Komu jsme zasvětili svůj život?

„Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni činit a být poslušni.“ (2. MOJŽÍŠOVA 24:7)

1, 2. a) Čemu jsou oddáni někteří lidé? b) Bývají něčemu zasvěceni jen nábožensky založení lidé?

V ÚNORU roku 1945 byli piloti stíhaček Zero, kteří patřili k Jatabské letce, svoláni do posluchárny. Každý dostal lístek, na který měl napsat, zda se dobrovolně hlásí do útočného oddílu pilotů kamikadze. „Myslel jsem si, že je to mé poslání, abych se v této době národní krize obětoval,“ říká jeden z důstojníků, kteří se tehdy sešli v posluchárně. „Emoce mě nutily, abych se přihlásil a dal se k dispozici.“ Tento muž byl vycvičen v pilotáži raketového letounu Óka pro piloty sebevrahy a s tímto letounem měl naletět do nepřátelské bitevní lodi. Avšak dříve, než se mu naskytla příležitost takto zemřít za vlast a za císaře, válka skončila. Japonsko bylo poraženo. Důvěra, kterou tento muž vkládal ve svého císaře, se vytratila.

² Kdysi bylo mnoho obyvatel Japonska oddáno císaři ve víře, že císař je živý bůh. V jiných zemích lidé byli a stále jsou oddáni nějakému člověku či předmětu. Miliony jich jsou oddány například Marii, Buddhovi nebo nějakému jinému božstvu a často si svá božstva ztvárňují různými modlami. Někteří lidé se nechávají ukolébat efektním řečněním televizních evangelistů. Z celé duše, ba přímo oddaně, je podporují a plní jim kapsy svými těžce vydělanými penězi. Zklamaní Japonci po válce hledali něco nového, čemu by mohli zasvětit svůj život. Pro některé se předmětem oddanosti stala práce. Jak ve východních zemích, tak v zemích západního světa se mnoho lidí oddává hromadění majetku. Pro mladé lidi se středem jejich zájmu stávají hudebníci, jejichž životní styl napodobují. Mnozí dnes začali uctívat sebe sama a předmětem jejich oddanosti se staly jejich vlastní touhy. (Filipanům 3:19; 2. Timoteovi 3:2) Avšak zaslouží si takové věci či takoví lidé, abychom se jim z celé duše oddali?

3. Jak se to, čemu jsou lidé oddáni, někdy prokazuje jako bezcenné?

³ Ctitel modly je často rozčarován, když se ocitne tváří v tvář skutečnostem. Jakmile si uvědomí, že jeho modla není nic než „dílo rukou pozemského člověka“, oddanost modle vyústí v pocit marnosti. (Žalm 115:4) Je-li odhalen skandál některého prominentního evangelisty, upřímní lidé cítí, že byli podvedeni. Když se hroutí vratké hospodářství, u mnohých dělníků, kteří přicházejí o zaměstnání, se objevují známky duševní poruchy. Na ctitele bohatství těžce dolehly také nedávné recese. Dluhy, které si nadělali v snaze zbohatnout, se najednou staly břemenem, protože je prakticky nemohli splatit. (Matouš 6:24, Reference Bible, poznámka pod čarou) Ctitelé slavných osobností prožívají pocity opuštěnosti, když jejich rocková hvězda nebo jiný slavný člověk zemře či začne pozvolna upadat v zapomnění. I lidé, kteří se vydali cestou sebeuspokojování, často sklízejí hořké plody. (Galaťanům 6:7)

4. Co lidi vede k tomu, že svůj život zasvěcují bezcenným věcem?

⁴ Co však vede lidi k tomu, že zasvěcují svůj život takovým marnostem? Značnou měrou je to vlivem ducha světa ovládaného Satanem Ďáblem. (Efezanům 2:2, 3) Působení tohoto ducha se projevuje různě. Člověka může ovládat například rodinná tradice, která se dědí z pokolení na pokolení. Jeho myšlení může být silně poznamenáno výchovou a druhem vzdělání. Takzvaného „firemního bojovníka“ může atmosféra na pracovišti dotlačit až k životu, který se vyznačuje nebezpečnou chorobnou závislostí na práci. Materialistické postoje světa podněcují v lidech touhu mít stále víc a víc. Mnoho lidí je svým pokřiveným srdcem pobízeno, aby se oddali sobeckým žádostem. Nezkoumají, zda takové věci jsou hodné toho, aby se jim člověk zcela oddal.

Zasvěcený národ

5. Kdo se před více než 3500 lety zasvětil Jehovovi?

⁵ Více než před 3500 lety jistý národ nalezl něco daleko hodnotnějšího, čemu se mohl oddat. Zasvětil se svrchovanému Bohu, Jehovovi. Tento národ — Izrael — jako skupina prohlásil v sinajské pustině, že se zasvěcuje Bohu.

