Mladí lidé s jistou budoucností

„TAK hrůzný a pobuřující, jako je snad každý [případ znásilnění]“ — takto popsal jistý soudce zločin, jehož projednávání předsedal. Parta osmi dospívajících ve věku od 14 do 18 let si v centru Londýna vyhlédla turistku, opakovaně ji znásilnili a pak ji svrhli do blízkého průplavu, ačkoli jim řekla, že neumí plavat. Pochopíme matku jednoho ze zločinců, která prohlásila, že se jí udělalo nevolno, když v televizních zprávách viděla, co provedl její syn.

Smutné je, že na tomto incidentu je vidět, co se dnes odehrává v celé společnosti. Brutalita se stala normální, ať už při páchání zločinů, při neshodách v rodině, či při etnických konfliktech na Balkáně, ve střední a západní Africe nebo kdekoli jinde. Mladí lidé uprostřed takových podmínek vyrůstají nebo se o nich dovídají. Sotva se lze tedy divit, že mnozí z nich znecitlivějí, jsou „bez přirozené náklonnosti“ a „bez sebeovládání“. (2. Timoteovi 3:3)

„Zuřiví“

Když křesťanský apoštol Pavel napsal svůj druhý dopis Timoteovi, který byl také sborovým starším, byl Řím světovou velmocí. Římské arény oplývaly krutostí a brutalitou. Avšak Pavel varoval, že v budoucnosti nastanou časy, s nimiž „bude těžké se vyrovnat“. (2. Timoteovi 3:1) Je zajímavé, že řecké slovo, které tyto časy popisuje jako „kritické“, v sobě obsahuje myšlenku, že budou ‚zuřivé‘. Ještě více než třicet let před tím se Ježíš během své pozemské služby dostal do situace, ze které vyplývalo, co do určité míry za tehdejší krutostí stálo.

Ježíš právě přijel ve člunu k východnímu pobřeží Galilejského moře. Když vystoupil na břeh, vrhli se na něho dva muži. Z jejich divokého vzezření a jekotu bylo každému jasné, že rozhodně nejsou v pořádku. Byli „neobvykle zuřiví“, posedlí démony.a To, co vykřikovali, vycházelo z ničemných duchů, kteří je vedli k násilnému jednání. „Co s tebou máme společného, Boží Synu?“ ječeli ti muži. „Přišel jsi sem, abys nás trýznil před ustanoveným časem?“ Ničemní duchové, kteří tyto muže ovládali, dobře věděli, že Bůh už stanovil čas, kdy na démonech vykoná rozsudek. Nakonec budou jednou provždy zničeni. Byli však rozhodnuti, že do té doby budou používat své nadpřirozené schopnosti k vyvolávání zuřivého, násilného jednání. Těmto mužům přineslo úlevu jen to, že Ježíš svou zázračnou mocí démony vyhnal. (Matouš 8:28–32; Juda 6)

Když se stane, že dnešní lidé, třeba i mladí, jednají šíleně, je dobré si připomenout tuto událost. Proč? Protože v tomto dvacátém století se setkáváme s podobným nebezpečím, jak vysvětluje biblická kniha Zjevení: „Běda zemi a moři, protože k vám sestoupil Ďábel a má velký hněv, neboť ví, že má krátké časové období.“ (Zjevení 12:12) Povšimněte si laskavě, že toto ponížení u Satana vyvolalo „velký hněv“, protože ví, že mu zbývá krátký čas.

Prožíváme útok

Na stránkách tohoto časopisu bylo už mnohokrát uvedeno, že v roce 1914 proběhlo dosazení Ježíše Krista na trůn jako Krále Božího Království v nebi. Ježíš okamžitě zakročil proti Božímu úhlavnímu nepříteli Satanovi. Ďábel a jeho démoni byli vykázáni z nebes a nyní svou pozornost soustřeďují na zemi. (Zjevení 12:7–9) Oblast jeho vlivu je značně omezena, a tak Satan „obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil“. (1. Petra 5:8) Kdo je pro něj snadnou kořistí? Není snad logické, že to budou zvláště ti, kdo postrádají životní zkušenosti a vztahy k druhým si teprve vytvářejí? Ďáblovým terčem se tedy stali dnešní mladí lidé. Mládež to tomuto prohnanému demagogovi usnadňuje mnoha druhy dnešní hudby a tím, jak tráví volný čas. (Efezanům 6:11, 12)

