Původní slova (di·kai·oʹo [sloveso], di·kaiʹo·ma a di·kaiʹo·sis [podstatná jména]) v Křesťanských řeckých písmech, kde je tato otázka zevrubně vysvětlena, v zásadě nesou myšlenku osvobození či očištění od jakékoli viny, pokládání za nevinného, a tudíž zproštění viny neboli prohlášení za spravedlivého a zacházení jako se spravedlivým. (Viz Greek-English Lexicon of the New Testament od W. Bauera, revidoval F. W. Gingrich a F. Danker, 1979, s. 197, 198; také A Greek-English Lexicon od H. Liddella a R. Scotta, revidoval H. Jones, Oxford, 1968, s. 429.)

Apoštol Pavel proto o Bohu říká, že se „prokázal jako spravedlivý [tvar slova di·kai·oʹo]“ ve svých slovech a zvítězil, když byl souzen pomlouvači. (Ří 3:4) Ježíš řekl, že „moudrost se prokazuje jako spravedlivá svými skutky“ a že při skládání účtů v Soudném dnu budou lidé na základě svých slov ‚prohlášeni za spravedlivé [tvar slova di·kai·oʹo]‘ nebo odsouzeni. (Mt 11:19; 12:36, 37) Ježíš řekl, že pokorný výběrčí daní, který se v chrámu kajícně modlil, „odešel domů prokazatelně spravedlivější“ než vychloubačný farizeus, který se tam modlil také. (Lk 18:9–14; 16:15) Apoštol Pavel prohlašuje, že člověk, který zemřel, je „zproštěn [tvar slova di·kai·oʹo] svého hříchu“, protože zaplatil trestem smrti. (Ří 6:7, 23)

Tato řecká slova se kromě toho používají i ve zvláštním smyslu. Vztahují se k Božímu úkonu, jímž je někdo počítán za nevinného (Sk 13:38, 39; Ří 8:33), a také, jak uvidíme dále, k Božímu úkonu, jímž je člověk prohlášen za dokonale ryzího a hodného práva žít.

K pochopení tohoto výrazu nám pomůže, vezmeme-li v úvahu význam řeckého slovesa lo·giʹzo·mai, „počítat“, jež zde bylo použito.

Co znamená být „počítán“ za spravedlivého. Řecké sloveso lo·giʹzo·mai se ve starověku pravidelně používalo na číselné výpočty či počítání, jako je účetnictví, a to jak ve vztahu k něčemu, co bylo v účtu připsáno na dluh, tak také na něco, co bylo připsáno jako zůstatek. Bible toto slovo užívá ve významu „vyčíslit, připsat, počítat nebo vzít v úvahu“. Proto 1. Korinťanům 13:5 říká, že láska „nevypočítává [tvar slova lo·giʹzo·mai] urážky“ (srovnej 2Ti 4:16); a žalmista David říká: „Šťastný je muž, jehož hřích Jehova rozhodně nebude brát v úvahu.“ (Ří 4:8) Pavel ukázal těm, kdo se dívali na věci podle povrchní hodnoty, že má-li člověk věci správně posoudit, musí se dívat jakoby na obě strany účtu. (2Ko 10:2, 7, 10–12) Pavlovi současně šlo o to, aby „[mu] nikdo nepřipisoval [tvar slova lo·giʹzo·mai]“ víc, než bylo vzhledem k jeho službě správné. (2Ko 12:6, 7)

Slovo lo·giʹzo·mai může také znamenat „vážit si, oceňovat, znamenat, počítat (ke skupině, třídě nebo druhu)“. (1Ko 4:1) Ježíš tudíž řekl, že bude „počítán [tvar slova lo·giʹzo·mai] k nezákonným“ neboli bude počítán mezi ně či klasifikován jako jeden z nich. (Lk 22:37) V dopise Římanům apoštol říká, že v případě, kdy neobřezaný člověk dodržuje Zákon, bude jeho „neobřízka počítána za obřízku“, bude se tedy na něj pohlížet jako na obřezaného. (Ří 2:26) V podobném smyslu jsou křesťané vybízeni, aby se ‚považovali skutečně za mrtvé vzhledem k hříchu, ale za živé vzhledem k Bohu skrze Krista Ježíše‘. (Ří 6:11) A pomazaní křesťané z pohanů sice nebyli tělesnými potomky Abrahama, ale byli ‚počítáni za semeno‘ Abrahama. (Ří 9:8)