6. Jaký význam mělo mít pro Izraelity Boží jméno?

⁶ Co Izraelity podnítilo k takovému jednání? Když byli v otroctví v Egyptě, Jehova pověřil Mojžíše, aby je vyvedl na svobodu. Mojžíš se zeptal, jakým způsobem má popsat Boha, který jej posílá, a Bůh se mu představil slovy „prokáži, že jsem tím, čím prokáži, že jsem“. Nařídil Mojžíšovi, aby synům Izraele řekl: „Prokáži, že jsem, mě k vám poslal.“ (2. Mojžíšova 3:13, 14) Tento výrok ukazoval, že Jehova se stává čímkoli, co je potřebné pro splnění jeho záměru. Měl se Izraelitům představit jako Splnitel svých slibů — a to způsobem, který jejich praotcové nikdy nepoznali. (2. Mojžíšova 6:2, 3)

7, 8. Jaké doklady měli Izraelité o tom, že Jehova je Bohem, který si zaslouží, aby mu lidé byli oddáni?

⁷ Izraelité na vlastní oči viděli soužení egyptské země i jejího lidu, když na Egypt dolehlo deset ran. (Žalm 78:44–51) Pak během jediné noci možná tři miliony Izraelitů včetně žen a dětí sbalilo své věci a vystěhovalo se ze země Gošen, což samo o sobě byl obdivuhodný výkon. (2. Mojžíšova 12:37, 38) U Rudého moře se potom Jehova svému lidu představil jako „mužný válečník“, když jej zachránil před faraónovým vojskem tak, že rozdělil moře, aby Izraelité mohli projít, a pak moře opět uzavřel, takže egyptští pronásledovatelé utonuli. A tak Izrael „uviděl velikou ruku, kterou Jehova uvedl v činnost proti Egypťanům; a lid se začal bát Jehovy a věřit Jehovovi“. (2. Mojžíšova 14:31; 15:3; Žalm 136:10–15)

⁸ Jako by Izraelitům stále ještě chyběly důkazy o tom, jaký je význam Božího jména, reptali proti Jehovovi a jeho představiteli Mojžíšovi kvůli nedostatku potravy a vody. Jehova tedy Izraelitům poslal křepelky, způsobil, že se na zem snášela manna a že z meribské skály vytryskla voda. (2. Mojžíšova 16:2–5, 12–15, 31; 17:2–7) A když proti Izraelitům zaútočili Amalekité, Jehova Izraelity zachránil. (2. Mojžíšova 17:8–13) Izraelité rozhodně nemohli popřít platnost toho, co Jehova později prohlásil před Mojžíšem: „Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě, zachovávající milující laskavost pro tisíce, promíjející provinění a přestupek a hřích.“ (2. Mojžíšova 34:6, 7) Jehova skutečně prokázal, že si zasluhuje, aby mu lidé byli oddáni.

9. Proč dal Jehova Izraelitům příležitost, aby sami vyjádřili, že se zasvěcují službě pro něho, a jak na to Izraelité reagovali?

⁹ Jehova sice měl na Izraelity vlastnické právo, protože je vykoupil z Egypta, ale jako laskavý, milosrdný Bůh jim dal příležitost dobrovolně vyjádřit, zda si přejí mu sloužit. (5. Mojžíšova 7:7, 8; 30:15–20) Jehova také stanovil podmínky smlouvy, která měla platit mezi ním a Izraelity. (2. Mojžíšova 19:3–8; 20:1–23:33) Když Mojžíš vyprávěl lidu o těchto podmínkách, Izraelité prohlásili: „Všechna slova, která Jehova mluvil, jsme ochotni činit a být poslušni.“ (2. Mojžíšova 24:3–7) Z vlastní svobodné vůle se stali národem zasvěceným Svrchovanému Pánu Jehovovi.

K tomu, abychom se zasvětili Bohu, nás vede ocenění

10. Na čem by se mělo zakládat naše zasvěcení se Jehovovi?

¹⁰ Jehova, Stvořitel, je hoden toho, abychom mu byli z celé duše oddáni. (Malachiáš 3:6; Matouš 22:37; Zjevení 4:11) Neměli bychom se však Bohu zasvětit z lehkověrnosti, z citového pohnutí nebo z přinucení — ani z přinucení ze strany rodičů. Naše zasvěcení musí být založeno na přesném poznání pravdy o Jehovovi a na tom, že si vážíme toho, co pro nás Jehova udělal. (Římanům 10:2; Kolosanům 1:9, 10; 1. Timoteovi 2:4) Stejně jako dal Jehova Izraelitům příležitost dobrovolně projevit, že se mu zasvěcují, tak dává i nám příležitost dobrovolně mu zasvětit svůj život a toto zasvěcení veřejně projevit. (1. Petra 3:21)

