Dílo pokračuje navzdory katastrofám

Jak bylo uvedeno na začátku této zprávy, Filipíny jsou často postihovány katastrofami. Uvažujme o některých pohromách, které měly vliv na životy bratrů.

Zemětřesení: Ostrovy leží v místě, kde se stýkají dvě velké tektonické desky, a proto v této ostrovní zemi často dochází k zemětřesení. Podle jednoho zdroje zde každý den proběhne nejméně pět otřesů, a kromě toho ještě mnohem více záchvěvů, které lidé vůbec nepocítí. Většina zemětřesení nemá vliv na život člověka, ale občas dojde k silnému otřesu, který způsobí zkázu.

Jedno takové zemětřesení se silnými následnými záchvěvy vypuklo 16. července 1990 v 16.26 hodin nedaleko Cabanatuanu, města ve střední části Luzonu. Vážně postižena byla také provincie Benguet. Zřítilo se několik škol a hotelů, a to vedlo ke ztrátám na životech.

Julio Tabios, jenž tam tehdy sloužil jako oblastní dozorce, cestoval v té době se svou manželkou na krajský sjezd v horské oblasti provincie Benguet. Vezl je autem jeden bratr, který jel do města Baguio prodat zeleninu. Když se propletli horami, dostali se do úseku, kde byla silnice velmi úzká a kde museli dát přednost protijedoucímu vozu. Právě v té chvíli začaly z horského srázu padat kameny. Bratři si uvědomili, že jde o silné zemětřesení. Julio říká: „Bratr stihl zacouvat autem na širší místo, a v tu chvíli, přesně tam, kde jsme předtím stáli, se zaduněním dopadl velký kus skály. Byli jsme vděčni, že jsme se zachránili. O něco později následoval druhý otřes, a my jsme sledovali, jak se ohromná skála vedle nás chvěje, jako kdyby tančila.“ Sesouvala se celá horská úbočí.

Sesuvy půdy zatarasily silnici. Jediným možným způsobem, jak se dostat na místo sjezdu, a vlastně na kterékoli jiné místo, bylo přejít přes hory pěšky. Když se setmělo, jeden laskavý člověk je nechal přespat ve svém domě. Příští den museli zdolat vysokou horu, aby se dostali do cíle. Po cestě se zastavili u několika bratrů, kteří si vzájemně pomáhali vyrovnat se s následky zemětřesení. Po nebezpečných horských stezkách nakonec dorazili až do města Naguey, kde se měl konat sjezd. Julio vypráví: „Bratři plakali radostí, protože už neočekávali, že přijedeme. Ačkoli jsme byli velmi unaveni, občerstvilo nás, když jsme viděli, jak nás šťastní bratři a sestry vítají.“ Navzdory zemětřesení mnoho bratrů vynaložilo úsilí, aby se dostali na sjezd. Ukázali tím, že si duchovních věcí hluboce váží.

Možná si vzpomínáte, že v té době se stavěly nové budovy odbočky. Ačkoliv obytná budova ještě nebyla dokončena, zemětřesení v roce 1990 pro ni bylo první zatěžkávací zkouškou. Když se kymácela sem a tam, nebylo betelitům zrovna lehko, ale budova se zachovala přesně tak, jak podle projektu měla, a silné zemětřesení přestála nepoškozená.

Záplavy: Vlhké tropické klima se na mnoha místech projevuje hojnými dešťovými srážkami. V některých oblastech často dochází k záplavám. Leonardo Gameng, který je v celodobé službě už více než 46 let, o tom vypráví: „Museli jsme se brodit tři kilometry bahnem, které nám sahalo až po kolena.“ Juliana Angelová slouží jako zvláštní průkopnice v provincii Pampanga, kde jsou také časté záplavy. Říká: „Abychom se s poselstvím o Království dostali k zájemcům, jezdili jsme na malých loďkách. Bratr, který pádloval, musel dávat dobrý pozor, aby se vyhnul stromům, protože na ně vylezli hadi, kteří mohli do loďky spadnout.“ Corazon Gallardová je zvláštní průkopnicí od roku 1960 a strávila mnoho let v obvodech na Pampangu. Někdy neměla žádnou loď. Vzpomíná si, jak se jednou, když byly záplavy, musela brodit vodou sahající skoro až po ramena. Přes takové těžkosti si zachovala výborný postoj. Naučila se být přizpůsobivá a spoléhat se na Jehovu, protože ví, že Bůh nikdy neopustí své věrně oddané služebníky.

