V případě chemické nerovnováhy v mozku jsou podávány léky. V jiných případech bývá doporučován poradenský program, který trpícímu pomůže, aby se naučil svou situaci zvládat. Někdy přináší dobré výsledky kombinace obou přístupů.a Důležité je, aby pacient požádal o pomoc. „Nemocní jsou mnohdy vyděšeni a za svůj stav se stydí,“ říká Lenore, o které byla v předchozím článku zmínka, že trpí bipolární poruchou. „Skutečná ostuda je to, když člověk tuší, že není v pořádku, ale nevyhledá pomoc, kterou tak zoufale potřebuje.“

Lenore mluví z vlastní zkušenosti. „Celý rok jsem byla prakticky vyřazena z normálního života,“ říká. „Jednoho dne jsem měla více síly, tak jsem se rozhodla zavolat lékaři a domluvit si u něj návštěvu.“ Její zdravotní problémy lékař diagnostikoval jako bipolární poruchu a nasadil Lenore léky. To znamenalo zásadní obrat. Lenore říká: „Když beru léky, cítím se normálně. Musím si však stále připomínat, že když je přestanu brát, všechny příznaky se mi vrátí.“

Lucia, o které byla zmínka v této sérii článků, je vděčná za to, že dostala vynikající lékařskou péči: „Návštěvy u odborníka jsou v mém případě naprosto nezbytné k tomu, abych zjistila, jak si poradit s výkyvy nálady, jež jsou součástí mé nemoci.“ Zdůrazňuje také nutnost odpočinku. „Důležitým prostředkem ke zvládnutí mánie je spánek,“ vysvětluje Lucia. „Čím méně spím, tím jsou příznaky mánie silnější. Naučila jsem se, že i když nemohu usnout, musím zůstat ležet a odpočívat.“

Pro Sheilu, o které také již byla zmínka, je praktické denně si zapisovat své pocity. Může tak sledovat, že její náhled na věci se výrazně zlepšuje. Přesto se ale objevují určité překážky. „Stává se, že při únavě mou mysl zahlcují negativní myšlenky,“ říká Sheila. „Naučila jsem se je ale potlačovat nebo alespoň zmírňovat jejich intenzitu.“

Útěcha z Božího slova

Pro mnoho lidí, kteří trpí ‚zneklidňujícími myšlenkami‘, je posilující pomocí Bible. (Žalm 94:17–19, 22) Pro Cherie je například obzvláště povzbudivý Žalm 72:12, 13, kde o Králi, Ježíši Kristu, žalmista prohlašuje: „On . . . osvobodí chudého, volajícího o pomoc, také ztrápeného a každého, kdo nemá pomocníka. Bude litovat poníženého a chudého a duše chudých zachrání.“ Cherie byla také povzbuzena slovy apoštola Pavla, která jsou zaznamenána v dopise Římanům 8:38, 39: „Jsem . . . přesvědčen, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani vlády, ani věci nynější, ani věci budoucí, ani moci, ani výška, ani hloubka, ani žádné jiné stvoření nás nebudou schopni oddělit od Boží lásky.“

Pro Elaine, která trpí bipolární poruchou, je vztah k Bohu jakousi kotvou. Velmi dobře na ni působí tato žalmistova slova: „Srdcem zlomeným a zdrceným, Bože, nepohrdneš.“ (Žalm 51:17) „Je velkou útěchou vědět, že náš milující nebeský Otec, Jehova, nám rozumí,“ říká Elaine. „Posiluje mě, když se k němu mohu přimknout v modlitbě, a to obzvláště tehdy, když mám velkou úzkost a potíže.“

Je vidět, že afektivní porucha je pro pacienty mimořádně náročná. Cherie a Elaine však zjistily, že když s modlitbou spoléhají na Boha a zároveň podstupují vhodnou léčbu, jejich situace je daleko snesitelnější. Jak ale mohou pacientům s bipolární poruchou nebo depresí pomoci členové rodiny a přátelé?

[Rámeček na straně 9]

Postřehy partnera

„Předtím než Lucia onemocněla, mělo její hluboké porozumění pozitivní vliv na život mnoha lidí. Její vřelost působí na lidi i dnes, pokud ji navštíví v době, kdy je klidná. Většina z nich si vůbec neuvědomuje, že Lucia se pohybuje mezi dvěma extrémy — depresí a mánií. Je to způsobeno bipolární poruchou, kterou trpí poslední čtyři roky.