11. Co jsme studiem Bible poznali o Jehovovi?

¹¹ Studiem Bible poznáváme osobnost Boha. Jeho Slovo nám pomáhá, abychom viděli, jak se jeho vlastnosti zrcadlí v tom, co stvořil. (Žalm 19:1–4) Z jeho Slova můžeme pochopit, že Bůh není tajemnou, nepochopitelnou Trojicí. Bůh nemůže být poražen v žádné válce, nemusí se tedy svého božství zříci. (2. Mojžíšova 15:11; 1. Korinťanům 8:5, 6; Zjevení 11:17, 18) Jehova plní své sliby, a to nám připomíná význam jeho nádherného jména Jehova. Je vznešený Vykonavatel svého předsevzetí. (1. Mojžíšova 2:4, Reference Bible, poznámka pod čarou; Žalm 83:18; Izajáš 46:9–11) Při studiu Bible začínáme jasně chápat Boží věrnost a důvěryhodnost. (5. Mojžíšova 7:9; Žalm 19:7, 9; 111:7)

12. a) Co nás k Jehovovi přitahuje? b) Jak člověka podněcují ke službě Bohu životní příběhy zaznamenané v Bibli? c) Jak na vás působí to, že můžete sloužit Jehovovi?

¹² Nejvíce nás však na Jehovovi přitahuje jeho láskyplná osobnost. Bible nám ukazuje, jak je Bůh láskyplný, ochotný odpouštět a jak je ve svém jednání s lidmi milosrdný. Vzpomeňme si jen, jakým blahobytem obdařil Joba, když Job zůstal ryzí. Jobova zkušenost vyzdvihuje tu skutečnost, že „Jehova je velmi něžný v náklonnosti a milosrdný“. (Jakub 5:11; Job 42:12–17) Nebo si připomeňme, jak Jehova jednal s Davidem, když se David dopustil cizoložství a vraždy. Jehova je skutečně přichystaný odpustit dokonce i závažný hřích, pokud před něho hříšník předstoupí se „srdcem zlomeným a zdrceným“. (Žalm 51:3–11, 17) Vzpomeňme si také, jak Jehova jednal se Saulem z Tarsu, který byl zprvu odhodlaným pronásledovatelem Božího lidu. Na těchto příkladech jasně vidíme Boží milosrdenství a velkou ochotu používat kajícné lidi. (1. Korinťanům 15:9; 1. Timoteovi 1:15, 16) Pavel cítil, že službě svému láskyplnému Bohu může obětovat celý svůj život. (Římanům 14:8) Máte podobné pocity?

13. Jaký veliký projev Jehovovy lásky nutí lidi dobrého srdce, aby Jehovovi zasvětili svůj život?

¹³ Izraelity Jehova zachránil z otroctví v Egyptě, a pro nás připravil prostředek, jímž můžeme být zachráněni z otroctví hříchu a smrti. Tímto prostředkem je výkupní oběť Ježíše Krista. (Jan 3:16) Pavel řekl: „Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky.“ (Římanům 5:8) Toto láskyplné opatření podněcuje lidi dobrého srdce, aby se skrze Ježíše Krista zasvětili Jehovovi. „Pohání nás totiž láska, kterou má Kristus, protože jsme usoudili, že jeden člověk zemřel za všechny; tak tedy všichni zemřeli; a zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, již nežili pro sebe, ale pro toho, kdo za ně zemřel a byl vzbuzen.“ (2. Korinťanům 5:14, 15; Římanům 8:35–39)

14. Je pouhá znalost Jehovových skutků dostatečným podnětem k tomu, abychom mu zasvětili svůj život? Vysvětli to.

¹⁴ Nestačí však pouze znát Jehovovu osobnost a vědět, jak Jehova jedná s lidstvem. Je nutné osobně si vypěstovat ocenění pro Jehovu. Jak je možné toho dosáhnout? Tím, že ve svém životě uplatňujeme Boží slovo a že se sami přesvědčujeme o tom, že jeho zásady jsou skutečně praktické. (Izajáš 48:17) Musíme osobně pociťovat, že nás Jehova zachránil z bahna tohoto ničemného, Satanem ovládaného světa. (Srovnej 1. Korinťanům 6:11.) V našem zápase za správné jednání se učíme spoléhat se na Jehovu a sami se přesvědčujeme o tom, že Jehova je živý Bůh, že je ‚Ten, který slyší modlitbu‘. (Žalm 62:8; 65:2) Brzy k němu pocítíme důvěrný vztah a jsme schopni svěřovat se mu se svými nejniternějšími pocity. Roste v nás hřejivá láska k Jehovovi. To nás nepochybně podnítí, abychom mu zasvětili svůj život.

