Ohrožená generace

„Před dvěma měsíci jsem byl šťastný a aktivní člověk. Teď jsem hrozně unavený, kdykoli mám něco udělat. Je mi mizerně a jsem podrážděný, takže nevím, jak to se mnou mohou druzí vydržet. Těžko říct, proč se z ničeho nic cítím tak špatně.“ (Paul)

„Brečím a cítím v srdci silnou bolest. Když tuto bolest nemám, bývám apatická. Nic mě netěší. Už mě nebaví být s přáteli. Hodně spím. Většinou nejsem schopna ráno vstát a jít do školy, a taky známky se mi dost zhoršily.“ (Melanie)

PAUL a Melanie nejsou sami. Studie ukazují, že ve Spojených státech trpí nějakou formou deprese přibližně osm procent dospívajících a asi čtyři procenta mladých postihne každý rok těžká forma deprese. Tyto statistiky však nevyjadřují celou šíři problému, protože někdy je deprese nesprávně diagnostikována nebo úplně přehlédnuta. Psycholog David G. Fassler, který se zabývá dospívajícími lidmi, píše: „Když jsem si prohlédl výzkum provedený na dětech a dospívajících, nabyl jsem přesvědčení, že závažnou depresi prožije před dosažením osmnácti let více než čtvrtina mladých lidí.“

Ničivé účinky

Deprese působí na dospívající ničivě. Odborníci jsou totiž přesvědčeni, že právě deprese hraje u mladistvých významnou úlohu v poruchách příjmu potravy, psychosomatických onemocněních, potížích ve škole a případech zneužívání návykových látek.

Daleko tragičtější je to, že deprese souvisí se sebevraždami dospívajících. Podle amerického Národního institutu pro duševní zdraví si až sedm procent mladých lidí trpících těžkou depresí vezme život.a Ale ani z tohoto údaje není patrný celý rozsah problému, protože se předpokládá, že na každého mladého člověka, který si vezme život, připadá daleko více těch, kteří se o to pokusí. Oprávněně tedy zpráva Carnegieho kolegia pro vývoj dospívajících uvádí: „Brát problémy mladistvých na lehkou váhu znamená říkat si o katastrofu. Takovou nedbalostí se tato generace opravdu dostává do nebezpečí.“

Bezstarostný život?

Pro některé lidi je těžké uvěřit, že dospívající opravdu mohou trpět depresí. ‚Vždyť jsou to jen děti,‘ mohou usuzovat dospělí. ‚Vedou bezstarostný život a určitě nemají úzkostné starosti dospělých.‘ Nebo snad ano? Faktem je, že problémy, kterým mladiství čelí, jsou mnohem intenzivnější, než si mnozí dospělí uvědomují. Doktor Daniel Goleman uvádí: „U každé další generace dvacátého století bylo riziko vzniku závažné deprese vyšší než u generace jejích rodičů. Přitom rozhodně nešlo jen o obyčejný smutek, ale o ochromující netečnost, sklíčenost a sebeobviňování a o pocit bezbřehé beznaděje. Věková hranice výskytu těchto depresí se neustále snižuje.“

Mnozí rodiče nicméně mohou namítnout: ‚My jsme dospíváním prošli bez deprese. Proč je naše dítě tak zahlceno negativními pocity?‘ Dospělí by však neměli srovnávat své dospívání s tím, co mladí lidé prožívají dnes. Navíc jednotliví lidé vnímají okolní svět různě a také na něj různě reagují.

Kromě toho dnešní dospívající stojí před dalšími náročnými úkoly. „Vyrůstají ve světě, který se značně liší od světa, v němž vyrůstali jejich rodiče,“ píše dr. Kathleen McCoyová v knize Understanding Your Teenager’s Depression (Jak pochopit depresi mladistvých). Autorka cituje řadu významných změn, k nimž došlo v posledních desetiletích, a dělá závěr: „Dnešní dospívající nemají takový pocit bezpečí, jistoty a naděje, jaký měla naše generace.“

Vzhledem k častému výskytu deprese mezi mladými lidmi se následující články budou zabývat třemi otázkami:

• Jakými příznaky se deprese u dospívajících projevuje?

• Co tento stav způsobuje?

• Jak lze dospívajícím s depresí pomoci?

