Jehova slyší naše naléhavé volání o pomoc
POMOC byla naléhavě nutná. Bylo to vidět na obličeji králova číšníka, který byl velice smutný. Na otázku, co se stalo, vyjádřil číšník svůj zármutek nad zpustošeným stavem Jeruzaléma a jeho zdí. Pak dostal otázku: ‚Čeho se snažíš dosáhnout?‘ „Ihned jsem se pomodlil k nebeskému Bohu,“ napsal později číšník Nehemjáš. Bylo to rychlé, tiché, naléhavé volání k Jehovovi o pomoc. A k čemu vedlo? Perský král Artaxerxes okamžitě pověřil Nehemjáše, aby obnovil jeruzalémské hradby. — Nehemjáš 2:1–6.
Ano, Bůh slyší naléhavé úpěnlivé prosby těch, kteří ho milují. (Žalm 65:2; 65:3, KB) Jestliže se ti tedy zdá zkouška větší, než můžeš snést, mohl by ses modlit jako David v Žalmu 70, když bezprostředně potřeboval božskou pomoc. Nadpis tohoto žalmu ukazuje, že má sloužit „k připomínání“. S malými obměnami se v něm opakuje Žalm 40:13–17 (40:14–18, KB). Ale jak může 70. žalm pomoci nám jako Jehovovu lidu?
Úpěnlivá prosba o rychlé vysvobození
David začíná úpěnlivou prosbou: „Bože, abys mě osvobodil, Jehovo, na pomoc mi pospěš.“ (Žalm 70:1; 70:2, KB) Když jsme v tísni, můžeme se modlit, aby nám Bůh rychle přišel na pomoc. Jehova nás nezkouší zlými věcmi a „ví, jak vysvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti“. (2. Petra 2:9; Jakub 1:13) Co když však dovoluje, aby zkouška trvala, snad aby nás něčemu naučil? Pak ho můžeme prosit o moudrost, abychom se s ní uměli vyrovnat. Prosíme-li ve víře, poskytne nám moudrost. (Jakub 1:5–8) Bůh nám také dá sílu, kterou potřebujeme, abychom ve svých zkouškách vytrvali. Například nás ‚podporuje na pohovce v nemoci‘. — Žalm 41:1–3; 41:2–4, KB; Hebrejcům 10:36.
Naše vrozená hříšnost a také skutečnost, že jsme stále vystaveni pokušení a ďáblovým snahám zničit náš vztah k Jehovovi, by nás měly podněcovat, abychom se každý den modlili k Bohu o pomoc. (Žalm 51:1–5; 51:3–7, KB; Římanům 5:12; 12:12) Pozoruhodná jsou tato slova Ježíšovy vzorové modlitby: „Neuveď nás do pokušení, ale osvoboď nás od toho zlého.“ (Matouš 6:13) Ano, můžeme prosit Boha, aby nám nedovolil poddat se, když jsme pokoušeni k neposlušnosti, a aby zabránil satanovi, „tomu zlému“, když nás chce přemoci? Své volání o vysvobození však spojujme s potřebnými kroky, abychom se vyvarovali situací, které by nás zbytečně vystavovaly pokušení a satanovým léčkám. — 2. Korinťanům 2:11.
Ti, kteří říkají „haha!“
Může pro nás být bolestnou zkouškou, jestliže nás nepřátelé haní za víru, kterou projevujeme. Kdyby se ti to stalo, přemýšlej o Davidových slovech: „Kéž jsou zahanbeni a zaraženi ti, kteří baží po mé duši. Kéž se obrátí a jsou pokořeni ti, kteří mají potěšení z mého neštěstí. Kéž odejdou zpátky kvůli své hanbě ti, kteří říkají: ‚Haha, haha!‘ “ (Žalm 70:2, 3; 70:3, 4, KB) Davidovi nepřátelé ho chtěli vidět mrtvého; ‚bažili po jeho duši‘ neboli životě. David se však nesnažil jim odplatit, ale projevoval víru, že je zahanbí Bůh. David se modlil, aby byli jeho nepřátelé „zahanbeni a zaraženi“ — v rozpacích, zmateni, rozrušeni a zklamáni, když se budou snažit uskutečnit své ničemné intriky. Ano, ať ti, kteří mu chtějí ublížit a mají radost z jeho neštěstí, sami pocítí zmatek a zažijí hanbu.