15. Co podnítilo jednoho muže, který byl dříve oddán světské práci, aby sloužil Jehovovi?

¹⁵ Mnoho lidí již tohoto láskyplného Boha Jehovu poznalo a svůj život zasvětilo službě pro něho. Zamysleme se například nad případem jednoho elektrikáře, který vlastnil velmi prosperující podnik. Někdy začínal pracovat ráno, pracoval celý den a celou noc a vracel se domů až příští den v pět hodin ráno. Asi hodinu odpočíval a pak šel za další prací. „Byl jsem své práci plně oddán,“ vzpomíná. Když jeho manželka začala studovat Bibli, připojil se k ní. Říká: „Všichni bohové, které jsem do té doby znal, si jen nechávali posluhovat, ale nic pro dobro člověka nedělali. Ale Jehova se ujal iniciativy a poslal svého jediného zplozeného Syna na zem, což pro něho byla nesmírná osobní oběť.“ (1. Jana 4:10, 19) Za deset měsíců tento muž zasvětil svůj život Jehovovi. Potom se soustředil na službu živému Bohu. Chopil se služby plným časem a odstěhoval se do místa, kde byla větší potřeba kazatelů. Podobně jako apoštolové ‚všechno opustil a následoval Ježíše‘. (Matouš 19:27) Dva měsíce nato byl i se svou manželkou pozván, aby sloužil v kanceláři odbočky Watch Tower Bible and Tract Society v zemi, kde žil, a aby pomáhal při elektrikářských pracích. Nyní slouží v kanceláři odbočky již dvacet let a koná práci, kterou miloval. Teď ji však nedělá pro sebe, ale pro Jehovu.

Zasvěťte se Jehovovi veřejně

16. Co musí člověk udělat před tím, než se zasvětí Jehovovi?

¹⁶ Po určité době studia Bible si jak mladí, tak staří lidé začínají vážit Jehovy a toho, co pro ně udělal. To by je mělo podnítit k tomu, že se Bohu oddají. Možná, že i vy k takovým lidem patříte. Jak se tedy můžete Jehovovi zasvětit? Když získáte z Bible přesné poznání, měli byste v souladu s tímto poznáním jednat a projevovat víru v Jehovu a Ježíše Krista. (Jan 17:3) Čiňte pokání a odvraťte se od hříšného způsobu života. (Skutky 3:19) Pak Jehovovi ve vážné modlitbě řekněte, že se mu zasvěcujete. Tato modlitba ve vaší mysli nepochybně zanechá trvalou stopu, protože bude počátkem nového vztahu mezi vámi a Jehovou.

17. a) Proč starší probírají s nově zasvěcenými lidmi předem připravené otázky? b) Jaký důležitý krok by měl člověk udělat krátce po tom, co se zasvětil Bohu, a proč?

¹⁷ Mojžíš Izraelitům vysvětlil, za jakých podmínek mohou vstoupit do smluvního vztahu s Jehovou. A podobné je to ve sborech svědků Jehovových, kde starší pomáhají lidem, kteří se právě zasvětili Bohu, aby přesně prozkoumali, co všechno s tímto zasvěcením souvisí. Pomocí předem připravených otázek se ujišťují, že každý z těchto lidí plně rozumí základním naukám Bible a je si vědom toho, co to znamená stát se Jehovovým svědkem. Pak je velmi vhodné, aby proběhl obřad, při němž se toto zasvěcení projeví veřejně. Je přirozené, že člověk, který se nedávno zasvětil Bohu, dychtí po tom, aby druzí lidé viděli, že vstupuje do tohoto výsadního vztahu k Jehovovi. (Srovnej Jeremjáše 9:24.) Vhodný způsob, jak to udělat, je dát se pokřtít křtem ve vodě na znamení svého zasvěcení. Ponořením pod vodu člověk symbolizuje, že umírá svému předchozímu způsobu života, kdy žil sám pro sebe. Vyzdvižení z vody symbolizuje, že člověk povstává k novému způsobu života, kdy bude žít pro plnění Boží vůle. Křest není svátost a není to ani rituál podobný šintoistickému misogi, při němž je člověk vodou údajně očištěn.a Křest je veřejné prohlášení o tom, že se člověk již zasvětil Bohu v modlitbě.

18. Proč můžeme být přesvědčeni o tom, že se nezasvěcujeme Bohu nadarmo?

¹⁸ Křest je nezapomenutelná, slavnostní událost, která novému Božímu služebníkovi připomíná, že nyní existuje mezi ním a Jehovou trvalý vztah. Na rozdíl od oddaného vztahu pilota kamikadze k jeho vlasti a k císaři se zasvěcení Jehovovi neprokáže jako něco marného, protože Jehova je věčný všemohoucí Bůh, který zcela vykoná svůj záměr. Pouze Jehova je hoden toho, abychom mu byli celou duší oddáni. (Izajáš 55:9–11)

19. O čem bude pojednávat následující článek?

¹⁹ Avšak se zasvěcením se Bohu souvisejí ještě další věci. Například jaký má takové zasvěcení vliv na náš každodenní život? O tom pojednává následující článek.

[Poznámka pod čarou]

„Den co den“ žijme v souladu s tím, že jsme zasvěceni Bohu

„Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedá den co den svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ (LUKÁŠ 9:23)

1. Co je jedním ze způsobů, jak si můžeme vyzkoušet, zda jsme jako křesťané úspěšní?

„BYLI jsme opravdu lidmi, kteří žili v souladu s tím, čemu se zasvětili?“ Tuto otázku vznesl 35. prezident Spojených států, John F. Kennedy. Odpověď měla být měřítkem úspěšnosti pracovníků státních služeb. Avšak tato otázka by mohla mít ještě hlubší význam. Mohla by posloužit jako zkouška naší úspěšnosti v křesťanské službě.