[Poznámka pod čarou]

Jak rozpoznat příznaky

„Smutek je normální, zdravá emoce, kdežto deprese je nemoc. Nesnáz spočívá v pochopení a rozpoznání rozdílů mezi nimi.“ (Dr. David G. Fassler)

JAKO většina jiných poruch, má i deprese jasné příznaky. Ty však vůbec není snadné rozpoznat. Proč? Protože skoro všichni dospívající, stejně jako dospělí, jsou tu a tam sklíčeni. Jaký rozdíl je mezi pouhým splínem a depresí? Hodně záleží na intenzitě a trvání tohoto stavu.

Intenzita souvisí s mírou negativních pocitů, jež mladého člověka postihly. Deprese je silnější než pouhý záchvat zoufalství — je to stravující emocionální choroba, která výrazně narušuje schopnost dospívajícího normálně fungovat. Doktor Andrew Slaby popisuje závažnost této situace následovně: „Vzpomeňte si na tu nejhorší fyzickou bolest, jakou jste kdy měli, například zlomeninu kosti, bolest zubu nebo porodní bolesti, potom ji vynásobte deseti a představte si, že neznáte její příčinu — tak nějak vypadá bolest při depresi.“

Trvání se vztahuje k tomu, jak dlouho stav netečnosti přetrvává. Podle názoru profesorů Leona Cytryna a Donalda H. McKnewa ml., kteří působí ve fakultní nemocnici, „hrozí nebezpečí vzniku depresivní poruchy takovému dítěti, které do týdne potom, co upadlo do sklíčenosti (z jakýchkoli důvodů) — nebo do šesti měsíců potom, co prodělalo ze svého pohledu těžkou ztrátu —, nejeví žádné známky radosti či návratu k normálnímu životu“.

Běžné příznaky

Diagnóza deprese je u mladého člověka stanovena pouze tehdy, když se řada příznaků objevuje denně — a to převážnou část dne — po dobu nejméně dvou týdnů. Relativně krátké záchvaty smutku jsou označovány jako depresivní epizody. Diagnózu dystymie, chronické formy mírné deprese, lze stanovit tehdy, když příznaky trvají alespoň rok a období úlevy není delší než dva měsíce. Co patří k některým obvyklým příznakům deprese?a

Náhlé změny nálady a chování. Dříve poddajný dospívající je náhle útočný. Deprese se u nich běžně projevuje vzpurným chováním, a dokonce útěky z domova.

Společenská izolace. Dospívající s depresí se odtahuje od přátel. Je ale také možné, že přátelé se odtahují od něj, protože postřehli nežádoucí změny v jeho postojích a chování.

Pokles zájmu téměř ve všech sférách činnosti. Mladý člověk je obvykle pasivní. Koníčky, pro které byl ještě nedávno nadšený, považuje nyní za nudné.

Výrazná změna stravovacích návyků. Mnozí odborníci se domnívají, že poruchy příjmu potravy, jako například anorexie, bulimie a nutkavé přejídání, se často objevují současně s depresí (a mohou jí být někdy způsobeny).

Spánkové problémy. Dospívající spí buď velmi málo, nebo příliš mnoho. Někteří mladiství mají narušené spánkové návyky, to znamená, že v noci jsou vzhůru a ve dne spí.

Špatné výsledky ve škole. Mladistvý s depresí má problémy vycházet s učiteli i s vrstevníky a jeho prospěch ve škole se prudce zhoršuje. Zanedlouho vůbec nechce chodit do školy.

Riskantní chování nebo sebepoškozování. Chování, kterým mladý člověk ‚pokouší smrt‘, může ukazovat, že nemá zájem žít. Jedním z příznaků může být také sebemrzačení (například pořezaná kůže).

Pocity bezcennosti a nepřiměřené viny. Dospívající začne být přehnaně sebekritický a cítí se naprosto nedostatečný, a to i v případě, že skutečnosti svědčí o opaku.

Psychosomatické problémy. Pokud se nenajdou žádné tělesné příčiny bolestí hlavy, zad a žaludku nebo podobných problémů, je možné, že se jedná o depresi.

Vracející se myšlenky na smrt nebo na sebevraždu. Na depresi může poukazovat i to, že se mladý člověk zabývá morbidními tématy. Podobný význam mohou mít i hrozby, že spáchá sebevraždu. (Viz rámeček dole.)

Co je bipolární porucha?

