Evangelisté sklízejí světaširou žeň

„Jak hodiny odtikávají k Armageddonu, svědkové Jehovovi urychlují svou činnost, aby zachránili co nejvíce nás lidí před hrozícím zničením.“ — Úvodník Iana Boyna v „The Sunday Gleaner“ z 15. března 1987 v Kingstonu na Jamajce.

CITOVANÝ pisatel úvodníku má pravdu. Svědkové Jehovovi věří, že Armageddon, kdy Bůh zničí ničemné, je blízko, a že celé lidstvo žije v čase božského soudu. (Zjev. 14:6, 7) Je tedy třeba, aby lidé věnovali pozornost dobrému poselství. Ježíš Kristus, největší lidský evangelista všech dob, uvedl v pohyb organizaci, která v prvním století evangelizovala „až na sám konec země“. (Sk. 1:8 „EP“) Podobné evangelizační dílo předpověděl pro naši dobu. (Mat. 24:14) Organizaci, která to dělá, tvoří svědkové Jehovovi, kteří naléhavě kážou dobrou zprávu o Božím království ve 210 zemích a územích.

Svědkové Jehovovi jsou ale víc než jen kazatelskou organizací. Také vyučují. Ježíš pověřil své učedníky: „Čiňte učedníky z lidí všech národů. . . a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mat. 28:19, 20) Rádi bychom vám představili některé jednotlivce, kteří měli prospěch z jejich kazatelské a učitelské práce.

Mexiko

Seznamte se s Virginií. Je jí stodeset let a chtěla by vám říci, že „nikdy není příliš pozdě, abys přišel a sloužil Jehovovi“. Jako mladá žena byla tak zbožná, že se čtyři roky oblékala do zvláštního náboženského šatu. „Ale něco tu scházelo,“ říká. Nikde nemohla najít uspokojivé odpovědi na své biblické otázky. Když se například ptala učitelů ve své církvi: „Jaké je Boží jméno?“, odpovídali: „Boží jméno je Bůh“.

Ale v roce 1983 se všechno změnilo, když její vnučka začala studovat Bibli se svědky Jehovovými. Vnučka Virginiinu otázku zodpověděla tím, že Boží jméno je Jehova. (Žalm 83:18; 83:19, „KB“) To pohnulo Virginii, aby začala studovat Bibli se svědky Jehovovými sama. Za dva roky, 2. června 1985, byla ve věku sto osmi let pokřtěna.

„S láskou vzpomínám na to datum,“ říká, „protože toho dne jsem začala žít. Ve svém věku kážu pět až šest hodin za měsíc a při chůzi se opírám o hůl. Raději chodím, než jezdím autem. Tak se udržuji v dobrém tělesném stavu.“

Indie

„Byl jsem místní výtržník a povaleč,“ říká muž, který býval zajatcem mnoha neřestí. „Pašoval jsem drogy, hrál jsem mutka (hazardní hru) a kouřil cigarety, které mi zdarma dychtivě nosili moji pokoutní klienti. Také tu byl návyk na alkohol — to všechno vzdor tomu, že jsem byl aktivním členem církve.“ Ale když ho navštívil jeden svědek Jehovův a on začal studovat Bibli a uplatňovat její rady, jeho život se změnil. (Přísl. 2:1–22; 2. Tim. 3:16) Nyní i s manželkou a dvěma dcerami pomáhá jiným, aby se osvobodili od takových neřestí.

Belgie

Mladá dvojice se trpce rozhněvala na Boha. Proč? Jejich první dítě, holčička, jim zemřelo deset dní po narození. Druhé dítě se narodilo zmrzačené. A třetí, které se zdálo silné a zdravé, nečekaně zemřelo po pěti měsících. Matka nemohla věřit, že by milující Bůh připustil, aby je postihly takové tragédie, když tolik lidí, kteří žijí nemravně, má zdravé děti.