2. Jak jeden slovník definuje slovo „zasvěcení“?

² Co však znamená slovo zasvětit? Podle slovníku Webster’s Ninth New Collegiate Dictionary je možné toto slovo definovat jako „aktem nebo obřadem zasvětit, věnovat (co, koho) nějaké božské bytosti nebo posvátnému účelu; oddat, vyčlenit (co, koho) pro konkrétní účel; obětavě se (něčemu, někomu) oddat“. Když John F. Kennedy použil slovo „zasvětili“, chtěl tím patrně říci ‚obětavě se něčemu oddali‘. Pro křesťana má však zasvěcení daleko hlubší význam.

3. Co je křesťanské zasvěcení?

³ Ježíš Kristus řekl svým učedníkům: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedne svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ (Matouš 16:24) Když je člověk „vyčleněn“ pro to, aby jej Bůh používal, neznamená to pouze, že bude o nedělích či při návštěvě nějakého náboženského místa vykonávat určité úkony, aby uctil Boha. Svému zasvěcení by měl podřídit celý svůj způsob života. Být křesťanem znamená zapřít se, zříci se sebe sama. Znamená to sloužit tomu Bohu, kterému sloužil Ježíš Kristus — Jehovovi. Křesťan také zvedá svůj „mučednický kůl“ — vytrvává v soužení, které ho může potkat kvůli tomu, že je následovníkem Krista.

Dokonalý vzor

4. Jaký byl význam Ježíšova křtu?

⁴ Když byl Ježíš na zemi, názorně ukázal, co to znamená být zasvěcen Jehovovi. Jeho pocity jsou vyjádřeny slovy: „Oběť a dar jsi nechtěl, ale připravil jsi mi tělo.“ Potom dodal: „Pohleď, přišel jsem (ve svitku knihy je o mně napsáno), abych činil, Bože, tvou vůli.“ (Hebrejcům 10:5–7) Ježíš jakožto příslušník zasvěceného národa byl zasvěcen Jehovovi již při svém narození. Přesto se při zahájení své pozemské služby dal pokřtít, čímž symbolizoval, že se dává k dispozici, aby plnil Jehovovu vůli. A plnit Jehovovu vůli pro Ježíše znamenalo mimo jiné obětovat svůj život jako výkupné. Ježíš tím poskytl křesťanům vzor, protože jim ukázal, že mají udělat cokoli, co je Jehovovou vůlí.

5. Jak Ježíš projevil svůj příkladný postoj k hmotným věcem?

⁵ Po svém křtu Ježíš nastoupil životní dráhu, která posléze vedla až k jeho obětní smrti. Nezaměřoval se ani na vydělávání peněz, ani na pohodlí. Těžištěm jeho života byla služba. Své učedníky vybízel, aby ‚neustále hledali nejprve království a jeho spravedlnost‘, a sám se těmito slovy plně řídil. (Matouš 6:33) Jednou dokonce řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci mají hnízdiště, ale Syn člověka nemá kam složit hlavu.“ (Matouš 8:20) Ježíš mohl své učení přizpůsobit tak, aby na učednících vynutil peníze. Byl tesařem, mohl si občas udělat volno a vyrobit nějaký pěkný kus nábytku, který by prodal, aby si přilepšil několika kousky stříbra. Avšak Ježíš své schopnosti nevyužíval k zajištění hmotného blahobytu. Jestliže jsme zasvěcenými služebníky Boha, napodobujeme Ježíše v tom, že máme správný náhled na hmotné věci? (Matouš 6:24–34)

6. Jak můžeme napodobit Ježíše jako obětavého a zasvěceného služebníka Jehovy?

⁶ Ježíš ve svém životě nedával na první místo své osobní zájmy, ale službu Bohu. Tři a půl roku, které strávil veřejnou službou, byly pro něho roky sebeobětování. Jednou, po dni plném namáhavé práce, si ani nedopřál chvíli oddechu na jídlo a ochotně vyučoval lidi, kteří „byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. (Matouš 9:36; Marek 6:31–34) Jindy, „unavený cestou“, z vlastní iniciativy začal mluvit se Samaritánkou, která přišla k Jákobovu prameni u Sycharu. (Jan 4:6, 7, 13–15) Pro Ježíše bylo blaho jiných lidí vždy přednější než jeho vlastní zájmy. (Jan 11:5–15) Můžeme jej napodobit tím, že své zájmy budeme velkoryse obětovat službě Bohu a druhým lidem. (Jan 6:38) Pokud budeme myslet na to, jak můžeme Boha skutečně potěšit — a ne na to, abychom vykonali jen požadované minimum —, pak budeme žít v souladu s tím, že jsme zasvěceni Bohu.