Během manické fáze bývá Lucia vzhůru do jedné, do dvou, nebo dokonce do tří hodin ráno a napadá ji spousta tvůrčích myšlenek. Srší z ní energie. Silně prožívá i malé věci a impulsivně utrácí peníze. Dostává se do nebezpečných situací, protože má pocit, že je nepřemožitelná a že se jí nic nemůže stát — po stránce morální, fyzické i jiné. S touto impulsivností souvisí i nebezpečí sebevraždy. Bezprostředně za mánií následuje deprese, jejíž intenzita je vždy úměrná předcházející mánii.

Náš život se zásadně změnil. Přestože Lucia bere léky, to, co dokážeme dělat dnes, může být jiné než to, co jsme mohli dělat včera a co budeme moci dělat zítra. Naše možnosti se každý den mění. Poznal jsem, že se dokážu přizpůsobit daleko víc, než jsem si kdy myslel.“ (Mario)

[Rámeček a obrázek na straně 11]

Užívání léků

Někteří pokládají užívání léků za známku slabosti. Zkuste se na to ale podívat takto — diabetik se musí podřídit programu léčby, k němuž patří také injekce inzulinu. Je to známkou selhání? To sotva. Je to zkrátka prostředek, jak seřídit metabolismus tak, aby pacient mohl zůstat zdravý.

Totéž platí o léčbě depresivní a bipolární poruchy. Poradenský program mnoha lidem pomohl, protože pochopili, jakou nemocí trpí. To však nestačí. Jestliže se totiž jedná o chemickou nerovnováhu v mozku, nelze se jí zbavit pouze tím, že člověk pochopí, v čem tkví problém. Steven, který má bipolární poruchu, vypráví: „Psychiatrička, která mě léčila, mi uvedla znázornění. Můžete člověku poskytnout všechny možné lekce v autoškole, ale pokud mu dáte auto bez volantu nebo bez brzd, je mu výuka k ničemu. Stejně tak, pokud dáte člověku trpícímu depresí pouze rady, pak se žádoucí výsledky asi nedostaví. Prvním důležitým krokem je dosáhnout chemické rovnováhy v mozku.“

Jak mohou pomoci druzí

MOŽNÁ i vy znáte někoho, kdo trpí depresí nebo bipolární poruchou. Pokud ano, co pro něj můžete udělat? Don J. Jaffe z Národního sdružení mentálně postižených nabízí tuto rozumnou radu: „Neztotožňujte nemoc s člověkem. Mějte nenávist k nemoci, ale lásku k člověku.“

Žena, která se jmenuje Susanna, měla dost trpělivosti a lásky, aby to tak udělala. Má přítelkyni, která trpí bipolární poruchou. „Bývaly doby, kdy mě absolutně nesnesla ve své blízkosti,“ vypráví. Místo aby se Susanna od nemocné přítelkyně odtáhla, důkladně si tuto poruchu prostudovala. „Nyní chápu, do jaké míry je její chování ovlivněno chorobou,“ říká Susanna. Domnívá se, že snaha pochopit nemocného člověka může přinést bohatou odměnu. „Pomůže vám to růst v lásce a cenit si krásné osobnosti, kterou tato nemoc zakrývá.“

Když onemocní člen rodiny, je upřímná podpora příbuzných nesmírně důležitá. Mario, o jehož manželce Lucii jsme se zmínili v této sérii, že trpí bipolární poruchou, to zjistil poměrně záhy. Říká: „Na začátku mi pomohlo to, že jsem s manželkou chodil k lékaři a že jsem si o tomto zvláštním onemocnění něco prostudoval. Díky tomu jsem věděl, co nás čeká. Hodně jsme si s Lucií povídali a snažili jsme se společně zvládnout každou situaci, která vznikla.“

Pomoc od křesťanského sboru

Bible křesťany vybízí, aby ‚mluvili utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším‘ a aby ‚byli ke všem trpěliví‘. (1. Tesaloničanům 5:14) Jak toho ale dosáhnout? Především je důležité pochopit rozdíl mezi duševní a duchovní nemocí. Biblický pisatel Jakub například uvádí, že duchovně churavému člověku může prospět modlitba. (Jakub 5:14, 15) O lidech, kteří trpí zdravotními problémy, však Ježíš řekl, že potřebují lékaře. (Matouš 9:12) Je samozřejmě vždy správné a užitečné modlit se k Jehovovi, když máme nějaké starosti, včetně obav o zdraví. (Žalm 55:22; Filipanům 4:6, 7) Bible však neříká, že zvýšená duchovní činnost sama o sobě vyřeší zdravotní problémy, jimiž člověk trpí.