Od té doby, kdy lahary sopky Pinatubo zavalily mnoho nízko položených oblastí, jsou záplavy v provincii Pampanga horší, protože se voda rozlévá do dalších míst. Generoso Canlas, místní krajský dozorce, říká, že kvůli vodě často musejí ve službě nosit holínky, nebo dokonce chodit bosí. Bratři však vytrvávají navzdory obtížným podmínkám.

Tam, kde jsou záplavy zvlášť ničivé a postihují celé obce, svědkové Jehovovi pomáhají sobě navzájem, a také jiným lidem. Když došlo k záplavám v Davau del Norte v jižní části Filipín, městští úředníci si vážili pomoci svědků natolik, že o tom vydali zvláštní prohlášení.

Sopky: Na Filipínách je mnoho vulkánů, ale pozornost celého světa upoutala sopka Pinatubo. V červnu 1991 sopka vybuchla a vytvořila ohromný mrak ve tvaru hřibu. Den se jakoby změnil v noc. Někteří si mysleli, že to je začátek Armagedonu. Popel se snášel na zem až daleko na západě v Kambodži. V krátké době sopka Pinatubo vyvrhla 6,65 miliard kubických metrů vulkanické hmoty. Těžký popel způsobil, že se zbortily střechy, a dokonce i celé budovy. Ze značné části vyvržené hmoty se vytvořily lahary, ohromné proudy bahnitého materiálu, jež smetly nebo zavalily mnoho domů. Popel i lahary těžce poškodily nebo zničily sály Království a domovy bratrů. Julius Aguilar, který byl v té době v Tarlacu pravidelným průkopníkem, říká: „Celý náš dům byl pohřben pod vrstvou popela.“ Rodina se musela odstěhovat.

Pedro Oandasan sloužil v té oblasti jako krajský dozorce. Vypráví: „Bratři ani na chvíli nepřestali uctívat Jehovu a sloužit mu.“ Účast na shromážděních byla vždy přes 100 procent. Lahary také nezeslabily lásku bratrů ke kazatelské službě. Nadále jsme kázali evakuovaným lidem, a dokonce i těm, kdo zůstali ve zničených oblastech.“

Takové katastrofy jsou příležitostí k projevení křesťanské lásky. Při výbuchu sopky Pinatubo a po něm si bratři vzájemně pomáhali s evakuací. Odbočka okamžitě poslala nákladní vůz s rýží, a když byl náklad vyložen, auto se dále používalo při evakuaci bratrů z postižených měst. Když se bratři v Manile dozvěděli o nouzové situaci svých spoluvěřících, okamžitě zareagovali a poslali peníze a ošacení. Ve městě Betis v provincii Pampanga zorganizovali mladí bratři brigádu na pomoc obětem. Mezi těmi, kterým pomáhali, byla jedna zájemkyně, jejíž manžel byl v té době odpůrce. Když těmto manželům mladí bratři pomohli znovu postavit dům, na manžela to tak zapůsobilo, že se stal svědkem Jehovovým.

Tajfuny: Ze všech atmosférických poruch v oblasti Filipín jsou nejničivější tajfuny neboli tropické cyklony. Každým rokem zasáhne souostroví v průměru 20 tajfunů. Takové bouře mají rozdílnou intenzitu, ale vždy jsou spojeny se silným větrem a deštěm. Často jsou natolik silné, že boří budovy. Navíc tajfuny ničí zemědělské plodiny, a to má dopad na živobytí rolníků.

Domovy svědků a jejich úroda jsou poškozovány znovu a znovu. Je obdivuhodné, že bratři se obvykle rychle vzchopí a pokračují ve službě. V některých místech země jsou tajfuny tak časté, že je to téměř běžný jev. Bratři se tomu naučili čelit a řeší vždy jen to, co je bezprostředně před nimi. (Mat. 6:34) Samozřejmě, když se bratři z blízkých oblastí doslechnou o spoluvěřících, kteří jsou v nouzi, sami jim iniciativně zašlou jídlo a peníze. Občas, po výjimečně silných bouřích, se krajští dozorci spojí s odbočkou, která pohotově zorganizuje pomoc.

[Obrázky na straně 236]

Zemětřesení, sopky a záplavy působí těžkosti, ale horliví zvěstovatelé pokračují v kázání