Krátce nato kázala v okolí jedna svědkyně dům od domu a zastavila se u ní. Když mluvila o Božích slibech šťastné budoucnosti pro lidstvo, ženu pobouřila myšlenka, že Bůh je milujícím nebeským Otcem. (Žalm 37:10, 11) Byla však ochotna přijmout nějakou biblickou literaturu. Po opakovaných návštěvách svědkyně obměkčilo biblické dobré poselství její srdce a postupně v ní vybudovalo důvěru k Bohu. Nyní má ona i její manžel silnou naději, nejen že Jehova vyléčí jejich zmrzačeného chlapečka na budoucí rajské zemi, ale také že vzkřísí jejich druhé dvě děti. — Jan 5:28, 29; Zjev. 21:1– 4.

Portugalsko

Jednou v neděli ráno se paní s plnou taškou potravin zastavila na kus řeči s jednou manželskou dvojicí. Bylo to jejich první, ale ne poslední setkání. Ta dvojice, svědkové Jehovovi, se právě zabývala evangelizační činností. Pochválili ženu, že se stará o hmotné potřeby své rodiny. Ale kdo, zeptali se, se může postarat o potřeby lidstva? Sami na tu otázku odpověděli, že Bůh. (Žalm 107:8, 9; Iz. 33:24) „Jestlipak by měl lék na můj problém?“ zauvažovala ta paní nahlas. Svědkové odpověděli kladně a byli pozváni k ní domů, kde začalo biblické studium. Když si manžel všiml, jak se postoj jeho manželky mění k lepšímu, připojil se ke studiu a zakrátko také změnil způsob života.

Později řekla paní svědkům, že předtím, než s nimi v tu neděli mluvila, se již dvakrát pokusila o sebevraždu. Byla hluboce rozrušena, protože se s manželem rozhodli, že se rozejdou. Nyní však ona, její manžel a jejich děti jednotně dělají pokroky v poznávání dobrého poselství.

Thajsko

Jednu ženu žijící na severu této země většinu života pronásledovali démoni. Když se setkala s jedním svědkem Jehovovým, který konal evangelizační práci, obdržela nějakou biblickou literaturu a souhlasila s domácím biblickým studiem. Po dvou měsících studia ocenila biblické důvody k tomu, aby odklidila z domu všechny předměty falešného uctívání, například modly, a aby zničila svůj ceněný domeček duchů postavený na ochranu její rodiny před zlými duchy. (Sk. 19:19; 1. Kor. 10:21; 1. Jana 5:21) Nyní už netrpí útoky démonů a je schopna se soustředit na to, aby pomáhala jiným dozvídat se o jediném pravém Bohu, Jehovovi.

Keňa

Když řekli jednomu vůdci zločinecké bandy, že je považován za tak nebezpečného, že policie má nařízeno zastřelit ho, jakmile ho uvidí, se smíchem nad tím pokrčil rameny. Brzy nato však jeho bandě nevyšel podle plánu jeden přepad. Zůstal sám, obklíčen rozzuřeným zástupem, který ho chtěl lynčovat. V tu chvíli ho však vyprostila policie a odvlékla ho do vězení, kde čekal na soud.

Jeho právník mu radil různé taktiky popírání viny, ale on si v žalářní cele vzpomněl na návštěvy, které u něho před léty konal jeden svědek Jehovův. Začal litovat svého nezákonného jednání a modlil se k Bohu o pomoc. Modlil se dokonce k Jehovovi jménem. (Srovnej Skutky 10:1, 2.) K soudcovu překvapení tento zločinec při přelíčení doznal svou vinu. Soudce tedy vynesl poměrně mírný rozsudek: místo k smrti ho odsoudil k deseti letům v nejbezpečnější káznici.

Za mřížemi horlivě četl biblickou literaturu a opětovně se modlil. Prosil Boha, aby mu byl pokud možno čas věznění zkrácen a on mu tak mohl sloužit. Nečekaně mu bylo sděleno, že mu byl trest snížen na polovinu. Po pěti letech věznění byl tedy propuštěn a okamžitě začal studovat Bibli se svědky Jehovovými. Brzy nato byl pokřtěn a nyní si stanovil za cíl evangelizaci plným časem.

To je jen několik příkladů, jak svědkové Jehovovi plní své pověření a závazek evangelizovat „až na sám konec země“. Tyto zkušenosti by se daly ztisícinásobit. Pochybuješ tedy, že svědkové Jehovovi jsou dnes těmi pravými evangelisty?