Dveře mé cely se prudce otevřely a nějaký důstojník křičel: „Kdo je Neros?“ Když jsem se přihlásil, nařídil mi: „Vstaň. Chceme tě popravit.“ To se stalo v roce 1952, v jednom vojenském táboře v Korintu. Proč můj život tak povážlivě visel na vlásku? Než to vysvětlím, rád bych vám vyprávěl něco o své minulosti.

Zkoušky mé křesťanské neutrality

V době, kdy jsem byl uvězněn ve vojenských táborech na Mesolóngionu a v Korintu, jsem měl příležitost vysvětlit důstojníkům, že mé biblicky školené svědomí mi nedovoluje, abych se stal vojákem a podporoval politické spory. „Již jsem vojákem Ježíše,“ vysvětloval jsem a poukazoval na 2. Timoteovi 2:3. Když jsem byl vyzván, abych své rozhodnutí znovu zvážil, řekl jsem, že jsem toto rozhodnutí neudělal spěšně bez přemýšlení, ale po pečlivé úvaze a vzhledem k tomu, že jsem svůj život zasvětil Bohu, abych činil jeho vůli.

Výsledkem bylo, že jsem musel vykonávat nucené práce, 20 dní jsem byl každý druhý den bez jídla a spal jsem na betonové podlaze v cele, která byla o něco menší než jeden metr krát dva metry. A o tuto celu jsem se dělil se dvěma dalšími svědky! A právě v té době, kdy jsem byl v korintském táboře, mě vyvolali z cely a měl jsem být popraven.

Když jsme šli na místo, kde se měla konat poprava, důstojník se zeptal: „Chceš něco říct?“

Odpověděl jsem: „Ne.“

„Nechceš napsat svým příbuzným?“

Znovu jsem odpověděl: „Ne. Oni již vědí, že tady možná budu popraven.“

Došli jsme na dvůr a nařídili mi, abych se postavil čelem ke zdi. Pak důstojník místo příkazu k palbě vojákům nařídil: „Odveďte ho dovnitř.“ To celé byla předstíraná poprava určená k vyzkoušení mého rozhodnutí.