Některé z uvedených příznaků mohou být přítomny u jiného záhadného onemocnění — bipolární poruchy. Podle dr. Barbary D. Ingersollové a dr. Sama Goldsteina je bipolární porucha (jež je známa také jako maniodepresivní psychóza) „stav charakterizovaný depresivními epizodami, jež jsou přerušovány obdobími nadměrné aktivity a povznesené nálady, a to v míře, která daleko převyšuje normální dobrou náladu“.

Tato fáze povznesené nálady se nazývá mánie. K příznakům patří myšlenkový trysk, nadměrná mluvnost a snížená potřeba spánku. Nemocný člověk může vydržet řadu dní bez spánku, aniž by došlo ke zjevnému poklesu jeho energie. Dalším příznakem bipolární poruchy je velmi impulsivní chování bez ohledu na následky. „Mánie často ovlivňuje myšlení, úsudek a společenské chování takovým způsobem, že vznikají závažné problémy a trapné situace,“ uvádí se ve zprávě Amerického institutu pro duševní zdraví. Jak dlouho manická fáze trvá? Někdy je to jen několik dnů, jindy se mánie táhne několik měsíců, než převládne protichůdný stav — deprese.

Největší nebezpečí vzniku bipolární poruchy je u lidí, kteří mají tuto nemoc v rodině. Dobrou zprávou je to, že tito nemocní mají naději. „Pokud je u dětí stanovena diagnóza brzy a jsou správně léčeny,“ říká se v knize The Bipolar Child (Bipolární dítě), „mohou děti i jejich rodina trvale vést vyrovnanější život.“

Je důležité si uvědomit, že jednotlivý příznak jako takový depresi nebo bipolární poruchu neznamená. K diagnóze nejčastěji vede soubor příznaků, jež trvají určitou dobu. Otázkou přesto zůstává, proč tato záhadná porucha postihuje mladistvé?

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 6]

Když dítě chce zemřít

Podle amerických Středisek pro sledování nemocí v jednom z posledních let spáchalo ve Spojených státech sebevraždu více mladých lidí, než jich dohromady zemřelo na rakovinu, srdeční choroby, AIDS, vrozené vady, mrtvici, zápal plic, chřipku a chronické onemocnění plic. Další zneklidňující skutečností je výrazný vzestup hlášených sebevražd u dětí ve věku od 10 do 14 let.

Lze sebevraždám mladistvých předejít? V některých případech ano. „Statistiky ukazují, že mnoha sebevraždám totiž předcházejí sebevražedné pokusy nebo slovní náznaky a varování,“ píše dr. Kathleen McCoyová. „Pokud vaše dospívající dítě byť jen naznačí sebevražedný úmysl, je třeba mu věnovat bedlivou pozornost a případně vyhledat odbornou pomoc.“

Častý výskyt deprese u mladistvých ukazuje, že je nutné, aby rodiče a ostatní dospělí brali vážně jakékoli známky toho, že mladý člověk si chce vzít život. „Skoro v každém případě sebevraždy, který jsem zkoumal, byly náznaky těchto plánů u mladistvého přehlíženy nebo podceňovány,“ píše dr. Andrew Slaby ve své knize No One Saw My Pain (Nikdo mou bolest neviděl). „Členové rodiny ani přátelé nechápali, jak obrovské změny vidí. Soustředili se na následky, a ne na příčinu, která k nim vedla, takže jako diagnóza byly stanoveny ‚rodinné problémy‘, ‚zneužívání drog‘ nebo ‚anorexie‘. Někdy se léčba nemocného zaměřovala na hněv, zmatenost a podrážděnost, ale ne na depresi. Příčina potíží tedy přetrvávala a problém nemocného mučil a hryzal dál.“

Poselství je jasné — berte všechny náznaky sebevražedných sklonů vážně.

[Obrázek na straně 7]

Vzpurné chování je někdy příznakem deprese

[Obrázek na straně 7]

Dospívající s depresí ztrácejí zájem o činnosti, pro které byli dříve nadšeni

Odhalování příčin

„Depresi mladistvých obvykle nevyvolá jeden faktor, ale kombinace stresujících podnětů.“ (Dr. Kathleen McCoyová)

CO ZPŮSOBUJE depresi mladistvých? Může to být řada faktorů. Například tělesné i citové změny vyvolané pubertou mohou způsobit, že mladý člověk je zaplaven pocity nejistoty a strachu. To pak vede k tomu, že má výrazný sklon k negativnímu rozpoložení mysli. K negativním emocím jsou dospívající často vnímaví také tehdy, když mají pocit, že vrstevníci nebo někdo, do koho se zamilovali, je odmítají. Navíc, jak již bylo uvedeno v úvodním článku, dnešní mladiství vyrůstají ve světě, jenž je sám o sobě depresivní. Opravdu žijeme v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. (2. Timoteovi 3:1)

Mladí lidé se navíc potýkají s těmito životními tlaky úplně poprvé a nemají ani schopnosti, ani zkušenosti dospělých. Jsou tedy často jako turisté, kteří se snaží najít cestu neznámým územím — jsou zaskočeni svým okolím a v mnoha případech se jim nechce požádat někoho o pomoc. Takové okolnosti se mohou stát živnou půdou pro semeno deprese.