Kdybychom měli tak říkajíc zlomyslnou radost, když nepřítele postihne neštěstí, museli bychom se Jehovovi zodpovídat za svůj hřích. (Přísloví 17:5; 24:17, 18) Když však nepřátelé haní Boha a jeho lid, můžeme se modlit, aby Jehova kvůli svému svatému jménu způsobil, aby se ‚obrátili a byli pokořeni‘ v očích lidí, před nimiž by chtěli být slavní. (Žalm 106:8) Pomsta je Boží a on může své i naše nepřátele uvést do zmatku a ponížit je. (5. Mojžíšova 32:35) Například nacistický vůdce Adolf Hitler se snažil vyhladit svědky Jehovovy v Německu. Setkal se s naprostým neúspěchem. Dnes je jich tam totiž mnoho tisíc a oznamují poselství o Království.
Pohrdavě a posměšně snad naši nepřátelé říkají: „Haha, haha!“ Vysmívají se Bohu a jeho lidu, a proto ať tito hříšníci „odejdou zpátky kvůli své hanbě“, ať utrpí pohanu. Zatímco se o to modlíme, zachovávejme ryzost a obveselujme Jehovovo srdce, aby mohl dát odpověď satanovi a komukoli jinému, kdo by se Bohu posmíval. (Přísloví 27:11) A nikdy bychom se neměli bát našich domýšlivých nepřátel, protože „kdo důvěřuje v Jehovu, bude ochráněn“. (Přísloví 29:25) Pyšný babylónský král Nebukadnecar, který zajal Boží lid, utrpěl potupu a musel připustit, že ‚nebeský Král je schopen pokořit ty, kteří chodí v pýše‘. — Daniel 4:37.
„Bůh buď veleben!“
Ačkoli nám mohou nepřátelé působit těžkosti, vždy vyvyšujme Jehovu společně s těmi, kteří ho také uctívají. David nepřipustil, aby ho tísnivá situace přemohla, takže by přestal velebit Jehovu, ale naopak řekl: „Kéž jásají a radují se v tobě všichni, kteří tě hledají, a kéž neustále říkají: ‚Bůh buď veleben!‘ — ti, kteří milují tvou záchranu.“ (Žalm 70:4; 70:5, KB) Jehovův lid je nadále velmi radostný, protože ‚jásá a raduje se‘ v něm. Jako jeho oddaní, pokřtění svědkové mají velkou radost, protože k němu mají důvěrný vztah. (Žalm 25:14) Je však možné říci, že pokorně hledají Boha. Věří v něho a zachovávají jeho přikázání, a přitom stále hledají další poznání o něm a o jeho Slovu. — Kazatel 3:11; 12:13, 14; Izajáš 54:13.
Když svědkové Jehovovi oznamují dobré poselství, ve skutečnosti stále říkají: „Bůh buď veleben!“ Vyvyšují Jehovu a mají ho v největší vážnosti. S radostí pomáhají lidem, kteří hledají pravdu, aby se dověděli o Bohu a aby ho také oslavovali. Na rozdíl od světských lidí, kteří milují rozkoše, Jehovův lid ‚miluje jeho záchranu‘. (2. Timoteovi 3:1–5) Jsou si vědomi své vrozené hříšnosti, a proto jsou hluboce vděční, že Jehova Bůh v lásce opatřil záchranu k věčnému životu prostřednictvím usmiřující oběti svého drahého Syna, Ježíše Krista. (Jan 3:16; Římanům 5:8; 1. Jana 2:1, 2) Velebíš Boha a dokazuješ pěstováním pravého uctívání k jeho chvále, že ‚miluješ jeho záchranu‘? — Jan 4:23, 24.