Dokonce i když se mladí lidé snaží něčeho v životě dosáhnout, často jsou v nevýhodě. Od konce druhé světové války se lidé v mnoha zemích, které se války zúčastnily, snaží svým rodinám vše vynahradit a umožňují jim životní styl v blahobytu. Hmotný majetek, neomezené množství volného času a zábava se staly hlavními cíli. Následkem toho mnozí prožívají utrpení. „Ti, kdo se rozhodli, že zbohatnou,“ varoval Pavel Timotea, „upadají do pokušení a léčky a do mnoha bláznivých a škodlivých žádostí . . . Láska k penězům je totiž kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, . . . celí se probodali mnoha bolestmi.“ (1. Timoteovi 6:9, 10) Zkrátka a dobře, vidíme, že lidé v dnešní hmotařské společnosti jsou probodáni hospodářskými, finančními a citovými bolestmi. Mezi nimi je i mnoho mladých lidí, obětí této pasti nastražené Božím úhlavním nepřítelem.

Naštěstí však existuje i dobrá zpráva. A týká se mladých lidí, těch, kteří mají před sebou jistou budoucnost. Jak je to možné?

Hledejte a naleznete

Mnoho mladých lidí má vznešené ideály. Odmítají úpadková měřítka, která jsou mezi dospělými běžná. Odmítají křivdy a necitelné postoje politiků a podnikatelů prahnoucích po moci. Jestliže jsi mladý, možná je to i tvůj případ.

Uvažujme o Cedrikovi, mladém, asi osmnáctiletém muži, jehož zážitky nejsou nijak ojedinělé.b Jako dítě se bál mnoha věcí včetně smrti. Kladl si otázku, jaký smysl život má. Do svých patnácti let na ni nenašel odpověď a začal o ní přemýšlet se skupinou jiných idealisticky zaměřených mladých lidí. „Kouřili jsme marihuanu a nekonečné hodiny si povídali,“ vzpomíná. „Bylo vidět, že každý má stejné myšlenky, ale nikdo nemá odpovědi.“

Cedric podobně jako mnoho jiných mladých lidí toužil po vzrušení. Užívání drog mu však nestačilo. Brzo se zapletl do krádeží a obchodu s drogami. Stále si hledal nové cíle. Začal krást na objednávku. „Byla to tehdy pro mě legrace,“ přiznává. „Nikdy jsem však nic neukradl obyčejnému člověku. Když jsem ukradl auto, neničil jsem ho. Obchody nebo firmy jsem vykrádal jen tehdy, když jsem věděl, že jsou pojištěné. Tím jsem si ospravedlňoval své jednání.“ Jistě vás nepřekvapí, že Cedric skončil ve vězení.

Cedric vzpomíná: „Mark, spoluvězeň, si se mnou povídal. Všiml si, že mám na paži vytetovaný velký kříž, a tak se mne zeptal, proč to mám. Myslel si, že to pro mě je nábožensky důležité.“ O několik týdnů později dal Mark Cedrikovi knihu Můžeš žít navždy v pozemském ráji.c „Okamžitě mne upoutala slova ‚Můžeš žít navždy‘. O tom jsme vždycky mluvili, ale nikdy jsme tomu nepřišli na kloub.“ Po mnoha rozhovorech s jedním svědkem Jehovovým, který věznici navštěvoval, si Cedric uvědomil, že to, po čem touží, je dosažitelné — avšak pouze Božím způsobem.

„Když jsem se přestal scházet s bývalými přáteli, udělal jsem rychlé pokroky,“ říká Cedric. Jeho pokroky ve vnímavosti a štěstí však nebyly snadné. „Pracuji na tom stále,“ dodává. „Musím si dávat pozor na své uvažování.“ Ano, Cedric si uvědomil, že jeho naivita ho zavedla do Ďáblovy pasti, protože si myslel, že svých cílů dosáhne, když se zaměří na činnosti, které vyvolávají vzrušení.

Je pěkné, že Cedric je už dlouho z vězení a pravidelně se těší ze společnosti těch, kdo nalezli, co hledali. Nyní je svědkem Jehovovým a sdílí naději na věčný život v ráji na této zemi. Těší se také na konec satanského vlivu a jeho skrytých projevů.

