postavil před ně jednoduchou zkoušku. Spočívala v tom, zda budou respektovat zákaz jedení ovoce z určitého stromu. Bůh řekl: „V den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:17) Smrt je tedy čekala pouze v případě, že se vzbouří, čímž ve zkoušce selžou. Biblická zpráva ukazuje, že Adam s Evou se od Boha odvrátili, a tudíž zemřeli. Tak se nedokonalost a smrt staly součástí života lidí.

◼ Bible přirovnává smrt ke spánku. Mluví o tom, že člověk může ‚usnout ve smrti‘. (Žalm 13:3) Dříve než Ježíš vzkřísil svého přítele Lazara, apoštolům vysvětlil: „Náš přítel Lazar si šel odpočinout, ale cestuji tam, abych ho probudil ze spánku.“ A přesně to pak udělal. Bible uvádí, že když Ježíš zavolal, „člověk [Lazar], který byl mrtev, vyšel“ z ‚pamětní hrobky‘ a byl opět živý. (Jan 11:11, 38–44)

Proč Ježíš mluvil o smrti jako o spánku? Protože pro spícího člověka je typická nečinnost. V hlubokém spánku si lidé neuvědomují, co se kolem nich děje ani kolik času uplynulo. Nic je nebolí ani nijak netrpí. Podobné je to po smrti, lidé nemohou vyvíjet žádnou činnost ani si nejsou ničeho vědomi. Toto přirovnání lze ale rozvíjet ještě dále. Člověk předpokládá, že se ze spánku probudí. A přesně takovou naději Bible nabízí mrtvým.

Stvořitel slibuje: „Vyplatím je z ruky šeolu [společného hrobu lidstva]; získám je zpět ze smrti. Kde jsou tvá žihadla, Smrti? Kde je tvá ničivost, Šeole?“ (Ozeáš 13:14) Jiné biblické proroctví uvádí, že Bůh „opravdu navždy pohltí smrt, a Svrchovaný Pán Jehova jistě setře slzy ze všech obličejů“. (Izajáš 25:8) Proces, při kterém se mrtví navrací zpět k životu, je označován jako vzkříšení.

◼ Kde budou vzkříšení lidé žít? Jak jsme již uvedli, lidé mají přirozenou touhu žít stále. Kde byste chtěli věčně žít? Uspokojovalo by vás vědomí, že po smrti budete součástí neosobní všudypřítomné životní síly, jak to učí některá náboženství? Lákalo by vás pokračovat ve své existenci jako úplně jiný člověk a vůbec si nepamatovat, kým jste byli předtím? Líbilo by se vám vrátit se k životu jako nějaké zvíře nebo strom? Kdybyste si mohli vybrat, dali byste opravdu přednost formě života, která by neposkytovala žádné lidské prožitky a radosti?

Představte si, že by na této planetě existovaly ideální podmínky. Toužili byste tady žít? Přesně to nabízí Bible, totiž věčný život právě tady, na zemi. Bůh ji stvořil se záměrem, aby byla věčně obývána šťastnými lidmi, kteří jej milují a slouží mu. Proto Bible říká: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:29; Izajáš 45:18; 65:21–24)

◼ Kdy bude vzkříšení probíhat? Skutečnost, že smrt je přirovnána ke spánku, ukazuje, že ke vzkříšení obvykle nedochází ihned po smrti. Mezi smrtí a vzkříšením je určité období „spánku“. V Bibli můžeme najít otázku, kterou vznesl Job. Zeptal se: „Jestliže zdatný muž zemře, může opět ožít?“ Jaká byla odpověď? Job řekl: „Budu čekat [v hrobě], dokud mi nepřijde úleva.“ Job svá slova adresoval Bohu, a dodal: „Zavoláš, a já ti odpovím.“ (Job 14:14, 15) Bude velmi radostné, až tato doba nastane, a ti, kdo zemřeli, se opět sejdou se svými blízkými.

Není důvod k chorobnému strachu

Je pravda, že naděje, kterou nabízí Bible, strachu ze smrti úplně nezabrání. Je přirozené, že člověk se obává bolesti a úzkosti, které někdy smrti předcházejí. Je pochopitelné, že se obává ztráty svých blízkých. A je také zcela běžné, že má strach z toho, jak by jeho smrt zasáhla ty, které má rád.

To, že Bible odhaluje, jaký je skutečný stav mrtvých, však lidem pomáhá, aby ze smrti neměli chorobný strach. Není třeba děsit se toho, že v posmrtném životě démoni mučí lidi v ohnivém pekle. Není třeba mít strach z temné říše mrtvých, kde duše na věky neklidně bloudí. A nemusíte se bát, že to jediné, co člověka čeká, je věčný stav neexistence. Proč? Protože Bůh má neomezenou paměť a slibuje, že všechny mrtvé, kteří jsou v jeho paměti, přivede zpět k životu zde na zemi. Bible nám dává záruku těmito slovy: „Pravý Bůh je pro nás Bohem záchranných skutků; a Svrchovanému Pánu Jehovovi patří cesty ze smrti.“ (Žalm 68:20)

[Praporek na straně 5]

„Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.“ 1. Mojžíšova 3:19

[Praporek na straně 6]

„[Bůh] lidem dal do srdce i touhu po věčnosti.“ Kazatel 3:11, Ekumenický překlad

[Rámeček a obrázek na straně 8]

NA OTÁZKY TÝKAJÍCÍ SE SMRTI MŮŽETE NAJÍT ODPOVĚĎ

Některými otázkami ohledně smrti a vzkříšení se tyto články nezabývaly, ale i na ně mnozí lidé našli uspokojující odpověď díky tomu, že jim svědkové Jehovovi pomohli lépe porozumět Bibli. Doporučujeme vám, abyste této možnosti využili i vy. Uvádíme několik otázek, na které můžete dostat odpověď:

◼ Co je v Bibli míněno pojmem „peklo“ a „ohnivé jezero“?

◼ Jestliže ohnivé peklo neexistuje, jak budou špatní lidé potrestáni?

◼ Bible říká, že při smrti duch opouští tělo. Co je výrazem „duch“ myšleno?

◼ Proč existuje tolik zpráv o tom, že lidé komunikovali s mrtvými?

◼ Jaký je biblický význam slova „duše“?

◼ Kdy nastane vzkříšení do rajských podmínek na zemi?

◼ Budou vzkříšeni všichni lidé bez ohledu na to, jak během svého života jednali?

Na zadní straně tohoto časopisu se dozvíte, jak můžete získat jasné biblické odpovědi na každou z uvedených otázek.

[Obrázek na straně 7]

Ježíš řekl, že Lazara ‚probudí ze spánku‘

[Obrázek na straně 8 a 9]

Představte si, jaké štěstí budou lidé prožívat, až budou jejich blízcí vzkříšeni