Volání o pomoc

„BŮH na mě zapomněl!“ vykřikla jedna žena žijící v Brazílii. Náhle jí zemřel manžel a ona měla pocit, že pro ni život ztratil smysl. Už jste se někdy pokusili utěšit někoho, kdo je tak sklíčený nebo kdo snad volá o pomoc?

Někteří lidé propadnou takovému zoufalství, že skoncují se svým životem — a je mezi nimi i řada mladých lidí. Ze studie, která byla provedena v Brazílii a uveřejněna v listu Folha de S. Paulo, je patrné, že „sebevražednost mezi mládeží se zvýšila o dvacet šest procent“. Podívejme se, v jaké situaci byl například Waltera, mladý muž, který žil v São Paulu. Neměl rodiče, domov ani soukromí a neměl ani přátele, na které by se mohl spolehnout. Rozhodl se, že svůj strastiplný život ukončí skokem z mostu.

Svobodná matka Edna už měla dvě děti, když se seznámila s dalším mužem. Za pouhý měsíc spolu začali žít u jeho matky, která byla zapletena do spiritismu a byla alkoholičkou. Edna měla další dítě, začala se opíjet a propadla takové depresi, že se pokusila o sebevraždu. Nakonec ztratila právo pečovat o své děti.

A jak na tom jsou starší lidé? Maria bývala veselá a povídavá. S přibývajícím věkem si však začala dělat starosti kvůli své práci — byla totiž zdravotní sestrou a začala mít strach, aby neudělala nějaké chyby. Deprimovalo ji to. Nejdříve se pokoušela léčit se sama, potom vyhledala lékařskou pomoc, a zdálo se, že jí léčení pomáhá. Když však v padesáti sedmi letech o svou práci přišla, deprese vznikla znovu, a byla tak silná, že Maria neviděla žádné východisko. Začala pomýšlet na sebevraždu.

Již brzy nebude na světě zoufalství

ŽIVOT je stále náročnější a důvodů k zoufalství je mnoho. Když podlehneme beznaději, patrně pro nás bude těžké ovládat své city. A zoufale nešťastní mohou být dokonce i lidé, kteří život milují. Podívejme se na několik příkladů.

Starověký prorok Mojžíš jednou pocítil takovou sklíčenost, že řekl Bohu: „Prosím, zabij mě nadobro, pokud jsem ve tvých očích našel přízeň, a nenechávej mě hledět na mé neštěstí.“ (4. Mojžíšova 11:15) Když prorok Elijáš prchal před svými nepřáteli, vykřikl: „Už dost! Nyní odejmi mou duši [můj život], Jehovo.“ (1. Královská 19:4) A prorok Jonáš řekl: „Prosím, Jehovo, odejmi ode mne mou duši, vždyť zemřít je pro mne lepší než být naživu.“ (Jonáš 4:3) Ale Mojžíš ani Elijáš ani Jonáš nespáchali sebevraždu. Všichni znali Boží přikázání „Nezavraždíš.“ (2. Mojžíšova 20:13) Pevně věřili v Boha, a proto věděli, že žádná situace není beznadějná a že život je dar od Boha.

A co naše dnešní problémy? Kromě citové bolesti nebo tělesných obtíží musíme možná někdy snášet špatné zacházení od členů naší rodiny, od sousedů nebo spolupracovníků. Bible mluví o lidech, kteří jsou naplněni ‚vší nespravedlností, ničemností, chtivostí, špatností a jsou plní závisti, vraždy, rozepře, klamu, zlomyslné povahy a jsou našeptávači, ostouzející, nenávidící Boha, nestoudní, domýšliví, sebejistí, vymýšlející škodlivé věci, neposlušní rodičů, bez porozumění, zpronevěřující se dohodám, bez přirozené náklonnosti, nemilosrdní‘. (Římanům 1:28–31) Žít den co den mezi takovými lidmi může člověku připadat jako břemeno. Jak můžeme pomoci těm, kdo potřebují útěchu a úlevu?