7. Jak můžeme napodobovat Ježíše prokazováním cti Jehovovi?

⁷ Ježíš rozhodně nepomáhal lidem proto, aby upoutal pozornost na sebe. Byl zasvěcen Bohu, aby plnil jeho vůli. Proto vždy dbal na to, aby veškerá sláva za jeho skutky připadla jeho Otci, Jehovovi. Jednou jistý předák oslovil Ježíše „Dobrý Učiteli“ a slovo „dobrý“ přitom použil jako titul. Ježíš ho opravil: „Nikdo není dobrý, pouze jeden, Bůh.“ (Lukáš 18:18, 19; Jan 5:19, 30) Jednáme jako Ježíš a upozorňujeme ostatní lidi na to, že pocty nepatří nám, ale Jehovovi?

8. a) Jak se Ježíš jakožto zasvěcený člověk oddělil od světa? b) Jak bychom jej měli napodobit?

⁸ Po celý svůj zasvěcený život Ježíš dával najevo, že se „vyčlenil“ pro službu Bohu. Udržoval se čistým, aby se mohl obětovat jako ‚bezvadný a neposkvrněný beránek‘, který mohl posloužit jako výkupné. (1. Petra 1:19; Hebrejcům 7:26) Ježíš dodržoval všechny příkazy mojžíšského Zákona, čímž tento zákon naplnil. (Matouš 5:17; 2. Korinťanům 1:20) Žil v naprostém souladu s tím, co vyučoval o mravnosti. (Matouš 5:27, 28) Nikdo ho nemohl právem obvinit, že jedná ze špatných pohnutek. Ježíš dokonce ‚nenáviděl bezzákonnost‘. (Hebrejcům 1:9) Jsme Božími otroky, proto napodobujme Ježíše, žijme čistým životem a dbejme na to, aby i naše pohnutky byly v Jehovových očích čisté.

Varovné příklady

9. O jakém varovném příkladu se Pavel zmínil a proč bychom o tom měli uvažovat?

⁹ Varovným protikladem toho, jak jednal Ježíš, je jednání Izraelitů. Izraelité totiž prohlásili, že budou dělat vše, co jim Jehova nařídil, ale jeho vůli přesto neplnili. (Daniel 9:11) Apoštol Pavel povzbuzoval křesťany, aby se z toho, co potkalo Izraelity, poučili. Zamysleme se nyní nad některými událostmi, o nichž se Pavel zmínil ve svém prvním dopise Korinťanům, a všimněme si, jakým osidlům se musí zasvěcení služebníci Boha vyhýbat v dnešní době. (1. Korinťanům 10:1–6, 11)

10. a) V jakém smyslu Izraelité ‚toužili po škodlivých věcech‘? b) Proč Izraelité nesli ve druhém případě, kdy reptali kvůli potravě, větší odpovědnost a co se z tohoto varovného příkladu můžeme naučit?

¹⁰ Nejdříve nás Pavel varuje, abychom ‚netoužili po škodlivých věcech‘. (1. Korinťanům 10:6) To nám možná připomene, jak si Izraelité stěžovali, že mají k jídlu stále jen samou mannu. Jehova jim tedy poslal křepelky. Bylo to přibližně rok poté, co se něco podobného událo v pustině Sin, krátce předtím, než Izraelité prohlásili, že se zasvěcují Jehovovi. (2. Mojžíšova 16:1–3, 12, 13) Tentokrát se však poněkud lišily okolnosti. Když Jehova poprvé poskytl Izraelitům křepelky, nevolal lid k odpovědnosti za jeho reptání. Nyní to však bylo jiné. „Ještě měli maso mezi zuby, než se dalo rozžvýkat, když proti lidu vzplanul Jehovův hněv a Jehova začal lid postihovat převelkým pobitím.“ (4. Mojžíšova 11:4–6, 31–34) Co se změnilo? Izraelský národ byl nyní zasvěcený Bohu. Byl proto volán k odpovědnosti. Izraelité si nevážili toho, co jim Jehova poskytoval. Vedlo to k tomu, že proti Jehovovi reptali, ačkoli slíbili, že budou dělat vše, co jim řekl. Když někdo dnes reptá proti „Jehovovu stolu“, vzniká podobná situace. Někteří lidé si neváží toho, co jim Jehova opatřuje prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“. (Matouš 24:45–47) Pamatujme však, že se od nás, jako od lidí zasvěcených Bohu, vyžaduje, abychom byli Jehovovi vděčni za to, co pro nás dělá, a abychom přijímali duchovní pokrm, který nám poskytuje.

11. Jak Izraelité znečistili své uctívání Jehovy modlářstvím? b) Jak můžeme být i my ovlivněni určitým druhem modlářství?