Samozřejmě, že nejen mladí lidé jako Cedric mají jistou budoucnost; jiní mladí lidé byli vychováni zbožnými rodiči, kteří jim vštípili lásku k biblické pravdě.

Bohulibá výchova přináší zisk

„Vychovej chlapce podle cesty, která je pro něho; i když zestárne, neodbočí z ní,“ napsal už dávno moudrý král Šalomoun. (Přísloví 22:6) To se prokázalo jako pravdivé na těch mnoha cílevědomých mladých lidech, kteří si zvolili řídit se biblickými zásadami.

Udělali to třeba Sheila, Gordon a Sarah. Vzpomínají si, že jejich rodiče zdůrazňovali, že je důležité poslouchat Kristův příkaz ‚jít a činit učedníky‘ kázáním dobré zprávy o Království. (Matouš 24:14; 28:19, 20) „Když jsme se v něčem rozhodovaly, říkaly jsme si s maminkou: ‚Jak to ovlivní kazatelskou činnost?‘ “ vzpomíná Sheila. „Kvůli tomuto přístupu jsme se vzdaly mnoha plánů,“ připouští, „ale měly jsme velké požehnání.“ Když se Sheila se svou maminkou vracely unavené domů po dni stráveném šířením dobré zprávy, dokonce si zpívaly. „Měla jsem tu největší radost,“ říká. „Cítím to, jako by to bylo dnes.“

Gordon často vzpomíná na skvělé sobotní večery. „Sboroví starší mě zvali k sobě domů a řešili jsme tam poučné kvízy a povídali si o zajímavých věcech. Starší nás povzbuzovali, abychom se nazpaměť učili biblické verše, povídali si o duchovních námětech, vyprávěli zážitky ze služby, a dovídali se, jak se kázání o Království stupňuje,“ vzpomíná Gordon. „To vše mi dalo dobrý základ pro to, abych rozvíjel svou lásku k Jehovovi Bohu.“

Sarah ráda vzpomíná, jak večer navštěvovala svědky. „Jedli jsme společně. Nakonec jsme na klavír doprovázeli ty, kdo zpívali písně o Božím Království. Hudba nám opravdu hodně pomáhala, a to zvláště v době, kdy jsme chodili do školy, protože jsme tak měli něco, co jsme jako rodina dělali společně.“

Pravdou však je, že ne všichni mladí lidé, kteří se snaží Jehovu potěšit, mají v rodině ideální podmínky. Když však jsou v úzkém styku s jinými rodinami svědků ve sboru, cítí se v bezpečí a vědí, že někam patří.

Spolehlivý základ pro budoucnost chovej jako poklad

Dnešní mladí lidé stojí před volbou. Mohou zůstat s tímto špatným světem a spolu s ním bezmyšlenkovitě spět ke zničení v nadcházejícím „velkém soužení“, které Ježíš předpověděl. Nebo mohou ‚vložit svou důvěru v samotného Boha a zachovávat jeho vlastní přikázání‘, jak zpíval inspirovaný žalmista Asaf. Když budou poslouchat Boha, zabrání jim to, aby se nestali ‚generací zatvrzelou a vzpurnou, generací, která nepřipravila své srdce a jejíž duch nebyl vůči Bohu důvěryhodný‘. (Matouš 24:21; Žalm 78:6–8)

Ve více než 80 000 sborech svědků Jehovových na celém světě se setkáte s mnoha obdivuhodnými mladými lidmi. Řídí se radou, kterou dal Pavel mladému Timoteovi, aby totiž „působili k dobru, byli bohatí ve znamenitých skutcích, aby byli štědří, pohotoví dělit se, a aby si jako poklad bezpečně chovali znamenitý základ pro budoucnost“. Díky tomu se „pevně chopili skutečného života“. (1. Timoteovi 6:18, 19) Více se o těchto pravých křesťanech dozvíte, když navštívíte jejich shromáždění. I vy pak můžete získat naději na jistou budoucnost.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 7]

Za jednáním ‚neobvykle zuřivých‘ mužů, které Ježíš uzdravil, stáli ničemní duchové

[Obrázek na straně 8]

Kladou „znamenitý základ pro budoucnost“