Existuje však ještě řada dalších faktorů, jež mohou k depresi mladistvých přispívat. Podívejme se na některé z nich.

Deprese a ztráta

Deprese někdy následuje po hluboké ztrátě — snad v důsledku smrti někoho blízkého nebo po rozvodu rodičů. Dospívající může propadnout beznaději dokonce i kvůli smrti oblíbeného domácího zvířátka.

Existují však i méně nápadné typy ztrát. Například při přestěhování do nového místa mladý člověk opustí známé prostředí a přátele, které měl rád. K pocitu ztráty může vést dokonce i dosažení dlouho očekávaného cíle, například ukončení školy. Koneckonců, vstup do nové životní etapy znamená ztrátu pohodlí a bezpečí, které měl člověk předtím. Dále někteří mladí lidé musí snášet určitý typ chronické nemoci. V tom případě bolest pramenící z toho, že se od svých vrstevníků liší, a možná že jsou dokonce přehlíženi, v nich může vyvolat pocit, jako by nebyli úplně normální.

Je pravda, že mnozí mladí lidé takové ztráty přečkají, aniž by je to zcela zdrtilo. Jsou smutní, pláčou, rmoutí se a truchlí — ale po nějaké době se s tím vyrovnají. Jak je možné, že většina dospívajících těmto životním tlakům odolá, kdežto jiní podlehnou mukám deprese? Odpověď není snadná, protože deprese je komplexní porucha. Někteří dospívající však mohou být k těmto vlivům vnímavější.

Biochemická spojitost

Mnoho odborníků na duševní zdraví je přesvědčeno, že klíčovou roli při depresi hraje biochemická nerovnováha v mozku.a Je možné, že tato nerovnováha je předávána geneticky, protože vědci zjistili, že u dospívajících, jejichž rodiče trpí depresí, je pravděpodobnost vzniku této poruchy větší. „Děti postižené depresí mají ve většině případů alespoň jednoho rodiče, který depresí trpí také,“ říká kniha Lonely, Sad and Angry (Osamělý, smutný a rozhněvaný).

To vyvolává otázky: ‚Opravdu děti depresi dědí, nebo se jednoduše naučí být deprimované, protože žijí s takto postiženými rodiči?‘ ‚Otázku přirozené, anebo vypěstované deprese‘ je těžké zodpovědět, protože mozek je nesmírně komplikovaný, stejně jako i mnohé další faktory, které k depresi mladistvých mohou přispívat.

Deprese a rodinné prostředí

Depresi se říká rodinná záležitost a je to opodstatněné. Jak již bylo uvedeno, k této poruše může přispívat určitý genetický činitel, který se v podobě sklonu k depresi předává z jedné generace na druhou. Svou roli však může hrát i rodinné prostředí. „Velké nebezpečí deprese hrozí dětem, jež byly rodiči nějak týrány,“ píše dr. Mark S. Gold. „Platí to i o dětech těch rodičů, kteří jsou nadměrně kritičtí a zaměřují se na nedostatky dítěte.“ K depresi může dojít také proto, že rodiče dítě zahrnují přemírou lásky a nadměrně jej chrání. Je ale zajímavé, že podle zjištění jednoho vědce mají děti větší sklon k depresi i tehdy, když o ně rodiče zkrátka neprojevují zájem.

