Přírodní katastrofy a lidský faktor

KDYŽ je auto udržováno v dobrém technickém stavu, je bezpečným dopravním prostředkem. Pokud však jeho majitel bude údržbu zanedbávat, auto se může stát hrozbou. V určitých ohledech se totéž dá říci o naší planetě.

Řada vědců zastává názor, že změny, ke kterým vinou lidí dochází v atmosféře a v oceánech, mění naši planetu v nebezpečné místo. Takové změny totiž přispívají k častějším a ničivějším přírodním katastrofám. A vyhlídka do budoucnosti je nejistá. „Jsme uprostřed velkého a nekontrolovaného experimentu probíhajícího na jediné planetě, kterou máme,“ uvedl článek v časopise Science, jenž pojednával o změnách klimatu.

Jak jsme uvedli v předchozím článku, v nedávných letech došlo k řadě silných bouří. Vědci se nyní zabývají otázkou, zda to nějak souvisí s globálním oteplováním, díky kterému by bouřkové systémy mohly získávat více energie. Změny počasí však mohou být jen jednou známkou globálního oteplování. Jiný potenciálně nebezpečný následek se možná už začíná projevovat.

Stoupající hladina moře a odlesňování

Článek v časopise Science uveřejnil, že „mořská hladina v uplynulém století stoupla o 10 až 20 centimetrů, a očekává se, že to bude pokračovat“. Může to nějak souviset s globálním oteplováním? Vědci poukazují na dva možné mechanismy. Jedním je to, že se rozpouští pevninský led v polárních oblastech a také ledovce, takže vody v oceánech přibývá. Druhou možností je tepelná rozpínavost — jak se mořská voda otepluje, zvětšuje se její objem.

Skupina malých tichomořských ostrovů Tuvalu už zažívá důsledky stoupající mořské hladiny. Údaje shromážděné na atolu Funafuti poukazují na to, že v průběhu posledních deseti let zde mořská hladina stoupá „průměrně o 0,22 palce [5,6 milimetru] za rok,“ bylo uvedeno v časopise Smithsonian.

V mnoha částech světa růst počtu obyvatel vede k tomu, že se rozšiřuje městská zástavba, zvětšují se chudinské čtvrti a zhoršuje se životní prostředí. Tento trend může mít za následek, že přírodní katastrofy mají ničivější dopad. Zde je několik příkladů.

Haiti je ostrovní země s velkým počtem obyvatel. Po dlouhou dobu zde dochází k odlesňování. Jedna nedávná zpráva upozorňuje, že ačkoli místní ekonomické, politické a sociální problémy jsou velmi vážné, nic neohrožuje existenci této země tolik jako právě odlesňování. To se tragicky projevilo v roce 2004, kdy přívalové deště vedly k sesuvům půdy, které si vyžádaly tisíce životů.

O „globálním oteplování, odlesňování a zemědělství metodou kácení a vypalování“ mluví zpráva v časopise Time jako o faktorech, které zvyšují ničivost přírodních katastrof v jižní Asii. Odlesňování však může na druhou stranu přispívat k suchu, protože holá půda rychleji ztrácí vlhkost. Sucha v Indonésii a Brazílii nedávno vedla k nejničivějším požárům lesů v historii. Navíc se jednalo o lesy, které jsou normálně tak vlhké, že tam k požárům vůbec nedochází.

I v takových případech však k ničivému dopadu katastrof do určité míry přispívá člověk. Jedním faktorem je příliš vysoká hustota obyvatel v rizikových oblastech. „Téměř polovina velkých měst světa nyní leží v seizmicky nebezpečných územích,“ říká publicista Andrew Robinson. Druhým faktorem jsou budovy — materiál, z něhož jsou postaveny, a jejich konstrukční kvalita. Až příliš často se totiž potvrzuje pravdivost pořekadla „nezabíjí zemětřesení, ale budovy“. V téměř neřešitelné situaci jsou však lidé, kteří jsou příliš chudí na to, aby si mohli postavit dům odolný proti zemětřesení.

Naštěstí sopky často předem upozorňují, že dojde k erupci. Tak to bylo i v případě sopky Mont Peleé na karibském ostrově Martinik v roce 1902. V nedalekém městě St. Pierre se však měly konat volby, a tak politikové vybízeli obyvatele, aby zůstali, přestože sopka chrlila popel, lidem bylo špatně, město svíral strach a většina obchodů již měla několik dní zavřeno.

Osmého května byl Den nanebevzetí. Mnoho lidí se vydalo do katolické katedrály, aby se modlili o ochranu před sopkou. To ráno, krátce před osmou hodinou, sopka Mont Peleé vybuchla. Kráter vyvrhl masu vulkanického materiálu — popel, roztavenou horninu a oblak žhavých plynů o teplotě 200 až 500 stupňů Celsia. Ten se obrovskou rychlostí valil po svazích sopky, zahalil město jakoby černým rubášem a zabil skoro 30 000 lidí. Žár byl tak obrovský, že se roztavil kostelní zvon a vzplály lodě v přístavu. Byla to nejničivější erupce ve 20. století. Pokud by však lidé dbali na varovné příznaky, mohlo to dopadnout jinak.

Bude přírodních katastrof přibývat?

Ročenka World Disasters Report 2004 (Zpráva o katastrofách v roce 2004), kterou vydala Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce, uvedla, že v uplynulém desetiletí počet geofyzikálních katastrof a katastrof souvisejících s počasím vzrostl o více než 60 procent. „To ukazuje na dlouhodobý trend,“ říká tato zpráva, která vyšla ještě před tím, než 26. prosince udeřily v Indickém oceánu vlny tsunami. S jistotou můžeme říci, že pokud bude v rizikových oblastech růst počet obyvatel a bude pokračovat odlesňování, mnoho důvodů k optimismu nemáme.

Navíc mnoho průmyslově rozvinutých zemí vypouští do atmosféry stále více skleníkových plynů. Článek v časopise Science uvedl, že váhat se snižováním emisí „je jako odmítat lék proti rozvíjející se infekci — je to záruka, že později za to draze zaplatíme“. V této souvislosti jedna kanadská zpráva pojednávající o tom, jak zmírnit dopad katastrof, napsala: „Můžeme s jistotou prohlásit, že ze všech problémů životního prostředí, s jakými se mezinárodní společenství kdy potýkalo, je změna klimatu problémem nejrozsáhlejším a bude mít dalekosáhlý dopad do budoucnosti.“

Momentálně se však mezinárodní společenství nedokáže shodnout ani na tom, zda lidská činnost ke globálnímu oteplování přispívá. Sotva se tedy národy mohou domluvit, jak tuto situaci řešit.