Křesťané, kteří mají rozlišovací schopnost, tedy nebudou lidem trpícím depresí naznačovat, že si své problémy způsobili sami. Takové poznámky by byly asi tak prospěšné jako slova Jobových falešných utěšitelů. (Job 8:1–6) Faktem je, že u deprese často dojde ke zlepšení až po užívání léků. To platí zvláště tehdy, když se jedná o velmi těžkou depresi, kdy nemocný má dokonce sebevražedné sklony. V takových případech je odborná pomoc nezbytná.

Přesto však mohou být spolukřesťané velkou pomocí. K tomu je pochopitelně zapotřebí trpělivosti. Některé stránky křesťanské činnosti mohou být pro lidi s afektivní poruchou obzvláště náročné. Diane, která trpí bipolární poruchou, říká: „Musím vynaložit velkou námahu, abych se dokázala podílet na službě. Je pro mě velmi těžké přinášet dobrou zprávu z Bible druhým, když se sama necítím dobře.“

Nemocným můžeme pomoci i tím, když se budeme snažit vcítit se do jejich situace. (1. Korinťanům 10:24; Filipanům 2:4) Pokuste se vidět záležitosti trpícího člověka jeho očima, a ne svýma. Nezatěžujte ho nerozumnými nároky. „Když cítím, že mě přijímají takového, jaký momentálně jsem, obnovuje se tím ve mně pocit sounáležitosti,“ říká Carl, který se potýká s depresí. „S trpělivou pomocí několika starších přátel se mi daří budovat si bližší vztah k Bohu a nalézat větší míru radosti v tom, že druhým pomáhám dělat totéž.“

Pokud tito nemocní dostávají pomoc, je to pro ně velká úleva. Uvažujme o křesťance, která se jmenuje Brenda a také trpí bipolární poruchou. „Přátelé ze sboru mě úžasně podporují, projevují mi v době krizí velké pochopení a nikdy mě nepokládají za duchovně slabou,“ říká. „Stává se, že s nimi jdu do služby a jen poslouchám. Nebo mi drží místo v sále Království, takže mohu přijít, až když všichni sedí.“

Pro Cherie, o níž jsme se v minulém článku zmínili, že trpí depresí, byli velkou pomocí láskyplní a soucitní sboroví starší. Říká o tom: „Starší mě ujišťují o Jehovově lásce, čtou mi pasáže z Božího slova, Bible, a vyprávějí mi o Jehovově záměru vytvořit ráj plný pokoje a pohody. Také se se mnou modlí — třeba i po telefonu. Vždycky se pak cítím lépe. Vím, že Jehova i mí bratři jsou se mnou, a to je pro mě zdrojem síly.“

Účinná podpora od členů rodiny a přátel může nepochybně hrát významnou roli v tom, jak se nemocný člověk cítí. „Myslím si, že teď mám větší kontrolu nad svým životem než dříve,“ říká Lucia. „Společně s manželem tvrdě pracujeme na tom, abychom vše zvládli, a nyní je naše situace daleko lepší.“

Mnozí lidé, kteří se nyní potýkají s různými typy duševních nemocí, si uvědomují, že zápas s tímto hrozným utrpením je dlouhodobý. Bible však slibuje, že v Božím novém světě „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘“ (Izajáš 33:24) Zmizí vyčerpávající potíže a choroby, které dnes sužují lidstvo. Je skutečně povzbudivé přemýšlet o Božím slibu nového světa, v němž jakákoli nemoc — včetně afektivních poruch — navždy zmizí. Bible říká, že potom již nebude „truchlení ani křik ani bolest“. (Zjevení 21:4)