To však neznamená, že každý mladistvý, který trpí depresí, je obětí špatné rodičovské výchovy. Takové zevšeobecňující tvrzení by nebralo v úvahu množství dalších faktorů, jež se mohou na tomto problému podílet. V některých případech však rodinné prostředí může hrát klíčovou roli. „Dětem žijícím v rodinách, kde je mezi rodiči trvalé napětí, hrozí větší nebezpečí vzniku deprese než dětem v příznivějším prostředí,“ píše dr. David G. Fassler. „Jedním z důvodů je to, že znesváření rodiče jsou natolik zaujati svými rozepřemi, že zanedbávají potřeby svých dětí. Dalším důvodem je to, že hádky rodičů se často zaměřují na dítě, což u něj může vyvolat pocit viny, hněvu a rozmrzelosti.“

Uvedli jsme jen několik faktorů, jež mohou k depresi mladistvých přispívat. Existují ale ještě další. Někteří odborníci například říkají, že depresi mohou vyvolat faktory prostředí (jako špatná výživa, toxiny a zneužívání návykových látek). Další výzkumní pracovníci poukazují na to, že svůj podíl mohou mít i určité léky (některá antihistaminika a trankvilizéry). Zdá se, že výrazný sklon k depresi mají také děti s poruchou učení. Možná je to způsobeno tím, že když si uvědomí svou neschopnost vyrovnat se spolužákům, ztrácejí sebeúctu.

Bez ohledu na příčinu deprese je však životně důležité uvažovat o otázce: ‚Jak lze mladistvým trpícím depresí pomoci?‘

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 8 a 9]

K depresi často přispívá napětí v rodině

Jak jim můžete pomoci

„Dítě trpící depresí potřebuje pomoc. Tuto pomoc si ale nedokáže zajistit samo. Někdo z dospělých musí nejdříve tento problém rozpoznat a brát jej vážně. To je však velmi těžké.“ (Dr. Mark S. Gold)

CO MŮŽETE udělat, když máte podezření, že vaše dospívající dítě má depresi? Především nedělejte v této věci ukvapené závěry. Vždyť příznaky mohou znamenat i něco úplně jiného.a Kromě toho všichni dospívající občas prožívají období smutku. Pokud však tato situace přetrvává a zdá se, že nejde jen o přechodnou skleslost, bude možná nejlepší poradit se s lékařem. V tomto ohledu je dobré mít na mysli Ježíšova slova: „Zdraví lidé nepotřebují lékaře, ale churaví ano.“ (Matouš 9:12)

Otevřeně sdělte lékaři všechny potřebné informace, které znáte, včetně nedávných změn v životě dospívajícího, jež by mohly k jeho netečnosti nějak přispívat. Zajistěte, aby lékař před tím, než stanoví diagnózu, věnoval dostatek času zjištění všech příznaků. „Během jediné dvacetiminutové návštěvy není možné shromáždit všechny informace potřebné ke komplexnímu posouzení dítěte,“ upozorňuje dr. David G. Fassler.

Pokud máte nějakou otázku, bez zábran se lékaře zeptejte. Když se dejme tomu lékař domnívá, že vaše dítě má klinickou depresi, budete možná chtít vědět, proč vyloučil jiné diagnózy. Máte-li o lékařově závěru pochybnosti, řekněte mu, že byste chtěli slyšet názor ještě někoho dalšího. Žádný čestný a upřímný lékař vás od toho určitě nebude odrazovat.

Jak tuto situaci zvládnout

Pokud má vaše dospívající dítě klinickou depresi, nestyďte se za to. Faktem je, že depresí mohou onemocnět i ti nejznamenitější mladí lidé. Bible ukazuje, že bolestné emoce mohou postihnout i ty, kdo se snaží co nejvíce sloužit Bohu, a to bez ohledu na to, kolik je jim let. Uvažujte o věrném Jobovi, který měl pocit, že jej Bůh opustil, a proto se mu život ‚hnusil‘. (Job 10:1; 29:2, 4, 5) Hana byla Boží služebnice, která měla tak „hořko v duši“, že nemohla ani jíst. (1. Samuelova 1:4–10) Dále to byl zbožný muž Jákob, který se mnoho dnů rmoutil nad smrtí svého syna a „odmítal přijmout útěchu“. Vždyť Jákob dokonce vyjádřil touhu být se svým synem v hrobě. (1. Mojžíšova 37:33–35) Citová tíseň tedy nevychází vždy z nějaké duchovní vady.