¹¹ Dále Pavel varoval: „Ani se nestaňte modláři jako někteří z nich.“ (1. Korinťanům 10:7) Zde měl apoštol zjevně na mysli uctívání telete, k němuž došlo ihned poté, co Izraelité uzavřeli s Jehovou smlouvu u hory Sinaj. Možná řekneme: ‚Já jsem zasvěcený služebník Jehovy a nikdy se na žádném modlářství podílet nebudu.‘ Povšimněme si však, že Izraelité ze svého stanoviska Jehovu uctívat nepřestali, a přece zavedli uctívání telete — což bylo Jehovovi odporné. V čem vlastně spočívalo toto uctívání telete? Lid přinesl teleti oběť, a pak se „posadil, aby jedl a pil. Nato vstali, aby se pobavili.“ (2. Mojžíšova 32:4–6) Dnes někteří lidé tvrdí, že uctívají Jehovu, ale přitom středem zájmu v jejich životě zřejmě není uctívání Jehovy, ale potěšení z věcí tohoto světa. Službu Jehovovi se snaží vtlačit do zbývajícího času. To samozřejmě není tak extrémní případ, jakým bylo uctívání zlatého telete, ale v zásadě se to příliš neliší. Když si ze svých tužeb člověk udělá boha, ani zdaleka nežije v souladu s tím, že se zasvětil Jehovovi. (Filipanům 3:19)

12. Co se můžeme naučit o zapření sebe sama ze zkušenosti, kterou Izraelité měli s Baalem z Peoru?

¹² V následujícím varovném příkladu, o němž se Pavel zmínil, šlo také o určitý druh zábavy: „Ani nesmilněme, jako někteří z nich se dopustili smilstva, jen aby jich padlo v jednom dnu dvacet tři tisíce.“ (1. Korinťanům 10:8) Izraelité, zlákáni nemravným potěšením, které jim nabízely moabské dcery, začali v Šitimu uctívat Baala z Peoru. (4. Mojžíšova 25:1–3, 9) Máme-li zapřít sami sebe, abychom plnili Jehovovu vůli, znamená to, že přijmeme jeho normy, kterými určuje, co je a co není mravně čisté. (Matouš 5:27–30) V této době úpadku mravních kritérií je nám připomínáno, že je nutné, abychom si v každém ohledu zachovávali mravní čistotu, abychom se podřizovali Jehovově autoritě a nechávali si od něho určovat, co je dobré a co špatné. (1. Korinťanům 6:9–11)

13. Jak nám Pinechasův příklad pomáhá, abychom porozuměli tomu, co znamená být zasvěcen Jehovovi?

¹³ V Šitimu se nechalo chytit do pasti smilstva mnoho lidí. Nicméně někteří Izraelité žili v souladu s tím, že se zasvětili Jehovovi. Patřil k nim Pinechas, výjimečně horlivý člověk. Když zahlédl, jak si jeden izraelský náčelník přivádí do stanu Midianku, uchopil píku a oba je probodl. Jehova řekl Mojžíšovi: „Pinechas . . . obrátil zpět mou zlobu od izraelských synů tím, že nestrpěl vůbec žádné soupeření se mnou v jejich středu, takže jsem ve svém trvání na výlučné oddanosti izraelské syny nezahubil.“ (4. Mojžíšova 25:11) Člověk, který nestrpí žádné soupeření s Jehovou, žije v souladu s tím, že se zasvětil Bohu. Nesmíme připustit, aby cokoli vytlačilo z našeho srdce tu skutečnost, že jsme zasvěceni Jehovovi. Naše horlivost pro Jehovu nás také podněcuje, abychom udržovali svůj sbor čistý tím, že nestrpíme hrubé porušování mravnosti, ale oznámíme takový případ starším.

14. a) Jak Izraelité zkoušeli Jehovu? b) Jak nám úplná oddanost Jehovovi pomáhá, abychom ‚neochabovali‘?

¹⁴ Pavel se zmínil ještě o dalším varovném příkladu: „Ani nezkoušejme Jehovu, jako ho zkoušeli někteří z nich, jen aby byli zahubeni hady.“ (1. Korinťanům 10:9) Nyní měl Pavel na mysli případ, kdy si Izraelité Mojžíšovi stěžovali na Boha, když ‚se kvůli cestě začali unavovat‘. (4. Mojžíšova 21:4) Stane se vám někdy, že se takové chyby dopustíte také? Když jste se zasvětili Jehovovi, domnívali jste se, že Armagedon vypukne co nevidět? Trvá Jehovova trpělivost déle, než jste očekávali? Pamatujme však, že jsme se Jehovovi nezasvětili jenom na omezenou dobu, jen do Armagedonu. Jsme zasvěceni na věčnost. „Nevzdávejme se tedy konání toho, co je znamenité, neboť v patřičném období budeme sklízet, jestliže neochabneme.“ (Galaťanům 6:9)

15. a) Proti komu Izraelité reptali? b) Jak nás naše zasvěcení se Jehovovi podněcuje k respektování teokratické autority?