Důvěřuj v toho, který opatřuje únik
Když se David vyjadřoval v tomto žalmu, cítil se v tak zoufalé nouzi, že řekl: „Já však jsem ztrápený a chudý. Bože, pro mne přece jednej rychle. Jsi má pomoc a ten, kdo mi opatřuje únik. Jehovo, neopozdi se příliš.“ (Žalm 70:5; 70:6, KB) Když jsme sklíčení zkouškami, které postihují věřící, například soužením v podobě pronásledování, pokušení a satanových útoků — vypadáme možná jako „chudí“. Ačkoli snad nejsme bez prostředků, zdáme se bezbranní tváří v tvář nelítostným nepřátelům. Můžeme se však spolehnout, že nás Jehova může a chce zachránit jako své věrné služebníky. — Žalm 9:17–20; 9:18–21, KB.
Jehova „opatřuje únik“, když to potřebujeme. Do zkoušky nás snad uvedly naše vlastní nedostatky, ale jestliže ‚naše pošetilost překroutila naši cestu‘, pak ať se naše srdce ‚nerozvzteklí proti Jehovovi‘. (Přísloví 19:3) On tím není vinen a je hotov nám pomoci, jestliže se k němu modlíme ve víře. (Žalm 37:5) Co když zápasíme, abychom se vyhnuli hříchu? Pak o tom výslovně mluvme v modlitbě a prosme o božskou pomoc, abychom mohli jít dále spravedlivou cestou. (Matouš 5:6; Římanům 7:21–25) Bůh odpoví na naši vroucí modlitbu a bude se nám duchovně dobře dařit, podvolíme-li se vedení jeho svatého ducha. — Žalm 51:17; 51:19, KB; Efezanům 4:30.
Když těžce zápasíme ve zkoušce víry, máme možná pocit, že to již příliš dlouho nevydržíme. Naše hříšné tělo je slabé, a snad proto prahne po rychlé záchraně. (Marek 14:38) Úpěnlivě tedy možná prosíme: „Jehovo, neopozdi se příliš.“ Zejména pokud se znepokojujeme tím, že je potupeno Boží jméno, cítíme snad, že se musíme modlit jako kdysi prorok Daniel: „Jehovo, slyš přece. Jehovo, odpusť přece. Jehovo, věnuj přece pozornost a jednej. Neotálej přece, sám kvůli sobě, můj Bože, vždyť . . . nad tvým lidem bylo vzýváno tvé jméno.“ (Daniel 9:19) Můžeme věřit, že se náš nebeský Otec příliš neopozdí, protože nás apoštol Pavel ujistil: „Přibližujme se . . . s volností řeči k trůnu nezasloužené laskavosti, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas.“ — Hebrejcům 4:16.
Nikdy nezapomínej, že Jehova opatřuje únik. Bude pro nás dobré, jestliže na to budeme jako jeho služebníci pamatovat, a také pamatujme na hluboké city vyjádřené v modlitbě v 70. žalmu. O velmi závažné věci se někdy musíme modlit opětovně. (1. Tesaloničanům 5:17) Může se zdát, že se určitý problém nedá řešit, že z naší těžké situace neexistuje východisko. Ale náš milující Otec nás posílí a nepřipustí, abychom byli zkoušeni nad to, co můžeme snést. Proto neúnavně předstupuj s vroucí modlitbou před trůn Krále věčnosti. (1. Korinťanům 10:13; Filipanům 4:6, 7, 13; Zjevení 15:3) Modli se ve víře a bezvýhradně mu důvěřuj, protože Jehova slyší naše naléhavé volání o pomoc.