Deprese dospívajících však může být pro jejich rodiče velkou zátěží. „Balancuji na jakési emocionální hraně,“ říká matka jedné dívky trpící depresí. „Dělám si starosti, jsem vyděšená, nepřátelská, rozzlobená a vyčerpaná.“ Jiná matka připouští: „Když jsem byla venku a viděla jsem jednu matku, jak nakupuje se svou dospívající dcerou, mohlo mi to utrhnout srdce, protože jsem cítila, že o tohle jsem u [své dcery] přišla a že se to již nikdy nevrátí.“

Takové pocity jsou normální. Někdy však mohou člověka zdrtit. Když k tomu dojde, proč se nesvěřit důvěryhodnému příteli? Přísloví 17:17 uvádějí: „Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ Nezapomínejte ani na modlitbu. Bible nás ujišťuje, že když své břemeno uvrhneme na Boha, podpoří nás. (Žalm 55:22)

Sklon k obviňování

Mnozí rodiče, jejichž dospívající dítě trpí depresí, jsou velmi sklíčeni a mají pocit, že možná tuto situaci nějak zavinili. „Když je vaše dítě v depresi, máte prostě pocit viny,“ připouští jedna matka, „a nikdo vám to nevymluví. Pořád si říkáte: ‚Kde se stala chyba? Kdy došlo ke zlomu? Jak jsem k tomu přispěla já?‘“ Jak v tomto směru mohou rodiče uvažovat vyrovnaně?

Není pochyb o tom, že na dítě může nevlídná rodinná atmosféra působit negativně. Ne nadarmo Bible vybízí otce: „Nepopouzejte své děti, aby nepodléhaly sklíčenosti.“ (Kolosanům 3:21) Rodiče by tedy měli uvažovat o svých metodách jednání s dítětem, a je-li to nutné, udělat změny. Deprese však není vždy jen výsledkem špatné rodičovské výchovy. Tato porucha se může objevit i ve velmi láskyplných rodinách. Rodiče, kteří se svým dětem snaží co nejvíc pomoci, proto nemusí mít pocit viny.

Stejně důležité je, abyste neobviňovali ani dospívajícího, který je v depresi. Vždyť on pravděpodobně nemůže svou poruchu nijak ovlivnit. „Nikdy bych mu nevyčítala to, že má neštovice nebo zápal plic,“ říká jedna matka. „Ale u deprese jsem to udělala,“ připouští. „Dávala jsem svému dítěti za vinu to, že onemocnělo — a teď je mi z toho nanic.“ Budou-li se rodiče i ostatní lidé dívat na depresi ne jako na slabost, ale jako na nemoc, pomůže jim to, aby se soustředili na to, co mohou pro nemocného udělat.

Vychovávat dítě, které má depresi, může vést k citelnému napětí mezi rodiči. „Obviňovali jsme jeden druhého, zvláště když jsme přemýšleli o tom, jaký život jsme si představovali a jaký kvůli našemu synovi vedeme,“ říká jedna manželka. Tim, jehož dcera trpí depresí, připouští: „Je snadné obviňovat partnera. Jestliže rodiče měli manželské problémy před tím, než se deprese u dítěte objevila, potom by podivné chování dítěte mohlo být tou poslední kapkou.“ Nepřipusťte, aby deprese dítěte vrazila do vašeho manželství klín. Tím, že na někoho ukážete prstem — ať už sami na sebe, na své dítě nebo na partnera —, totiž ničeho nedosáhnete. Důležité je, zajistit nemocnému pomoc.

Jak zajistit pomoc

Bible křesťany vybízí: „Mluvte utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším.“ (1. Tesaloničanům 5:14) Jestliže mladého člověka trpícího depresí trápí pocit nedostatečnosti, můžete mu pomoci. Jak? Určitě ne odsuzujícími výroky typu: „Neměl bys mít takové pocity“ nebo „To je nesprávný postoj“. Snažte se naopak projevit empatii a „soucítění“. (1. Petra 3:8) Pavel křesťany vybízel, aby ‚plakali s těmi, kdo pláčou‘. (Římanům 12:15) Pamatujte, že člověk trpící skutečnou depresí opravdu cítí bolest. Ta bolest není jen v jeho představách, ani ji nepředstírá jen kvůli tomu, aby upoutal pozornost. Potom, co jste dospívajícího vyslechli, snažte se jej ještě více rozpovídat. Zeptejte se, proč se tak cítí. Potom se mu jemně a trpělivě snažte pomoci, aby viděl, že takové nízké sebehodnocení není opodstatněné. Ujištění o Boží lásce a milosrdenství může nemocnému pomoci zmírnit jeho úzkost. (1. Petra 5:6, 7)

Dále můžete podniknout určité praktické kroky. Například možná budete muset zajistit, aby vaše dítě trpící depresí mělo dostatečný odpočinek, výživu a pohyb. (Kazatel 4:6) Pokud dostalo léky, bude moudré, když mu pomůžete pochopit, proč je důležité je užívat. Buďte mu stále oporou a nepřestaňte mu projevovat lásku.