¹⁵ Pavel nakonec Korinťany varoval, aby nereptali proti služebníkům, které Jehova jmenoval. (1. Korinťanům 10:10) Izraelité velice reptali proti Mojžíšovi a Áronovi, když deset z dvanácti zvědů, kteří byli vysláni na průzkum kanaánské země, přineslo špatné zprávy. Dokonce nahlas uvažovali o tom, že Mojžíše nahradí jiným vůdcem a vrátí se do Egypta. (4. Mojžíšova 14:1–4) Přijímáme dnes vedení, které je nám poskytnuto působením Jehovova svatého ducha? Když vidíme ten bohatý duchovní stůl, který před námi prostírá věrný a rozvážný otrok, je zjevné, koho dnes Ježíš používá k rozdělování ‚pokrmu v pravý čas‘. (Matouš 24:45) Máme-li být z celé duše zasvěceni Jehovovi, vyžaduje to, abychom byli uctiví k jeho jmenovaným služebníkům. Kéž se nikdy nepodobáme některým novodobým reptalům, kteří se přiklonili k jinému vůdci a nechali se jím zavést zpět do světa.

Dělám, co je v mých silách?

16. Jaké otázky by si mohli zasvěcení služebníci Boha položit?

¹⁶ Izraelité by se však takových hrubých hříchů nedopustili, kdyby pamatovali na to, že se Jehovovi zasvětili bezpodmínečně. Ježíš Kristus, na rozdíl od nevěrných Izraelitů, až do poslední chvíle svého života žil v souladu s tím, že se zasvětil Bohu. Jsme Kristovými následovníky, proto napodobujeme jeho příklad úplné oddanosti. Již nežijeme „pro lidské žádosti, ale pro Boží vůli“. (1. Petra 4:2; srovnej 2. Korinťanům 5:15.) Jehovovou vůlí dnes je, aby „lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Timoteovi 2:4) Proto bychom měli ‚kázat dobrou zprávu o království‘, než přijde konec. (Matouš 24:14) Jaké je naše úsilí v této službě? Možná si položíme otázku: ‚Opravdu se snažím‘? (2. Timoteovi 2:15) Okolnosti jsou různé. Jehovu těší, když mu lidé slouží „podle toho, co kdo má, ne podle toho, co nemá“. (2. Korinťanům 8:12; Lukáš 21:1–4) Nikdo by u druhého neměl posuzovat hloubku a upřímnost jeho oddanosti Bohu. Každý by měl posuzovat svou vlastní oddanost Jehovovi. (Galaťanům 6:4) Naše láska k Jehovovi by nás měla podněcovat, abychom se sami sebe ptali: ‚Čím mohu Jehovu potěšit?‘

17. Jaký je vztah mezi oddaností a oceněním? Znázorni to na příkladu.

¹⁷ S oceněním pro Jehovu se prohlubuje i naše oddanost jemu. Jeden chlapec v Japonsku se ve čtrnácti letech zasvětil Jehovovi a své zasvěcení symbolizoval křtem ve vodě. Potom však chtěl studovat na vysoké škole a stát se vědcem. Na celodobou službu nikdy nepomýšlel, ale jakožto zasvěcený Boží služebník nechtěl opustit ani Jehovu, ani jeho viditelnou organizaci. Aby dosáhl svého cíle, šel studovat na univerzitu. Tam však viděl, že absolventi vysokých škol jsou nuceni zasvětit celý svůj život firmě nebo studiím. Říkal si: ‚Co tu vlastně hledám? Mám opravdu žít jako oni a zasvětit se světské práci? Cožpak již nejsem zasvěcen Jehovovi?‘ Znovu se v něm probudilo ocenění pro duchovní věci a stal se pravidelným průkopníkem. Hlouběji porozuměl tomu, co to znamená být zasvěcen Jehovovi, a to ho podnítilo, aby se v srdci rozhodl, že půjde kamkoli, kde je větší potřeba služebníků. Zúčastnil se školy služebního vzdělávání a byl pověřen misionářskou službou v zahraničí.

18. a) Do jaké míry by měl být náš život ovlivněn tím, že jsme se zasvětili Jehovovi? b) Jakou odměnu nám může přinést naše zasvěcení se Jehovovi?

¹⁸ To, že jsme zasvěceni Bohu, prostupuje celým naším životem. Musíme zapřít sami sebe a „den co den“ následovat Ježíšův znamenitý vzor. (Lukáš 9:23) Když jsme však sami sebe zapřeli, nežádáme od Jehovy, aby nám dal „dovolenou“. Jehova stanovuje pro své služebníky zásady, a my jim podřizujeme svůj život. I v takových oblastech života, kde máme možnost osobní volby, je dobré, když usilujeme o to, abychom žili jako lidé zasvěcení Jehovovi. Ve své každodenní službě Jehovovi děláme, co je v našich silách, abychom se mu líbili. Tak budeme jako křesťané úspěšní a Jehova nám požehná svým schválením, protože On je tím, kdo si zaslouží naši naprostou oddanost.