Je pravda, že deprese u dospívajících může být mučivým zážitkem jak pro nemocného, tak pro zbytek rodiny. V každém případě základem pomoci těmto dospívajícím je trpělivost, vytrvalost a láska.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 11]

Člověk trpící skutečnou depresí opravdu cítí bolest. Ta bolest není jen v jeho představách

[Rámeček na straně 13]

Jestliže jsi jako mladý člověk v depresi

Nejsi sám a tvoje situace rozhodně není beznadějná. Tvoje deprese může souviset buď (1) s biochemickou nerovnováhou, nebo (2) okolnostmi v životě, na které máš jen malý vliv nebo je nemůžeš ovlivnit vůbec. V každém případě za svůj stav neneseš vinu. Co v tom ale můžeš udělat?

Bible uvádí, že „existuje přítel, který přilne těsněji než bratr“. (Přísloví 18:24) Vyhledej takového přítele a řekni mu o svých pocitech. Tvým největším spojencem v boji proti depresi může být některý z tvých rodičů nebo jiný zralý dospělý člověk.

Pokud rodiče mají podezření, že trpíš klinickou depresí, vezmou tě možná k lékaři, který má s léčením této poruchy zkušenosti. Je to moudrý krok, protože depresi lze často zmírnit léky, pokud jsou dostupné. Jestliže se jedná o chemickou nerovnováhu, je možné například předepsat antidepresiva. Pokud je to i tvůj případ, nestyď se za to, že bereš léky. Ty obnoví biochemickou rovnováhu v tvém těle, což může být klíčem k tomu, abys v životě nabyl zase určité míry radosti a vyrovnanosti.

Mnozí lidé trpící depresí získali útěchu čtením Bible a tím, že se v modlitbě přimkli blíže k Bohu. Bible nás ujišťuje, že „Jehova je blízko těm, kdo mají zlomené srdce, a ty, kdo jsou zdrcení na duchu, zachraňuje“.b (Žalm 34:18)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 14]

Pomoc a naděje pro nemocné

Vzhledem k tomu, že deprese je komplikovaný námět, nebylo možné v této krátké sérii článků rozebrat všechna hlediska. Vydavatelé časopisu Probuďte se! jsou však přesvědčeni, že body, které zde byly uvedeny, mohou dospívajícím i jejich rodičům pomoci, aby tuto vysilující nemoc dokázali snášet.

Možná jste si všimli, že předchozí článek čerpal rady převážně z Bible. Je pravda, že se jedná o velmi starou knihu. Její rady jsou však dnes stejně praktické jako v době, kdy byly zapsány. Proč? Protože doba se sice mění, ale lidská povaha nikoli. Stojíme před stejnými zásadními otázkami, s jakými se potýkaly dřívější generace. Jediný rozdíl je v tom, že dnešní problémy jsou mnohem větší a dalekosáhlejší.

Existuje však ještě další důvod, proč je Bible nesmírně praktická — je totiž inspirována Bohem. (2. Timoteovi 3:16) Bůh je naším Stvořitelem, a tak ví, co potřebujeme k tomu, abychom ze života měli co nejvíce.

Bible pochopitelně není lékařská příručka. To tedy znamená, že při nemoci, jakou je deprese, je třeba vyhledat přiměřenou léčbu. Bible však obsahuje zásady, které nám mohou pomoci, abychom nemocné s depresí utěšili. Více než to, obsahuje slib, že Bůh brzy uzdraví všechna naše onemocnění. (Žalm 103:3) Ano, Jehovovým záměrem je ‚oživit srdce zdrcených‘. (Izajáš 57:15)

Chtěli byste se o této velkolepé naději dovědět víc? Pokud ano, spojte se laskavě se svědky Jehovovými v místě svého bydliště, nebo napište na vhodnou adresu z těch, které jsou uvedeny na straně 5 tohoto časopisu.

[Obrázek na straně 10]

Snažte se projevit soucítění

[Obrázek na straně 11]

Pokud depresivní nálada u dospívajícího přetrvává, je moudré poradit se s lékařem

[Obrázky na straně 12]

Rodiče, neobviňujte hned sebe, svého partnera nebo dítě